Smazaný obsah Přidaný obsah
automatická náhrada referencí programem založeným na AI
 
(Není zobrazeno 36 mezilehlých verzí od 31 dalších uživatelů.)
Řádek 1:
{{Různé významy}}
 
[[Soubor:Panorámica interior del Teatro Colón (cropped).jpg|náhled|Interiér Divadla Colón v [[Buenos Aires]]]]
[[Soubor:Prague 07-2016 View from Petrinska Tower img4.jpg|thumb|upright=1.4|Národní divadlo v Praze]]
[[Soubor:Žimrovice, ochotnické divadlo - Blázinec v prvním poschodí.r.1972.jpg|náhled|Fotografie z představení ''Blázinec v prvním poschodí'' (1972)]]
[[Soubor: Brno, Rooseveltova, Janáčkovo divadlo (01).jpg|thumb|upright=1.4|Janáčkovo divadlo v Brně]]
[[Soubor:Prague 07-2016 View from Petrinska Tower img4.jpg|náhled|upright=1.4|[[Národní divadlo]] v Praze]]
[[Soubor: Brno, Rooseveltova, Janáčkovo divadlo (01).jpg|náhled|upright=1.4|[[Janáčkovo divadlo]] v Brně]]
 
'''Divadlo''' je výkonné čili [[Múzická umění|múzické umění]], při němž [[herec|herci]] (případně [[zpěvák|zpěváci]] a [[tanečník|tanečníci]]) na [[jeviště|jevišti]] předvádějí [[drama|divadelní hru]]. [[Divák|Diváci]] při tom obvykle sedí v [[hlediště|hledišti]] kryté nebo otevřené [[divadlo (budova)|divadelní budovy]] nebo v hledišti tzv. otevřené scény (příp. tzv. letní divadelní scény).

Divadlem se zabývá divadelní věda čili [[teatrologie]].
 
== Tvorba ==
{{Neověřeno část}}
Divadlo vzniká tak, že kolektiv tvůrců ([[dramaturgie|dramaturgové]], [[herec|herci]], [[režisér|režiséři]], [[choreografie|choreografové]], [[Scénář|scenáristé]], [[inspicient]], [[korepetitor]], [[scénografie|scénograf]] atd.) a technických spolupracovníků (technici, [[zvukař]]i, [[osvětlovač]]i) tvoří společně [[Divadelní inscenace|divadelní inscenaci]], která je předvedena buďto jednorázově nebo ve vícero [[Repríza|reprízách]] [[divák]]ům.
 
Řádek 14 ⟶ 19:
 
== Charakteristické znaky ==
{{Neověřeno část}}
 
=== Kolektivní pojetí ===
Jedná se o [[kolektivní umění]] (na rozdíl od [[literatura|literatury]] apod.), tedy o společné dílo několika tvůrců ([[dramatik]], [[režisér]], [[herec]], [[scénograf]], případně i [[hudební skladatel]] atd.), které také publikum v [[hlediště|hledišti]] vnímá kolektivně. Žádné umění není v tak úzkém vztahu ke společnosti jako divadlo. Divadlo však též ovlivňuje [[společnost]], a to např. z pohledu nahlížení na svět.
 
=== Interaktivní pojetí ===
Zatímco u [[výtvarné umění|výtvarných umění]] a [[literatura|literatury]] divák a čtenář vnímá definitivně ukončené umělecké dílo, v divadledivadla se zúčastňujeúčastní jako aktivní složka při jeho dotváření. Obdobně je tomu i u jiných interaktivně vytvářených děl, kde divák dotváří výsledné dílo svou vlastní účastí (např. [[zvuk]]ové objekty, speciální umělecké instalace, digitální interaktivní díla apod.)
 
=== Tematická omezenost ===
Řádek 29 ⟶ 36:
 
=== Podíl jiných umění ===
Do divadelní struktury vstupují i jiné druhy umění jako její složky. Některé jsou i mimo divadlo samostatnými uměními ([[malířství]], [[hudba]], [[architektura]], [[zpěv]], [[tanec]]), jiné existují v divadle ([[herectví]], [[režie]], [[scenáristika]]) a v divadlu příbuzných oborech, jako je [[film]], [[rozhlas]] nebo [[televize]]. V současném výtvarném umění od začátku [[20. století]] ([[Futurismus|futuristé]] a [[Dadaismus|dadaisté]]) a potom od poloviny 50. let ([[Jackson Pollock]], [[Robert Rauschenberg]], [[akční umění]] a [[performance]]) je umělec též integrovanou součástí [[umělecké dílo|uměleckého díla]].
V současném výtvarném umění od začátku [[20. století]] ([[Futurismus|futuristé]] a [[Dadaismus|dadaisté]]) a potom od poloviny 50. let ([[Jackson Pollock]], [[Robert Rauschenberg]], [[akční umění]] a [[performance]]) je umělec též integrovanou součástí [[umělecké dílo|uměleckého díla]].
 
== Úlohy ==
[[Soubor:Teatr Polski w Bielsku-Białej 2.jpg|thumbnáhled|rightvpravo|Budova divadla v [[Bílsko-Bělá|Bílsku-Bělé]]]]
Kromě základní [[estetika|estetické]] úlohy může divadlo plnit i mnoho dalších funkcí – [[etika|etickou]], [[výchova|výchovnou]], [[politika|politickou]], [[zábava|zábavnouzábavní]], [[náboženství|náboženskou]] nebo [[didaktika|didaktickou]] – které podporují jeho účinek divadla a zvyšují jeho celkovou společenskou [[prestiž]] v [[kultura|kultuře]].
 
