Dějiny Košic: Porovnání verzí

'''Dějiny Košic''' jsou dějinami druhého největšího města [[Slovensko|Slovenské republikySlovenska]], metropole východního Slovenska, někdejšího hlavního města [[Horní Uhry|Horních Uher]], hlavního střediska [[Protihabsburská stavovská povstání v Uhrách|protihabsburských stavovských povstání]] a zároveň sídelního města [[Sedmihradsko|sedmihradských]] knížat, protiturecké pevnosti, mezinárodní kupecké metropole a druhého [[svobodné královské město|svobodného královského města]] středověkého [[Uhersko|Uherska]].

V době ohrožení měšťanských svobod a dálkového obchodu [[Šlechta|šlechtickým]] rodem [[Abovci|Aba Omodejů]] v letech [[1311]]–[[1312]] Košičané suverénně vystoupili na svou obranu a pomohli králi [[Karel I. Robert|KarloviKarlu Robertovi]] [[Oligarchie|oligarchy]] zlikvidovat. Košice se staly oporou královské moci a byly jim uděleny mnohé hospodářské a právní výhody. Vrcholem královské přízně bylo [[velké privilegium Ludvíka Velikého pro město Košice]] z roku [[1347]] a udělení [[Znak Košic|znaku Košic]] z roku [[1369]] – prvního [[znak (heraldika)|znaku]] pro [[Právnická osoba|právnickou osobu]] v Evropě vůbec. Za krále [[Zikmund Lucemburský|Zikmunda Lucemburského]] dále vzkvétaly [[Obchod a řemesla vve středověkých a novověkých Košicích|košická řemesla a obchod]], ve kterém nejdůležitějším partnerem jim byl [[Polsko|polský]] [[Krakov]]. Byl vystavěn nový [[Královský dům (Košice)|Královský dům]] a začalo se s výstavbou největší [[Katedrála|katedrály]] v [[Uhersko|Uherském království]] – [[Katedrála svaté Alžběty|Dómu svaté Alžběty]]. Středověká konjunktura vrcholila za vlády [[Matyáš Korvín|Matyáše Korvína]], kdy obývalo město spolu s předměstími pod hradbami, [[Huštáky v Košicích|huštáky]], okolo 10 000 obyvatel. Košice byly největším [[Středověk|středověkýmstředověk]]ým městem na území [[Slovensko|Slovenska]] a druhým svobodným královským městem v hodnostním pořadí uherských měst s městskými výsadami, jakými disponoval jen [[Budín (Budapešť)|Budín]].

Období raného [[novověk]]u poznamenalo rozdělení [[Uhersko|Uherska]] na tři části ([[1541]]–[[1699]]), přičemž kvůli své poloze a významu Košice často oscilovaly mezi [[Habsburská monarchie|habsburskou říší]] a [[Sedmihradsko|sedmihradským knížectvím]]. Bohaté město obehnané několika liniemi hradeb bylo od 16. století budováno jako silná protiturecká pevnost s bastionovým systémem opevnění. Pro pořádání vojenských operací a finanční správu [[Horní Uhry|Horních Uher]] byly ve městě stanoveny úřady [[Hornouherský hlavní kapitanát|hornouherského hlavního kapitanátu]] a [[Spišská komora|Spišské komory]]. Ve městě se plně ujala [[reformace]], přičemž [[Němci|německé]] a [[Slováci|slovenské]] obyvatelstvo vyznávalo [[luteránství]] a [[Maďaři|maďarské]] obyvatelstvo [[kalvinismus]]. Jejich spor s [[katolická církev|katolíky]] o [[Katedrála svaté Alžběty|dóm svaté Alžběty]] z roku [[1604]] byl jednou z prvních rozbušek vojenského soupeření o náboženskou snášenlivost, které později vyústilo do celoevropského konfliktu [[Třicetiletá válka|třicetileté války]]. Protestantské Košice byly v letech [[1604]]–[[1606]] za knížete [[Štěpán Bočkaj|Štěpána Bočkaje]], v letech [[1619]]–[[1626]] za knížete [[Gabriel Betlen|Gabriela Betlena]] a v letech [[1644]]–[[1648]] za knížete [[Juraj I. Rákoci|Juraje I. Rákociho]] sídelním městem [[Sedmihradsko|Sedmihradska]] a centrem [[Protihabsburská stavovská povstání v Uhrách|protihabsburských povstání]]. V letech [[1682]]–[[1685]] zase centrem [[Imrich TököliTököly|TökölihoTökölyho]] hornouherského knížectví, podřízeného přímo [[Osmanská říše|Osmanské říši]]. V letech [[1704]]–[[1711]] si z Košic udělal hlavní základnu kníže [[František II. Rákóczi]] v boji za "vlast a svobodu" [[Uhersko|Uherského království]].

Okolí Košic patří k nejvýznamnějším [[Pravěk|pravěkýmpravěk]]ým [[Archeologická lokalita|archeologickým lokalitám]] na [[Slovensko|Slovensku]], hlavně díky nalezišti z [[Doba kamenná|doby kamenné]] a [[Doba bronzová|bronzové]] – [[Barca (Košice)|Košice-Barca]]<ref name="Na archeologickej lokalite dnes stoja domy">

| periodikum = sme.sk

| url = http://www.sme.sk/c/177624/na-archeologickej-lokalite-dnes-stoja-domy.html

</ref> a nalezišti [[Doba bronzová|doby bronzové]] evropského významu – [[Nižná Myšľa]].<ref>{{Citace elektronické monografie

Příznivé přírodní podmínky jižní části [[Košická kotlina|Košické kotliny]] měly vliv na zachování dokladů o lidské činnosti již z období [[Střední paleolit|středního paleolitu]] v podobě [[Pěstní klín|pěstních klínů]] ([[Poľov]], [[Kechnec]]). [[Mladý paleolit|Mladopaleolitická]] kultura [[Aurignacien]], rozšířená od [[Blízký východ|Blízkého východu]] až po západní [[Evropa|Evropu]], již budovala první obydlí – polozemnice. Právě takové se odkrylo v archeologické lokalitě [[Barca (Košice)|Barca]]. Z Barce pocházejí i kamenné nástroje z období [[mezolit]]u, [[neolit]]u ([[kultura s lineární keramikou]], [[Kultura bukovohorská|Bukovohorská kultura]]) a [[eneolit]]u ([[Polgárská kultura]], [[Badenská kultura]]). Jinými nalezišti doby kamenné v okolí města jsou [[Košice]] – Červený rak, [[Seňa]], [[Ružín]] – Medvedia jaskyňa, [[Milhosť]], [[Valaliky]], [[Čečejovce]], [[Šebastovce]] (polgárská kultura).

[[Starší doba bronzová na Slovensku|Starší doba bronzová]] byla v okolí dnešních Košic reprezentována [[KoštianskáKošťanská kultura|koštianskoukošťanskou kulturou]] v její starší fázi. Hroby této kultury byly odkryty v Košicích při teplárně (172 hrobů) a v [[Čaňa|Čaně]] (162 hrobů). Vysoký stupeň rozvoje dosáhla [[otomanská kultura]], pro kterou bylo typické stavění opevněných osad. Osada [[Barca (Košice)|Barca]] s prvky [[urbanizace]] měla jedno až tří prostorové domy seskupené ve čtyřech řadách do částečně vydlážděných ulic. Val kolem osady dosahoval výšky dvou metrů. Další unikátní osadou byla [[Nižná Myšľa]] (1700 př. Kr. – 1400 př. Kr.) se zhruba 760 prozkoumanými hroby. Obyvatelé osady udržovali čilé kontakty se [[Středomoří]]m, s nímž obchodovali s [[jantar]]em. Archeologický výzkum lokality trvá od roku [[1977]] za mezinárodní účasti. Bohatý nálezový materiál obsahuje i specializovanou hračku – ornamentální hliněný vozík, a obětní jámu se čtyřmi zavražděnými. Obě jsou poutavými exponáty [[Východoslovenské muzeum|Východoslovenského muzea v Košicích]]. Nižnomyšľanské naleziště se pro svou unikátnost a rozsah označuje za "slovenské [[Mykény]]."<ref>O tento titul bojuje Nižná Myšľa s jiným otomanským nalezištěm Myšia hôrka u [[Spišský Štvrtok|Spišského Štvrtku]].

