Sálový kostel: Porovnání verzí

V období [[Renesanční architektura|renesance]] a [[Barokní architektura|baroka]] se na vnitřní straně stěn přednostně používaly podpěry, aby se rozložily síly, které vznikají při zaklenutí velkých prostorů. Pokud tyto stěnové podpěry vyčnívají jen málo, hovoří se o pilířovém kostele. Některé sálové kostely jsou také pilířovými kostely, například mnichovský [[Frauenkirche (Mnichov)|Frauenkirche]]. Pokud žebra stěny vyčnívají více, vytvoří se tak výklenky. V katolických kostelech byly tyto výklenky často využívány pro zřizování kaplí, proto jsou také výklenkové sály rozšířené převážně v katolických kostelech. Tyto výklenky mohou sahat až ke stropu lodi, ale mohou také končit tak nízko, že na předních koncích dělícíchdělicích stěn spočívá horní patro s okny. Prostorový dojem je pak podobný dojmu baziliky, i když zde nejsou [[Boční loď|boční lodě]].