== Členění ==
{{Neověřeno část}}
 
=== Podle prostorového členění a hereckého projevu ===
Divadlo zahrnuje rozličné [[žánr]]y [[dramatické umění|dramatického umění]] nebo [[hudebně-dramatické umění|hudebně-dramatického umění]] podle prostorového členění a hereckého projevu:
Řádek 55 ⟶ 63:
* nejevištní [[audiovizuální umění|audiovizuální formy]]
** [[rozhlasová hra]] a [[televize|televizní]] hra
** [[film]] a [[video]]
 
Někdy se nejevištní formy nepovažují za divadlo a divadlo se spolu s rozhlasem, televizí a filmem řadí mezi dramatická ([[scénické umění|scénická]]) umění.
 
=== Lidové divadlo ===
{{Neověřeno část}}
Zvláštním druhem je [[lidové divadlo]], tedy celá škála dramatických prvků v různých projevech lidové kultury ([[lidový zvyk|lidové zvyky]] a [[obřad]]y, [[pohádka|pohádky]], [[pověst]]i, dětské hry, [[lidový tanec|lidové tance]], [[lidová píseň|lidové písně]]) a samostatné lidové dramatické útvary (různé [[Vánoce|vánoční]] [[kolední hry]], hra o Dorotě apod.). Zařazujeme sem i [[loutkové divadlo]].
Zvláštním druhem je [[lidové divadlo]], tedy celá škála dramatických prvků v různých projevech lidové kultury ([[lidový zvyk|lidové zvyky]] a [[obřad]]y, [[pohádka|pohádky]], [[pověst]]i, dětské hry, [[lidový tanec|lidové tance]], [[lidová píseň|lidové písně]]) a samostatné lidové dramatické útvary (různé [[Vánoce|vánoční]] [[kolední hry]], hra o Dorotě apod.). Zařazujeme sem i [[loutkové divadlo]].
 
Například v [[pohádka|pohádkách]] [[lidový vypravěč]] vlastně zčásti hraje divadlo (svým projevem [[dramatizace|dramatizuje]] děj pohádky, používá [[mimika|mimiku]] apod.). Pokud jde o [[zvyk]]y, různé divadelní prvky je možné nalézt hlavně při [[svatba|svatebním obřadu]] ([[námluvy]] prováděné [[obrazné vyjadřování|obrazným vyjadřováním]], výstupy maskovaných postav v době [[svatba|svatby]]) a jiných [[obřad]]ech (chození [[Mikuláš]]e a [[Lucie]], průvody [[karnevalová maska|masek]] na konci [[masopust]]u, vynášení [[Morana|Morany]] apod.). Patrně nejvyspělejším lidovým divadelním útvarem jsou vánoční [[koleda|kolední]] a [[pašije|pašijové hry]] ([[betlém]]ská hra s [[námět]]em narození [[Kristus|Krista]], [[hra chození s hadem]] prezentující [[bible|biblický]] [[příběh]] vyhnání [[Adam a Eva|Adama a Evy]] z [[Ráj]]e, chození s [[kolébka|kolíbkou]] va [[Tři králové|Tři krále]], chození s hvězdou na Tři krále). [[Hra o Dorotě]] je zdramatizovaná [[středověk]]á [[legenda]] o vztahu [[vladař]]e a [[poddaný|poddaného]] (krále a Doroty).
 
== Dějiny ==
 
=== Vznik divadla ===
O vzniku divadla neexistují žádné přímé prameny, jedná se pouze o [[domněnka|domněnky]] a [[teorie]]. Podle těchto teorií divadlo pravděpodobně vzniklo z pravěkých slavností a rituálů. Tyto [[obřad]]y měly snad také zabezpečit úspěšný [[lov]], od kterého bylo přímo závislé přežití [[pravěký člověk|pravěkých lidí]]. Při těchto [[rituál]]ech člověk používal, mimo jiné, zvířecí [[maska|masky]], aby se co nejvíce připodobnil lovenému zvířeti. [[Maska]] se tak možná stala jednou z prvních divadelních [[rekvizita|rekvizit]]. Jisté však je, že ještě starověké řecké divadlo se chápalo jako součást kultu a uprostřed jeviště (''orchestra'') stával obětní [[oltář]].<ref name="A">{{Citace ''Encyklopedie antiky'', heslo Divadlo. Str.152n. </ref>monografie
| příjmení = Svoboda
| jméno = Ludvík
| titul = Encyklopedie antiky
| vydání = 2
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok = 1974
| strany = 152 a násl.
| editoři = Ludvík Svoboda a kol.
| kapitola = Divadlo
}}<!--Automaticky nahrazena reference: Divadlo. In: SVOBODA, Ludvík, ed. a kol. ''Encyklopedie antiky.'' 2. vyd. Praha: Academia, 1974, s. 152 a násl. --></ref>
 
=== Divadlo v období starověku (Mezopotámie, Starověký Egypt) ===
Šlo o divadlo provozované v [[kontext]]u [[rituál]]ů a náboženských [[obřad]]ů.
V [[Mezopotámie|Mezopotámii]] šlo o oslavy nového roku, které tehdy probíhaly v březnu.
Předváděna byla [[Marduk]]ova smrt a zánik Sarpanit, což bylo symbolizováno rozsekáním a spálením soch.
Pozůstatky byly poté převezeny do chrámu. Rituál souvisel se vzkříšením přírody a vyznačoval se kultivovaným
[[Tanec|tanečním]] projevem a integrací hudby i [[Akrobacie|akrobatických]] prvků.
 
Ze [[Starověký Egypt|starověké egyptské]] kultury se do dnešních dob dochovalo množství různých svitků v kontextu
egyptských bohů ([[Usírova mystéria|Usírův]] cyklus zachovaný v [[Kniha mrtvých|Knize mrtvých]]).
 