[[Stěhování národů|Doba stěhování národů]] je na území Košic reprezentována hroby z Canela a Košic (veřejný hřbitov a magnezitový důl – nález stříbrné pozlacené přezky z opasku). Od 5. století sem začali pronikat [[Slované]], jejichž smíšené slovansko-[[Avaři|avarské]] hroby ze 6.–8. století se zachovaly v [[Barca (Košice)|Barci]], [[Kechnec]]i, [[Šebastovce|Šebastovcích]] a [[Valaliky|Valalikách]].<ref>Oddíl o pravěku čerpal z

Město [[Košice]] se vyvinulo v geografickém styku výběžků vnitřních [[Karpaty|Karpat]] a [[Východopanonská panev|Východopanonské pánve]] v údolí řeky [[Hornád]] z osady slovanského původu. [[Slované|Slovanské]] osídlení [[Košická kotlina|Košické kotliny]] je kontinuálně dokázáno od 7. století, čehož potvrzením jsou nálezy [[Slované|slovansko]]-[[Avaři|avarských]] pohřebišť z [[Barca (okres Košice IV)|Barce]], [[Šebastovce|Šebastovců]], [[Valaliky|Valaliků]] a [[Kechnec]]e. Slovanské kmeny si zde vybudovaly v 9. a 10. století několik [[Hradiště|hradišť]], které kulturně směřovaly k [[Velkomoravská říše|Velké Moravě]], i když není prokázáno, že pohanské osídlení Košické kotliny bylo její integrální součástí. Hradiště ''Starý Hrad'' (Ovar) byl situován na východ od obce [[Seňa]]. Další byly lokalizovány v [[Barca (okres Košice IV)|Barci]], na vrchu ''Hradová'' a v lokalitě ''Breh'' (v dnešní městské části [[Krásna nad Hornádom]]) na místě pozdějšího benediktinského kláštera. Slovanský původ názvu není v okolí ničím neobvyklým, zachovaly se i místní názvy Blatan, Cermis, Pstružník, Verbelica, a nakonec i samotný název města Košice. Významným archeologickým objevem z nedaleké pískovny v Krásné je i bohatě zdobený meč slovanského velmože z druhé poloviny 10. století porýnské provenience, svědčící o vyspělých obchodních a společenských stycích Košické kotliny.<ref>Š. Eliáš: ''Dejiny Košíc v dátach I.'', s. 26</ref>

Současná slovenská historická a lingvistická věda se shoduje,<ref>Viz literaturu k tomuto článku. Přehled jiných teorií názvu města viz :

Název ''Koše'' převzali po svém příchodu do Košické kotliny v 40. letech 11. století i [[Maďaři]] v paralele ''Kassa'', ''Kossa'', ''Cossa'', a tedy ještě bez patronymické přípony ''-fa'', ''-patak'', které jsou příznačné pro převzetí do maďarštiny až v 13. století. I slovenská partonymická přípona ''-ice'' je pozdějším dodatkem. Konečně [[latina]] a [[němčina]] převzala maďarskou formu ''Cassa'', z čehož vzniklo pozdější ''Cassovia'' a ''Kaschau''. Slovenská forma se poprvé objevuje v uherských středověkých listinách od roku [[1441]],<ref>Tamtiež, s. 10 pozn. 8*</ref> ale [[Krakov|krakovštíkrakov]]ští kronikáři zapisovali název Košic, jak ho slyšeli od Košičanů, ve tvaru ''Cosszicze'' již v letech [[1382]]–[[1383]].<ref>O. R. Halaga: Počiatky Košíc a zrod metropoly, s. 88</ref>

| url = http://web.archive.org/web/20000917034613/www.cassovia.sk/kostoly/poznatky.php3

| příjmení = Duchoň

| jméno = Jozef

| url = http://korzar.sme.sk/c/4485180/historia.html

| issn = 1335-4566

=== KristianizaceChristianizace území města ===

[[Abovci]] byli náruživí podporovatelé [[křesťanství]] v této pohanské oblasti a jeho šířením byli zasaženi v jednom dobovém horizontu tak [[staří Slováci]] i [[Maďaři]].<ref>Š. Eliáš: ''Dejiny Košíc v dátach I.'', s. 29</ref> Pro šíření křesťanství v kraji měly sloužit panské kostelíky, které byly uherským územ stavěny zpravidla na dobře přístupném místě mezi jednotlivými vesnicemi a osadami. Takovým byl i jednolodní [[Románský sloh|románský]] [[Kostel|kostelíkkostel]]ík, datovaný do 11. století a přestavěný v první polovině 12. století, který stál na místě pozdějšího [[Řád svatého Benedikta|benediktinského]] kláštera v [[Krásna (okres Košice IV)|Krásné nad Hornádom]], a jehož základy byly odhaleny při archeologickém výzkumu lokality ''Breh'' archeologům [[Belo Polla|Bélou Pollou]] v letech [[1971]]–[[1985]].<ref>Belo Polla:''Košice-Krásna. K stredovekým dejinám Krásnej nad Hornádom'', Košice 1986.</ref>

Období přelomu 11. a 12. století znamená konsolidaci vnitropolitických poměrů v Uhersku a ukotvení pevných sociálních a institucionálních vazeb v království. Do období vlád podporovatelů křesťanství ve svatoštěpánských tradicích [[Svatý Ladislav|Ladislava I.]] a [[Koloman Uherský|Kolomana I.]] (1077–1116) spadá i příchod [[Řád svatého Benedikta|benediktinských]] mnichů na území východního Slovenska. Jako znak civilizační vyspělosti bylo jejich usazení v regionu podporováno i Abovci, kteří jim svěřili do užívání krásenský kostelík. Ten jim však pro misijní a hospodářské potřeby nepostačoval a na jeho místě si brzy vybudovali trojlodní [[Bazilika|baziliku]] se dvěma věžemi přiléhajícími ke [[klášter]]u s typickou benediktinskou dispozicí. Takto vystavěný [[Řád svatého Benedikta|benediktinský]] [[klášter]] v [[Krásna|Krásné]] (v dnešní městské části [[Krásna (okres Košice IV)|Krásna nad Hornádom]]Košic) byl v roce [[1143]] zasvěcen [[Maria (matka Ježíšova)|Panně Marii]] [[Eger|jágerským]] [[biskup]]em ''Martýriem'', jak připomínají Bratislavské anály. Klášterní opatství v Krásné bylo prvním klášterem v prostoru severovýchodního [[Uhersko|Uherska]] a jedním z prvních v Uhersku vůbec.<ref>{{Citace elektronické monografie

| příjmení = Makarová

| jméno = Soňa

| periodikum = Košický Korzár

| url = http://korzar.sme.sk/c/4519485/historia.html

| příjmení = Duchoň

| jméno = Jozef

| periodikum = Košický Korzár

| url = http://korzar.sme.sk/c/4511258/historia.html

| issn = 1335-4566

| titul = Lexikon stredovekých miest na Slovensku

Po roce [[1290]] jsou Košice už označovány pouze termínem ''civitas'', tedy [[město]], namísto ''villa'', tedy [[osada]]. Z období po tomto roce pochází i nejstarší známá městská pečeť s vyobrazením [[Alžběta Durynská|sv. Alžběty uherskéUherské]], patronky města, na pozadí [[Košické městské opevnění|košických městských hradeb]], které jsou svědectvím městského statutu Košic. Nedochované privilegium pravděpodobně potvrzovalo Košicím i právo skladu "podle starého zvyku", čímž se zařadily spolu s hlavním městem [[Budín (Budapešť)|Budínem]] ([[1244]]) a pohraničním [[Podolínec|Podolíncem]] ([[1292]]) k málu uherských měst, kterým bylo skladové právo uděleno před rokem [[1300]].

