Wikipedie

Tři oříšky pro Popelku: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
Roboti
1 716 378 editací
m {{Autoritní data}}; formát zápisu šablon; kosmetické úpravy
Upravena zastaralá informace
značky: revertováno možný vandalismus odstraněn infobox editace z Vizuálního editoru
Řádek 1:
{{Infobox - film
| název = Tři oříšky pro Popelku
| obrázek = Tři oříšky pro Popelku.png
| velikost obrázku = 150px
| popisek =
| originální název =
| žánr = Pohádka
| námět = [[Božena Němcová]]
| délka = 75 minut
| přístupnost =
| země = {{Vlajka a název|Československo}}<br />{{Vlajka a název|Východní Německo}}
| jazyk = [[čeština]]
| studio =
| distribuce =
| premiéra = 1. listopadu 1973 [[Praha]]
| rozpočet =
| tržby =
| ocenění =
| režie = [[Václav Vorlíček]]
| produkce = [[Jiří Krejčík]]
| scénář = [[František Pavlíček]]
| hudba = [[Karel Svoboda]]
| kamera = [[Josef Illík]]
| střih = [[Miroslav Hájek]]<br />[[Barbara Leuschner]]
| zvuk =
| architekt =
| hrají = [[Libuše Šafránková]]<br />[[Pavel Trávníček]]
| posloupnost =
| předchozí =
| následující =
| čsfd = 9430
| kinobox = 21407
| fdb = 21407
}}
'''''Tři oříšky pro Popelku''''' ({{Vjazyce2|de|'''''Drei Haselnüsse für Aschenbrödel'''''}}) je československo-německá [[filmová pohádka]] z roku [[1973 ve filmu|1973]] režiséra [[Václav Vorlíček|Václava Vorlíčka]]. Scénář napsal podle předlohy [[Božena Němcová|Boženy Němcové]] [[František Pavlíček]], v titulcích je však uvedena [[Bohumila Zelenková]], která jej zaštítila, protože Pavlíčkovi komunisté zakázali činnost v kultuře. Hudbu složil [[Karel Svoboda]], hlavní píseň ''Kdepak ty ptáčku hnízdo máš'' zpíval [[Karel Gott]] a text napsal [[Jiří Štaidl]]. V hlavních rolích se představili [[Libuše Šafránková]] jako Popelka a jako princ [[Pavel Trávníček]], kterého daboval [[Petr Svojtka]]. Natáčelo se na [[Okres Klatovy|Klatovsku]], v lesích kolem [[Javorná (Čachrov)|Javorné u Čachrova]], u vodního hradu [[Švihov (hrad)|Švihov]], v [[Barrandov Studio|barrandovském studiu]] a ve [[Německá demokratická republika|východním Německu]] (ve [[Studio Babelsberg|Studiu Babelsberg]] a u zámku [[Moritzburg (zámek)|Moritzburg]]).
 
Odehrává se podle klasického schématu pohádky o [[Popelka|Popelce]], která doma musí snášet ústrky macechy a nevlastní sestry, v kouzelných oříšcích dostane plesové šaty, ve kterých na plese okouzlí prince. Při útěku ztratí střevíček, který princ zkouší všem dívkám v okolí, ale jen Popelce padne jako ulitý. Nakonec Popelku ze statku odvede. Oproti ostatním filmovým zpracováním Popelky jsou v této verzi hlavní hrdinové obohaceni o nové vlastnosti: [[Popelka]] je v podání Libuše Šafránkové živější – ovládá [[Jezdectví|jízdu na koni]], střílí z [[kuše]] jako obratný [[lov]]ec. [[Princ]] Pavel Trávníček představuje svéhlavého mladíka, oddávajícího se raději lovu a zábavě s kamarády, nežli pilování dvorní etikety a přípravám na [[ples]], při němž si má najít nevěstu.
 
Film je oblíbený v [[Česko|České republice]], ale i v [[Německo|Německu]], [[Norsko|Norsku]] a dalších zemích. Na zámku Moritzburg se od roku 2009 každoročně koná výstava o filmu.
 
