Henri de Toulouse-Lautrec: Porovnání verzí

{{Infobox - umělec

| obrázek = Photolautrec.jpg

| citát = Všude a vždy má i ošklivost své okouzlující aspekty. Je vzrušující objevovat je tam, kde dosud nikdy nebyly pozorovány.

| místo narození = [[Albi]], {{Vlajka a název|Francie}}

 

Ve svém díle Toulouse-Lautrec navázal na [[impresionismus]] a&nbsp;[[postimpresionismus]], zvláště na tvorbu [[Edgar Degas|Edgara Degase]]. Silný vliv na něho měl i&nbsp;[[Ukijo-e|japonský deskotisk]].<ref name="s22-24">{{Citace monografie | jméno=Jan | příjmení=Sedlák

 

Lautrecovo dílo je značně rozsáhlé&nbsp;– obsahuje 737&nbsp;[[olejomalba|olejomaleb]], 275&nbsp;[[akvarel]]ů, 5&nbsp;084&nbsp;[[kresba|kreseb]] a&nbsp;359&nbsp;litografií (53 vícebarevných a&nbsp;306 jednobarevných).<ref>Freyová, J.: ''Henri de Toulouse-Lautrec: Biography of the Artist'' in: ''Henri de Toulouse-Lautrec: Images of the 1890s'' ed. Castleman, r. a Wittrock, W., ''Museum of Modern Art'' (výstavní katalog), New York 1985, s. 26.</ref>

 

== Život ==

=== Dětství ===

Henri de Toulouse-Lautrec se narodil 24.&nbsp;listopadu 1864 v&nbsp;Albi, ve starém rodovém paláci Le Bosc. Pocházel z&nbsp;významného šlechtického rodu [[Toulouské hrabství|hrabat z&nbsp;Toulouse]], který zasáhl především do středověkých dějin [[Francie]] a&nbsp;odvozoval svůj původ od [[Karel Veliký|Karla Velikého]]. V&nbsp;19.&nbsp;století tento rod již nebyl politicky příliš aktivní. Členové rozvětvené šlechtické rodiny žili z&nbsp;výnosů svého rodového majetku v&nbsp;jižní Francii. Způsobem života se nelišili od ostatních příslušníků tehdejší vysoké aristokracie: hony, chov koní a&nbsp;dravých ptáků, slavnosti atp.

 

V&nbsp;rodině byly časté sňatky blízkých příbuzných, které měly zabránit drobení rodového majetku. Také Henriho rodiče, Alfonse de Toulouse-Lautrec a&nbsp;Adèle de Toulouse-Lautrec, rozená Tapié de Céleyran, byli bratranec a&nbsp;sestřenice.<ref>Freyová, J.: ''Henri de Toulouse Lautrec'', BB art, Praha 1999, s. 37.</ref>

[[Soubor:Adèle de Toulouse-Lautrec.jpg|náhled|vlevo|upright|Matka&nbsp;– Adèle de Toulouse-Lautrec]]

Henri de Toulouse-Lautrec trpěl od neútlejšího dětství zdravotními obtížemi, které z&nbsp;větší části souvisely se vzácně se vyskytující vadou kostí. Pravděpodobně už ve věku šesti měsíců u&nbsp;něj byla zaznamenána první deformace nohou.<ref>Freyová, J. (cit. v pozn. 3) s. 44.</ref> Choroba byla zřejmě způsobena geneticky&nbsp;– opakovanými sňatky blízkých příbuzných&nbsp;– a&nbsp;projevovala se zpomaleným růstem kostí a&nbsp;jejich špatnou stavbou. Toutéž chorobou trpěly také některé Henriho sestřenice.<ref>Freyová, J. (cit. v pozn. 3) s. 90.</ref> Existuje ovšem i&nbsp;hypotéza, podle níž šlo ve skutečnosti o&nbsp;projevy vrozené syfilidy, kterou se jeho matka Adéle údajně nakazila od svého záletného manžela hraběte Alphonse.<ref>Freyová, J. (cit. v pozn. 3) s. 199.</ref> Zdravotními obtížemi trpěl také Henriho o&nbsp;tři roky mladší bratr Robert, který ve věku jednoho roku zemřel.

