Terorismus: Porovnání verzí

[[Soubor:Marriot Hotel Islamabad Pakistan bombing.jpg|náhled|[[Bombový útok na hotel Marriott v Islamabádu]]. Okolo 35 &nbsp;000 PakistáncůPákistánců zemřelo v posledních letech na následky terorismu<ref>"[http://www.bbc.co.uk/news/world-south-asia-13318673 Pakistan: A failed state or a clever gambler?]". BBC News. May 7, 2011.</ref>]]

[[Soubor:Oslo view of city after July 2011 bombing.jpg|náhled|[[Oslo]] v [[Norsko|Norsku]] krátce po [[Útoky v Norsku v červenci 2011|útoku v roce 2011]]]]

'''Terorismus''' je užití [[násilí]] nebo hrozby násilím sza cílemúčelem zastrašit protivníka a dosáhnout politických (případně politicko-náboženských) cílů. TerčiTerčem teroristických akcí jsou většinou civilisté. Mezi teroristické metody patří [[atentát]]y, bombové útoky, únosy osob nebo dopravních prostředků a další násilné akty. Akty násilí bývají plánovány tak, aby u veřejnosti vyvolaly pocit strachu a nejistoty. Někdy má terorismus podobu [[vydírání]] s cílem dosáhnout splnění konkrétních politických požadavků. Vedlejším účelem teroristických akcí je také získání publicity. Nestátní teroristické skupiny mají obvykle malý počet členů, omezené zdroje a do povědomí veřejnosti se snaží dostat násilnými útoky prováděnými taktikou „udeř a uteč“, v poslední době{{kdy}} též "udeř a zemři".

Teroristických metod používají zejména skupiny [[krajní pravice|ultrapravicové]] či rasistické, [[krajní levice|ultralevicové]], náboženské (teď především [[islamismus|islamistické]], což je počátkem 21. století nejznámější a nejnebezpečnější druh terorismu, ale teroristické útoky páchali také extremisté jiných náboženství jako [[Judaismus|židovství]], [[křesťanství]] a [[hinduismus|hinduismu]]) a nacionalistické či separatistické. Výjimečně byly teroristické útoky motivovány i jinými ideologiemi, například v souvislosti s hnutím za [[práva zvířat]] ([[Earth Liberation Front|''ELF'']]) a ekologickým hnutím ([[ekoterorismus]]), hnutím proti potratům ([[prolife|pro-life]]) anebo odporem proti lidem odlišné sexuální orientace.

[[Soubor:Stragedibologna-2.jpg|náhled|[[Atentát v BologniBoloni]] 2. srpna 1980.]]

{{Citát|Termín 'terorismus' označuje promyšlené, politicky motivované násilí prováděné proti [[Kombatant|nekombatantům]] subnacionálními skupinami či tajnými agenty, obvykle za účelem ovlivnění veřejnosti.|<ref>Title 22 of the United States Code, Section 2656f(d)</ref>}}

Mezinárodní terorismus v posledních desetiletích dosáhl kvalitativního posunu ve vytváření mezinárodně propojených struktur, pročež se mezinárodní společenství již několik desetiletí víceméně úspěšně snaží spojit své síly v boji proti tomuto [[fenomén]]u. To byl také hlavní důvod, proč [[Organizace spojených národů|OSN]] od 60. let přijala řadu úmluv, které umožnily podstatně zdokonalit mezinárodní spolupráci v této oblasti tím, že určily její legislativní rámec. Až dosud bylo přijato 13 hlavních mezinárodních [[Mezinárodní smlouva|konvencí]], které vymezily odpovědnost a závazky jednotlivých států v oblasti [[trestní právo|trestního]] práva hmotného (závazek kriminalizovat předmětná jednání) i v oblasti [[mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech]], a přispěly tak k vyšší koordinaci spolupráce. Většina těchto konvencí byla podepsána a následně ratifikována i vládami České republiky. V rámci [[Organizace spojených národů|OSN]] pokračují diskuse o textu návrhu Obecné úmluvy OSN o boji proti mezinárodnímu terorismu (''UN Comprehensive Convention on Combatting International Terrorism''). Několik mezinárodních úmluv v oblasti boje proti terorismu bylo sjednáno i v rámci [[Rada Evropy|Rady Evropy]] (zejm. ''Evropská úmluva o potlačování terorismu'' a ''Evropská úmluva o prevenci terorismu'').