V Číně se za dynastie [[Šang]] také objevují počátky divadla.<ref>{{Citace elektronické monografie
| url=http://www.xip.fi/atd/china/the-early-history-of-chinese-theatre.html
| titul=The Early History of Chinese Theatre
| periodikum=Asian traditional theatre & dance
| datum=2010
| isbn=978-952-9765-56-0
| datum přístupu=2017-10-21
| url archivu=https://web.archive.org/web/20171021225112/http://www.xip.fi/atd/china/the-early-history-of-chinese-theatre.html
| datum archivace=2017-10-21
}}<!--Automaticky nahrazena reference: The Early History of Chinese Theatre. In: ''Asian traditional theatre & dance'' [online]. ©2010 [cit. 21. 10. 2017]. ISBN 978-952-9765-56-0. http://www.xip.fi/atd/china/the-early-history-of-chinese-theatre.html {{Wayback|url=http://www.xip.fi/atd/china/the-early-history-of-chinese-theatre.html|date=20171021225112}} --></ref>
 
=== Divadlo v antickém Řecku ===
[[Soubor: D70-0404-dodona.jpg|thumbnáhled|upright=1.2|Divadlo v Dodoně (Řecko)]]
[[Soubor:Kos7.jpg|thumbnáhled|Řecké divadlo na ostrově Kos| upright=1.1]]
 
Vývoj [[Starověké Řecko|řeckého]] divadla můžeme sledovat od [[6. století př. n. l.|5.]] do [[4. století př. n. l.]], kdy nastal jeho úpadek. Divadelní umění se zde vyvinulo z náboženských [[slavnost]]i, zejména [[dionýsie|dionýsií]], které doprovázel sborový [[zpěv]], živé obrazy a [[tanec]] a teprve později je doplnil [[drama]]tický děj, předváděný jedním, dvěma a později třemi herci. Divadelní představení se pořádala o velkých svátcích a měla podobu soutěže. Herci byli pouze muži, účastnili se jich však všichni, včetně žen a dětí. Thespis snad uvedl v letech 636-633636–633 př. n. l. první [[tragédie|tragédii]], která se pokládala za vyšší formu, ale brzy se k ní připojila i [[komedie]].<ref name="A" /> Řecké divadlo v této době položilo základ [[Evropa|evropskému]] divadlu, na toto divadlo navázal [[starověký Řím]] a tím se rozšířilo do celého světa.
 
Tragédie i komedie se hrály v přírodních divadlech (''theatron'' od ''theaomai'', dívat se, pozorovat), která se stavěla na návrších. Divadelní prostor byl rozdělen na tři části:
# [[Theatron]], tj. stupňovitý, terasovitý půlkruhový prostor pro sedící [[divák]]y. Některá divadla mohla pojmout i více než 10 tisíc diváků (Epidauros).
# [[Orchestra]], tj. kruhový či půlkruhový prostor dole uprostřed hlediště, kde původně vystupoval pouze [[Chór (sbor)|chór]], později i herci.
# [[Skené]] čili divadelní budova, obvykle patrová, se sloupovím, balkony a branami, která uzavírala orchestru. Později před ní vzniklo [[předscéna|proscénium]], vyvýšené nad orchestrou, kde vystupovali jednotliví herci.<ref name="A" /> Když Římané zavedli [[divadelní opona|oponu]], vznikla zde „naše“ [[předscéna]].
Když Římané zavedli [[divadelní opona|oponu]], vznikla zde naše [[předscéna]].
 
První [[divadelní hra|divadelní hry]] měly přesná a poměrně přísná pravidla:
Řádek 103 ⟶ 134:
 
=== Divadlo v antickém Římě ===
[[Soubor:Taormina 2008 IMG 1612.jpg|thumbnáhled|upright=1.2|Divadlo v Taormině (Sicílie)]]
Divadlo [[Starověký Řím|Starověkého Říma]] je pokračováním [[Starověké Řecko|starořeckého]] divadla, do něhož vstoupily i prvky [[Etruskové|etruského]] divadla. Římané spojili amfiteatrální hlediště s divadelní budovou (''scaena'') v jeden celek, proscenium bylo nižší a hlubší a orchestra polokruhová. Zavedli také oponu, která se původně vytahovala zespodu. Římská divadla se často stavěla v rovině, což bylo daleko náročnější. Původně byla dřevěná, první kamenné divadlo dal postavit [[Pompeius]] v Římě roku 55 př. n. l.<ref name="A" />
 
Představení se konala v době [[slavnost]]í ''ludi Romani'' ([[Římské hry]]) – představení se odehrávala na [[veřejné prostranství|veřejných prostranstvích]], později se začalo se stavbou [[dřevo|dřevěných]] a [[Stavební kámen (materiál)|kamenných]] [[Divadlo (budova)|divadel]]. Ve velkých městech císařské doby účelem [[divadelní představení|divadelních představení]] bylo především [[zábava|bavit]], podle státnického hesla ''panem et circenses'' – [[chléb a hry]].
 
Latinský termínvýraz [[herec]] (''histrio'') pochází z pojmenování profesionálních aktérů (''ister'') [[Etruskové|etruských]] představení, která zahrnovala [[pantomima|pantomimu]], [[zpěv]], [[tanec]] a později i [[improvizace|improvizovaný]] [[dialog]]. Herci přestali používat masky a namísto toho se po vzoru Etrusků [[divadelní líčení|líčili]]. Herci nedávali důraz na správnou výslovnost a procítěné deklamování textu, ale na [[výřečnost]] a přesvědčivost, na výraznou [[mimika|mimiku]] a [[gestikulace|gestikulaci]], obzvlášť pokud nepoužívali [[maska|masky]]. Římané neomezovali počet herců na jevišti, vystupovalo zde tolik herců, kolik hra vyžadovala. Ženské role také začaly hrát [[žena|ženy]]-'''[[Herec|herečky]]'''.
 
Římané především inscenovali [[latina|latinské]] překlady řeckých dramat; [[komedie]] přebásněné podle řeckých předloh, tzv. ''fabulae palliatae'' a [[komedie]] čerpající náměty z římského života, tzv. ''fabulae togatae''.
 