 

 

=== Mládí ===

 

V&nbsp;době patnáctiměsíční rekonvalescence začal Lautrec opět intenzivně [[malba|malovat]] a&nbsp;[[kresba|kreslit]]. Této činnosti se často věnoval už jako malý chlapec a&nbsp;také jeho otec i&nbsp;další příbuzní byli amatérskými sochaři a&nbsp;kreslíři. Často zpodobovali svá zvířata či výjevy z&nbsp;honů. Strýc Charles dokonce Henrimu poskytl první malířské školení. Návrat ke kresbě a&nbsp;další malířská činnost v&nbsp;době rekonvalescence byla pro Lautreca v&nbsp;podstatě útěkem z&nbsp;pocitu zmarněného, zbytečně žitého života. J.&nbsp;Freyová to glosuje slovy: ''„Svou situaci řeší tak, že se obrní humorem, malířstvím a&nbsp;nestřídmostí,“'' což platí pro celou jeho malířskou tvorbu.<ref>Freyová, J. (cit. v pozn. 3) s. 114.</ref>

=== Montmartre ===

Bonnatův i&nbsp;Cormonův ateliér ležel na [[Montmartre|Montmatru]]. Celá skupina malířů se proto často scházela v&nbsp;okolních hostincích, barech a&nbsp;kabaretech. Už tehdy osvědčil Toulouse-Lautrec mimořádný pozorovací talent a&nbsp;znalost psychologie, když pro obveselení společnosti napodoboval jednotlivé malíře a&nbsp;velmi přesně odhadoval, jakým způsobem bude vypadat jejich následující život. Role ironika, šaška, malého skřeta, který baví společnost, pro něj byla typická, stejně jako schopnost přesně a&nbsp;úsporně zachycovat viděnou realitu. Tuto schopnost koneckonců osvědčil především v&nbsp;řadě svých malířských i&nbsp;grafických děl.<ref>Perruchot, H. (cit. v pozn. 18) s. 51–53.</ref>

Na Montmartru Lautrec získal roku 1884 svůj první ateliér a&nbsp;také zde začal bydlet. Ačkoli se až do konce života s&nbsp;matkou čile stýkal, už nikdy s&nbsp;ní nebydlel v&nbsp;jednom bytě. Život na Montmartru však pro Lautreca neznamenal pouze společnost malířů. Seznámil se zde s&nbsp;mnoha ženami, z&nbsp;větší části prostitutkami a&nbsp;tanečnicemi, které se staly nejen jeho modelkami, ale také milenkami. Prostředí zábavní čtvrti s&nbsp;jejími podniky, kabarety a&nbsp;později také nevěstinci, se stalo hlavním námětem jeho prací a&nbsp;malíř jím byl zcela fascinován.<ref>Freyová, J. (cit. v pozn. 3) s. 30, 135.</ref>

 

 

Na Montmartru malíř navštěvoval hlavně kabarety ''Le Chat Noir'' a&nbsp;''Mirliton'', který založil zpěvák a&nbsp;kabaretiér [[Aristide Bruant]]. Mirliton bylo i&nbsp;první místo, kde bylo možné vidět Lautrecovy obrazy. Dalším známým podnikem byla lidová tančírna ''[[Moulin de la Galette]]''. Tyto podniky přitahovaly nejen chudinu z&nbsp;okolí, ale paradoxně sem přicházela i&nbsp;řada bohatých Pařížanů. Stejně jako samotného Lautreca a&nbsp;ostatní umělce je vábily svou [[dekadence|dekadentností]]. V&nbsp;pozdějších letech se Lautrec mj.&nbsp;poznal s&nbsp;[[Alfred Jarry|Alfredem Jarrym]] a&nbsp;roku 1896 se malířsky podílel na kulisách pro divadelní hru [[Král Ubu|Krále Ubu]].<ref>Freyová, J. (cit. v pozn. 3) s. 404.</ref>

[[Soubor:Toulouse Lautrec A-Montrouge Rosa la Rouge.jpg|náhled|upright|Carmen Gaudinová v&nbsp;obraze ''Na ulici'', 1886–1887]]

 