=== Spolupráce států G8G7 ===

Státy skupiny G8[[G7]] se zaměřují na spolupráci proti teroristickým aktivitám od roku [[1978]]. Experti z těchto zemí si vyměňují [[informace]], diskutují o slabých místech mezinárodních teroristických dohod a zvažují možné způsoby zdokonalení spolupráce k omezení vyzbrojování teroristů a jejich volného pohybu. V červnu [[1995]] na summitu v [[Halifax (Nové Skotsko)|Halifaxu]] se představitelé států G8G7 dohodli na posílení protiteroristické spolupráce v oblasti [[výzkum]]u a využití nových technologií. Na následujícím setkání ministrů vnitra států G8G7 v prosinci [[1995]] v [[Ottawa|Ottawě]] byl přijat ''Akční plán'', založený na doporučeních [[expert]]ů na terorismus ze zemí G8G7. Tento plán předpokládá přijetí opatření zaměřených na prevenci a vyšetřování teroristických aktivit. Tento plán mimo jiné obsahuje požadavky:

V [[Paříž]]i se poté v červnu [[1996]] sešla další ministerská konference států G8G7 věnovaná terorismu. Konference přijala 25 doporučení, založených na ''Akčním plánu'' z Ottawy. Následné pařížské setkání expertů ze zemí G8G7 v prosinci [[1996]] podpořilo vytvoření [[Databáze protiteroristických zkušeností a možných způsobů reakce]].

V květnu [[1998]] se ministři zahraničních věcí G8G7 sešli v [[Birmingham]]u a potvrdili svůj zájem na společném boji proti terorismu ve všech jeho formách. Vyslovili se proti jakýmkoliv ústupkům vůči teroristům a pro zkvalitnění mezinárodní spolupráce. Identifikovali čtyři základní oblasti pro další společný postup:

* zabránit financování terorismu ve státech [[G8|G7]]

Terorismus je vojenskou taktikou už od dob [[Starověký Řím|Říše římské]], ale poprvé bylo tohoto termínu použito během [[Velká francouzská revoluce|Francouzské revoluce]], a to v souvislosti s „''Vládou teroru''“ (Hrůzovládou).<ref name="rfr1">Alex Abella, Scott Gordon: Hitlerovi agenti. Tajné teroristické spiknutí A. Hitlera proti USA, Nakladatelství Deus, 2005, {{ISBN |80-86215-70-9}}, str. 10</ref> V 19. století sloužil tento pojem k označení extrémistických politických činů.<ref name="rfr1" /> Podle [[Karel Pacner|Karla Pacnera]] se moderní terorismus zrodil v [[Ruské impérium|carském Rusku]], kde [[bolševici]] v letech 1900–1910 uskutečnili 23&nbsp;000 atentátů, kterým podlehlo přibližně 17&nbsp;000 lidí.<ref name="pacner41">{{Citace monografie

| počet stran = 720

V 60. letech [[20. století]] probíhal v tehdejší [[Československá socialistická republika|ČSSR]] výcvik asijských a afrických teroristů pod vedením první správy ministerstva vnitra (politické rozvědky). To však skončilo likvidací [[Pražské jaro 1968|pražského jara]] v roce [[1968]]{{Zdroj?}}. K dalšímu obnovení kurzů došlo v roce [[1975]] a výběr kandidátů byl zaměřen zejména s ohledem na podporu tzv. ''národně osvobozeneckých hnutí'' a to zejména asijských a z řad Palestinců.<ref>PACNER, Karel – Československo ve zvláštních službách (1961–1989) díl IV., Themis, 2002, {{ISBN |80-7312-013-5}}, s. 469–470</ref>