== Děj ==
Popelce v útlém dětství zemřela maminka a její otec, bohatý statkář se rozhodl znovu oženit, aby děvče nevyrůstalo samo. Macecha si přivedla dceru Doru, která byla podobně stará jako Popelka. Tatínek měl Popelku rád, trávil s ní spoustu času, naučil ji jezdit na koni, střílet z kuše a další dovednosti, které by se spíš hodily pro chlapce. Po statkářově smrti majetek zdědila jeho druhá žena. Společně s dcerou tyranizují čeledíny, Popelce se vysmívají a vymýšlejí pro ni ty nejpodřadnější práce. Popelka vše s pokorou snáší a věří, že se jednou vše obrátí v dobré. Volný čas tráví s oblíbenými zvířaty, která jí její lásku oplácejí. Před třemi lety dostala od tatínka bílého koně Juráška, na statku jí dělá společnost pes Tajtrlík. Její poklady, které si schovává v malém špejchárku v lese, střeží sova Rozárka.<ref name="g23" />
 
Jedné zimy panuje na statku čilý ruch, očekává se návštěva královské rodiny, která míří na svůj nedaleký zámek. Nervozní statkářka kontroluje stav prací a čeledíny, z Popelky však vyzařuje klid.<ref name="g23">{{Citace monografie
| příjmení = Graclík
| jméno = Miroslav
| titul = Tři oříšky pro Popelku : příběh legendárního filmu a jeho hrdinů
| vydavatel = Dobrovský
| místo = Praha
| rok = 2014
| počet_stran = 375
| strany = 23–24
| isbn = 978-80-7390-225-4
| příjmení2 = Nekvapil
| jméno2 = Václav
}}</ref> Pomocník v kuchyni rozbije mísu, statkářka jej chce potrestat karabáčem, ale Popelka vezme vinu na sebe. Macecha jí za trest přikáže přebrat hrách s popelem. S přebíráním luštěnin dívce pomohou holubi, které pustila do místnosti. Před příjezdem královské družiny si Popelka přes zákaz macechy vyjede na Juráškovi na výlet do lesa do starého špejchárku za sovou Rozárkou. Na statek dorazí královská družina, ale princ chybí. Statkářka je zklamaná z princovy nepřítomnosti a vyprosí si, aby ji s dcerou král pozval na velkolepý ples do zámku, kam panovník plánuje sezvat nezadané dívky, neboť chce syna oženit.<ref name="g25" />
 
Princ se svými pobočníky utekl na lov do zasněženého lesa. Popelka mladíky spatří a rozhodne se je sledovat. Princ míří kuší na laň, Popelka mu do obličeje hodí sněhovou kouli, aby mu střelu překazila. Princ s družinou začnou dívku pronásledovat. Ta jim utíká mezi závějemi, schovává se pod skalním převisem a mezi stromy. Urození mladíci využijí početní převahy, rozdělí se a Popelku obklíčí. Utahují si z ní, že je malá holka, neopeřené kuře, cácorka a vyhrožují jí trestem, na což jim Popelka drze odpovídá. Dívce se podaří utéct, nasedne na princova nezkrotného grošáka a ujede jim. Přesedlá na Juráška a grošáka pošle zpět. Urozené mladíky zatím pronásleduje [[preceptor]], který je má podle králova příkazu dovést zpět. Král cestou na zámek syna kárá a vyhrožuje mu svatbou. Statkářka pošle podkoního Vincka do města s povozem nakoupit látky, ten cestou uvidí Popelku, která na příkaz macechy v potoce pere prádlo,<ref name="g25">Graclík. S. 25–26.</ref> a ptá se, co jí má dovézt. Ona skromně řekne, aby jí přivezl „to, co mu cestou cvrkne do nosu“.<ref name="g27" />
 
[[Soubor:3 hazelnuts.jpg|náhled|Tři lískové oříšky]]
 