==== Nejznámější tvůrci římských komedií ====
Řádek 121 ⟶ 152:
 
=== Středověké divadlo ===
[[Soubor: Sainte Apolline.jpg|thumbnáhled|upright=0.9|Středověké divadlo o sv. Apoléně]]
Rozvoj [[středověk]]ého divadla trval v [[Evropa|Evropě]] od [[9. století]] do poloviny [[16. století]]. Šlechta a církev se snažili o vybudování nové, [[Křesťanství|křesťanské]] [[civilizace]]. Církev sice udržovala antickou literární i filosofickoufilozofickou tradici, populární pozdně římské divadlo však pro jeho pohanský ráz odmítala a účast na něm věřícím zakazovala.
 
V [[9. století]] sa divadlo začalo rodit znova,{{Doplňte zdroj}} tentokrát však vycházelo z křesťanského [[kult]]u. Církev potřebovala oslovit i negramotné [[lid]]ové masy a přiblížit jim [[Bible|biblické]] příběhy a postavy. V [[kostel]]ech se začaly hrát [[latina|latinské]] dramatické výstupy při [[Velikonoce|velikonočních]] [[bohoslužba|bohoslužbách]] (tzv. velikonoční tropy). Vznikaly i další náboženské [[žánr]]y jako [[mystérium]], [[mirákulum]] a [[moralita]]. Kromě náboženských žánrů vznikly později i žánry světské – plebejské: [[fraška]] a [[pastorála]].
 
Hlavní budovou pro [[středověk]]é divadlo byl [[kostel]]. Dramatické výstupy se odehrávaly nejprve při hlavním, později i u vedlejších [[oltář]]ů. Později divadlo přešlo na veřejná prostranství – na tzv. '''simultánní jeviště''', simultánní proto, že bylo společné pro všechny výstupy. Na jevišti bývaly umístěny malé domečky, tzv. ''mansiony'' – na nich byla namalována [[divadelní dekorace|dekorace]] a herci stáli vždy před tím, ve kterém se odehrával děj.
 
=== Renesanční divadlo ===
Období [[humanismus|humanistického]] a [[renesance|renesančního]] divadla sahá přibližně od počátku [[16. století|16.]] do poloviny [[17. století]]. V bohatých městech severní Itálie se od počátku 14. století objevuje nové pojetí umění a krásy, jak v malířství ([[Giotto di Bondone]]), tak také v básnictví a literatuře. [[Dante Alighieri]] ve svých náboženských básních zdůrazňuje samostatnost a svobodu člověka a od poloviny 15. století s objevem a překlady zejména řecké starověké literatury vzniká [[renesanční humanismus]]. Proti asketickým ideálům středověku staví ideál krásy a radosti, zájem o přírodu a starověké dědictví.<ref>F.{{Citace Heer,monografie ''Evropské kulturní dějiny''. Str. 235nn. </ref>
| příjmení = Heer
| jméno = Friedrich
| titul = Evropské duchovní dějiny
| překladatelé = Martin Žemla
| vydání = 2., oprav. vyd.
| vydavatel = Vyšehrad
| místo = Praha
| rok = 2014
| strany = 235 a násl.
| isbn = 978-80-7429-470-9
}}<!--Automaticky nahrazena reference: HEER, Friedrich. ''Evropské duchovní dějiny.'' Překlad Martin Žemla. 2., oprav. vyd. Praha: Vyšehrad, 2014, s. 235 a násl. ISBN 978-80-7429-470-9. --></ref>
 
Roku 1531 ve [[Ferrara|Ferraře]] a roku 1545 v [[Řím]]ě byla postavena první krytá divadla, zachovalo se jen [[Teatro Olimpico]] ve [[Vicenza|Vicenze]] z roku [[1585]]. [[Andrea Palladio]] se na základě důkladného studia římských divadel a literatury pokusil obnovit přesnou podobu starověkého divadla (ovšem pod střechou) a provoz byl zahájen [[Sofoklés|Sofoklovou]] tragédií "''Oidipus král"''. V [[Itálie|Itálii]] vznikly také nové divadelní [[žánr]]y, a to [[opera]] ([[Claudio Monteverdi]], ''Orfeo'' z roku 1607) a [[balet]]. První [[opera|operní]] divadlo vzniklo v [[Benátky|Benátkách]], odkud se šířilo dále do Evropy.
 
Změnily se i [[inscenační techniky]] – simultánní [[jeviště]] vystřídalo '''jeviště s pohyblivými dekoracemi'''. Při výrobě dekorací Italové využili objev [[perspektiva|perspektivy]]. Dekorace byly malované na plátně, které bylo napnuto na [[trojboký hranol|trojbokých hranolech]], tzv. ''telari''. Jednalo se o předchůdce dnešních [[Kulisa (divadlo)|kulis]]. Takovéto uspořádání [[jeviště]] přetrvalo až do našich dob.
 
Viz též : [[Commedia dell'arte]], [[Alžbětinské divadlo]] a [[William Shakespeare]].
 
=== Barokní divadlo ===
{{Podrobně|Barokní divadlo}}
[[Soubor:Divadlo Krumlov.JPG|thumbnáhled|upright=1.0|Scéna [[Zámecké barokní divadlo v Českém Krumlově|zámeckého divadla v Českém Krumlově]]]]
[[Soubor: Prag Staendetheater 2.jpg|thumbnáhled|upright=0.9|Stavovské divadlo v Praze]]
V [[17. století]] pronikl [[barok]] do všech uměleckých sfér. Divadlo obohatil hlavně o [[monumentálnost]] a technické vymoženosti. V městech vznikaly reprezentační [[divadlo (budova)|divadelní budovy]].
 
Jeviště se proměnilo na '''kulisové''' nebo také '''kukátkové'''. Mělo velký prostor před oponou, zvaný '''rampa'''. Jevištní systém se skládal z několika párů malovaných stěn po stranách ([[Kulisa (divadlo)|kulisy]]), rovnoběžně s rampou a oddělených uličkami. Prostor uzavírala zadní stěna – '''prospekt''' a nahoře '''sufity''' – závěsné pásy látky, které tvořily horní část [[jevištní dekorace]]. Objev kulis umožnil využít celou hloubku jeviště a několikrát změnit scénu během představení. Příkladem takové značně mechanizované barokní scény je [[Zámecké barokní divadlo v Českém Krumlově|zámecké divadlo v Českém Krumlově]]. Tento jevištní systém se používal až do poloviny 19. století a s jistými úpravami v zásadě dodnes.
 
