|
[[Soubor:Aš znak.png|náhled|150x150pixelů|Znak města Aše]]
K městu [[Aš]] a okolí se pojí řada [[Pověst|pověstí]], původně [[Lidová slovesnost|tradovaných ústně]], později zaznamenaných literárně. PrvněNejznámějšími vyšlypověstmi ašské pověsti v němčině, v roce 1932, v knizeje ''Aus unserer Heimat - Sagen und ErzählungenNahřbetskoč'', kterou sestavil místní rodák Wilhelm Fischer. V roce 1999 vydalo [[Ašské muzeum]] knihu ''Ašské pověsti'' s výběrem několika přeložených pověstí. V roce 2014 vyšla [[audiokniha]] ''Pověsti Ašska do ucha'' a v roce 2016 vyšla kniha ''Pověsti a povídky Ašska'', která je kompletním překladem původní Fischerovy knihy.<ref>{{Citace elektronickéhokvalifikační periodikapráce
| titul = Křest knihy "Pověsti a povídky Ašska" - Ašský web ▼| periodikum = www.asskyweb.cz ▼| url = http://www.asskyweb.cz/krest-knihy-povesti-a-povidky-asska ▼| datum přístupu = 2020-11-17 ▼
Nejznámějšími pověstmi je Nahřbetskoč,<ref>{{Citace kvalifikační práce
| url = https://dspace5.zcu.cz/bitstream/11025/19727/1/as.pdf
| strany = 73
| rok vydání = 2015
| datum přístupu = 2020-11-17
}}</ref> ''Hadí král'' či ''Bezhlavý jezdec''.
== Jednotlivé pověsti ==
{{Neúplný seznam}}
[[Soubor:Nahřbetskoč.jpg|náhled|237x237pixelů| Nahřbetskoč: Takto místo vypadá v současnosti]] ▼[[Soubor:Dolní hospoda v Hranicích.jpg|náhled|258x258pixelů|Takto vypadal hostinec v roce1902roce 1902]] ▼* ''Nahřbetskoč se měl'': dle pověsti se měl zjevovat u kočičího smrku, který stával na cestě z [[Háj (Smrčiny)|vrchu Háj]] do [[Vernéřov (Aš)|Vernéřova]]. Dnes už z kočičího smrku stojí jen trouchnivějící zbytky zasypané hromádkou kamenů. Jako památka je na tomto místě cedulka, která říká o této pověsti . V okolí dnes vede množství upravených turistických a běžkařských stezek. ▼
* ''Upomínající ženy'': pověst se odehrává v Kunstově domě na dnešním [[Goethovo náměstí (Aš)|Goethově náměstí]] v Aši. Dříve zde stávalo mnoho domů, které byly v době vysidlování Němců po [[Druhá světová válka|2. sv. válce]] vybydleny a strženy. Dnes je Goethovo náměstí jednou z nejhezčích částí Aše. V roce 2014 byla na náměstí vrácena [[Goethův památník v Aši|socha J. W. von Goetha,]] která jako jediná v [[Česko|České republice]] v ruce drží nerost [[egeran]]. Místo je plné zeleně, nedaleko je městská radnice a kulturní centrum La Ritma. ▼
Pověst* ''O Dolní hospodě'': pověst se odehrává v okolí Dolní hospody ve městě [[Hranice (okres Cheb)|Hranice v Čechách]] nedaleko Aše. Dříve nazývaný též jako hostinec „U červeného koně.“ Asi nejstarší hostinec, zmiňovaný již v církevní účetní knize z roku 1570. Nacházel se v samém středu náměstí. Součástí objektu byl i koloniál, řeznictví a ve 30. letech 20. století také hotelové zařízení. Zmiňován je veliký sklep, který vedl z kuchyně do svahu pod kostelem. Měl mít délku více než 15 metrů, ve svahu se bude nacházet dodnes, ovšem vchod bude značně zasypán . Po odsunu původního obyvatelstva byl objekt využíván jako obchod. Zadní trakt usedlosti počátkem 60. let 20. století vyhořel, zbytek i s bývalým hostincem pak byl zbořen v dubnu 1967. V 70. letech byla na jeho místě postavena [[Socialismus|socialistická]] novostavba obchodního domu. Po roce 1990 zde byla zřízena hospoda "U koně", která je [[Vietnam|vietnamskými]] spoluobčany provozována dodnes. ▼* ''Pahorek s pokladem'': pověst se odehrává nedaleko obce [[Újezd u Krásné]]. Pahorek je blízko cesty vedoucí z Pastvin do Újezdu, tam kde rostou velké břízy. Obec Újezd mívala ještě v roce 1930 190 obyvatel. Po vysidlování německých obyvatel se obec vylidnila a poté musela ustoupit hraničnímu pásmu. Dnes je v místě bývalého mlýna postaven most Evropy a v roce 2010 byl obnoven místní hřbitov. ▼