=== Moulin Rouge ===

Roku 1889 byl na bulváru de Clichy otevřen později světoznámý kabaret [[Moulin Rouge]]. Lautrec pro něj vytvořil [[plakát]] pro sezónu 1891, což bylo do té doby největším oceněním jeho díla. Plakát se setkal s&nbsp;obrovským ohlasem a&nbsp;učinil Lautreca rázem slavným.<ref>Freyová, J. (cit. v pozn. 3) s. 282.</ref>

[[Soubor:Lautrec moulin rouge, la goulue (poster) 1891.jpg|náhled|vlevo|upright|Plakát pro Moulin Rouge z&nbsp;roku 1891]]

Kabaret Moulin Rouge se stal malířovým hlavním námětem a&nbsp;také prostředím, v&nbsp;němž trávil nejvíce času. Měl zde dokonce vlastní stůl a&nbsp;na zdech kabaretu visela jeho díla. Jsou na nich často zobrazeny zdejší tanečnice, nejčastěji mladičká [[Jane Avrilová]], která se mu později stala nejen velmi častým modelem, ale i&nbsp;blízkou přítelkyní a&nbsp;společnicí. Často maloval i&nbsp;tanečnici [[La Goulue]], která se objevila i&nbsp;na zmíněném plakátě Moulin Rouge z&nbsp;roku 1891.<ref>Sedlák, J. (cit. v pozn. 1) s. 12–14.</ref>

 

=== Konec éry Montmartru ===

V&nbsp;roce 1892 se vrcholná éra Montmartru chýlila ke konci. Mnohé podniky ukončily svou činnost nebo byly přestěhovány do lukrativnějších částí Paříže. Také Lautrec začal navštěvovat podniky přímo v&nbsp;centru Paříže. Často tvořil a&nbsp;v&nbsp;podstatě i&nbsp;žil v&nbsp;nevěstincích v&nbsp;okolí nádraží Saint-Lazare, Opery, v&nbsp;rue Joubet a&nbsp;v&nbsp;rue d'Amboise. Poslední obraz z&nbsp;Moulin Rouge je z&nbsp;roku 1895. Lautrecovými modelkami se v&nbsp;tomto období staly téměř výhradně prostitutky. Malíř je navíc maloval zcela nearanžované. Oceňoval na nich pravdivost, nehranost, přirozenost: ''„Protahují se na pohovkách jako zvířátka… Jsou tak nevyumělkované, tak co!“''.<ref>Perruchot, H. (cit. v pozn. 18) s. 138.</ref> Jeho obrazy ovšem nejsou oslavou sexu či prostituce, spíše zobrazují vnitřní bolest a&nbsp;odosobněnost prostitutek. Zpodoboval ošklivost. Slavná [[šanson]]iérka a&nbsp;malířova společnice [[Yvette Guilbertová]] ho nazvala „géniem deformace“.<ref name="s16">Sedlák, J. (cit. v pozn. 1) s. 16.</ref>

Stále častěji také Lautrec vyhledával společnost žen, které se zdržovaly v&nbsp;lesbickém podniku „U&nbsp;mrtvé krysy“ a&nbsp;často maloval lesby při milostném aktu.

 

V&nbsp;této době se Lautrec dostával do stále výraznější závislosti na alkoholu. Stále častěji byl opilý a&nbsp;jeho srdečná povaha se měnila ve výbušnou a&nbsp;agresivní. Úměrně tomu postupně klesalo množství vytvořených obrazů a&nbsp;litografií. Hrozící katastrofě se různými způsoby, avšak vždy bez trvalejšího úspěchu, snažili zabránit malířovi přátelé. Nejvýrazněji manželé Natansonovi, majitelé uměleckého a&nbsp;literárního časopisu ''[[La Revue blanche]]'', s&nbsp;nimiž se Lautrec seznámil roku 1893.<ref>Freyová, J. (cit. v pozn. 3) s. 314.</ref>

 

V&nbsp;této době také Lautrec více cestoval. Roku 1897 se naposledy zúčastnil pravidelné výstavy v&nbsp;Bruselu a&nbsp;v&nbsp;květnu 1898 měl v&nbsp;[[Londýn]]ě v&nbsp;galerii Goupil dokonce samostatnou výstavu, na níž bylo k&nbsp;vidění 78 jeho obrazů. Při té příležitosti navštěvoval muzea a&nbsp;galerie, v&nbsp;nichž ho zaujali malíři pozdní gotiky, ale i&nbsp;[[Diego Velázquez|Velásquez]] či [[El Greco]].<ref>Sedlák, J. (cit. v pozn. 1) s. 18.</ref>