Celý zámek se připravuje na ples. Princ s přáteli raději uteče do lesa, kde uslyší cinkající rolničky z projíždějícího povozu dřímajícího Vincka. Sestřelí opuštěné ptačí hnízdo tak, aby spadlo podkonímu přímo na hlavu. Ten se probudí, ve hnízdě najde tři lískové oříšky a vzpomene si na slib Popelce. Ta se z dárku raduje a uschová jej mezi své poklady k sově Rozárce, které se svěří, že by se ráda podívala za princem, ale schází jí vhodné oblečení. Jeden z oříšků upadne na zem, nakřápne se a po rozlousknutí z něj vypadne lovecký komplet s kamizolou a klobouk s pérem.<ref name="g27" /> Popelka se převlékne a vyrazí na projížďku do lesa, kde probíhá královský hon. Princ skolí lišku a k získání titulu krále lovu a krásného prstenu z královské pokladnice musí zastřelit ještě dravého ptáka. Jeden takový krouží nad lesem. První dvě rány vystřelí princovi souputníci, ale netrefí. Princ se své šance vzdá, neboť se domnívá, že pták je příliš vysoko. Popelka však dravce sestřelí, ten padne k mladíkovým nohám. Princ Popelku nepozná a navlékne jí vyhraný prsten. Popelka potvrdí své střelecké umění a sestřelí šišku z vrcholu stromu se slovy „to u nás dokáže malá holka“, načež uteče a převlékne se. Princ domnělého myslivce pronásleduje, ale narazí jen na umouněnou Popelku.<ref name="g27" />
 
[[Soubor:Aschenputtel.jpg|náhled|vlevo|Holoubci přilétají Popelce na pomoc, [[Alexander Zick]]]]
Popelka obsluhuje macechu s nevlastní sestrou, které se chystají na královský ples. Dívka prosí, zda by mohla jet s nimi a podívat se do zámku alespoň oknem. Obě ženy se jí vysmějí a statkářka jí opět zaúkoluje tříděním čočky a kukuřice. S nesmyslným trestem pomohou holoubci a Popelka si jde postěžovat Rozárce, že jí maminka slibovala šaty růžové jako červánky se závojem. Na Rozárčinu radu dívka hodí druhým oříškem,<ref name="g27">Graclík. S. 27–28.</ref> z něhož vyklouznou krásné plesové šaty. Dole na ni čeká již osedlaný Jurášek.<ref name="g29" /> Při zahájení plesu preceptor královské rodině představuje vdavekchtivé dívky a jejich matky. Princovi se do ženění ani tance příliš nechce. Na otcovu výzvu si poslepu vybere tanečnici – Popelčinu nevlastní sestru Doru, kterou však předběhne rázná dcera paní z Outlova, Droběna. Ta s následníkem trůnu tančí velmi svérázně. Popelka přijela k zámku na Juráškovi a oknem zahlédne prince, jak zrovna tančí s Dorou. To dívku zamrzí a váhá, zda má na ples vůbec jít.<ref name="g29" />
 
Princ je stále v jednom kole, ale dívku svého srdce mezi účastnicemi ne a ne najít. Pohádá se s otcem a rozhodne se odejít se slovy, že „to bude raději kácet stromy“. Zrovna ve chvíli, kdy princ odchází, do sálu vkročí Popelka, která se závojem chrání před poznáním. Vyčiní princi, že ji dosud nepřivítal, ale nechce mu stát v cestě, když právě odchází. Princ se zahanbeně omlouvá, Popelka jej okouzlila. Vyzve ji k tanci, snaží se odhalit identitu tajemné krásky a oznámí jí, že si ji vezme. Popelka troufale odvětí, že se nezeptal, zda by ho vůbec chtěla a dá mu hádanku: „poprvé: Tváře umouněné od popela, ale kominík to není. Podruhé: klobouk s peřím, luk a kamizola, ale myslivec to není. A potřetí: šaty s vlečkou, stříbrem vyšívané, ale princezna to není, jasný pane.“ Princ si neví rady, Popelka se s ním proto rozloučí a prchne z tanečního sálu. Na schodech ztratí střevíček, který najde princ, který dívku se svými pobočníky pronásleduje až ke statku. Princova družina buší na vrata a když nikdo neotvírá, vlomí se dovnitř. Služebnictvu řekne, že hledá princeznu, která před chvílí přijela. Poddaní se mu vysmějí, protože žádná princezna na statku přece nežije. Princ trvá na svém a chce vidět všechny ženy a dívky a vyzkoušet jim nalezený střevíc. Prohlásí, že jeho ženou se stane ta, které střevíc padne. Střevíček je ale všem malý.<ref name="g29">Graclík. S. 29–30.</ref>
 