{{Citace periodika

| issn = 1335-4566

| jméno = Jozef

| url = http://korzar.sme.sk/c/4504765/historia.html

| issn = 1335-4566

| příjmení = Duchoň

| spoluautoři =

| periodikum = Košický Korzár

| url = http://korzar.sme.sk/c/4492860/historia.html

| issn = 1335-4566

| příjmení = Duchoň

| url = http://korzar.sme.sk/c/4481071/historia.html

</ref> Město bojovalo na straně krále Karla Roberta jako významná měšťanská síla, za což mu byla udělena mnohá privilegia. Přeživší Omodejové utekli do [[Polsko|Polska]] a župany [[Abov]]a, jakož i majiteli nedokončeného [[Košický hrad|košického hradu]], se staly anjuovští spojenci [[Drugethové|Drugetové]].<ref>Štefan Eliáš: ''Dejiny Košíc...'', s.52–55</ref>

Nejdůležitější [[privilegium]], které potvrdilo metropolitní postavení Košic a určilo hospodářskou činnost jejich měšťanů, bylo ''právo skladu''. Z něho město těžilo nejvíce až do jeho zrušení začátkem 18. století. Obchodníci se zde museli ubytovat a platit za pronájem místa prodeje. Zároveň byli Košičané osvobozeni od práva skladu v jiných městech království, kterým toto právo bylo přidělováno většinou až v 15. století. Právo skladu bylo uděleno Košicím pravděpodobně v nedochovaném privilegiu městských práv z roku [[1290]]. Košice jako sídlo pobočky [[Královská komora (Košice)|královské komory]], která určovala a vybírala cla a mýtného v ''Předtisí'', byly místem skladové tradice obchodníků už před udílením skladových privilegií. Navíc jako jediné v tomto regionu opevněné hradbami poskytovaly kupcům dostatečnou ochranu.<ref name="Právo skladu">Nedochované skladové privilegium z roku 1290 bylo potvrzeno zmínkou ve Velkém privilegiu Ludvíka Veľkého pro město Košice z roku 1347, které však též výslovně neurčovalo přesné ustanovení.</ref> Typické skladové privilegium pro Košice bylo sepsáno v roce 1361.<ref>R.O.Halaga: ''Právny...'',s.15 ,p.39. Viz i :

}}</ref>

V literatuře se často objevuje výklad udělení skladového práva Košicím, které se nesprávně spojuje s rokem 1347. Například

<ref>

| příjmení = Makarová

| jméno = Soňa

| titul = Aký bol prínos mestských výsad

Košice se těšily mimořádné přízni panovníka [[Ludvík I. Veliký|Ludvíka I. Velkého]]. Jejich pozici značně vylepšil právně i hospodářsky, čímž umožnil jejich přeměnu ve vyspělou středoevropskou metropoli. V roce [[1347]] udělil městu Velké privilegium, čímž ho povýšil na druhé město v hierarchii uherských královských měst za sídelním městem [[Budín (Budapešť)|Budín]]. [[7. květen|7. května]] [[1369]] král vystavil unikátní [[znak (heraldika)|erbovní]] listinu, která představuje první doložený městský [[Erbovní listina|armáles]] v Evropě. [[Znak Košic]] je tak prvním znakem uděleným [[právnická osoba|právnické osobě]],<ref>{{Citace elektronické monografie

| jméno = Duchoňová

| autor = Alžbeta

| periodikum = Košický Korzár

| url = http://korzar.sme.sk/c/4492146/historia.html

| issn = 1335-4566

| strany = 31-3431–34

| isbnpoznámka = Osobitný výtlačok z Historického časopisu, r.30, 1982, č.4

}}, Š.Eliáš: Dejiny Košíc...,s.69</ref> Na rozdíl od jiných slovenských měst Košice neměly [[Židé|židovskou]] komunitu. Židé však byli pravděpodobně usazeni v okolí města, například v Židovanech (součást [[Drienovec|Drienovce]]). První povolení městské rady k usazování Židů v Košicích pochází až z roku [[1841]].<ref>Š.Eliáš:Dejiny Košíc...s.69,

| příjmení = Makarová

| titul = Korunované hlavy udeľovali erby osobám. Košický erb bol prvým porušením daného pravidla pred 638 rokmi

| periodikum = Košický Korzár

| url = http://korzar.sme.sk/c/4457399/historia.html

</ref>

Po Zikmundově smrti v boji o nástupnictví na uherský trůn byl královnou [[Alžběta Lucemburská|Alžbětou Lucemburskou]] na ochranu zájmů jejího syna [[Ladislav Pohrobek|Ladislava Pohrobka]] povolán vojenský [[Žoldnéř|žoldák]] [[Jan Jiskra z Brandýsa]]. V roce [[1441]] obsadil s naverbovanými [[Češi|českými]] vojáky oblast [[Horní Uhry|Horních Uher]], přičemž jeho základnou se staly právě Košice. Nechal košické měšťany přísahat věrnost nezletilému králi, čehož dokladem je nápis na zdi královského oratoria [[Katedrála svaté Alžběty|dómu svaté Alžběty]]. Jeho protivník, příští král [[Vladislav III. Varnenčik]], Košice dvakrát neúspěšně obléhal v letech [[1441]] a [[1442]]. Jiskra v Košicích působil s přestávkou [[1445]]–[[1447]] až do roku [[1462]]. V tomto období se budoval na východní straně městského opevnění vysunutý [[Barbakan|barbakán]], dnes známý jako ''Katova bašta''. Dokončovala se i výstavba severní věže Dómu.<ref>

V letech [[1478]]–[[1479]] zde král dokonce pobýval se svým dvorem. Výrazně podporoval dostavbu Dómu, kde se pracovalo na jižní tzv. Matyášově věži a na bočních kaplích. Vrcholem umělecké tvorby pozdního středověku v Košicích byla výstavba kamenného [[PastoforiumEucharistický svatostánek|pastofória]] a přepychového hlavního oltáře v letech [[1474]]–[[1477]] se vzácnými gotickými malbami znázorňujícími životní osud [[Alžběta Durynská|sv. Alžběty uherské]].

Košice se staly hlavním skladem zahraničních věcí (''depositio generalis mercium'') v poměru k jiným městům regionu. V praxi to fungovalo tak, že kupci přicházející z [[Polsko|Polska]], [[Prusko|Pruska]] a [[Rusko|Ruska]] mohli zboží vyložit podle svého výběru buď tady, nebo ve městech [[Levoča]], [[Kežmarok]], [[Bardejov]]. Na druhé straně kupci přicházející od jihu zpoza [[Tisa|Tisy]], ze [[Sedmihradsko|Sedmihradska]], [[Moldavsko|Moldavska]], [[Valašsko|Valašska]] nebo [[Turecko|Turecka]] již podléhali pouze generálnímu skladu v Košicích. Výnosný dálkový obchod byl organizován kupeckou gildou, sdružující nejvlivnější obchodníky. Kapitál přitáhl do města významné podnikatelské klany, které zde žádaly o přiznání městských práv a budovaly si zde své rezidence. Mezi ně patřil [[Sedmihradsko|sedmihradský]] rod [[Szatmáriové|Szatmáriů]] a slovenský [[Turzové|Turzů]]. Usazovali se zde i zahraniční kupci z [[Německo|Německa]], [[Itálie]], [[Srbsko|Srbska]] a i z takových dalekých zemí jako [[Nizozemsko|Nizozemska]], [[Anglie]] či [[Španělsko|Španělska]].<ref>O.R.Halaga: ''Spojenia slovenských miest s Poľskom a Ruskom do 16. storočia'', HŠ XI 1966, s.139–164</ref>

