Petr Vok z Rožmberka: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Přejmenování kategorií (viz diskuse) |
mBez shrnutí editace značky: revertováno editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 139:
=== Válka s rybníkáři ===
Rostoucí zadlužení Petra Voka a nesnáze z toho vyplývající vedly ke snaze řešit finanční problémy tvrdým postupem k poddaným. Ten byl ještě znásoben bezohledností některých jeho úředníků jako byl např. bechyňský hejtman Jan Lažický z Písnice. Napětí mezi „zámkem a podzámčím“ narostlo do takové míry, že můžeme mluvit o spiknutí. Spiklenci začali připravovat zabití želečského hejtmana Kryštofa Srbického ze Zálezl a Vokova dvořana Jindřicha Lapáčka ze Rzavého. Jejich nenávist se však postupně nespokojila jen s nižšími šlechtici, ale směřovala přímo proti Petru Vokovi. Na počátku spiknutí stála vzpoura několika poddaných z [[Dobronice u Bechyně|Dobronic u Bechyně]] proti ponižujícímu zacházení ze strany Jindřicha Lapáčka. Vzbouřenci se dokonce pokusili Lapáčka dvakrát zabít. Petr Vok se ve sporu postavil na stranu svého dvořana a podezřelé osoby nechal přísně potrestat. Dne 4. února 1569 se u Soběslavi konala poprava tří vzbouřenců.{{#tag:ref|Byli to rybníkář Vaněk Bezpalcí, Vaněk z Řemičova a Voršila řečená Kostka. Přičemž Vaněk Bezpalcí byl exemplárně vpleten do kola.<ref>''Spiknutí rybníkářů proti Petru Vokovi z Rožmberka v roce 1569'', s. 249.</ref>|group=pozn.}} Tvrdé tresty měly zastrašit ostatní vzbouřence, ale měly spíše opačný dopad. Během února se vzbouřenci dohodli na způsobu jakým pomstu provedou. Vůdcem vzbouřenců se stal rybníkářský hejtman Ondra Borák, který měl mezi rybníkaři výjimečné postavení. Při práci na rybníku Hrbově se padesát rybníkářů rozhodlo vyhlásit Petru Vokovi nepřátelství a rozšířit po cestách [[Opověď|opovědní listy]]. Spiklenci střídavě hlídali na sedmi místech kolem třech hlavních lokalit, kde se zdržoval Petr Vok (Želeč, [[Soběslav]], [[Bechyně]]).<ref>''Spiknutí rybníkářů proti Petru Vokovi z Rožmberka v roce 1569'', s. 247-251.</ref>
{{Citát|A když sme do toho lesa šli, já nevěděl, kde přijdeme. A oni mi teprva pověděli..., že půjdem na jednoho stavu panského, na pana Petra z Rožmberka, a já nepůjdu-li s nimi, že mne na kusy rozsekají. I musil jsem s nimi jíti. A oni nás napomínali, abychom s palicemi pospolu byli, a když oni kterýho služebníka zastřeli, abychom my ho teprva palicemi bili. Jan z lesa Starý že jest toho všeho puovod byl a že jest říkal: „Nebudeť nám více dávati dobrejch tovaryšuov utráceti.“|Z útrpného vyznání Jana jinak Jíry Kučery<ref>''Život renesančního kavalíra'', s. 80.</ref>|200}}
Řádek 187:
Z tureckého tažení se Petr Vok vrátil do Třeboně 11. listopadu 1594. Během tažení u jeho manželky Kateřiny opětovně propukla její psychická porucha. Po návratu z tažení se tak setkal na místo s manželkou spíše s lidskou troskou. Petr Vok se proto postaral, aby zbývající léta svého života Kateřina prožila v důstojném prostředí a zabezpečil jí početný [[fraucimor]], pro jehož příslušnice bylo soužití s psychicky nemocnou Kateřinou leckdy složité. Zároveň se Petr Vok rozloučil se svou představou, že dominium zachraňuje pro svou manželku a v prosinci 1595 převzal zpět veškeré rožmberské jmění a rozhodl pro jiného dědice. Novým dědicem rožmberského rodu se měl stát jeho synovec [[Jan Zrinský ze Serynu]].<ref>''Život renesančního kavalíra'', s. 135–138.</ref>
[[Soubor:Český Krumlov - Kastell Blick von der Moldau 1.jpg|upright|náhled|Zámek v Českém Krumlově, hlavní sídlo Petra Voka z Rožmberka v letech 1592–1602]]