Vincka napadne přivést Popelku, která na dvoře chybí. Celé osazenstvo statku dívku hledá, ale najdou jen slavnostně osedlaného Juráška. Na statek přijede statkářka na saních, vypátrá Popelku, spoutá ji a sebere její šaty, do kterých se obleče Dora. Na dvoře nasednou do saní, princ chce vyzkoušet dívce v růžových šatech střevíc. To statkářka odmítne, vytrhne mu střevíček z ruky a rychle odjíždí. Urozený mladík je sleduje, sáně spadnou do rybníka, on se oběma ženám snaží pomoci dostat se ven. V Popelčiných šatech však pozná Doru a uhání zpátky na statek. Popelka se sama osvobodí a odejde k Rozárce, na zem hodí poslední oříšek, ze kterého se vyloupnou svatební šaty. Princ se za svítání vrací k usedlosti, kam přijíždí i Popelka na Juráškovi. Princ děvčeti nasadí střevíc, který jí padne jako ulitý. Chasa mu pomůže rozluštit Popelčinu hádanku. Zamilovaná dvojice opustí zdi statku a ujíždí zasněženými pláněmi pryč.<ref name="g31">Graclík. S. 31–32.</ref>
 
== Scénář a příprava natáčení ==
Scénář napsal [[František Pavlíček]], jako autorka je uvedena [[Bohumila Zelenková]], která kryla pravého scenáristu Františka Pavlíčka, kterému v té době komunisté nedovolili pracovat.<ref name="g31" /> Scénář vznikl podle námětu pohádky Boženy Němcové, O Popelce, avšak scenárista se původní předlohy příliš nedržel.<ref>Graclík. S. 9–10.</ref> Pohádka české spisovatelky je spíše hororově laděná a Popelka je zde ztvárněna tradičně – jako trpící, unylá a špinavá. Naopak v Třech oříšcích pro Popelku se z ní stala energická a vzpurná dívka, která prince dokonce provokuje.<ref>Graclík. S. 98–99.</ref>
 
[[Soubor:Pieter Bruegel the Elder - Hunters in the Snow (Winter) - Google Art Project.jpg|náhled|vlevo|''Lovci ve sněhu (Zima)'' [[Pieter Brueghel|Pietera Brueghela]]]]
První nabídku se scénářem dostal [[Jiří Menzel]], který získal i patřičná povolení, ale tehdejší ústřední dramaturg [[Barrandov Studio|Filmového studia Barrandov]] [[Ludvík Toman]] nesouhlasil<ref name="g33" /> a scénář zadal v létě 1972 [[Václav Vorlíček|Václavu Vorlíčkovi]], který byl považován za méně problematického.<ref name="g31" /> Ke změně režiséra došlo také proto, že Jiří Menzel nechtěl přistoupit na koprodukci s [[DEFA (film)|DEFA]]. Vorlíček si pro pohádku vymyslel bohatou výpravu, chtěl film zasadit do období [[renesance]]. Proto na spolupráci s DEFA kývl, čímž získal na natáčení více finančních prostředků.<ref name="g33">Graclík. S. 33–34.</ref>
 
