Bohumil Hrabal: Porovnání verzí

'''''Bohumil Hrabal''', rozený '''Bohumil František Kilian'''<ref name="Polná">{{Citace monografie | příjmení = Prchal | jméno = Jan | odkaz na autora = | titul = Biografický slovník Polenska | vydavatel = Linda | místo = Polná | rok = 2002 | isbn = 80-238-8985-0 | kapitola = Hrabal Bohumil | strany = 53–54 | jazyk =}}</ref> ([[28. březen|28. března]] [[1914]] [[Židenice]]<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref>, dnes součást [[Brno|Brna]] – [[3. únor]]a [[1997]] [[Praha]]) byl [[Česko|český]] [[Próza|prozaik]], jeden z nejvýznamnějších a nejosobitějších spisovatelů druhé poloviny [[20. století|20.&nbsp;století]].''

''Ačkoliv začal autorsky publikovat až po 40. roce věku, stal se po [[Jaroslav Hašek|Jaroslavu Haškovi]], jehož ''[[Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války|Osudy dobrého vojáka Švejka]]'' byly přeloženy do 58 jazyků, a [[Karel Čapek|Karlu Čapkovi]], jehož některá díla byla přeložena do desítek jazyků, třetím nejpřekládanějším českým autorem [[20. století]].<ref name="Polná" />''

''Byl stálým hostem hospody „U Zlatého tygra“ v Praze na [[Staré Město (Praha)|Starém Městě]], kmenovým členem tzv. „Hrabalovy Sorbonny“ (Bohumil Hrabal, [[Ivo Tretera]]) a doživotním prezidentem hospodské přístolní společnosti zvané [[Společnost Zlatá Praha|Zlatá Praha]].''

== ''Životopis'' ==

=== ''Původ a dětství'' ===

''Narodil se na [[Brno|brněnském]] předměstí [[Židenice]] (Balbínova ul. 489/47, pamětní deska) svobodné matce Marii Kilianové (1894–1970) a důstojníku rakouské armády Bohumilu Blehovi (3. 1. 1893, [[Jevišovice]] – 1970, Brno), který se ovšem k otcovství nehlásil,<ref name="Mudrová">{{Citace monografie

}}</ref> proto byl pokřtěn ''Bohumil František'', příjmením ''Kilian''.<ref name="Mudrová" /> Do tří let žil u prarodičů v [[Brno|Brně]]. Matka pracovala jako pomocná účetní v městském [[pivovar]]u v [[Polná|Polné]], kde se seznámila s budoucím manželem, hlavním účetním Františkem Hrabalem (1889–1966; předobraz literární postavy Francina),<ref name="Mudrová" /> za kterého se provdala v [[kostel Nanebevzetí Panny Marie (Polná)|děkanském chrámu]] v Polné dne 7.&nbsp;února 1916. Dne 26.&nbsp;prosince<ref name="Polná" /> téhož roku dal František Hrabal písemný souhlas s tím, aby syn jeho ženy Bohumil mohl užívat jeho příjmení. Dne 25.&nbsp;září se narodil Hrabalův nevlastní bratr, Břetislav Josef Hrabal. Rodiče se aktivně věnovali divadlu, kde se objevil i malý Bohumil Hrabal, když 16.&nbsp;května 1918 hrál v [[Alois Jirásek|Jiráskově]] [[Vojnarka (divadelní hra)|Vojnarce]].<ref name="Polná" /> V&nbsp;srpnu 1919 se čtyřčlenná rodina přestěhovala do [[Nymburk]]a.''

=== ''Studia a dospělost'' ===

''Svá středoškolská léta zahájil v primě na [[Gymnázium Brno, třída Kapitána Jaroše|brněnském gymnáziu]], ovšem první rok studia zde zakončil s několika nedostatečnými. Po tomto nezdaru přešel na [[Reálka|reálku]] v Nymburce.<ref name="hraba_nymburk">{{Citace elektronické monografie

}}</ref> začal studovat na [[Právnická fakulta Univerzity Karlovy|právnické fakultě]] [[Univerzita Karlova|Univerzity Karlovy]] v [[Praha|Praze]]. Navštěvoval rovněž přednášky z dějin literatury, umění a filosofie. Protože za [[Protektorát Čechy a Morava|okupace]] byly vysoké školy uzavřeny, mohl studia dokončit až v roce 1946 (získal titul [[doktor práv|JUDr.]]). Během války pracoval jako železniční dělník a výpravčí v [[Kostomlaty nad Labem (nádraží)|Kostomlatech nad Labem]], což se později odrazilo i v jeho literární tvorbě. Vystřídal i další rozličné profese jako pojišťovací agent, obchodní cestující, od roku 1949 brigádník v [[Kladno|kladenských]] ocelárnách a po těžkém úrazu''<!-- (spadl mu na hlavu hák z jeřábu) chybí zdroj--> pracoval ve sběrných surovinách ve [[Spálená (Praha)|Spálené ulici]] č. 10 jako balič starého papíru. Později pracoval jako kulisák. Nemalou část života (1950–1973) prožil v pražské [[Libeň|Libni]] na adrese Na hrázi 326/24 (dům byl zbourán v souvislosti se stavbou [[B (linka metra v Praze)|metra]]; pamětní deska na chodníku; malířka [[Svatošová]] v těchto místech, u východu ze stanice metra Palmovka, vyzdobila stěnu na hrabalovské téma). Roku 1956 si na [[Libeňský zámek|zámečku v Praze–Libni]] vzal Elišku Plevovou. V roce 1965 si manželé Hrabalovi koupili v [[Kersko|Kersku]] u [[Nymburk]]a chatu [[Evidenční číslo domu|č. e.]] 0274. V roce [[1973]] se přestěhovali ze staré Libně do družstevního bytu 3 + 1 v&nbsp;panelovém domě v&nbsp;[[Kobylisy|Kobylisích]] na sídlišti Sokolniky ([[Košťálkova ulice (Praha)|Košťálkova]], dříve Jodasova, 1105/1, 5. patro).<ref>{{Citace monografie