Aby dále snížil úvěrové zatížení dominia pokračoval Petr Vok v odprodejích statků. V roce 1594 odprodal vesnice v okolí Soběslavi a [[Tábor]]a různým rytířským rodům a následujícího rodu prodal [[Deštná (okres Jindřichův Hradec)|Deštnou]] Vilému Rutovi. Začal také po částech rozprodávat [[Choustník (hrad)|choustnické]] panství{{#tag:ref|Prodej jednotlivých částí panství se sice vlekl několik let, ale získal za něj celkem asi 140 000 kop grošů míšeňských, což bylo mnohem více než kolik by získal jednorázovým prodejem.<ref>''Osud slavného domu'', s. 189.</ref>|group=pozn.}} (ponechal si z něho jen město [[Soběslav]], které připojil k Třeboňsku). V roce 1596 prodal i Bechyni se Želčí Adamovi ze Šternberka za 118 000 kop grošů. Východní část strážského panství prodal Adamovi z Hradce za 26 000 kop. V roce 1599 koupil [[Seznam pasovských biskupů|pasovský biskup]] [[Leopold V. Habsburský|Leopold]] rakouský [[Haslach]] za 10 000 kop a téhož roku Petr Vok prodal se značnou ztrátou [[Złoty Stok|Rychleby]] a Silberberk za pouhých 15 000 kop. Brzy poté změnil majitele i [[Vimperk]], který koupil [[Volf Novohradský z Kolovrat]]. Jen v letech 1592–1599 tak prodejem panství získala rožmberská komora více než 500 000 kop grošů. Přesto však stále zůstával dluh převyšující 400 000 kop.
I v době vrcholné finanční krize Petr Vok z Rožmberka nezanedbával reprezentaci rodu. V letech 1590–1602 tak rožmberská komora vydala za nákup různých klenotů částku necelých 21 000 kop grošů českých a za oblečení (z něhož část tvořily služebnické [[livrej]]e) 39 500 kop grošů českých.<ref>{{Citace periodika | příjmení = Bůžek | jméno = Václav | odkaz na autora = | titul = Die Linzer Märkte und die Kultur am Hofe def Letzten Rosenberger | periodikum = Historisches Jahrbuch der Stadt Linz | odkaz na periodikum = | rok = 1989 | měsíc = | ročník = | číslo = | strany = 11–44 | issn = 0440-9736}}</ref> V roce 1596 si pak nechal v Itálii pořídit stříbrné manželské postele, za jejichž látkové obestření ze zlata a stříbra [[Krumplování|krumplovaného]] drahým kamením a perlami zaplatil 2200 kop grošů míšeňských.<ref>{{Citace periodika | příjmení = Stejskal | jméno = Aleš | odkaz na autora = | titul = Inventář interiérového textilu zámku Třeboň z roku 1602. (Možnosti komparace s vybavením českokrumlovské rezidence Petra Voka z Rožmberka) | periodikum = Výběr : časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech | odkaz na periodikum = | rok = 2001 | měsíc = | ročník = 38 | číslo = | strany = 119–145 | issn = 1212-0596}}</ref> V té době také na českokrumlovském dvoře obklopovalo Petra Voka 180–200 dvorských osob, což bylo o více než 40 osob více než kolik jich o čtyřicet let dříve působilo na dvoře jeho staršího bratra Viléma.{{#tag:ref|Po pozdějším přesídlení Petra Voka do Třeboně stoupla velikost jeho dvora na 200–220 osob.<ref>''Dvory velmožů s erbem Růže'', s. 61.</ref>|group=pozn.}}
Řádek 251:
== Hospodářská politika ==
V zájmu hledání rychlého peněžního zisku zcela popřel předchozí hospodářskou politiku svého staršího bratra, který spoléhal především na zisk z podnikání vedeného ve vrchnostenské režii. Na rozdíl od něho poskytoval svým poddaným různé úlevy, uvolňoval panský monopol (obzvláště v oblasti pivovarnictví a mlýnů), zlepšil postavení poddaných postoupením [[Odúmrť|odúmrti]]. Za všechny úlevy platili poddaní hotovými penězi. Už v roce 1594 udělil [[Soběslav|Soběslavi]] a [[Bechyně|Bechyni]] rozsáhlé hospodářské a správní výsady. V následujícím roce pak v součinnosti s rožmberskými hejtmany a jinými odborníky vypracoval plán jednotného postupu vůči městům a městečkům rožmberského dominia. Jen za prvních osm měsíců roku 1596 udělil téměř třiceti městům a městečkům nová privilegia. Měšťané často získávali zpět práva, o které je připravil předchozí rožmberský vladař.<ref>''Život renesančního kavalíra'', s. 138–140.</ref>