Tři oříšky pro Popelku se měly původně natáčet v létě, děj se odehrával mezi sytě zelenými stromy a zurčícími potůčky. V říjnu 1972 však do Prahy přijeli zástupci DEFA s návrhem, že mají na prosinec a leden volných 800 lidí.<ref name="g35" /> Vorlíček na nabídku kývl, avšak odmítl variantu, aby se exteriéry natočily až v létě, protože by se do té doby mohlo něco stát.<ref name="alanyali" /> Rozhodl se proto pohádku zasadit do jiného ročního období, než bylo plánováno. Přitom si představoval obraz vlámského malíře [[Pieter Brueghel|Pietera Brueghela]], ''Zima''. Zimě se musel přizpůsobit scénář i vtípky.<ref name="g35" /> Do dokončeného scénáře byla také přidána postava preceptora.<ref name="g369" /> Právě zimní prostředí a hudba Karla Svobody se zvonečky dodaly filmu vánoční atmosféru.<ref name="g35">Graclík. S. 35–36.</ref>
 
== Obsazení ==
[[Soubor:Pavel Trávníček 2013.JPG|náhled|vpravo|Představitel prince [[Pavel Trávníček]] (2013)]]
Na obsazení obou hlavních rolí probíhaly po Československu rozsáhlé [[Casting|konkurzy]]. Původně měla Popelku hrát blondýnka [[Jana Preissová]],<ref name="g35" /> která však roli kvůli svému těhotenství nedostala. Pak si někdo ze štábu vzpomněl na [[Libuše Šafránková|Libuši Šafránkovou]], která ve filmu ''[[Babička (film, 1971)|Babička]]'' hraje Barunku. Šafránková na roli ihned kývla. Z dětství uměla dobře jezdit na koni, proto nepotřebovala jezdecký výcvik. Pouze ve scéně, kdy Popelka skáče v lese přes pokácený strom, měla záskok.<ref name="g37">Graclík. S. 37–38.</ref>
 
Herec pro roli prince byl vybírán na kamerových zkouškách, uvažovalo se i o [[Jan Hrušínský|Janu Hrušínském]] či [[Jaroslav Drbohlav|Jaroslavu Drbohlavovi]], ten však nakonec hrál Vítka.<ref name="g42">Graclík. S. 42–43.</ref> Nakonec režisér vybral čerstvého absolventa pražské konzervatoře [[Pavel Trávníček|Pavla Trávníčka]], který se kamerových zkoušek účastnil poprvé v kariéře. Režisér Vorlíček jej také znal z absolventského filmu na [[Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění|FAMU]], kde Trávníček hrál vojáka v prezenční službě ve filmu [[Jaroslav Soukup (režisér)|Jaroslava Soukupa]]. Roli namluvil [[Petr Svojtka]], protože podle režiséra Vorlíčka měl Trávníček silný moravský přízvuk, ten to však popírá.<ref name="g40">Graclík. S. 40–41.</ref>
 
Představitelka Dory, [[Dana Hlaváčová]], byla v době natáčení těhotná, její šaty byly proto volnější a scénu, kdy s macechou padá do jezera, točili kaskadéři.<ref>Graclík. S. 265.</ref> Hlaváčová si stejnou roli Popelčiny sestry zahrála v pohádce ''[[Popelka (film, 1969)|Popelka]]'' z roku 1969.<ref>Graclík. S. 916.</ref> Vorlíček se do filmu snažil dostat trochu laskavého a přátelského humoru, ale chtěl aby zůstal pouze jako koření a ne základní surovinou. Proto pro některé vedlejší úlohy vybíral komické typy herců. Podkoního Vincka ztvárnil [[Vladimír Menšík]], [[preceptor]]a [[Jan Libíček]] a vdavekchtivou urozenou slečnu Droběnu z Outlova [[Helena Růžičková]].<ref name="g44">Graclík. S. 44–45.</ref> Ta se v němčině jmenovala ''Kleinröschen'' (malá růžička).<ref name="g371" /> Jejího komediálního talentu Vorlíček využil ve scéně, kdy Droběna nadzvedne prince nad parket a tančí s ním jak s pytlem brambor. Trávníček o tomto úmyslu nevěděl dopředu, takže jeho zoufalý výraz není hraný.<ref name="g139">Graclík. S. 139.</ref>
 