 

Malířův stav se díky nucené abstinenci nečekaně rychle zlepšoval. Po dvoutýdenním pobytu začal tvrdit, že je vyléčen, a&nbsp;dožadoval se propuštění. Zažíval nudu a&nbsp;také pocity zoufalství a&nbsp;ponížení, neboť se obával doživotního pobytu v&nbsp;ústavu. Intenzivně tvořil a&nbsp;vedle dalších prací nakreslil rozsáhlý cirkusový cyklus zobrazující klauny, krasojezdkyně a&nbsp;akrobaty. Těmito zpaměti kreslenými díly chtěl i&nbsp;přesvědčit lékaře o&nbsp;navracejícím se zdraví. S&nbsp;pomocí přátel a&nbsp;tisku se mu nakonec podařilo dosáhnout po třech měsících, v&nbsp;květnu 1899, propuštění.<ref>Freyová, J. (cit. v pozn. 3) s. 428–442.</ref>

Matka se po této události snažila synovi pomoci, a&nbsp;proto pověřila příbuzného Paula Viauda, aby malíře stále hlídal. Lautrec však přesto po několikaměsíční abstinenci a&nbsp;krátkém zlepšení zdravotního stavu znova propadl alkoholu a&nbsp;dostavila se nová vlna obtíží.

 

# do roku 1882, kdy Lautrec přichází k&nbsp;Bonnatovi do ateliéru;

# mezi léty 1882–1887 tj.&nbsp;v&nbsp;podstatě období studia;

 

=== Rané dílo ===

 

=== Období malířského studia ===

V&nbsp;období, kdy působil u&nbsp;Bonnata a&nbsp;Cormona, se Lautrec pokoušel o&nbsp;hladkou, akademickou malbu. To se mu však nedařilo, měl sklon ke karikujícímu přehánění typických detailů. Důležitější než setkání s&nbsp;akademicky vzdělanými učiteli však byly kontakty s&nbsp;ostatními mladými malíři.

 

Na obrazech, které Lautrec vytvářel mimo Bonnatův a&nbsp;Cormonův ateliér je dobře vidět postupné vyzrávání a&nbsp;hledání osobního stylu. Jsou to například ''Studie aktu'' (1882), ''Tlustá Marie'' (1884), ''Portrét matky'' (cca&nbsp;1886), ''Portrét Vincenta van Gogha'' a&nbsp;''Rýžový pudr'' (oba 1887).

 

Od poloviny osmdesátých let začal Lautrec systematicky portrétovat. Kromě portrétů z&nbsp;ateliéru či jiných interiérů jsou to také portréty z&nbsp;[[plenér]]u, kde se uplatňuje denní světlo. Na rozdíl od impresionistů je to však jasné a&nbsp;čisté studené denní světlo, jehož použití snad má původ v&nbsp;rodném Albi.<ref>Sedlák, J. (cit. v pozn. 1) s. 24–26.</ref> Otázka světla byla pro Lautreca klíčová a&nbsp;sám ji často zdůrazňoval. Zkoušel malovat i&nbsp;při umělém, plynovém osvětlení. Využíval mj.&nbsp;spodní světlo, které podivně deformovalo tváře portrétovaných.<ref>Sedlák, J. (cit. v pozn. 1) s. 44.</ref>

 

=== Vrcholné období ===

==== Malířská technika ====

Vrcholné období Lautrecova díla začalo roku 1888. Tehdy definitivně vykrystalizovala rychlá, energická, kresebná malba, prováděná velice živě a&nbsp;bezprostředně řídkými barvami na šedavou okrovou [[lepenka|lepenku]], na niž malíř maloval bez přípravy podkladu. Podklad často záměrně nechával prosvítat, což ještě podtrhovalo bezprostřednost a&nbsp;živost zobrazení. Techniku malby pomocí řídké, vsakující se barvy přejal od malíře [[Jean-François Raffaëlli|Jeana-Françoise Raffaëlliho]].<ref>Freyová, J. (cit. v pozn. 3) s. 203.</ref>