=== NahřbetskočKnižní vydání ===
Prvně vyšly ašské pověsti v němčině, v roce 1932, v knize ''Aus unserer Heimat - Sagen und Erzählungen'', kterou sestavil místní rodák Wilhelm Fischer. V roce 1999 vydalo [[Ašské muzeum]] knihu ''Ašské pověsti'' s výběrem několika přeložených pověstí. V roce 2014 vyšla [[audiokniha]] ''Pověsti Ašska do ucha'' a v roce 2016 vyšla kniha ''Pověsti a povídky Ašska'', která je kompletním překladem původní Fischerovy knihy.<ref>{{Citace elektronického periodika
▲[[Soubor:Nahřbetskoč.jpg|náhled|237x237pixelů|Takto místo vypadá v současnosti]]
▲| titul = Křest knihy "Pověsti a povídky Ašska" - Ašský web
▲| periodikum = www.asskyweb.cz
==== Kde se Nahřbetskoč zjevuje ====
▲| url = http://www.asskyweb.cz/krest-knihy-povesti-a-povidky-asska
▲Nahřbetskoč se měl dle pověsti zjevovat u kočičího smrku, který stával na cestě z [[Háj (Smrčiny)|vrchu Háj]] do [[Vernéřov (Aš)|Vernéřova]]. Dnes už z kočičího smrku stojí jen trouchnivějící zbytky zasypané hromádkou kamenů. Jako památka je na tomto místě cedulka, která říká o této pověsti.
▲| datum přístupu = 2020-11-17
==== Pověst samotná ====
Od pradávných dob je na tomto místě nevlídno a člověka sevře tajemná úzkost. Jednou musel [[Dolní Paseky|Dolnopasecký]] sedlák odvézt svého nemocného koně přes vrch Háj k [[Pohodný|pohodnému]], ten mu ale už nedokázal pomoci. Sklíčený sedlák se tedy vydal na cestu zpět, ještě nikdy mu tato cesta nepřišla tak dlouhá. Jak tak šel, tak došel ke zbytku kočičího smrku, tak však samou hrůzou zkoprněl, jelikož zjistil, že na pařezu sedí šedý mužíček zvaný Nahřbetskoč. Sedlák vědíc, že toto stvoření rádo skáče lidem na záda, se k němu přiblížil a slušně ho pozdravil. Mužíček pozdrav neopětoval a odpověděl, že se nevidí naposled. Muž vzal nohy na ramena a utíkal domů, tam ho jeho žena uklidnila a dala mu silný čaj. Teprve v noci začalo to pravé peklo, sedlák se dusil a vykřikoval: „Šedý mužík je zase tu.“ Žena ho uklidnila a následující dny u něj nechala držet noční hlídku. Pověst se rozšířila po vesnici a lidé začali spekulovat, kdo je ten tajemný muž, ale nakonec se všichni shodli na tom, že to je starý papírník, který pyká za to, že přemístil hraniční kámen svého pozemku.
Několik let trvalo toto strašení, až zde zabloudil podnapilý chlapík, co popíjel v Aši. To ho však nevyděsilo, jelikož by se v opilosti popral i s ďáblem. Opravdu tam potkal starého papírníka s kamenem, který bědoval: „Kam já s ním. Kam já s ním.“ Mohutný muž zařval: „Tak ho zahoď tam kde byl dříve.“ Jakmile to dopověděl, kámen i duch se slovy „Děkuji ti na věky“ nadobro zmizel. Od těch dob už bylo okolo kočičího smrku klidno a bezpečno.
==== Místo dnes ====
V okolí dnes vede množství upravených turistických a běžkařských stezek.