Podle koprodukční smlouvy s DEFA byli do filmu obsazeni i němečtí herci. Roli krále si zahrál [[Rolf Hoppe]], v té době často obsazovaný herec zejména do negativních rolí Vorlíčka zaujal svýma modrýma očima. [[Karin Leschová|Karin Leschovou]] si na pokyn DEFA vybral sám Hoppe.<ref name="g42" /> Vorlíček říká, že si ji vybral podle fotky v castingovém archivu, do té doby nic většího nehrála.<ref name="g101">Graclík. S. 101.</ref> [[Dabing|Dabéry]] do češtiny i do němčiny vybírali především pomocní režiséři z obou stran.<ref name="g106" /> [[Komparz]] na plese čítal přibližně sto tanečníků.<ref name="g374" /> Tvořili jej převážně tanečníci z východoněmeckého televizního baletu<ref name="berg">{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Berghahn
| jméno = Corinna
| titul = Sechs Fakten zu „Drei Haselnüsse für Aschenbrödel“
| periodikum = Neue Osnabrücker Zeitung
| datum_vydání = 2015-10-21
| datum_přístupu = 2015-12-03
| url = http://www.noz.de/deutschland-welt/medien/artikel/526414/sechs-fakten-zu-drei-haselnusse-fur-aschenbrodel#gallery&55331&0&526414
}}</ref> DDR-Fernsehballett.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Sehn
| jméno = Dietmar
| titul = Weihnachten in der Oberlausitz
| vydavatel = Sutton Verlag
| rok = 2014
| počet_stran = 192
| strany = 157
| isbn = 978-3-95400-380-8
}}</ref>
 
Popelka i princ měli více koní, protože ti se v té době nemohli převážet přes hranice kvůli [[Slintavka a kulhavka|slintavce a kulhavce]], které se v té době v Československu vyskytovaly.<ref name="g57">Graclík. S. 57.</ref> Jurášci (v němčině Nikolaus) byli tři – dva čeští a jeden německý,<ref name="g371">Graclík. S. 371–372.</ref> který se jmenoval Bonek.<ref name="g369" /> Lze je odlišit podle srsti, kůň ve stáji a u zámku má zimní srst.<ref name="prima" /> Sestřelený dravec byl skutečný, od podzimu jej měl zmrazeného šumavský hajný. Pták byl před natáčením rozmrazen, aby byl vláčný. Při filmování jej ze vzduchu shazoval sám režisér Vorlíček. Sova byla zapůjčena z [[berlín]]ské zoo, Vorlíček do ní musel šťouchat špejlí, aby mrkala.<ref name="g371" />
 