== Kulturní zájmy a mecenát ==
Řádek 258:
Na rozvoj mecenátu přírodních věd v Čechách měl významný vliv Rudolf II., který od roku 1583 trvale pobýval na [[Pražský hrad|Pražském hradě]].<ref>''Alchymie, astrologie a poznávání přírody v prostředí posledních pánů z Rožmberka'', s. 286.</ref>
[[Soubor:Rožmberský hrad a věž Hláska.jpg|vlevo|náhled|[[Soběslav|Soběslavský hrad]], místo budoucího gymnázia Rožmberské školy. ]]
Brzy po smrti svého staršího bratra pokusil neúspěšně získat od českokrumlovských jezuitů jeho knihovnu, kterou jim Vilém v roce 1591 věnoval.<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Hejnic | jméno = Josef | odkaz na autora = | titul = K literárním a bibliofilským zájmům dvou posledních Rožmberků | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = Bůžek | jméno sestavitele = Václav | odkaz na sestavitele = Václav Bůžek | spolusestavitelé = a kol. | sborník = Život na dvoře a v rezidenčních městech posledních Rožmberků | odkaz na sborník = | vydavatel = Pedagogická fakulta JU | odkaz na vydavatele = Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity | místo = České Budějovice | rok vydání = 1993 | isbn = 80-7040-073-0 | poznámka = Dále jen ''K literárním a bibliofilským zájmům dvou posledních Rožmberků'' | strany = 226}}</ref> Navzdory tomuto neúspěchu byla knihovna Petra Voka z Rožmberka se svými 11 000 svazky jednoznačně největší šlechtickou knihovnou v českých zemích v předbělohorském období.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Bůžek | jméno = Václav | odkaz na autora = | spoluautoři = a kol. | titul = Společnost českých zemí v raném novověku : struktury, identity, konflikty | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2010 | počet stran = 1025 | isbn = 978-80-7422-062-3 | strany = 248}}</ref> Kromě knih obsahovala také soubory map, grafických listů, hudebnin, iluminovaných rukopisů i opisy jinak nedostupných děl.<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Ryantová | jméno = Marie | odkaz na autora = | titul = Čtenář | příjmení sestavitele = Bůžek | jméno sestavitele = Václav | odkaz na sestavitele = | příjmení sestavitele2 = Král | jméno sestavitele2 = Pavel | odkaz na sestavitele2 = | sborník = Člověk českého raného novověku | odkaz na sborník = | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 2007 | počet stran = 1025 | isbn = 978-80-7203-694-3 | strany = 404}}</ref> Na rozdíl od mnoha jiných tehdejších majitelů velkých knihoven, kteří nakupovali velké knižní celky, se Petr Vok soustředil spíše na přímé nákupy od knihkupců v Praze, Českém Krumlově, ale i v Linci a na německém trhu.<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Veselá | jméno = Lenka | odkaz na autora = | titul = Rožmberská knihovna | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = Fučíková | jméno sestavitele = Eliška | odkaz na sestavitele = | příjmení sestavitele2 = Gaži | jméno sestavitele2 = Martin | odkaz na sestavitele2 = | příjmení sestavitele3 = Lavička | jméno sestavitele3 = Roman | odkaz na sestavitele3 = | sborník = Rožmberkové : rod českých velmožů a jeho cesta dějinami | odkaz na sborník = | místo = České Budějovice | vydavatel = Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích | rok = 2011 | isbn = 978-80-85033-31-1 | strany = 274–275}}</ref> Po přestěhování do Třeboně nechal Petr Vok pro knihovnu s galerií a kunstkomorou postavit speciální budovu.<ref>''Petr Vok z Rožmberka v Třeboni'', s. 37.</ref> Po smrti Petra Voka se páni ze Švamberka z podnětu Václava Březana rozhodli ponechat knihovnu v Českém Krumlově.<ref>''K literárním a bibliofilským zájmům dvou posledních Rožmberků'', s. 228.</ref>