=== Upomínající ženy ===
==== Kde se pověst odehrává ====
V Kunstově domě na dnešním [[Goethovo náměstí (Aš)|Goethově náměstí]] v Aši. Dříve zde stávalo mnoho domů, které byly v době vysidlování Němců po [[Druhá světová válka|2. sv. válce]] vybydleny a strženy.
==== Pověst samotná ====
V letech 1814 a 1853 město zachvátil velký požár, který pohltil skoro celé město, ale vždy se zastavil u Kunstova domu. Tvrdí se, že cikán, který v tomto domě dříve bydlel, zaříkával požár. Za ochranu domu musel každý rok dávat bochník chleba chudině. Pokud to neudělal, tak se měl v domě zjevit velký muž, který bouchal a kvílel přes celý dům dokud nebyl bochník dán na pověřené místo. Za dob našich prababiček, někdy na přelomu 19. a 20. století, bývala na půdě budovy [[Přást|přástevna]]. Jednou chtěly ženy zde pracující odejít, ale potkaly tři zvláštní dámy. Dvě byly oblečeny bíle a jedna černě, jejich chování bylo tak podivné, že ženy seběhly do světnice a vše pověděly majiteli. Toho to však nijak nepřekvapilo. Řekl jim, že se zdejší dámy zjevují každým rokem a připomínají darování chleba.
==== Místo dnes ====
▲Dnes je Goethovo náměstí jednou z nejhezčích částí Aše. V roce 2014 byla na náměstí vrácena [[Goethův památník v Aši|socha J. W. von Goetha,]] která jako jediná v [[Česko|České republice]] v ruce drží nerost [[egeran]]. Místo je plné zeleně, nedaleko je městská radnice a kulturní centrum La Ritma.
▲[[Soubor:Dolní hospoda v Hranicích.jpg|náhled|258x258pixelů|Takto vypadal hostinec v roce1902]]
=== O Dolní hospodě ===
==== Kde se pověst odehrává ====
▲Pověst se odehrává v okolí Dolní hospody ve městě [[Hranice (okres Cheb)|Hranice v Čechách]] nedaleko Aše. Dříve nazývaný též jako hostinec „U červeného koně.“ Asi nejstarší hostinec, zmiňovaný již v církevní účetní knize z roku 1570. Nacházel se v samém středu náměstí. Součástí objektu byl i koloniál, řeznictví a ve 30. letech 20. století také hotelové zařízení. Zmiňován je veliký sklep, který vedl z kuchyně do svahu pod kostelem. Měl mít délku více než 15 metrů, ve svahu se bude nacházet dodnes, ovšem vchod bude značně zasypán.
==== Pověst samotná ====
V dálných dobách hospodařil v Dolní hospodě hostinský, o kterém si lidé tajně vyprávěli, že je loupežník. Jednou se jeden muž dlouho zdržel v [[Pastviny (Hranice)|Pastvinách]]. Když se vracel zpět do Hranic, tak zaslechl podivný zvuk, a tak se schoval do houští. Ze svého úkrytu zpozoroval muže, který ze svého vaku na rameni vyndal mrtvolu a tu hodil do blízkého Bahnelova rybníka. V osobě muž poznal hostinského. Když už se hostinský chystal odejít, tak spatřil svého svědka v keři. Pod hroznými pohrůžkami donutil muže o celé této události mlčet. Muž se od té doby začal chovat podivně a stal se trudomyslným (smutným, zádumčivým). Když už to sním nešlo vydržet, tak byl na pomoc povolán ašský [[farář]]. Ten na muže naléhal, ať mu řekne svůj problém, ale odpověď byla pořád stejná: „Nesmím to nikomu říct.“ Tu faráře napadlo, aby svůj problém svěřil krbu. Muž se tedy svěřil, farář však nechal pootevřené dveře, a tak se o hrůzném zážitku do zvěděl a loupežník mohl být po právu potrestán.