Jelikož se město postavilo ve sporu na stranu krále [[Vladislav Jagellonský|Vladislava Jagellonského]], bylo za to patřičně odměněno. Panovník udělil městu v roce [[1502]] čtvrtou (poslední) erbovní listinu, kterou [[Znak Košic|košický znak]] značně obohatil (současná podoba). Košice si stále zachovávaly přední místo mezi uherskými městy. V zákoně [[Vladislav Jagellonský|Vladislava Jagellonského]] z roku [[1498]] jsou zmiňovány spolu s [[Budín (Budapešť)|Budínem]], [[Pešť|Peští]], [[Bratislava|Bratislavou]], [[Levoča|Levočou]], [[Székesfehérvár|Stoličným Bělehradem]], [[Bardejov]]em, [[Prešov]]em, [[SopronŠoproň|Šoproní]], [[Trnava|Trnavou]] a [[Ostřihom]]í mezi deseti předními městy království.<ref>Vladimír Segeš: ''Stredoveké mestá na Slovensku'', História 3/2001, s.7</ref>

| jméno = Richard

| isbnid = 71-049-86

Město se mu podařilo obsadit až v roce [[1536]]. Jelikož [[Němci|německé]] obyvatelstvo předtím podporovalo krále [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinanda I. Habsburského]], nechal Zápolský rychtáře a členy městské rady vyhnat a místo nich povolal [[Tisa|zátiské]] a [[sedmihradsko|sedmihradské]] [[Maďaři|Maďary]]. Chod městské správy se pomaďarštil, zejména katastrální názvy a jména osob. Vedle [[němčina|německého]] úřadování se zavedla [[maďarština]]. Zápolského okupace Košic znamenala dočasnou ztrátu metropolitního postavení v [[Horní Uhry|Horním Uhersku]] ve prospěch [[Prešov]]a, který zůstal pod správou [[Habsburkové|Habsburků]]. [[Ferdinand I. Habsburský]] dokonce přenesl do Prešova košické právo skladu.<ref>{{Citace elektronické monografie

| jméno = Jozef

| jméno = Zoltán

| titul = Smrť Mihálya Kátayho v januári 1607 bola dôsledkom intríg

| periodikum = Košický Korzár

| rok = 2007

| url = http://korzar.sme.sk/c/4450384/historia.html

| issn = 1335-4566

</ref> Do města byla povolána [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitská]] mise, která se zhostila správy Dómu.<ref name="Jezuiti">{{Citace elektronické monografie

[[Soubor:1606 map Ward 1912.jpg|thumbnáhled| Pozice Košic (na mapě Kaschau) podle Vídeňského míru jako součást ''Partium Regni Hungariae'' v rámci Transylvánie ([[Sedmihradsko|Sedmihradska]])]]<ref>

Po sněmu v nedalekém [[Szerencs|Serenči]] v dubnu [[1605]], kde byl Bočkaj prohlášen za uherského [[kníže]]te, a pod tlakem nechtěných tureckých vítězství (okupace [[Ostřihom]]i na podzim 1605), začalo v Košicích vyjednávání s císařskou stranou o míru. Z [[Praha|Prahy]] byli do města vysláni [[Zigmund Forgáč]] a [[Benedikt Porgáni]] a tady se k nim připojil císařský rádce a severoslovenský magnát [[Juraj Turzo]]. Vyjednávání s povstalci, které vedl [[Štěpán I. Illesházy|Štefan Illésházy]], bylo bezvýsledné. V listopadu Bočkaj navštívil dvůr [[paša|paši]] v [[Budín (Budapešť)|Budíně]], kde ho uznali za uherského [[král]]e pod [[turecko]]u svrchovaností. Členem slavnostní delegace byl i bývalý košický rychtář, nyní již první městský [[senát|senátor]] (podrychtář) [[Jan Bok|Ján Bocatius]], v diplomatických službách knížete.<ref>

Košicím před vypuknutím povstání velel císařský kapitán [[Andrej Dóci]], který zde v roce [[1615]] povolal [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitskou]] misi.<ref>{{Citace elektronické monografie

| autor = Keď boli Košice metropolou

| periodikum = Košický Korzár

| rok = 2003

| url = http://korzar.sme.sk/c/4628955/ked-boli-kosice-metropolou.html

| issn = 1335-4566

| příjmení = Balassa

| jméno = Zoltán

| titul = Keď sa v roku 1623 zišli hornouhorské stavy v Košiciach, stali sa neoficiálnym hlavným mestom uhorskej politiky

| periodikum = Košický Korzár

| rok = 2008

| issn = 1335-4566

</ref> Dle [[Mikulovský mír]] ([[1621]]) Betlen s titulem ''říšského knížete'' dostal do držby sedm hornouherských stolic, o které rozšířil [[Sedmihradsko]]: [[Ugočská župa]], [[Berežská župa]], [[Satmárská župa]], [[Sabolčská župa]], [[Zemplín|Zemplínská župa]], [[Boršodská župa]] a [[Abov|Abovská župa s Košicemi]]. Jeho cílem bylo trvale připojit tyto stolice k [[Sedmihradsko|Sedmihradsku]], podmínky míru však stanovily, že po jeho smrti se vrátí do [[Královské Uhersko|Královského Uherska]].

| titul = Švagriná švédskeho kráľa sa v 17. storočí vydávala v Košiciach

| příjmení = Staviarsky

| jméno = Štefan

| titul = Roľnícke povstanie Petra Časára

| periodikum = Košický Korzár

| url = http://korzar.sme.sk/c/4635542/rolnicke-povstanie-petra-casara.html

| issn = 1335-4566

| příjmení = Balassa

| jméno = Zoltán

| titul = Od smrti Pétera Császára v Košiciach uplynulo 375 rokov

| periodikum = Košický Korzár

| rok = 2007

| url = http://korzar.sme.sk/c/4446861/historia.html

| issn = 1335-4566

[[Hornouherský hlavní kapitanát|Hornouherský kapitán]] [[Mikuláš Forgáč]] pod dojmem vyjednávání s povstalci vlákal Časara v únoru [[1632]] do Košic. Zde ho však zatkl a obvinil ze spolupráce s Rákocim, Turky a i [[Švédové|Švédy]], kteří od roku [[1631]] vedli protihabsburské jednání s Rákocim. Po soudním procesu ho nechal [[4. březen|4. března]] [[1632]] mučit a nakonec popravit rozčtvrcením. Pobouřeni sedláci začali přepadávat zemanské zámečky a obklíčili Košice. Než se hornouherská šlechta zmobilizovala, zasáhl svým dlouhodobě budovaným dělostřelectvem sám sedmihradský kníže Juraj Rákoci. Překvapeni sedláci se ihned rozutekli.<ref name="Povstanie Juraja">{{Citace elektronické monografie

| url = http://archivewww.todayuhersko.com/qbHazj__rakocziho.htm

V roce [[1657]] nastoupil na trůn [[Leopold I.|Leopold I. Habsburský]]. Před smrtí svého staršího bratra [[Ferdinand IV. Habsburský|Ferdinanda IV.]] byl tento nadaný panovník určen k církevní dráze. To v mnohém ovlivnilo jeho zahraniční i vnitřní politiku s [[Absolutismus|absolutistickými]] a [[CentralismusCentralizace|centralistickými]] rysy, přičemž se stal horlivým podporovatelem [[rekatolizace]], která se výrazně dotkla i Košic.