=== Divadlo od baroka po preromantismus – klasicistní drama ===
{{Neověřeno část}}
[[Klasicismus]] vznikl a vyvrcholil v [[17. století|17.]] a [[18. století]] na francouzském královském dvoře za vlády [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]], odkud se postupně rozšířil do celé Evropy. Vzorem pro klasicistické [[umění]] se stala [[Starověk|antika]]. Umělci viděli smysl v napodobování přírody. Klasicismus sa utvářel pod vlivem [[racionalismus|racionalistické]] [[filosofie]] (»''Myslím, tedy jsem''.« – [[René Descartes]]). Umění nesmělo protiřečit [[rozum]]u, za nejvyšší zákon byl považován soulad pravdy, krásy a dobra.
[[Klasicismus]] vznikl a vyvrcholil v [[17. století|17.]] a [[18. století]] na francouzském královském dvoře za vlády [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]], odkud se postupně rozšířil do celé Evropy. Vzorem pro klasicistické [[umění]] se stala [[Starověk|antika]]. Umělci viděli smysl v napodobování přírody. Klasicismus sa utvářel pod vlivem [[racionalismus|racionalistické]] [[filozofie]] (»''Myslím, tedy jsem''.« – [[René Descartes]]). Umění nesmělo protiřečit [[rozum]]u, za nejvyšší zákon byl považován soulad pravdy, krásy a dobra.
 
==== Klasicismus v dílech francouzských autorů ====
* [[Pierre Corneille]]
* [[Jean Racine]]
* [[Molière]]
 
Řádek 157 ⟶ 200:
[[Preromantismus]] v německém dramatu se objevuje hlavně v tvorbě skupiny [[Sturm und Drang]], které se postavila jak proti aristokratickému [[klasicismus|klasicismu]], tak také proti [[osvícenství|osvícenskému]] racionalismu. Hnutí zdůrazňovalo [[tvůrčí svoboda|tvůrčí svobodu]] [[osobnost]]i odmítající společenské [[úzus|konvence]] a [[předsudek|předsudky]] a řídící se vlastním srdcem. Upřednostňovalo [[cit]] a [[vášeň]] před [[racionalismus|racionalismem]] a [[intelektualismus|intelektualismem]]. Do protikladu k městu dávalo volnost přírody. Přiklánělo se k [[lidové tradice|lidovým tradicím]]. Nejznámější představitelé tohoto hnutí jsou [[Johann Wolfgang von Goethe|Johann Wolfgang Goethe]] ([[1749]]–[[1832]]) a [[Friedrich Schiller]] ([[1759]]–[[1805]]).
 
V [[Itálie|Itálii]] se proměny zastaralé [[Commedia dell'arte|''commedia dell'Arte'']] ujal [[Carlo Goldoni]] – nahradil starou [[improvizace|improvizovanou]] komedii typových figur ''charakterovou komedií''. Jeho nejznámější hry:
* ''Sluha dvou pánů''
* ''Čertice''
* ''Mirandolina''
 
=== Divadlo 19. století., Romantismusromantismus a realismus ===
{{Neověřeno část}}
[[Soubor:Hamlet play scene cropped.png|thumb|upright=1.4|Romantická inscenace [[William Shakespeare|Shakespearova]] [[Hamlet]]a]]
[[Soubor:MumrajHamlet 2009play photo01scene cropped.jpgpng|thumbnáhled|upright=1.04|"Mumraj"Romantická veinscenace vinohradském[[William divadleShakespeare|Shakespearova]] [[Hamlet]]a]]
[[Soubor:Mumraj 2009 photo01.jpg|náhled|upright=1.0|"Mumraj" ve vinohradském divadle]]
[[Romantismus]] se rozšířil jako reakce na příliš [[rozum]]ové [[osvícenství]] a na [[vzdělanec|vzdělance]] zaměřený [[klasicismus]]. Proti vládě rozumu hájili romantici právo [[cit]]u. Vyžadovali tvůrčí [[originalita|originalitu]], vytváření neskutečných světů. Drama obohatili o [[Lyrická poezie|lyrické]] prvky a opisy [[duše]]vních stavů. Jejich základním motivem bylo osobní [[rozčarování]] a [[zklamání]]. Vynalezli pochmurné „osudové“ drama. Romantismus neměl na divadlo podstatný vliv – působil však na vnitřní strukturu dramatu a na [[herec]]ké [[umění]]. Vnesl do divadla [[svoboda|svobodu]] a [[pestrost]]. Oslňoval rušným dějem, [[Imaginace|fantazií]], [[tajuplnost]]í, [[dobrodružství]]m, cizokrajností, velkými tragédiemi lásky a vášně a bohatou výpravou a dekorací.
[[Romantismus]] se rozšířil jako reakce na příliš [[rozum]]ové [[osvícenství]] a na [[vzdělanec|vzdělance]] zaměřený [[klasicismus]]. Proti vládě rozumu hájili romantici právo [[cit]]u. Vyžadovali tvůrčí [[originalita|originalitu]], vytváření neskutečných světů. Drama obohatili o [[Lyrická poezie|lyrické]] prvky a opisy [[duše]]vních stavů. Jejich základním motivem bylo osobní [[rozčarování]] a [[zklamání]]. Vynalezli pochmurné „osudové“ drama. Romantismus neměl na divadlo podstatný vliv – působil však na vnitřní strukturu dramatu a na [[herec]]ké [[umění]]. Vnesl do divadla [[svoboda|svobodu]] a [[pestrost]]. Oslňoval rušným dějem, [[Imaginace|fantazií]], [[tajuplnost]]í, [[dobrodružství]]m, cizokrajností, velkými tragédiemi lásky a vášně a bohatou výpravou a dekorací.
 