Z důvodu nárůstu počtu frekventantů těchto kurzů (které vybíralo mezinárodní oddělení ÚV KSČ) došlo k 1. květnu [[1982]] ke vzniku ''Ústavu zahraničních studií Vysoké školy SNB'' v [[Zastávka (okres Brno-venkov)|Zastávce u Brna]]. Zde neprobíhal výcvik samotných teroristů (tedy jedinců provádějících akce), ale lidí zajišťujících podporu (velitelů, plánovačů, spojařů, členů ochranek atd.). Veškerý výcvik podle některých dokumentů probíhal na čistě komerční bázi. Kvůli uzavřenosti ČSSR mohlo mnoho teroristů pobývat v Československu bez obav z prozrazení. [[Státní bezpečnost|StB]] přes veškeré sympatie ale těmto teroristům nevěřila a snažila se jejich organizace infiltrovat vlastními agenty.<ref>PACNER, Karel – Československo ve zvláštních službách (1961–1989) díl IV., Themis, 2002, {{ISBN |80-7312-013-5}}, s. 471</ref> Pokud se na území ČSSR dostal známý terorista, byl obvykle v krátké době vypovězen. Týkalo se to např. proslulého [[Ilich Ramírez Sánchez|Carlose]], který přes území Československa projížděl v 80. letech 20. století několikrát; pokaždé StB omezila jeho pobyt na minimum a obvykle nesměl opustit letiště. Od roku [[1985]] měl Carlos do ČSSR vstup zakázán úplně.<ref name="rfr2">PACNER, Karel – Československo ve zvláštních službách (1961–1989) díl IV., Themis, 2002, {{ISBN |80-7312-013-5}}, s. 478</ref>

V roce 1972, po smrti jednoho ze zakladatelů [[Rudé brigády|Rudých brigád]] (RB) G. Feltrinelliho se objevily první informace o možném spojení ČSSR a RB. Vodítkem mělo být 22 československých vstupních razítek v jeho pasu. Další informace o spojení následně přinesli výpovědi zatčených příslušníků RB (hovořilo se např. o návštěvách teroristů v [[Karlovy Vary|Karlových Varech]]). V roce [[1976]] byl v italském týdeníku ''Il Settimanale'' otištěn článek přinášející informace o spojení RB a čs. zpravodajských služeb. Podobné informace obdrželo ÚV KSČ od Komunistické strany Itálie. Naproti tomu v roce 1982 dospěl římský státní zástupce F. Imposimato k závěru, že RB byly napojeny na [[KGB]], ale i [[Libye|Libyi]], [[Sýrie|Sýrii]] a [[Lidová fronta pro osvobození Palestiny|LFOP]]. Československo ve výčtu nefigurovalo.<ref>PACNER, Karel – Československo ve zvláštních službách (1961–1989) díl IV., Themis, 2002, {{ISBN |80-7312-013-5}}, s. 476</ref>