Plány na zřízení [[Košická univerzita|Košické univerzity]] měl už císař [[Ferdinand III. Habsburský]] a zakladatel [[Trnavská univerzita (historická1635-1777)|Trnavské univerzity]] arcibiskup [[Péter Pázmány]], ale plán zrealizoval až jeho přítel [[Eger|jágerský]] biskup [[Benedikt Kišdy]].<ref name="Jezuiti" /> Požadavek císařského dvora na složení 40 000 tolarů od zakladatelů na její materiální zabezpečení byl splněn a po odpromovaní prvních doktorandů ji císař [[Leopold I.]] ''[[zlatá bula|Zlatou bulou]]'' z roku [[1660]] zrovnoprávnil s [[Svatá říše římská|říšskými]] univerzitami v [[Praha|Praze]], [[Vídeň|Vídni]], [[Mohuč]]i, [[Ingolstadt]]u, [[Kolín nad Rýnem|Kolíně]] a jinými. Košická univerzita, s filozofickou, teologickou a později i právnickou a lékařskou [[fakulta|fakultou]], tak byla v [[17. století|17.]] a [[18. století]] nejvýchodnější [[Univerzita|univerzitou]] v [[Evropa|Evropě]].<ref>O.Halaga: ''Právny...,s.79.''</ref><ref>

| příjmení = Kolcun

| jméno = Milan

| titul = Starobylá univerzita

| rok = 2004

| issn = 1335-4566

[[Soubor:Cittadella di Cassovia.jpg|thumbnáhled|Košická citadela vedle městskéoměstského bastionového opevnění<ref>Plán byl vydán v knize Leona Andrey Maggiorottiho zaobírající se stavbami italských architektů v Evropě '' L'Opera del genio italiano all´estero '', ''Architetti e architetture militari'', vydané okolo roku 1939.

| příjmení = Duchoň

| jméno = Jozef

| rok = 2006

| url = http://korzar.sme.sk/c/4493711/historia.html

| issn = 1335-4566

Sedmdesátá léta [[17. století]] byla velmi hektickým a divokým obdobím v dějinách Košic. Po Vešeléniho spiknutí rozpoutal Leopold I. další vlnu své rekatolizační a centralizační politiky, která se setkala s velkým odporem stavů. Nahrazením uherských vojáků v pevnostech německými vznikla velká masa nespokojených ozbrojenců – [[Kuruci|kuruků]], kteří se soustředili v hraničních oblastech s [[Budínský pašalikejálet|Budinským pašalíkem]] a [[Sedmihradsko|Sedmihradskem]]. Kurucké hnutí se nezadržitelně rozšiřovalo od [[Debrecín]]a a na jeho potlačení byl vyslán košický kapitán [[Paris Spankau]]. V roce [[1672]] byl však poražen v bitvě u [[Haniska (okres Košice-okolieokolí)|Hanisky]] a stáhl se zpět do města, kde musel čelit vzpouře vlastních vojáků, kterým nebyl vyplacen žold. Třiadvacet [[Žoldnéř|žoldáků]] nechal dokonce popravit. Další pohroma postihla město [[22. srpen|22. srpna]] [[1674]]. Na ''Mäsiarské'' ulici vypukl požár, který v průběhu čtyř hodin zničil 250 domů. Požár zachvátil i sklad střelného prachu, kde bylo uskladněno 150 tun výbušnin a jiného střeliva. Výbuchem skladu byl zničen sklad potravin ve zrušeném [[Dominikánský kostel (Košice)|dominikánském kostele]], kde bylo tisíc měřic obilí a velké zásoby jiných potravin. Navzdory této katastrofě pokračovala výstavba univerzitního kostela i citadely, která byla kolem roku [[1676]] sice ještě nedokončená, ale už obranyschopná.<ref>

=== TökölihoTökölyho povstání. Košice centrem kurukû. ===

Od roku [[1678]] začalo opět sílit [[Kuruci|kurucké]] hnutí proti [[Leopold I. Habsburský|Leopoldovi I.]], známé jako [[ProtihabsburskáPovstání stavovskáImricha povstání v Uhrách#TökölihoTökölyho|Tökölyho povstání]], mezinárodně podporované dvorem [[Francie|francouzského]] krále [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]] a zejména [[Osmanská říše|Osmanskou říší]]. V okolí Košic v tomto roce již kuruci obsadili [[abov]]sko, [[Zemplínská župa|ZemplínskouZemplín]]skou a [[Spišská župa (Uhersko)|Spišskou župu]]. Přestože bylo povstání organizováno [[Sedmihradsko|Sedmihradskem]], udržoval si jeho hlavní velitel, [[Kežmarok|kežmarský]] magnát a druhý manžel ovdovělé [[Helena Zrínská|Heleny Zrínské]], [[Imrich TököliTököly]] značnou samostatnost a v roce [[1681]] předložil [[Osmanská říše|Portě]] plán na utvoření samostatného [[Horní Uhry|hornouherského]] knížectví. To mělo tvořit TökölimTökölym ovládaných sedm stolic, které za knížat [[Štěpán Bočkaj|Štěpána Bočkaje]], [[Gabriel Betlen|Gabriela Betlena]] a [[Juraj I. Rákoci|Juraje I. Rákociho]] patřily [[Sedmihradsko|Sedmihradsku]]. Později k nim připojil dalších pět stolic patřících pod správu [[Spišská komora|Spišské komory]],<ref>{{Citace elektronické monografie

</ref> TököliTököly nechal zbourat hradbu citadely obrácenou ke městu, čímž ji učinil nepoužitelnou ještě před jejím celkovým dokončením.

| jméno = Zoltán

| titul = Na vežu namiesto kríža osadili medeného kohúta

| periodikum = Košický Korzár

| rok = 2008

| url = http://korzar.sme.sk/c/4417124/historia.html

| issn = 1335-4566

</ref> V roce [[1684]] se zde konal uherský sněm, kde byl kníže přijat za uherského krále. TököliTököly si však ponechal pouze knížecí titul. Obratem ve vývoji událostí se stala v roce [[1683]] [[bitva u Vídně]], kde [[Habsburkové]] a jejich spojenci porazili Turky, což ovlivnilo i další osud TökölihoTökölyho povstání. Císařská vojska vytlačovala kurucká vojska na východ a poté, co byl TököliTököly zajat samotnými Turky, dobyl v roce [[1685]] generál [[Eneas Caprara]] pro [[Leopold I. Habsburský|Leopolda I.]] i Košice. Měšťané opět přísahali císaři věrnost.<ref name="Citadela štyri" />

</ref> V roce [[1687]] byl císařským generálem [[Antonio Caraffa|Antoniem Caraffou]] zinscenován soud s TökölihoTökölyho přívrženci v [[Prešov]]ě, tzv. [[Prešovská jatka]], kde bylo popraveno 24 hornouherských aristokratů a měšťanů. Mezi nimi byl i košický rychtář za TökölihoTökölyho povstání [[Dávid Feja]], původně [[Zeman (šlechtic)|zeman]] z [[Turiec (region)|Turce]], jehož rozčtvrcené tělo nechali demonstrativně přibít v Košicích.<ref>

| příjmení = Balassa

| jméno = Zoltán

| titul = Tzv. Prešovské jatky, ktoré sa odohrali 5. marca až 12. septembra 1687, zasiahli aj osudy výzmaných Košičanov

| periodikum = Košický Korzár

| rok = 2007

| url = http://korzar.sme.sk/c/4447428/historia.html

[[Soubor:Kosice_(Slovakia)_-_The_Slovak_Technical_Museum.jpg|náhled| V letech 1707–1708 vedl Rákoczi povstání proti Habsburkům přímo z této budovy hornouherského kapitanátu. Dnes budova slouží [[Slovenské technické múzeummuzeum|Slovenský technickému muzeu]]]]

Po potlačení TökölihoTökölyho povstání ([[1685]]–[[1688]]) a vytlačení [[Osmanská říše|Osmanské říše]] z Uher ([[1697]] – [[Bitva u Zenty]]) připoutal panovník [[Leopold I.|Leopold I. Habsburský]] [[Uhersko|uherskou korunu]] více k [[Vídeň|Vídni]]. Neutěšená hospodářská situace vedla ke vzpouře rolníků v [[Tokaj|tokajské oblasti]] podporované [[Kuruci|kuruky]], která však byla potlačena. Odpor vůči Habsburkům byl stále přítomen, čekalo se na vhodného vůdce, který by se zhostil vedení nového [[Protihabsburská stavovská povstání v Uhrách|protihabsburského stavovského povstání]]. Tentokrát už ale bez pomoci Turků.

