7 křišťálových koulí: Porovnání verzí

Historie vydání je komplikovaná. Příběh nejprve vycházel na pokračování v novinách Le Soir v letech 1943-44 a čítal 152 černobílých pruhů. V září 1944 byla Belgie osvobozena od německých okupantů. Vydávání příběhu bylo přerušeno kolem strany 57 konečného alba, kde se Tintin setkává s generálem Alcázarem. A pak se příběh zastavil téměř na dva roky. Hergé totiž nesměl dál publikovat, protože Spojenci jej podezírali ze spolupráce s Nacisty; dovolil totiž, aby Tintina otiskoval deník kontrolovaný Němci. Po noci strávené ve vězení a třech výsleších byl nakonec žaloby zproštěn. Událost Hergého hluboce poznamenala a do jeho jinak optimistických příběhů se poprvé vkrádá jistý pesimismus. Konec příběhu vyšel barevně v novém týdeníku Tintin v letech 1946–1948. Hergé v roce 1948 příběh přepracoval do verze se 62 stranami. V [[Česko|Česku]] byl příběh nejdříve na pokračování v letech 1997–1998 v časopise Květy a první knižní vydání vydal Albatros v roce 2008.

Nezávisle na tom si Hluchavka natáhne náramek, který na sobě původně měla mumie,(přitom si poznamenává, že mu ohromně sluší), a záhadně zmizí. Když Tintin s Haddockem hledají Hluchavku a najdou jeho [[deštník]], společně vyvodí, že na něj útočník skočil ze stromu a zneškodnil ho. Poté na ně kdosi vystřelí, oni ho pronásledují až k černému autu, ve kterém střelec unáší profesora. Haddock s Tintinem zavolají policii a ta postaví barikády, únosci jimi přesto projedou. Tintin a Haddock únosce pronásledují do La Rochelle, kde zjišťují, že Hluchavka odjíždí na lodi Pachacamac do Peru. Příběh pokračuje čtrnáctým dílem nazvaným ''[[Chrám Slunce (Tintinova dobrodružství)|Chrám Slunce]]''.