{| class="wikitable"
!align="center"|Role
!align="center"|Představitel
!align="center"|Dabing do češtiny
!align="center"|Dabing do němčiny
|-
|Popelka
|[[Libuše Šafránková]]
|
|
|[[Dorothea Meissnerová]]
|
|
|-
|
|Princ
|
|[[Pavel Trávníček]]
|
|[[Petr Svojtka]]
|
|[[Peter Reusse]]
|-
|
|Macecha
|
|[[Carola Braunbocková]]
|
|[[Jaroslava Adamová]]<ref name="g106">Graclík. S. 106.</ref>
|
|-
|
|Král
|
|[[Rolf Hoppe]]
|
|[[Otto Šimánek]]
|
|-
|
|Královna
|
|[[Karin Leschová]]
|
|[[Květa Fialová]]
|
|-
|Dora
|[[Dana Hlaváčová]]
|
|
|[[Illelore Kuhnertová]]
|
|
|-
|Preceptor
|[[Jan Libíček]]
|
|
|[[Ivan Malré]]
|
|
|-
|Podkoní Vincek
|[[Vladimír Menšík]]
|
|
|[[Kurt Böwe]]
|
|
|-
|Lovčí
|[[Miloš Vavruška]]
|
|
|[[Joachim Pape]]
|
|
|-
|Kamil
|[[Vítězslav Jandák]]
|
|
|[[Joachim Siebenschuh]]
|
|
|-
|Vítek
|[[Jaroslav Drbohlav]]
|
|
|[[Gerd Blahuschek]]
|
|
|-
|
|Droběna z Outlova
|
|[[Helena Růžičková]]
|
|
|-
|Hospodyně
|[[Míla Myslíková]]
|
|
|[[Waltraut Krammová]]
|
|
|-
|Pomocník v kuchyni
|[[Jiří Růžička (herec)|Jiří Růžička]]
|
|
|[[Carmen-Maja Antoniová]]
|
|
|-
|
|Šafář na statku
|
|[[Jan Šust]]<ref name="g48" />
|
|
|-
|
|Služba Barborka
|
|[[Ilona Jirotková]]<ref name="g199">Graclík. S. 199.</ref>
|
|
|-
|
|Královský šašek
|
|[[Jiří Krytinář]]
|
|
|-
|
| Čeledín s pečení
|
| [[Miroslav Krejča (herec)|Miroslav Krejča]]
|
|
|-
|
| Čeledín s pochodní
|
| Vladimír Navrátil
|
|
|-
|
|Děvečka s dížemi
|
|Mirka Cingaislová
|
|
|-
|
| Dívka s kuřaty
|
|Danuše Mikulová
|
|
|}
 
[[Soubor:2015-04-11 Moritzburg - Schuh des Aschenbrödels.jpg|náhled|vpravo|Maketa Popelčina střevíčku ze zámku Moritzburg]]
 
== Kostýmy ==
Kostýmy vytvořila výtvarná dílna [[Theodor Pištěk (výtvarník)|Theodora Pištěka]], za německou stranu se o kostýmní výpravu staral [[Günter Schmidt]].<ref name="g48" /> Vyrobilo se 80 originálních kostýmů. Pro nedostatek kvalitních materiálů je velká část vyrobena z [[krimplen]]u.<ref name="g374" /> Kostýmy byly původně navrženy na letní natáčení, takže v nich herci v zimě mrzli.<ref name="g48">Graclík. S. 47–48.</ref> Popelčin střevíček byl vyroben ve třech velikostech, aby na kameře vynikl.<ref name="g374">Graclík. S. 374.</ref>
 
== Hudba ==
Hudbu složil [[Karel Svoboda]].<ref name="g63" /> Nahrál ji [[Filmový symfonický orchestr]] pod vedením dirigenta [[Štěpán Koníček|Štěpána Koníčka]].<ref>Graclík. S. 336.</ref> Ústřední píseň ''Kdepak, ty ptáčku, hnízdo máš'' v podání [[Karel Gott|Karla Gotta]] nahrál orchestr [[Ladislav Štaidl|Ladislava Štaidla]], slova napsal jeho bratr [[Jiří Štaidl|Jiří]].<ref name="g65">Graclík. S. 65–66.</ref> V německé verzi zní pouze instrumentální verze písně,<ref name="stej">{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Stejskalová
| jméno = Klára
| titul = Václav Vorlíček odmítl nabídku Němců natočit remake Tří oříšků pro Popelku
| periodikum = Český rozhlas
| datum_vydání = 2012-11-11
| datum_přístupu = 2015-12-03
| url = http://www.rozhlas.cz/zpravy/film/_zprava/vaclav-vorlicek-odmitl-nabidku-nemcu-natocit-remake-tri-orisku-pro-popelku--1135461
}}</ref> protože Karel Gott tehdy zpíval u konkurence píseň ''[[Včelka Mája]]''.<ref name="g369">Graclík. S. 369–370.</ref>
 