Malířova práce s&nbsp;barvou je značně kresebná. Namísto budování obrazového děje barevnými plochami používal barevnou linii, vytvářenou poměrně řídkou [[olejomalba|olejovou]] barvou. Touto [[kresba|kresebnou]] technikou také budoval objem. Proto jeho malby v&nbsp;podstatě připomínají [[Pastel (křída)|pastel]], a&nbsp;to jak linearitou, tak barevností.<ref>Sedlák, J. (cit. v pozn. 1) s. 26.</ref>

 

 

==== 1888–1892 ====

 

Z&nbsp;mimořádně plodného roku 1892 pochází také obraz ''Moulin Rouge: Dvě ženy tančí valčík'' z&nbsp;Národní Galerie v&nbsp;Praze. Tento obraz je nejen velmi přesným popisem prostředí Moulin Rouge té doby, ale také výrazným dokladem Lautrecova mistrovského malířského rukopisu, práce s&nbsp;kompozicí a&nbsp;světlem. Na pravé straně byl Lautrecem později obraz dodatečně nastaven a&nbsp;domalován. Díky tomuto zásahu dostal velmi zajímavou, daleko dynamičtější [[Obrazová kompozice|kompozici]]. V&nbsp;roce 1897 jej Lautrec převedl i&nbsp;do podoby do litografie.

 

Postava Jane Avrilové se v&nbsp;obrazech z&nbsp;této doby objevuje velmi často: ''Jane Avrilová tančí, Jane Avrilová vchází do Moulin Rouge, Jane Avrilová odchází z&nbsp;Moulin Rouge''. Poslední dvě díla jsou [[protějškový obraz|protějškovými obrazy]].<ref>Sedlák, J. (cit. v pozn. 1) s. 40–44.</ref>

==== 1893–1896 ====

Výrazné místo v&nbsp;malířově díle tohoto období zaujímají dokonale barevně i&nbsp;tvarově podané [[portrét|podobizny]] šviháckých světáků, často přátel, oblečených podle poslední módy&nbsp;– ''Podobizna Louse Pascala'' (1893), ''Léon Delaporte v&nbsp;Jardin de Paris'' (1893), ''Pan Boileau v&nbsp;kavárně'' (1893) a&nbsp;''Portrét Gabriela Tapiého de Céleyran'' (1894). Srovnáme-li tyto portréty se staršími díly, zaregistrujeme v&nbsp;Lautrecově tvorbě výrazný posun v&nbsp;přesnosti pozorování jednotlivých postav a&nbsp;jejich okolí i&nbsp;ve schopnosti pozorované úsporným a&nbsp;charakteristickým způsobem zachytit, a&nbsp;to s&nbsp;mistrnou povahopisností.<ref>Sedlák, J. (cit. v pozn. 1) s. 48–53.</ref>

Předchozí „období salónů“ ukončil Lautrec v&nbsp;roce 1894 rozměrným plátnem ''Salón v&nbsp;rue des Moulins'', které zachycuje pohled do veřejného domu. Obraz tvoří jakýsi epilog zmíněného období. Řada tužkových [[skica|skic]] a&nbsp;dokonce [[Pastel (křída)|pastel]] shodné velikosti jako vlastní obraz, které namalování obrazu předcházely, dokládá, jaký význam mu malíř přisuzoval. Plátno zachycuje šest prostitutek, sedících na obrovských pohovkách ve velmi luxusním interiéru, jehož nádhera účinně kontrastuje s&nbsp;rezignovanými pohledy žen. Malíř zde ovšem tyto ženy z&nbsp;okraje společnosti neodsuzuje a&nbsp;nekarikuje.<ref>Sedlák, J. (cit. v pozn. 1) s. 53–56.</ref>

 

Zvláštní zakázkou byly dva rozměrné (3&nbsp;×&nbsp;3&nbsp;metry) protějškové obrazy ''Tanec v&nbsp;Moulin Rouge'' a&nbsp;''La Goulue tančí'' z&nbsp;roku 1895, namalované na hrubé plátno tak, že se výrazně uplatnil šedý podklad. Malíř zde využil své zkušenosti z&nbsp;tvorby plakátů. Určeny byly pro jarmareční boudu na Foure du Trône, v&nbsp;níž vystupovala La Goulue po odchodu z&nbsp;Moulin Rouge. Z&nbsp;téže doby pochází také obraz zachycující lesbickou lásku nazvaný ''Opuštěnost'' neboli ''Dvě přítelkyně'' a&nbsp;také obraz ''[[Marcelle Lenderová]] tančí bolero v&nbsp;operetě Chilpéric'', který je inspirovaný divadelním představením a&nbsp;opět překvapí sytými barvami, zachycením pohybu i&nbsp;kompozicí.<ref>Sedlák, J. (cit. v pozn. 1) s. 56–57.</ref>