==== Nejvýznamnější představitelé romantického dramatu ====
Řádek 171 ⟶ 215:
* [[George Gordon Byron|George Gordon Noël Byron]]
* [[Percy Bysshe Shelley]]
* [[Alexandr Sergejevič Puškin]]
* [[Michail Jurjevič Lermontov]]
 
[[realismus (literatura)|Realismus]] vznikl ve [[Francie|Francii]] v 40. letech [[19. století]] jako protipól romantismu, podmíněný také [[politika|politicky]], protože po neúspěšné revoluci v roce [[1848]] bylo třeba na svět nazírat bez [[iluze|iluzí]] a [[imaginace|fantazie]] (z latinylatinského ''realis'' =, skutečný). Jeho nástup podpořil i pokrok [[věda|vědy]] a [[technika|techniky]] → [[pozitivismus]]. Preferováno bylo objektivní zkoumání, [[metafyzika]] byla zavržena a [[umění]] si začalo osvojovat metody objektivního [[pozorování]]. V divadle realismus reprezentovala metoda Meiningenčanů – divadelního souboru Jiřího II., vévody sasko-meiningenského. Usilovali o co nejvěrnější zobrazení [[skutečnost]]i, ať už šlo o lidi, [[kostým (převlek)|kostýmy]] nebo [[divadelní dekorace|dekorace]].
V divadle realismus reprezentovala metoda Meiningenčanů – divadelního souboru Jiřího II., vévody sasko-meiningenského. Usilovali o co nejvěrnější zobrazení [[skutečnost]]i, ať už šlo o lidi, [[kostým (převlek)|kostýmy]] nebo [[divadelní dekorace|dekorace]].
 
[[Naturalismus (umění)|Naturalismus]] (z latinylatinského ''natura'' =, [[příroda]]) je metoda uměleckého zobrazení [[skutečnost]]i založená na filozofii pozitivismu a [[darwinismus|darwinismu]]. OpisovalPopisoval temné stránky lidského života, vyznačoval se [[vulgarita|vulgárním]] [[Jazyk (lingvistika)|jazykem]], drastickými a krutými [[výjev|scénami]]. Život však jen »fotografoval«„fotografoval“, nevysvětloval jej, a tak zůstal jen na jeho povrchu. Dekorace měla být odrazem konkrétního životního prostředí, a tak vzbuzovat dokonalý obraz [[skutečnost|reality]].
 
==== Nejvýznamnější představitelé období realismu a naturalismu ====
Řádek 188 ⟶ 231:
* [[August Strindberg]]
* [[Ivan Sergejevič Turgeněv]]
* [[Oscar Wilde]]
* [[Émile Zola]]
 
=== Proměny divadla v první polovině 20. století – vlivy avantgardy ===
Jedním z prvních [[avantgarda|avantgardních]] [[umělecký směr|uměleckých směrů]], které ovlivnily divadlo, byl [[impresionismus]]. Jeho snahou bylo vyjádření okamžitého [[smysl (biologie)|smyslového]] [[dojem|dojmu]], nikoliv zobrazovaná [[skutečnost]], ale nálada ([[imprese]]). V dramatu se do popředí dostávaly lyrické opisy a epizodní [[příběh]]y.
 
Kromě impresionismu je znát i vliv [[symbolismus|symbolismu]], který přikládal velký význam hlavně [[obraznost]]i a [[imaginace|fantazii]], skutečnost vyjadřoval jen náznakem, [[symbol]]em. Do dramatu přinesl maximální [[stylizace|stylizaci]], která někdy přerostla až do nežádoucí [[abstrakce]] – v herectví i ve výpravě.
 
Německým přínosem do vlny [[avantgarda|avantgardního]] umění byl [[expresionismus]]. Usiloval o ponor do [[skutečnost]]i, vystižení její podstaty, jejího nitra a nejen o zobrazení její vnější podoby. Byl poznamenán životním [[pesimismus|pesimismem]], tísní, napětím a [[emoce]]mi, způsobenými hlavně [[První světová válka|první světovou válkou]]. Expresionistické herectví se liší od realistického tím, že nezobrazuje postavu jako celek, ale jen jako její náčrt a jeho pomocí se snaží zdůvodnit jednání postavy.
 
V [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]] vznikl [[konstruktivismus]], inspirovaný technikou, [[jednoduchost]]í a [[účelnost]]í technických zařízení, konstrukcí [[stavba|staveb]] a [[stroj]]ů, a to zejména ve [[scénografie|scénografii]].
Řádek 205 ⟶ 248:
* [[Adolphe Appia]] (scénograf)
* [[Edward Gordon Craig]] (scénograf)
* [[Stéphane Mallarmé]] (dramatik)
[[Symbolismus]]
* [[Paul Claudel]] (dramatik)
* [[Maurice Maeterlinck]] (dramatik)
* [[Edmond Rostand]] (dramatik)
* [[Émile Verhaeren]] (dramatik)
[[Avantgarda]]
* [[Georg Keiser]] (dramatik)
* [[Max Reinhardt]] (režisér)
Řádek 218 ⟶ 261:
* [[Hugo Ball]]
* [[Richard Huelsenbeck]] (dramatik, bubeník, básník)
* [[Alfred Jarry]] (dramatik)
* [[Tristan Tzara]]
[[Surrealismus]]
* [[Guillaume Apollinaire]]
* [[Antonin Artaud]]
* [[André Breton]]
* [[Jean Cocteau]]
[[Futurismus]]
Řádek 238 ⟶ 281:
 
=== Stanislavskij, absurdní drama a epické divadlo (Brecht) ===
{{Neověřeno část}}
[[Konstantin Sergejevič Stanislavskij]] a [[Vladimir Ivanovič Němirovič-Dančenko]] se stali zakladateli jedné z nejvýznamnějších divadelních institucí na světě – [[Moskevské umělecké akademické divadlo|Moskevského uměleckého akademického divadla]], známého také pod zkratkou MCHAT. Stanislavskij vytvořil svoji vlastní hereckou metodu, kterou sám nazval psychickým realismem. Herci se museli plně ztotožnit s rolí, museli ji prožívat, museli umět zdůvodnit své chování na jevišti. Do hry vstoupily nálady, náznaky, odstíny citů namísto okázalých gest a efektních pohybů.
 
