|
| jazyk = česky
}}</ref>
Toto rozlišování není na druhou stranu přijímáno všeobecně a je podrobováno kritice. Někdy je za rozlišovací kritérium brán nikoli přístup k rovnosti lidí, ale k individuální svobodě jednotlivce, takže pak mezi takto definovanou ultrapravicí a ultralevicí není významnějšího rozdílu.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Hampl
| jméno = Mojmír
| autor =
| odkaz na autora =
| spoluautoři =
| titul = O mýtu "pravicového extremismu"
| periodikum = Laissez-Faire
| odkaz na periodikum =
| datum vydání = 2000-11-01
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2011-02-26
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url = http://www.nechtenasbyt.cz/?page=clanek&id=157
| issn =
}}</ref> A v takovém případě jsou jako krajně pravicové pojímány snahy o extremizaci hodnot národního státu a autority.<ref name="mareš" />
V ekonomickém pojetí, především podle teorie ekonomů z [[Rakouská škola|rakouské ekonomické školy]], je označení různých radikálních fašistických a populistických hnutí jako „krajní pravice“ chybné, neboť prosazují levicovou politiku, nikoliv politiku pravicovou. Poukazují například na název Hitlerovy strany, která se jmenovala [[Národně socialistická německá dělnická strana]] s tím, že vedla krajní levicovou politiku. Během Hitlerovy vlády totiž došlo k prudkému zvýšení zdanění, rozšířily se také veřejné práce a stát kontroloval téměř všechny činnosti v ekonomice. V ekonomickém pojetí tedy ekonomové z rakouské školy řadí zastánce nacistických a neonacistických ideologií ke krajní levici.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = von Hayek
| jméno = Friedrich August
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Cesta do otroctví
| vydání = 1.
| vydavatel = Barrister&Principal
| místo = Brno
| rok = 2004
| počet stran = 216
| strany = 41
| isbn = 80-86598-71-3
}}</ref>
== Dělení ==
V teorii některých politologů<ref>Richard Stöss: ''Rechtsextremismus im vereinten Deustschland'', Bonn: Friedrich Ebert Stiftung, 1999</ref> bývají ultrapravicové ideologie, hnutí a další aktivity rozlišovány na ''radikálně pravicové'' a ''extrémně pravicové'' podle toho, zda se ještě pohybují v rámci demokratického ústavního státu, nebo zda už jej chtějí zcela odstranit. Hranice mezi nimi je propustná, závisí vždy na rozhodnutí konkrétního subjektu, zda bude prosazovat zachování stávajícího společenského uspořádání, nebo nikoli.<ref name="mareš" />
| 