[[František II. Rákóczi]], syn sedmihradského knížete [[František I. Rákóczi|Františka I. Rákócziho]] a hraběnky [[Helena Zrínská|Heleny Zrínské]], jehož otčímem byl druhý manžel Zrínské [[Imrich TököliTököly]] byl prozíravou politikou Leopolda I. vychováván jako koruně věrný katolík v jezuitských kolejích v [[Čechy|Čechách]]. Až při pobytu na svém panství ve funkci [[Šariš|šarišského župana]] se za přispění [[Užská župa|užského župana]] [[Mikuláš Berčéni|Mikuláše Berčéniho]] "nakazil" uherským odbojem, který byl tak charakteristický pro jeho předky. Když byly jeho tajné kontakty s francouzským králem [[Ludvík XIV.|Ludvíkem XIV.]] Vídní odhaleny, byl v roce [[1701]] zatčen, ale podařilo se mu uprchnout do [[Polsko|Polska]]. V roce [[1703]] kuruci vyzvedli Rákociho do čela povstání, čímž začalo osm let trvající [[Protihabsburská stavovská povstání v Uhrách#Povstání Františka II. Rákociho (1703–1711)|povstání Františka II. Rákociho]] "za vlast a svobodu" ("Pro Patria et Libertate"), a tedy za uchování stavovských výsad, náboženské svobody, obnovení uherské ústavy a vyřešení právního postavení [[Sedmihradsko|Sedmihradska]].

| titul = Rákociovské libertáše

| periodikum = Košický Korzár

| rok = 2007

| ročník =

| url = http://korzar.sme.sk/c/4449372/rakociovske-libertase.html

| jméno = Vojtech

| periodikum = Košický Korzár

| rok = 2007

| url = http://korzar.sme.sk/c/4469347/historia.html

| issn = 1335-4566

| titul = Cintorín Rozália patrí medzi najkrajšie na Slovensku

| periodikum = Košický Korzár

| url = http://korzar.sme.sk/c/4578537/cintorin-rozalia-patri-medzi-najkrajsie-na-slovensku.html

| issn = 1335-4566

</ref> Na počest obětí moru bylo v roce [[1723]] vztyčeno [[Baroko|barokní]] sousoší [[SloupyImmaculata|Immaculaty]] Panny([[mariánský Marie a Nejsvětější Trojice|Immaculatysloup]]) na místě bývalého středověkého pranýře – popraviště.

| rok = 2007

| url = http://korzar.sme.sk/c/4440209/preco-sa-vasa-ulica-vola-ursulinska.html

| issn = 1335-4566

ProtestantéProtestanti si museli své modlitebny stavět za hradbami města na obnovovaných předměstích. [[Luteránství|Luteráni]] měli vedle svého dřevěného kostela na západním předměstí (dnešní Ždiedlová ulice) tři modlitebny pro každou z košických národností – [[Slováci|slovenskou]], [[Maďaři|maďarskou]] a [[Němci|německou]]. Vedle nich si zřídili luteránskou školu. V roce [[1747]] požádali panovnici [[Marie Terezie|Marii Terezii]] o přidělení nevyužívaného [[Kaplnka svätého Michala (Košice)|Michalského kostela]], katolíci to však odmítli. [[Kalvinismus|Kalvíni]] měli svůj kostel na jihozápadním předměstí (na začátku dnešní Moldavské ulice).<ref>

</ref><ref>Dlouho se předpokládalo, že po citadele nezůstalo prakticky nic. Na jaře 2010 byly při výstavbě obchodně-zábavního centra na [[Námestie osloboditeľov (Košice)|Námestí osloboditeľov]] odkryty základy bastionu ''Leopold'' košické citadely

| isbnid = 93-003-83

| příjmení = Makarová

| jméno = Soňa

| titul = Poštová reforma

| periodikum = Košický Korzár

| rok = 2006

| příjmení = Balassa

| jméno = Zoltán

| titul = Pokračujeme v spomienkach na Košice, ako ich vo svojich prácach opísal spisovateľ Ferenc Kazinczy

| rok = 2007

| url = http://korzar.sme.sk/c/4422137/historia.html

| issn = 1335-4566

</ref><ref>{{Citace elektronické monografie

| vydavatel = kosice.sk

| titul = Ferenc Kazinczy 1759−18311759–1831

| vydavatel = = A Magyar Nyelv Múzeuma

| vydavatel = Vydaveľstvo Prešovskej univerzity

Relativně mírové [[19. století]] znamenalo pro Košice opětovný nárůst jejich významu. V roce [[1804]] [[papež]] [[Pius VII.]] zřídil novou [[Arcidiecéze košická|košickou římskokatolickou diecézi]] vyčleněním od [[Eger|jágerské diecéze]], kam město církevně spadalo od svých počátků.<ref>{{Citace elektronické monografie

| příjmení = Kolcun

| jméno = Milan

| titul = Kostol na Mlynskej sa považuje za najkrajšiu stavbu evanjelického klasicizmu na Slovensku

| rok = 2003

| url = http://korzar.sme.sk/c/4607863/kostol-na-mlynskej-sa-povazuje-za-najkrajsiu-stavbu-evanjelickeho-klasicizmu-na-slovensku.html

| issn = 1335-4566

| titul = V rokoch 1848 a 1849 sa pri Košiciach odohrali dve bitky, ktorá však chod dejín veľmi neovplyvnili

| periodikum = Košický Korzár

| rok = 2009

| url = http://korzar.sme.sk/c/4403417/historia.html

| issn = 1335-4566

</ref> Po bojích u [[Budimír (okres Košice-okolí)|Budimíru]] a na předmostí Košic Schlick město dobyl. [[4. leden|4. ledna]] [[1849]] se ho pokusil opět obsadit košútovský [[ministr]] války generál Lázár Mészáros v tzv. [[Košická bitva|Košické bitvě]] u [[Barca (Košice)|Barci]], ale nepodařilo se mu zvítězit.

Držbu Košic v císařských rukou v tomto období využili slovenští [[Slovenské národní obrození|obrozenci]]. [[24. únor]]a se na římskokatolické faře setkal [[Ľudovít Štúr]] a [[Jonáš Záborský]], aby jednali o národním programu [[Slováci|Slováků]].<ref>{{Citace elektronické monografie

| příjmení = Duchoň

| jméno = Jozef

| titul = Košice v rokoch meruôsmych Časť jedenásta: Záverečný kolaps

| url = http://korzar.sme.sk/c/4537789/pisane-historiou.html

| issn = 1355-4566

[[Soubor:TováreňVČermeli.jpg|thumbnáhled| Továrna na zemědělské stroje v Čermeli, známá také jako klinčikáreň.<ref>

Počátky průmyslové výroby ve městě spadají do roku [[1791]], kdy byla zprovozněna [[Manufaktury v Košicích|první košická manufaktura]] na výrobu [[Klobouk|kloboukůklobouk]]ů (v objektu ''Katovy bašty''). Později přibyly i manufaktury na výrobu [[Kamenina|kameninového]] nádobí (v objektu ''Mlýnské bašty'') a sukna. V roce [[1828]] tu stále pracovalo 460 řemeslnických dílen v 70 ceších. Cechovní organizace byly v Uhersku zrušeny v roce [[1872]].<ref>

| jméno = Anton

| rok = 1972

| isbnid = 71-041-72

| příjmení = Makarová

| jméno = Soňa

| titul = Zaostávanie Uhorska a prežité cechové zriadenie si vyžiadalo jedny opraty

| rok = 2006

| url = http://korzar.sme.sk/c/4484596/historia.html

| příjmení = Balassa

| jméno = Zoltán

| titul = František Jozef I. sa v rokoch 1852 až 1877 zastavil v Košiciach trikrát

| periodikum = Košický Korzár

| url = http://korzar.sme.sk/c/4446861/historia.html

| issn = 1335-4566

Navzdory postupující industrializaci Košice nepřitáhly větší investice těžkého strojírenství a zbrojařství, jejichž centrem se stal k hlavnímu městu bližší [[Miskolc|Miškovec]].<ref>{{Citace elektronické monografie