Ve své závěti z dubna 1610 odkázal Petr Vok roční výnos 4000 kop míšeňských grošů z příjmů panství [[Nové Hrady]] na založení nekatolického gymnázia v [[Soběslav|Soběslavi]]. Žáci za studium neměli platit a škola měla sloužit především k „poznání čisté pravdy Boží podle sv. Písem a pravé víry křesťanské dle konfessí české z roku 1575.“<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Holý | jméno = Martin | odkaz na autora = | příjmení2 = Šimůnek | jméno2 = Robert | odkaz na autora2 = | titul = Vzdělávání Rožmberků a školství v jejich dominiu | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = Fučíková | jméno sestavitele = Eliška | odkaz na sestavitele = | příjmení sestavitele2 = Gaži | jméno sestavitele2 = Martin | odkaz na sestavitele2 = | příjmení sestavitele3 = Lavička | jméno sestavitele3 = Roman | odkaz na sestavitele3 = | sborník = Rožmberkové : rod českých velmožů a jeho cesta dějinami | odkaz na sborník = | místo = České Budějovice | vydavatel = Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích | rok = 2011 | isbn = 978-80-85033-31-1 | strany = 285}}</ref> Petr Vok počítal s tím, že nově vzniklé gymnázium převezme i rožmberskou knihovnu, k čemuž ale nedošlo.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Veselá | jméno = Lenka | odkaz na autora = | titul = Knihy na dvoře Rožmberků | vydavatel = Knihovna Akademie věd ČR ; Scriptorium | místo = Praha | rok = 2005 | počet stran = 359 | isbn = 80-86675-06-8 | isbn2 = 80-86197-60-3}}</ref>{{#tag:ref|Jan Jiří ze Švamberka začal v roce 1612 budovat gymnázium v jednom z křídel soběslavského hradu. Gymnázium bylo otevřeno v roce [[1614]] a byli pro něj získáni kvalitní učitelé ze Slezska. Gymnázium se však setkávalo s nezájmem soběslavských měšťanů a nepřízni Karlovy univerzity, která usilovala, aby nadace spojená se vznikem gymnázia byla převedena na ni. Přes počáteční nadějný rozjezd gymnázia vedla porážka [[České stavovské povstání|stavovského povstání]] k jeho zániku.<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Bok | jméno = Václav | odkaz na autora = | titul = Literatura a literární kultura spjatá s rodem Rožmberků | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = Fučíková | jméno sestavitele = Eliška | odkaz na sestavitele = | příjmení sestavitele2 = Gaži | jméno sestavitele2 = Martin | odkaz na sestavitele2 = | příjmení sestavitele3 = Lavička | jméno sestavitele3 = Roman | odkaz na sestavitele3 = | sborník = Rožmberkové : rod českých velmožů a jeho cesta dějinami | odkaz na sborník = | místo = České Budějovice | vydavatel = Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích | rok = 2011 | isbn = 978-80-85033-31-1 | poznámky = Dále jen ''Literatura a literární kultura spjatá s rodem Rožmberků'' | strany = 262–263}}</ref>|group=pozn.}} Už dříve také finančně podpořil [[Univerzita Karlova|Univerzitu Karlovu]].
{{Citát|Roku 1602, když Karlova kolej hrozila zřícením a stavové ... poskytovali pomoc, všechny překonal urozený pán a vladař pan Petr Vok z Rožmberka.|[[Jan Campanus Vodňanský]]<ref>''Život renesančního kavalíra'', s. 162.</ref>|200}}
| |||