[[Soubor:Whaling-dangers of the whale fishery.jpeg|náhled|vlevo|Nebezpečí velrybářství. Obrázek z roku 1820]]
20. listopadu 1820 vyslal kapitán tři velrybářské čluny pronásledovat stádohejno vorvaňů. Jeden člun byl těžce poškozen úderem ocasu jedné z velryb a musel se vrátit na opravu. Člun kapitána Pollarda [[harpuna|harpunoval]] vorvaně a byl jím tažen pryč. ''Essex'' následoval kapitánův člun, když posádka zpozorovala velrybu mnohem větší, než bylo obvyklé (26 metrů), která se chovala podivně. Velryba ležela na hladině, hlavou směrem k lodi. Pak se najednou dala do pohybu, zrychlovala mělkým potápěním. Narazila hlavou do lodi a potom ji podplula a snažila se vynořit pod lodí, což ji rozkymácelo. Poté se vynořila na boku, hlavou směřovala na příď, ocas u zádi. Vypadalo to, že je v [[bezvědomí]]. Námořníci se chystali vorvaně harpunovat, ale hrozilo nebezpečí poškození kormidla, tak od toho upustili. Velryba se následně probrala a odplula několik set metrů před loď a pak se otočila hlavou proti přídi. Co následovalo, popsal později první důstojník Owen Chase: ''"Rozhlédl jsem se a uviděl jsem ho přímo před námi asi sto tyčí ''(v originále "rods", cca 500 metrů)'' daleko. Vorvaň plul směrem k nám dvojnásobnou rychlostí, než bylo běžné, a vypadalo to, jako by byl rozzuřený a chtivý pomsty. Kolem něj se čeřila voda, jak zuřivě máchal ocasní ploutví. Jeho hlava vyčuhovala napůl z vody. A takto do nás znovu narazil."''
Velryba prorazila příď, loď začala rychle nabírat vodu a potápět se. Posádka se vměstnala do jediného zbývajícího člunu. Vorvaň mezitím odplul a již ho nikdo víc nespatřil.