| příjmení = Makarová

| jméno = Soňa

| titul = Po niektorých priemyselných a stavebných podnikoch niet už ani stopy, no zostanú v pamäti Košíc

| rok = 2009

| jméno = Gabriela

V témže roce se zprovoznila i část strategické [[Košicko-bohumínská dráha|Košicko-bohumínské železnice]] v 33[[Kilometr|kilometrovémkilometr]]ovém úseku [[Košice]]-[[Kysak]]-[[Prešov]]. Měla přepravovat levné uherské zemědělské produkty do západní části monarchie a umožnit kvalitní spojení zdejší důlní oblasti se [[Slezsko|slezským]] uhelným revírem. S [[Vinařská oblast Tokaj|Tokají]] město spojila železnice v roce [[1873]]. Regionální charakter měla ''Turňanská železnice'' směřující přes [[Turňa nad Bodvou|Turňu nad Bodvou]] a [[Tornanádaska|Tornanádasku]] do [[Miskolc|Miškovce]], zprovozněná v roce [[1890]]. Zvýšený nápor cestující veřejnosti původní budova Potiské železnice nezvládala, proto ji v roce [[1896]] doplnilo nové neorenesanční nádraží (zbouráno v 70. letech 20. století).

| příjmení = Makarová

| titul = Košice očakávali od železničnej dopravy prínos, skutočnosť bola opačná

| rok = 2008

| url = http://korzar.sme.sk/c/4432203/kosice-ocakavali-od-zeleznicnej-dopravy-prinos-skutocnost-bola-opacna.html

| issn = 1335-4566

| příjmení = Balassa

| titul = I. svetová vojna mala vyplyv aj na život v Košiciach. Nachádzalo sa tu totiž niekoľko kasární a vojenských posádok

| periodikum = Košický Korzár

| rok = 2008

| url = http://korzar.sme.sk/c/4412300/historia.html

[[Memorandum národa slovenského]] z roku [[1861]] žádalo vytvoření [[Hornouhorské slovenské okolie|hornouherského slovenského okolí]], přičemž ''"slovenské části stolic – Prešporské, Nitranské, Tekovské, Hontianské, Novohradské, Gemerské, Torňanské, Abaujvárské a Zemplínské – národopisnou čarou označené mohou se bez významných obtíží nebo jako nové župy uspořádat, nebo kde to není možné, k sousedním slovenským stolicím privtělit."''<ref>{{Citace elektronické monografie

| jméno = Soňa

| titul = Košice boli jedným z prvých miest na Slovensku aj v Uhorsku, ktoré začalo asfaltovať chodníky. Prvá takáto cesta bola na Mlynskej

| rok = 2006

V roce [[1891]] byla do provozu uvedena ''městská koňka'' z nádraží do stanice ''Cermet'', od roku [[1893]] se k přepravě používaly i parní lokomotivy. Trať měla stejný rozchod jako železnice a její využívání pro nákladní dopravu do místních průmyslových provozů zůstalo jejím důležitým atributem až do roku 1964. V letech [[1913]]–[[1914]] došlo k elektrizaci městské dráhy jako v posledním městě Uherska s veřejnou kolejovou dopravou.<ref>{{Citace elektronické monografie

| příjmení = Makarová

| jméno = Soňa

| rok = 2005

| issn = 1335-4566

| jméno = Balassa

| autor = Zoltán

| rok = 2008

| url = http://korzar.sme.sk/c/4408884/historia.html

| issn = 1335-4566

Mohutnou stavbu Dómu ve středu [[Hlavní ulice (Košice)|Hlavní ulice]] bylo třeba vyvážit stejně monumentálním uměleckým stavebním tělesem, kterým je dnešní [[Štátne divadlo Košice|Státní divadlo Košice]]. ''Stará reduta'' z let [[1786]]–[[1790]] nestačila kapacitně, ani reprezentačně. O&nbsp;důležitosti kvalitního provedení stavby nového divadla, které mělo architektonicky a urbanisticky citlivě zapadat do koloritu středověkého náměstí svou přední i zadní fasádou, svědčil výběr jednoho z&nbsp;nejpřednějších architektů 19. století – [[Adolf LangLáng|Adolfa LangaLánga]], který se tohoto úkolu zhostil brilantně. Honosná budova – směs stylů [[Eklekticismus (architektura)|eklekticismu]], neobaroka a [[secese]], na vrcholu kupole korunovaná sochou múzy umění Aurory s&nbsp;pochodní v ruce – měla prezentovat Košice jako jedno z nejhlavnějších center maďarského umění. ''Národní divadlo'' (Nemzeti Színház) bylo otevřeno za účasti vládních prominentů a kulturní elity státu v roce [[1899]] uvedením známého maďarského národního dramatu [[Bán Bánk]].<ref>

Skutečným naplněním významu pojmenování ''Košice – kurucké město'' bylo dlouho plánované rozhodnutí uherské vlády přenést ostatky [[František II. Rákóczi|Františka II. Rákócziho]] a jeho druhů z&nbsp;[[Turecko|Turecka]] zpět do vlasti. Poté, co panovník [[František Josef I.]] v&nbsp;roce [[1904]] zrušil císařský výnos z roku [[1715]], označující povstalecké exulanty za vlastizrádce, rákociovský historik Koloman Thal určil místem posledního odpočinku čerstvě zrekonstruovaný košický Dóm. Ostatky byly z&nbsp;[[Istanbul]]u převezeny lodí do [[Constanța|Konstance]] a odtud vlakem přes [[Budapešť]] do Košic.<ref>{{Citace elektronické monografie

V roce [[1900]] se Košice s přiblžně 44&nbsp;000 obyvateli řadily ke středně velkým městům [[Uhersko|Uherska]], kde zabíraly šestnácté místo v žebříčku velikosti měst. Prešpurk, dnešní [[Bratislava]] měla kolem 66&nbsp;000 a [[Debrecín]] 70&nbsp;000 obyvatel.<ref>Údaje z encyklopédie ''Révai Nagy Lexikona''.</ref> Podle sčítání lidu z roku 1910 se z celkové populace 44&nbsp;211 obyvatel až 75,4% deklarovalo [[Maďaři|Maďary]], 14.8% [[Slováci|Slováky]], 7.2% [[Němci]] a 1.8% [[Poláci|Poláky]].<ref>''A történelmi Magyarország Atlasza és adattára 1914'', Pécs 2003. Text i ve slovenštině s názvem ''Atlas a údaje Historického Uhorska 1914''. Informace o atlase viz:

| datum vydání = 2008

Početnou menšinu, oficiálně nezařazenou do statistiky z roku 1910, tvořili [[Židé]], jejichž počet se v roce [[1910]] odhadoval na 7&nbsp;000. V roce [[1867]] si postavili neologickou [[Synagoga|synagogu]], první ve městě vůbec (stála před Domem umění do začátku 60. let 20. století). [[Ortodoxní judaismus|Ortodoxní Židé]] si postavili v roce [[1881]] synagogu na dnešní ''Zvonárské ulici'', v současnosti rekonstruovanou na muzeum židovské kultury.<ref>

| titul = Peniaze dajú aj Rotschildovci

| periodikum = Košický Korzár

| url = http://korzar.sme.sk/c/4838250/peniaze-daju-aj-rotschildovci.html

| příjmení = Makarová

| jméno = Soňa

| titul = Desaťgrajciarový spolok aj iné podporné bratstvá a korporácie

| url = http://korzar.sme.sk/c/4404750/desatgrajciarovy-spolok-aj-ine-podporne-bratstva-a-korporacie.html

