Lužičtí Srbové: Porovnání verzí

[[Soubor:Nsg-cottbus.jpg|náhled|vlevo|Lužickosrbské gymnázium v [[Chotěbuz (Německo)|Chotěbuzi]]]]Roku [[1815]] bylo území Lužice nově rozděleno. Celá [[Dolní Lužice]] se stala součástí Pruské provincie [[Braniborsko (provincie)|Braniborska]], severovýchod [[Horní Lužice]] se stal součástí pruské provincie [[Pruské Slezsko|Slezska]]; zbytek Horní Lužice zůstal Sasku. V rámci Pruska ztratila Lužice [[Autonomní území|autonomní]] postavení. [[Soubor:Budyšin Serbski Dom.JPG|náhled|''Serbski dom'' v [[Budyšín]]ě]][[Soubor:Bilinguale Straßenbeschilderung Cottbus.jpg|náhled|Dvojjazyčné názvy ulic v [[Chotěbuz (Německo)|Chotěbuzi]]]] Ve 40. letech 19. století výrazně zesílilo národní vědomí Srbů a vyústilo v srbské národní obrození. Inspiraci tehdejších Srbů můžeme najít ve dvou pramenech. Prvním byl německý romantismus a německý nacionalismus, který panoval po napoleonských válkách a který se přenesl také na Srby. Druhým byla idea součásti velkého ,slovanského společenství národů‘ a slovanská romantika. Objevuje se silná vazba k česko-slovenskému [[České národní obrození|národnímu obrození]]. Vydávají se první noviny, v saské Horní Lužici se šíří zakládací vlna různých společností a sdružení.