Aššurbanipal: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Literatura: +Joncièresova opera
značky: revertováno editace z Vizuálního editoru
Řádek 37:
| podpis =
}}
'''Aššurbanipal''' ([[akkadština|akkadsky]]: ''Aššur-báni-apli'' [[Soubor:Rassam cylinder Anshardua.jpg|60px]] – „Aššur vytvořil [dalšího] syna“ nebo „Aššur stvořil dědice“<ref>Dictionary of the Ancient Near East, Editors Piotr Bienkowski and Alan Millard, p.36</ref>, česky a v umění dříve '''Sardanapal'''<ref>Ottův slovník naučný XXII, s. 637</ref>, ztotožňován podle [[Marcus Iunianus Iustinus|Marka Iuniana Iustina]]) se narodil roku 685684 př. n. l. jako syn [[Asarhaddon]]a a byl posledním významným králem tzv. [[Novoasyrská říše|novoasyrského období]]. Vládl v letech 669–631 př. n. l., zemřel roku 627 př. n. l..<ref>Tyto údaje jsou podle Seznamu asyrských králů, [http://www.aina.org/aol/kinglist Assyrian kinglist]</ref> Je považován za velice vzdělanou osobnost, založil první systematicky organizovanou knihovnu na [[Blízký východ|Blízkém východě]], tzv. [[Aššurbanipalova knihovna|Aššurbanipalovu knihovnu]], jejíž sbírky se částečně uchovaly dodnes.
 
V [[Bible|Bibli]] je nazýván '''As(e)nappar'' nebo ''Osnapper'' ([[Kniha Ezdráš|Ezdráš]] 4, 10),<ref>[http://www.mechon-mamre.org/p/pt/pt35a04.htm#10 Ezra 4 / Hebrew – English Bible / Mechon-Mamre]</ref> [[Starověký Řím|římský]] historik [[Marcus Iunianus Iustinus|Justinus]] užívá jména ''Sardanapalus''.<ref>{{Citace elektronické monografie
Řádek 57:
 
== Nástup na trůn ==
Roku 672671 př. n. l., po smrti své manželky, král [[Asarhaddon]] přeorganizoval systém následnictví podle doporučení své matky. Využil k tomu podrobených [[Médie|médských]] náčelníků, které donutil k uzavření tzv. „vazalské dohody“.<ref>Anglicky: Grayson, Kirk A. "Akkadian Treaties of Seventh Century B.C." Journal of Cuneiform Studies, Vol. 39, No. 2 (Autumn, 1987): pg.130 : ''“… Esarhaddon imposes oaths to respect the right to succession of his two sons upon various peoples: the Medes in the Vassal Treaties and probably the people of Sippar in Text 3.”''</ref> V té se mimo jiné náčelníci pod přísahou zavázali garantovat (jménem svým i svých potomků) asyrský trůn pro Aššurbanipala a babylonský pro [[Šamaš-šum-ukin]]a, Aššurbanipalova staršího bratra; to vše pro případ, že by [[Asarhaddon]] zemřel v době, kdy by jeho synové byli příliš mladí pro případné boje o moc. Původně byl Asarhaddonovým následníkem jeho nejstarší syn Sin-idin-apla, ale v témže roce zemřel. Monumentální [[stéla]] vztyčená o dva roky později v severozápadní provincii znázorňuje Asarhaddona (s výrazem velké úlevy na tváři) a oba jeho syny po jeho boku. Tyto portréty (nejstarší podobizny Aššurbanipala a jeho bratra) znázorňují oba s plnovousem – symbolem dospělosti.
 
Poté se cesty obou princů rozdělily. V dochované korespondenci Šamaš-šum-ukin informuje svého otce o situaci v Babylonu, zatímco Aššurbanipala (který zůstal v Asýrii) v dopisech tituluje jako korunního prince. Situace se vyhrotila roku 669 př. n. l., kdy v průběhu egyptské kampaně náhle umírá král Asarhaddon. Jeho matka Zakutu okamžitě požadovala všeobecnou podporu pro Aššurbanipalův nárok na trůn a přísné tresty pro případy zrady. To dokazuje, jak vlivnou osobou byla tato žena na počátku Aššurbanipalovy vlády. Oficiální korunovace proběhla druhého měsíce roku 668 př. n. l. a v témže roce Aššurbanipal ustanovil svého bratra králem [[Babylón]]u. Převod výkonné moci proběhl hladce a duální vláda obou bratrů mohla začít. V textech je jejich vzájemný vztah v té době popisován jako vřelý; v mnoha případech je dokonce označují za dvojčata. Stejně však bylo jasně dáno najevo, že Aššurbanipal, jako král asyrský a jako jeho předkové, byl také „králem všehomíra“.
 
 
== Války ==