Ze Stanislavského školy vyšly režisérské osobnosti sovětského divadla:
* [[Vsevolod Emiljevič Mejerchold]]
* [[Jevgenij Bagrationovič Vachtangov]]
* [[Alexander Jakovlevič Tairov]]
 
Řádek 250 ⟶ 294:
Dramatický a divadelní model je postaven na rozbití divákovy [[iluze]], že na jevišti není předváděn skutečný život skutečných postav, ale že jde jen o iluzi, o [[divadelní představení]]. [[Divák]] má být takto veden k aktivnímu porovnávání divadelního [[příběh]]u s [[skutečnost|realitou]] a svým vlastním životem.
 
Po formální stránce dramatici nahradili přítomný dramatický čas časem minulým a epickým, v hrách vystupuje množství postav a [[vypravěč]], scéna se často mění. Podstatou je [[odcizení (psychologie)|odcizení]]: herec musí mít odstup od [[text]]u, nesmí se ztotožnit s úlohou, postavu má představovat, [[racionalita|racionálně]] objasnit a nemá [[divák]]a citově vázat. Mezi zcizovací efekty patří písně, [[komentář]]e, transparenty, přestavba scény bez spuštění [[divadelní opona|opony]] apod.
 
Hlavním představitelem epického divadla se stal německý [[dramatik]], [[režisér]] a divadelní teoretik [[Bertolt Brecht]]. Mezi jeho nejznámější díla patří: ''Baal'', ''[[Žebrácká opera]]'', ''Matka Kuráž a její děti'', ''Život Galileiho'', ''Dobrý člověk ze Sečuanu'' a ''Kavkazský křídový kruh''.
Řádek 256 ⟶ 300:
==== Absurdní drama ====
{{Podrobně|Absurdní drama}}
{{Neověřeno část}}
 
Nazýváno někdy i jako tzv. '''antidrama''', neboť je postaveno na [[nihilismus|nihilistické]] koncepci a vychází z [[existencialismus|existencialismu]]. Dílům často chybí souvislý děj a [[zápletka]]. Motivace postav je neznámá, (ne)komunikace mezi postavami nabývá [[absurdita|absurdní]] charakter, chybí i rozuzlení hry. Postava je obyčejně osamělý člověk, neschopný komunikovat s ostatními.
 
==== Představitelé absurdního dramatu ====
* [[Eugène Ionesco]] (''Židle'', ''Plešatá zpěvačka'')
* [[Samuel Beckett]] (''Čekání na GodottaGodota'', ''Šťastné dny'')
* [[Václav Havel]] (''Zahradní slavnost'', ''Audience'')
* [[Norman Frederick Simpson]]
Řádek 273 ⟶ 317:
 
=== Divadlo 20. a 21. století ===
{{Neověřeno část}}
==== Americká dramatika psychologického realizmu ====
 
* [[Tennessee Williams]]
==== Americká dramatika psychologického realismu ====
* [[Tennessee Williams]]
 
==== Malé formy ====
V reakci na složitý provoz a honosné budovy "kamenných" divadel vznikala už začátkem 20. století ve Francii, v Německu i v USA malá divadélka s několika herci, komickými, satirickými a často improvizovanými představeními. V Praze mělo velký úspěch [[Osvobozené divadlo]] (1927) s [[Jiří Voskovec|Voskovcem]], [[Jan Werich|Werichem]] a [[Jaroslav Ježek|Ježkem]], od 60. let vzniklo mnoho malých divadel ([[Divadlo Na zábradlí]], [[Semafor (divadlo)|Semafor]], [[Žižkovské divadloDivadlo Járy Cimrmana]] v Praze, [[Divadlo Husa na provázku]] v Brně a řada jiných).
Světově proslula polská malá a experimentální divadla, například „Laboratorium“ [[Jerzy Grotowski|J. Grotkowského]] v [[Opolí|Opole]] se 34 sedadly.
 
==== Dramatici posledních desetiletí 20. století a začátku 21. století ====
{{Sloupce|2|
* [[Graham Greene]]
* [[Václav Havel]]
Řádek 290 ⟶ 337:
* [[Marius von Mayenburg]]
* [[Martin McDonagh]]
* [[Carlos Murillo]]
* [[Caryl Phillips]]
* [[Harold Pinter]]
* [[Virgilio Piñera]]
* [[Mark Ravenhill]]
* [[Roland Schimmelpfennig]]
* [[Tom Stoppard]]
* [[Arnold Wesker]]}}
 
== Mimoevropské divadelní formy ==
 
=== Japonsko ===
* [[Nó]] – japonské tradiční divadlo
* [[Kabuki]] - japonské stylizované divadlo
* [[Bunraku]] - japonské loutkové divadlo
 