== Natáčení ==
[[Soubor:Treppe Aschenputtel.jpg|náhled|vlevo|Schody na zámku Moritzburg, na kterých Popelka ztratila střevíček]]
Film se natáčel na drahý barevný film, proto se většina záběrů točila na první pokus.<ref name="g369" /> Natáčení začalo v prosinci 1972 v ateliérech [[Studio Babelsberg|Babelsberg]], kde byly postaveny kulisy pro scény na tanečním sále a interiér špejcharu s Rozárkou.<ref name="g50" /> V lednu 1973 se natáčely exteriéry okolo zámku [[Moritzburg (zámek)|Moritzburg]]. Plesové scény se uvnitř nenatáčely, protože tamější taneční sál je obložen černými koženými tapetami zdobenými zlatem, což Vorlíčkovi spíše připomínalo hrobku.<ref name="g52">Graclík. S. 52–53.</ref> Natáčení provázel nedostatek sněhu.<ref name="g35" /> Proto byl použit sníh umělý, který vyráběly rybí konzervárny z rozemletých rybích kostí. Sníh zapáchal a do druhého dne se rozložil.<ref name="prima" /> Sypal se však pouze na místa, která snímala kamera.<ref name="g50">Graclík. S. 50–51.</ref>
 
V Československu se natáčela druhá polovina filmu (exteriéry, statek, hluboké lesy).<ref name="g35" /> Scény u špejchárku se točily u [[Klatovy|Klatov]], cesty do špejcharu na úpatí hory [[Běleč (712 m)|Běleč]], okolo [[Onen Svět (Čachrov)|Onoho Světa]] se odehrávaly lovecké scény, v [[Mezihoří (okres Klatovy)|Mezihoří]]<ref name="g61">Graclík. S. 61.</ref> se odehrál pád saní do Panského rybníka.<ref name="g374" /> [[Švihov (hrad)|Vodní hrad Švihov]] posloužil jako kulisa statku,<ref name="g63" /> vybral jej filmový architekt [[Oldřich Bosák]]. Samotný hrad se však ve filmu neobjevuje. Dostavovaly se tu stodoly, obytná část a sádrová brána.<ref name="g374" /> Natáčelo se na Červené baště, na nádvoří byl umístěn holubník. Místní obyvatelstvo si ve filmu zahrálo jako komparz.<ref name="g63">Graclík. S. 63–64.</ref> I natáčení v Československu se zpočátku potýkalo s nedostatkem sněhu, na Švihově se stříkaly střechy vápnem,<ref name="g374" /> jako umělý sníh sloužil rozemletý polystyren.<ref name="prima" /> Štáb čekal, až napadne sníh. Poté jej napadlo tolik, že se nebylo možné dostat do původně vybraných lesů.<ref name="g59">Graclík. S. 59–60.</ref>
 
== Chyby ve filmu ==
* Popelka při útěku před princem drží bičík, který v předchozím záběru neměla.
* Na honu princ zastřelí lišku, která si následně vytahuje šíp z břicha. Když ji sluha na dalším záběru zvedne, má jinou barvu a je úplně zmrzlá.
* Při přípravách na ples král vykoukne z okna, uvidí princova koně, který je celý bílý a připomíná Popelčina Juráška, i když princ jezdí na grošákovi.
* Během scény, kdy Vincek řeže v sadě dříví, je v mlze za ním vidět sloup s elektrickým vedením.<ref name="g374">Graclík. S. 374.</ref>
 
== Premiéra a vysílání ==
Řádek 263 ⟶ 149:
}}</ref>
 
Pohádka je však oblíbená i v dalších zemích. Ve [[Španělsko|Španělsku]] se ''Tři oříšky pro Popelku'' vysílají dopoledne [[24. prosinec|24. prosince]]. Film se hraje i na [[Filipíny|Filipínách]], ve [[Spojené arabské emiráty|Spojených arabských emirátech]],<ref name="g369">Graclík. S. 369–370.</ref> na [[Slovensko|Slovensku]], ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]]<ref name="prima">{{Citace elektronického periodika
| titul = Tohle jste o pohádce Tři oříšky pro Popelku určitě nevěděli!
| periodikum = TV Prima
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Tři_oříšky_pro_Popelku“