Vedle scén z&nbsp;nevěstinců a&nbsp;barů je divadelní prostředí dalším, které malíř v&nbsp;této době často zachycoval. Veliká část z&nbsp;těchto prací přitom nepojednává dění na jevišti, nýbrž v&nbsp;hledišti. Časté je především zobrazení diváků v&nbsp;divadelních lóžích. Kromě toho se několikrát objevují také díla ze sportovního (cyklistika) či nemocničního prostředí (''Operující dr.&nbsp;Réan'').

 

 

Z&nbsp;této doby pochází řada mistrovských aktů a&nbsp;také několik portrétů. Z&nbsp;období pobytu v&nbsp;ústavu pak třicet devět [[kresba|kreseb]] barevnými a&nbsp;obyčejnými [[tužka]]mi, [[tuš]]emi nebo [[rudka]]mi s&nbsp;tématem cirkusu. Na těchto kresbách je nápadná ztráta virtuozity, lehkosti. Prozrazují námahu, kterou musel malíř k&nbsp;jejich vytvoření vynaložit.<ref>Sedlák, J. (cit. v pozn. 1) s. 61.</ref>

Po návratu z&nbsp;ústavu Lautrec ještě vytvořil několik výrazných obrazů. Nejvýznamnější z&nbsp;nich je ''Modistka'' z&nbsp;roku 1900. Posledním [[obrazový cyklus|obrazovým cyklem]] jsou práce zachycující zpěvohru ''Messalina'', kterou byl malíř fascinován a&nbsp;opakovaně ji zhlédl v&nbsp;[[Bordeaux]]. Významné jsou i&nbsp;portréty Maurice Joyanta a&nbsp;Paula Viauda. Poslední obraz nazvaný ''Zkouška na lékařské fakultě'' z&nbsp;roku 1901 zůstal zřejmě nedokončen.<ref>Sedlák, J. (cit. v pozn. 1) s. 61–66.</ref>

 

O&nbsp;významu přípravných kreseb pro Lautreca svědčí to, že na výstavách kromě hotových obrazů několikrát vystavil i&nbsp;přípravné kresby k&nbsp;nim. Umožnil tak návštěvníkům jakýsi „pohled do kuchyně“. Obdobně dokonce jednou vystavil vedle litografií i&nbsp;pomalované litografické kameny.<ref>Freyová, J. (cit. v pozn. 3) s. 312.</ref>

 

 

=== Grafika ===

 

Již zmíněný plakát pro Moulin Rouge z&nbsp;roku 1891 byl první [[grafika|grafickou]] zakázkou. Při jeho ztvárnění Lautrec použil ústřední postavy z&nbsp;většího obrazu ''Tanec v&nbsp;Moulin Rouge''.<ref>Sedlák, J. (cit. v pozn. 1) s. 38–40</ref> Dalšími známými plakáty jsou například ''Reine de Joie'' (1892), ''Jardin de Paris'' (1892), dvojice plakátů pro Buranta (1893), ''Divan Japonais'' (1893) a&nbsp;''Confetti'' (1894).<ref>Sedlák, J. (cit. v pozn. 1) s. 44–48</ref> Plakát ''Caudieux'' z&nbsp;roku 1893 dokládá, jak radikálně Lautrec pracoval s&nbsp;kompozicí, neboť zobrazenou postavu dole i&nbsp;po stranách radikálně „řeže“, čímž vyvolává nesmírně silný dojem pohybu.<ref>Freyová, J. (cit. v pozn. 3) s. 340–341.</ref>