== Odkazy ==
 
=== Reference ===
{{Překlad|sk|Divadlo|2250030}}
Řádek 312 ⟶ 361:
=== Literatura ===
* {{Citace monografie
| příjmení = Blahník
| jméno = Vojtěch Kristian Kristián
| odkaz na autora = Vojtěch Kristián Blahník
| titul = Umění divadelní
| url= http://kramerius.mlp.cz/kramerius/handle/ABG001/297541
| vydavatel = Ústav pro učebné pomůcky průmyslových a odborných škol
| místo = PrahaV Praze
| rok = 1946
| počet stran = 249
| edice = Knihovna divadelního prostoru. Řada C, sv. 14. Spisy Vojtěcha Kristiana Blahníka, sv. 1
| url = http://www.digitalniknihovna.cz/mlp/view/uuid:8EEACE50-5A50-11DE-9746-0030487BE43A?page=uuid:7815A9B0-5A51-11DE-8088-0030487BE43A
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Brockett
| jméno = Oscar Gross
| příjmení2 = Hildy
| jméno2 = Franklin J.
| titul = Dějiny divadla
| titul původní = History of the Theatre
| překladatelé = [[Milan Lukeš]], Jan Prokeš
| vydavatel = Rybka Publishers
| místo = Praha
| rok vydání = 2019
| vydání = [3., rozšíř.]
| typ vydání =
| počet stran = 1142
| isbn = 978-80-87950-66-1
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Černý
| jméno = Václav
| odkaz na autora = Václav Černý
| titul = Barokní divadlo v Evropě
| url =
| vydavatel = Pistorius & Olšanská
| místo = PrahaPříbram
| rok = 2009
| počet stran = 248246
| edice = Scholares, sv. 20
| kapitola =
| strany =
| isbn = 978-80-87053-33-1
| jazyk =
}}
* {{Citace monografie
| jméno =
| příjmení =
| odkaz na autora =
| titul = Encyklopedie antiky
| url=
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok = 1978
}}
* {{Citace monografie
Řádek 349 ⟶ 404:
| příjmení = Heer
| odkaz na autora = Friedrich Heer
| titul = Evropské kulturníduchovní dějiny
| překladatelé = Martin Žemla
| url=
| vydání = 2., oprav.
| vydavatel = Vyšehrad
| místo = Praha
| rok vydání = 20002014
| počet stran = 768
}}
| isbn = 978-80-7429-470-9
}}<!--Automaticky nahrazena reference: [[Friedrich Heer|HEER, Friedrich]]. ''Evropské duchovní dějiny.'' Překlad Martin Žemla. 2., oprav. vyd. Praha: Vyšehrad, 2014. 768 s. ISBN 978-80-7429-470-9. -->
* {{Citace monografie
| jméno = Karel
Řádek 363 ⟶ 421:
| odkaz na autora2 = Karel Engelmüller
| titul = Ottův divadelní slovník
| vydavatel = Otto
| url= http://kramerius.mlp.cz/kramerius/handle/ABG001/443885
| vydavatelmísto = OttoV Praze
| místorok = Praha1914–1919
| počet stran = 912
| rok = 1914-1919
| url = http://www.digitalniknihovna.cz/mlp/view/uuid:cc2432b0-8198-11de-8e40-0030487be43a?page=uuid:52439730-865f-11de-b1c0-0030487be43a
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Máchal
| jméno = Jan
| titul = Dějiny českého dramata
| odkaz na autora = Jan Hanuš Máchal
| url= http://kramerius.mlp.cz/kramerius/handle/ABG001/276758
| vydavatel = Topič
| místo = Praha
| rok = 1917
| počet stran = 244
| poznámka = Dějiny českého dramatu od jeho počátků (staročeské drama, drama za renesance a reformace, kočovné společnosti, české drama národního obrození) až do konce 19.stol.
| poznámka = Dějiny českého dramatu od jeho počátků (staročeské drama, drama za renesance a reformace, kočovné společnosti, české drama národního obrození) až do konce 19. stol
| edice = Sbírka souvislé četby školní, 37
| url = http://www.digitalniknihovna.cz/mlp/view/uuid:de6281b0-25f0-11de-8173-0030487be43a?page=uuid:6608e730-268c-11de-953f-0030487be43a
}}
* {{Citace monografie
Řádek 383 ⟶ 444:
| jméno = Patrice
| odkaz na autora =
| překladatelé = Daniela Jobertová
| titul = Divadelní slovník
| url =
Řádek 391 ⟶ 453:
| kapitola =
| strany =
| isbn = 80-7008-157-0
}}
| jazyk =
* {{Citace monografie
| jméno = Vladimír
| příjmení = Prokop
| titul = Přehled české literatury 20. století: (pro výuku literatury na středních školách)
| vydavatel = O.K.-Soft
| místo = Sokolov
| rok vydání = 2011
| počet stran = 82
}}<!--Automaticky nahrazena reference: PROKOP, Vladimír. ''Přehled české literatury 20. století: (pro výuku literatury na středních školách).'' Sokolov: O.K.-Soft, 2011. 82 s. -->
* {{Citace monografie
| jméno = Ludvík, ed. a kol
| příjmení = SVOBODA
| odkaz na autora = Ludvík Svoboda (filozof)
| titul = Encyklopedie antiky
| vydání = 2
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok = 1974
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Šesták
| jméno = Jiří
| odkaz na autora = Jiří Šesták
| titul = Divadlo – kultura – podmínky: (osobní zkušenost)
| vydavatel = KANT pro AMU
| místo = Praha
| rok vydání = 2012
| isbn = 978-80-7437-079-3
| edice = Disk. Velká řada, sv. 20
}}
* Vladimír Prokop, ''Přehled české literatury 20. století''
 
=== Související články ===
* [[českéČeské divadlo]]
* [[činohraČinohra]]
* [[dramaDrama]]
* [[komedieDramaterapie]]
* [[loutkové divadloKomedie]]
* [[muzikálLoutkové divadlo]]
* [[operaMuzikál]]
* [[operetaOpera]]
* [[pantomimaOpereta]]
* [[tragédiePantomima]]
* [[Tragédie]]
 
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* {{Wikislovník|heslo=divadlo}}
* {{Wikizprávy|kategorie=Divadlo}}
* {{Commons|theatre}}
* {{Commonscat}}
 
* {{Wikicitáty|téma=Divadlo}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Umění}}
 
[[Kategorie:Divadlo| ]]
[[Kategorie:Dějiny divadla| ]]
[[Kategorie:Umění]]