Šéf rumunské depozitury KGB a šéf rumunské tajné služby generál [[Ion Mihai Pacepa]] ve svých knihách uvádí, že OOP byl projekt KGB a Jásir Arafat byl vycvičen v KGB.<ref>http://www.tyzden.sk/podlampou/27226/kto-moze-za-syriu-a-co-pomoze/ od 31:30</ref><ref name="#1">{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://www.aim.org/aim-column/vatican-facilitates-russias-designs-on-the-middle-east/ |datum přístupu=2016-04-22 |url archivu=https://web.archive.org/web/20160424022149/http://www.aim.org/aim-column/vatican-facilitates-russias-designs-on-the-middle-east/ |datum archivace=2016-04-24 }}</ref><ref>http://www.nationalreview.com/article/218533/russian-footprints-ion-mihai-pacepa</ref> OOP byla desetiletí financována a zásobována ze států socialistického bloku ([[Semtex]] z Československé socialistické republiky). Ion Mihai Pacepa, [[Viktor Suvorov]] a [[Stanislav LunevLuněv]] uvádějí, že za vznikem novodobého islámského terorismu stojí SSSR, jednou z prvních akcí bylo financování a zásobování OOP a vyškolení jeho čelných představitelů.<ref name="Lunev">[[Stanislav LunevLuněv]]. ''Through the Eyes of the Enemy: The Autobiography of Stanislav Lunev'', Regnery Publishing, Inc., 1998. {{ISBN |0-89526-390-4}}.</ref><ref name="Suvorov-1">[[Viktor Suvorov]] ''[http://lib.ru/WSUWOROW/intelligence_engl.txt Inside Soviet Military Intelligence] {{Wayback|url=http://lib.ru/WSUWOROW/intelligence_engl.txt|date=20050830232410}}'', 1984, {{ISBN |0-02-615510-9}}.</ref><ref name="Suvorov-2">[[Viktor Suvorov]] ''[http://lib.ru/WSUWOROW/specnaz_engl.txt Spetsnaz] {{Wayback|url=http://lib.ru/WSUWOROW/specnaz_engl.txt|date=20050910035911}}'', 1987, Hamish Hamilton Ltd, {{ISBN |0-241-11961-8}}.</ref> Terorismus SSSR viděl jako efektivnější taktiku oproti standardní vojenské operaci proti Izraeli, které vždy skončily prohrou. Toto potvrzuje např. [[Wallace Edward Brand]] z University of California<ref>http: name="#1"//www.aim.org/aim-column/vatican-facilitates-russias-designs-on-the-middle-east/</ref> nebo Marius Laurinavičius, Senior Analyst, EESC ve své práci Do traces of KGB, FSB and GRU lead to Islamic State?<ref>http://www.eesc.lt/uploads/news/id834/Putins%20Russia%20ENG%20No8.pdf</ref> Generál KGB [[Alexandr Sacharovskij]] řekl: "V„V dnešním světě, kdy jaderné zbraně mají zastaralou vojenskou sílu, terorismus by se měl stát naší hlavní zbraní."“<ref>Russian Footprints - by Ion Mihai Pacepa, National Review Online, August 24, 2006</ref>

Dějiny italského terorismu začaly [[12. prosinec|12. prosince]] [[1969]], kdy vybuchla v [[Řím]]ě na ''Oltáři vlasti'' [[bomba]]. Ještě téhož dne vybuchla druhá bomba v ''Zemědělské bance'' v [[Milán]]uě, kde zabila šestnáct lidí. Viníci nebyli nikdy nalezeni. Tím začaly dějiny italského terorismu v němž vynikla organizace zvaná [[Rudé brigády]]. Historie této skupiny začala v roce [[1969]]. Tehdy se vytvořila organizace nazvaná [[Metropolitní politický kolektiv]]. Jeho duchovními vůdci byli [[Renato Cucio]] a [[Margherita Cagolová]]. [[Rudé brigády]] se aktivizovaly v roce [[1970]]. Jejich první velkou akcí byl únos [[Idalgo Macchiarini|Idalga Macchiariniho]], vedoucího pracovníka firmy Sit-[[Siemens AG|Siemens]], z [[3. březen|3. března]] [[1972]]. Následovaly únosy čelných představitelů velkých italských firem; poté se Rudé brigády začaly specializovat na únosy soudců. Organizace byla extrémně levicově zaměřená, o čemž svědčí stejné názory s [[Italská komunistická strana|Italskou komunistickou stranou]] (IKS). Někteří její členové dokonce projevovali s teroristy sympatie. IKS zvítězila ve volbách postavila se proti terorismu. Uvnitř strany se však vytvořilo několik seskupení ([[Hnutí 1977]]), které s teroristy nadále sympatizovalo. Italský systém se ani po této události nezhroutil a terorismus tak přišel o svou myšlenku (koho většího zabít?). Proti brigádám se navíc přidal i odpor veřejnosti.

* PEŠTA, Mikuláš. ''O ozbrojeném boji v západní Evropě. Italský a německý levicový terorismus sedmdesátých let v transnacionální perspektivě''. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2018. {{ISBN |978-80-7308-752-4}}

* {{en}} [http://www.wifi-forum.com/wf/showthread.php?t=6034 Web Site Killings Rise Dilemmas for Media]{{Nedostupný zdroj}} – Článek o tom, jak média pomáhají teroristům zveřejňováním např. brutálních videí s popravami.