Za další řádku let sloužil v Dolní hospodě hospodský s nevalnou pověstí. Všichni tvrdili, že viděli vcházet do hostince bohaté obchodníky, ale nikdo je neviděl odcházet. O problému se dozvěděla i nebojácná ašská hraběnka a rozhodla se v přestrojení ubytovat do hospody. Hostinský neměl radost, že chce přespat ve [[Výčepní zařízení|výčepu]], ale nakonec povolil. Žena v noci zabednila dveře a chystala se spát. Po nějaké chvíli se začaly ozývat divné zvuky a někdo něco kutil na zámku u dveří. Žena dala pokyn svým panošům, aby vtrhli do hospody a všechny předvedli. Jediný hostinský se nenašel a od té doby ho už nikdo nikdy neviděl, myslí že utekl tajnou chodbou vedoucí až do Farského lesa. V minulosti se za Dolní hospodou našly kosti a očití svědkové říkají, že nepatřili zvířatům.
==== Místo dnes ====
Po odsunu původního obyvatelstva byl objekt využíván jako obchod. Zadní trakt usedlosti počátkem 60. let 20. století vyhořel, zbytek i s bývalým hostincem pak byl zbořen v dubnu 1967. V 70. letech byla na jeho místě postavena [[Socialismus|socialistická]] novostavba obchodního domu. Po roce 1990 zde byla zřízena hospoda "U koně", která je [[Vietnam|vietnamskými]] spoluobčany provozována dodnes.
=== Pahorek s pokladem ===
[[Soubor:Újezd Most Evropy 2008-08-10.JPG|náhled|Most Evropy nedaleko zaniklé obce Újezd]]
==== Kde se pověst odehrává ====
Pověst se odehrává nedaleko obce [[Újezd u Krásné]]. Pahorek je blízko cesty vedoucí z Pastvin do Újezdu, tam kde rostou velké břízy.
==== Pověst samotná ====
Jednou prý bohatý sedlák zakopal hrnec plný zlaťáků do pahorku. Za několik let se skupina mužů vydala poklad najít a vykopat. Jeden z nich ovládal umění [[virgule]], a tak najít poklad nebyl žádný problém. Pokud by však poklad spatřili, tak nikdo z nich nesmí v tu chvíli říct ani slovo. Kopali dlouho, avšak hluboko v zemi našli co hledali. Jeden z mužů však samým štěstím radostně vykřikl a celý poklad i s kopáči se propadl do hlubin. Jednou za rok je možné chudáky na tomto místě slyšet.
Druhá pověst vypráví o majetném měšťanovi, který se těsně před smrtí rozhodl, že se o své bohatství po smrti s nikým nepodělí. Do vozu naložil všechny své cennosti a zakopal je i s kočárem hluboko do lesa. Od těch dob je možno každé Vánoce spatřit kočár jedoucí ze země.
==== Místo dnes ====
▲Obec Újezd mívala ještě v roce 1930 190 obyvatel. Po vysidlování německých obyvatel se obec vylidnila a poté musela ustoupit hraničnímu pásmu. Dnes je v místě bývalého mlýna postaven most Evropy a v roce 2010 byl obnoven místní hřbitov.
== Odkazy ==
=== Literatura ===
* {{Citace monografie
| příjmení1 = Fischer
| isbn = 978-80-904226-6-7
}}
* ŠMRHOVÁ Magdaléna. ''Ašsko na starých pohlednicích.'' Aš: Knihovna, Muzeum a Informační centrum Aš,2011. ISBN 978-80-86914-34-3.
=== Externí odkazy ===
* [https://www.muzeum-as.cz/content/files/povesti/25-KOCICI-SMRK.mp3 Pověst o Nahřbetskočovi v audioknize ''Pověsti Ašska do ucha''] (pověst o Nahřbetskočovi je nazvána ''Kočičí smrk'')
* [https://www.youtube.com/watch?v=d0PO1BCwolw Krátký dokumentární film o Nahřbetskočovi] v pořadu ''Tajemná zákoutí'' televize MVTV
* [http://www.thonbrunn.cz/hospody/G_Rossbach_cz.php Dobové fotografie]▼
{{Portály|Literatura}}
=== Externí odkazy ===
[[Kategorie:České legendy a pověsti]] ▼* [https://www.muzeum-as.cz/asske-povesti Audiokniha ''Pověsti Ašska do ucha'']
=== Webové stránky ===
▲http://www.thonbrunn.cz/hospody/G_Rossbach_cz.php
[[Kategorie:Aš]]
▲[[Kategorie:České legendy a pověsti]]
| 