Roku 1895 šokoval Lautrec Paříž jednoduchostí a&nbsp;pádností dvojice plakátů tanečnic ''May Belfortové'' (červenobílý) a&nbsp;''May Miltonové'' (modrobílý). O&nbsp;rok později vznikly plakáty ''Skupina slečny Eglantine'' a&nbsp;''Cestující z&nbsp;kabiny č.&nbsp;54''. V&nbsp;roce 1896 vytvořil Lautrec album jedenácti barevných litografií ''Ony (Elles)'', zachycujících opět svět prostitutek a&nbsp;nevěstinců.<ref>Sedlák, J. (cit. v pozn. 1) s. 57–60</ref> Roku 1895 vytvořil pro revue ''Pan'' osmibarevnou litografii Marcelle Lenderové. Tato technicky mimořádně náročná grafika byla pochopitelně tištěna jako soutisk osmi litografických kamenů.<ref>Freyová, J. (cit. v pozn. 3) s. 390.</ref> Z&nbsp;roku 1896–1897 pochází významná litografie s&nbsp;divadelní tematikou ''Velká lóže'', z&nbsp;roku 1900 pak mistrovská deska ''Madame Poupoule při toaletě''. Zobrazení této prostitutky, která se v&nbsp;Lautrecových dílech objevila vícekrát, připomíná díla Maneta, Degase a&nbsp;Renoira, jež ovšem malíř posunul do [[expresivita|expresivně]] psychologické roviny.<ref>Sedlák, J. (cit. v pozn. 1) s. 61</ref>

 

 

=== Vliv Toulouse-Lautreca ===

</gallery>

<gallery>

Soubor:Henri de Toulouse-Lautrec 001.jpg|Výsledný obraz ''Á&nbsp;la mie''

Soubor:Lautrec foto cca1889.jpg|Lautrec maluje v&nbsp;zahradě otce Foresta hluchoněmou Bertu

<gallery>

Soubor:Toulouse-Lautrec - O Divã.jpg|Dílčí studie obrazu ''Salon v&nbsp;Rue des Moulins''

Soubor:Au Salon de la rue des Moulins - Henri de Toulouse-Lautrec.jpg|Obraz ''Salon v&nbsp;Rue des Moulins''

</gallery>

Soubor:Lautrec Two women waltzing original size.jpg|Původní velikost obrazu ''V&nbsp;Moulin Rouge: Dvě ženy tančí valčík''

Soubor:Henri de Toulouse-Lautrec 065.jpg|Tentýž obraz po zvětšení

Soubor:Lautrec at the moulin rouge 1892.jpg|Tentýž obraz po zvětšení

</gallery>

 

== Výběr významných děl ==

 

== Citáty ==

 

== Odkazy ==

=== Reference ===

<references />

| vydavatel = SNKLHU

| místo = Praha

}}

* {{Citace periodika

| ročník =

| číslo =

| url =

| issn =

| vydavatel = Odeon

| místo = Praha

}}

* {{Citace monografie

| příjmení = Arnold

| jméno = Matthias

| rok = 2001

| titul = Henri de Toulouse-Lautrec

* {{Commonscat}}

* {{Wikicitáty|osoba=Henri de Toulouse-Lautrec}}

* [http://www.toulouselautrec.free.fr/ ''Henri de Toulouse-Lautrec'' (fr, en)]

* [http://www.artcyclopedia.com/artists/toulouse-lautrec_henri_de.html ''Henri de Toulouse-Lautrec'' rozcestník na webu ''Artcyclopedia.com'']

* [https://web.archive.org/web/20070818040144/http://www.sdmart.org/lautrec/ ''The Posters of Toulouse-Lautrec'' na webu ''San Diego museum of art'' (en)]

 

 

{{DEFAULTSORT:Toulouse-Lautrec, Henri de}}

[[Kategorie:Raimundovci]]

[[Kategorie:Francouzští malíři]]

[[Kategorie:Francouzští ilustrátoři]]

[[Kategorie:Litografové]]

[[Kategorie:Osoby s postižením]]

[[Kategorie:Osobnosti na mosambických poštovních známkách]]

[[Kategorie:Postimpresionismus]]

[[Kategorie:Narození 24. listopadu]]

[[Kategorie:Narození v Albi]]

[[Kategorie:Úmrtí 9. září]]

[[Kategorie:Úmrtí v Nové Akvitánii]]

[[Kategorie:Zemřelí na syfilis]]

[[Kategorie:Muži]]