|
[[Soubor:SwanningtonEngine 01.jpg|náhled|vpravo|Expozice parního stroje, National Railway Museum, York, Anglie.]]
Nic neexzijstuje a tohle je jen pro noobu co chtej bej chytry kokoti
'''Parní stroj''' je [[píst]]ový [[tepelný stroj]], [[motor s vnějším spalováním|spalovací motor s vnějším spalováním]], přeměňující [[tepelná energie|tepelnou energii]] vodní [[Pára|páry]] na energii [[mechanická energie|mechanickou]], nejčastěji [[rotační pohyb]].
První [[parní stroj]] a [[parní automobil]] v českých zemích vznikl na počátku [[19. století]], kdy ho sestrojil [[František Josef Gerstner]].
== Historie parního stroje ==
{{main|Historie parního stroje}}
První mechanický stroj poháněný parou sestrojil [[Hérón Alexandrijský]] v [[1. století]] našeho letopočtu. Považoval jej ale jen za hračku a na praktické využití nedošlo. Dnes je vynález parního stroje obvykle připisován skotskému vynálezci [[James Watt|Jamesi Wattovi]], který ho vynalezl v roce [[1765]]. Ve skutečnosti Watt „pouze“ významně zdokonalil stroje [[Thomas Savery|Thomase Saveryho]] a [[Thomas Newcomen|Thomase Newcomena]]. Jednalo se o stroje na principu [[kapalnění|kondenzace]] syté páry ve válci a využití síly vyvolané podtlakem k čerpání vody.
V případě [[Atmosférický parní stroj|atmosférického parního stroje]] Thomase Newcomena <ref>František Jílek, Josef Kuba, Jaroslava Jílková: "The World Inventions in Dates." Praha, Národní technické muzeum 1979</ref> byl prostor pod pístem naplněn párou, která píst zvedla do horní polohy. Pak se pod píst vstříkla studená voda a kondenzaci páry vznikl podtlak. Píst byl tlačen atmosférickým tlakem dolů a prostřednictvím táhla, které s ním bylo pevně spojeno, prováděl práci kývavým pohybem nahoru a dolů jako zahradní pumpa. V letech 1722–1724 postavil Newcomenův atmosférický parní stroj - první na evropském kontinentě - anglický mechanik Issak Potter v Nové Bani na Slovensku. V r. 1736 získal [[Jonathan Hull]] či Hulls první patent na kolesovou loď poháněnou Newcomenovým atmosférickým parním strojem.
[[Soubor:Triple expansion engine animation.gif|náhled|vpravo|Animace zjednodušeného stroje s trojčitou expanzí; tlak páry je v levém válci nejvyšší, v pravém nejnižší.]]
Prvním Wattovým zlepšením bylo oddělení kondenzace do zvláštního prostoru mimo válec. Díky tomu se stěny [[Válec (motor)|válce]] neochlazovaly a zvýšila se účinnost stroje. V průběhu druhé poloviny 18. století si pak Watt nechal patentovat řadu vynálezů, které byly dále využívány po celou éru parních strojů. [[Dvojčinný parní stroj]], v němž se pára vháněla střídavě pod píst a nad píst, takže i zpětný pohyb pístu byl
poháněn tlakem páry a nikoli atmosféry. Tím se podstatně zvýšil výkon i účinnost, protože stroj mohl pracovat s párou o vyšším než atmosférickém tlaku. Z dalších vynálezů jmenujme převod přímočarého pohybu pístu na otáčivý pomocí [[Klikové mechanismy|klikového mechanismu]] nebo [[Wattův odstředivý regulátor]], který udržoval stálé otáčky stroje.
V 19. století se parní stroj stal nejvýznamnějším zdrojem energie jak v průmyslu, tak v dopravě. Proto se tomuto století také říká století páry. Dopravě kralovaly vlaky tažené [[Parní lokomotiva|parními lokomotivami]], vody brázdily [[parník]]y, průmyslové podniky měly stroje poháněné [[transmise]]mi od centrálního parního stroje, na polích se objevily [[parní oračka|parní oračky]], [[parní mlátička|parní mlátičky]] a parní [[lokomobila|lokomobily]]. Povrch silnic pak upravovaly parní válcovačky resp. [[parní válec|parní válce]].
Ve 20. století význam parního stroje postupně upadal. Z dopravy byl vytlačen [[Spalovací motor|spalovacím motorem]] s vnitřním spalováním a z průmyslu elektrickými stroji a [[Parní turbína|parní turbínou]]. Nejdéle sloužily [[těžní stroj|těžní parní stroje]], které v některých [[důl|dolech]] vydržely až do devadesátých let 20. století (viz [[Muzeum Krásno]]). V současnosti je možné se s provozem parních strojů setkat především u nostalgických jízd [[parní lokomotiva|parních lokomotiv]].
V průmyslu se také používaly speciální stroje podobné či konstrukčně příbuzné parnímu stroji. Byla v nich využívána přímočará hnací síla přenášená na pracovní nástroj z pístu jednoduchého parního stroje. Jednalo se o parní kladiva, parní buchary či parní lisy a podobná strojní zařízení. Dnes jsou nahrazena jinými technickými principy či jinými technologickými postupy. Na [[letadlová loď|letadlových lodích]] se dodnes využívá [[parní katapult]], což je vlastně speciální parní stroj s několika desítkami metrů dlouhým válcem.
== Účinnost ==
Proti současným tepelným strojům má parní stroj nízkou účinnost přeměny energie (maximálně 30 %). Spolu s kotlem, který má tepelnou účinnost okolo 50 % je výsledná účinnost (podle typu stroje a kotle) mezi 5 % a 15 %. To je oproti [[spalovací motor|spalovacím motorům]] s vnitřním spalováním s běžně dosahovanou účinností okolo 35 % nedostačující. Tam, kde je dostatek levného uhlí, se ale může ekonomicky užívat i dnes - proti jiným typům strojů se vyznačuje vysokou spolehlivostí a schopností práce v mnoha pracovních režimech (různé otáčky i výkony, snadná reverzace).
Nespornou výhodou parního stroje je, že mu nevadí přetížení, a nedojde k jeho poškození, ani když se přetížením zcela zastaví.
| 