| issn = 1335-4566

V&nbsp;souvislosti s&nbsp;reformami uherského volebního systému probíhala i politizace košické měšťanské veřejnosti. V&nbsp;roce [[1905]] byla ve městě založena ''Hornouherská sociálnědemokratická strana''. Nejvýznamnějšími deníky byly maďarské ''Kassai Hírlap'' a německé ''Kaschauer Zeitung''. V&nbsp;roce [[1907]] začaly vycházet legendární dělnické noviny ''Kassai Munkás'' (''Košický dělník''), který se hlásil k&nbsp;[[Marxismus|marxistické]] levici a aktivizoval k&nbsp;vytvoření komunistické strany. Tento velmi aktivní týdeník začal vycházet od roku [[1920]] denně a zanikl až v&nbsp;roce [[1937]].<ref>{{Citace elektronické monografie

| jméno = Mária

| titul = Inojazyčná komunistická tlač na Slovensku

| titul = Úrad na pomoc ľudu zásoboval Košičanov

| periodikum = Košický Korzár

| rok = 2008

| issn = 1335-4566

[[Soubor:Kolonia a.jpg|náhled| Odrazem moderního bydlení vyšších vrstev se stal projekt [[Masarykova kolonie bankovních úředníků|Masarykovy kolonie bankovních úředníků]] z&nbsp;roku 1931, kde vedle sebe kolektivně bydleli zámožnější zaměstnanci českých, slovenských a maďarských bank]]

[[Soubor:Czechoslovakia1930linguisticCzechoslovakia 1930 linguistic map - cz.jpgsvg|náhled| Pozice Košic v multietnickém Československu v roce 1930]]

| jméno = Zoltán

| titul = Vianoce roku 1918 poznačil koniec 1. svetovej vojny a vznik Československa

| periodikum = Košický Korzár

| issn = 1335-4566

| příjmení = Balassa

| titul = Slováci na východe za vznik ČSR

| rok = 2008

| url = http://korzar.sme.sk/c/4412441/slovaci-na-vychode-za-vznik-csr.html

| příjmení = Kačírek

| jméno = Ľuboš

| titul = Utváranie slovensko-maďarskej hranice

| periodikum = Historická revue

| ročník = XIX

| issn = 1335-6550

| příjmení = Balassa

| jméno = Zoltán

| titul = Mesto Košice na začiatku prelomového roku 1919 zažilo nepokoje, demonštrácie i streľbu do ľudí

| url = http://korzar.sme.sk/c/4403417/historia.html

Po dokončení zdlouhavého začleňování Košic do Československa začaly okamžitě vznikat úřady československé státní správy. V&nbsp;duchu čechoslovakizace se začalo i s&nbsp;přejmenováním některých ulic, hlavně připomínajících předchozí vládu [[Habsburkové|Habsburků]]. Tak bylo například náměstí [[František Josef I.|Františka Josefa I.]] přejmenováno na [[Husitství|Husitské]] náměstí, a náměstí pojmenované podle jeho manželky ([[Alžběta Bavorská|Alžbětino]] náměstí) na [[Československé legie|Legionářské]] náměstí. Dále se v&nbsp;zásadě přejmenovaly všechny ulice připomínající [[Maďarizace|maďarizaci]]. Jelikož protihabsbursky vyznívaly i ulice nesoucí jména místních uherských a sedmihradských stavovských vůdců, k&nbsp;jejich přejmenování nedošlo, a to nikoli s&nbsp;ohledem k&nbsp;maďarským obyvatelům, jako z&nbsp;tradice a úctě k&nbsp;dějinám města.<ref>{{Citace elektronické monografie

| jméno = Soňa

| titul = Nezabúdajme na československých legionárov, veď bez nich by nevznikla Československá republika

| periodikum = Košický Korzár

| url = http://korzar.sme.sk/c/4411764/historia.html

| issn = 1355-4566

| příjmení = Makarová

| jméno = Soňa

| periodikum = Košický Korzár

| rok = 2005

| url = http://korzar.sme.sk/c/4514522/historia.html

| issn = 1335-4566

Od roku [[1923]] platilo nové územněsprávní členění, které vytvářelo na Slovensku šest [[ČeskoslovenskéŽupy župyv Československu|žup]]. [[Abovsko- turnianská župa|Abovsko-turňanská župa]] zanikla a byla vytvořena nová [[Košická velkožupa]], která částečně kompenzovala ztrátu městského zázemí po vytvoření státních hranic v roce 1919. Toto uspořádání však bylo v roce [[1928]] nahrazeno [[Země Československév republikyČeskoslovensku|zemským zřízením]], které degradovalo postavení města na sídlo okresu. Až v roce [[1936]] zde byla zřízena expozitura Zemského úřadu – (Kancelář zemského prezidenta). Jak konstatuje historik Ondrej Halag, ''"košická administrativní oblast však byla po více než šesti stoletích poprvé vydělena tak, že název" metropole východního Slovenska "se už používal jen z tradice pro Košice".''<ref>O. Halaga, ''Právny, územný a populačný vývoj mesta Košíc'', Košice 1967, s.97</ref>

Prvorepublikové Košice byly vícejazyčným pohraničním a posádkovým městem – poslední zastávkou civilizace směrem na [[Podkarpatská Rus|Podkarpatskou Rus]]. Jejich postavení bylo oproti uherskému období značně degradováno správně, ale i hospodářsky, zejména ztrátou přirozeného zázemí vytvořením nové státní hranice. Proto se [[Praha]] snažila do chybějící infrastruktury investovat. V roce [[1924]] byla zavedena linka ''Československých aerolinií'' [[Praha]]-[[Bratislava]]-[[Košice]].<ref>{{Citace elektronické monografie

</ref> Kvůli událostem roku [[1938]], kdy byly Košice připojeny k&nbsp;Maďarsku, se musela po zahájení prvního ročníku přestěhovat do [[Prešov]]a, pak do [[Martin (město)|Martina]] a následně do [[Bratislava|Bratislavy]].<ref>{{Citace elektronické monografie

| titul = Pamätná tabuľa Slovenskej vysokej školy technickej

V období první republiky vznikly významné židovské stavby. V roce [[1927]] byla postavena [[Neologická synagoga v Košicích|neologická synagoga]] s [[Elipsa|elipsovitou]] [[Kupole|kupolí]] (přestavěna na ''Dům umění'' 1958–1962) a v maurském stylu [[Ortodoxní judaismus|ortodoxní]] [[synagoga]] se školou (na dnešní ''Puškinově'').<ref>{{Citace elektronické monografie

| místo = Košice

[[Maďarsko]] se nesmířilo s výsledky prohrané [[První světová válka|první světové války]] a celé meziválečné období vedlo politiku revize. Při plánované likvidaci [[Československo|Československa]] [[Adolf Hitler|Hitlerem]] se dostalo Maďarsku zadostiučinění. [[První vídeňská arbitráž|Vídeňská arbitráž]] z&nbsp;[[2. listopad]]u [[1938]] znamenala pro [[Košice]] připojení k&nbsp;fašistickému [[Maďarské království|Maďarskému království]]. Mnoho úředníků, ale i obyčejných obyvatel české a slovenské národnosti uprchlo na zbylé území republiky. V&nbsp;říjnu [[1938]] ve městě žilo 80&nbsp;000 obyvatel, v&nbsp;prosinci už jen 58&nbsp;000. Ustupující československá vojska s&nbsp;sebou vzala i pomník [[Milan Rastislav Štefánik|gen. Milana Rastislava Štefánika]] a [[Svatý Václav|svatého Václava]], který stál u&nbsp;[[Urbanova věž|Urbanovy věže]]. Obyvatelé maďarské národnosti a přívrženci [[Miklós Horthy|Horthyovského režimu]] vyzdobili město maďarskými vlajkami.<ref name="vyzdobenie">Obrázky obsadenia mesta na

| příjmení = Balassa

| jméno = Zoltán

| periodikum = Košický Korzár

| rok = 2008

| url = http://korzar.sme.sk/c/4408321/historia.html

| issn = 1335-4566

| příjmení = Balassa

| jméno = Zoltán

| titul = Bombardovanie Košíc 26. júna 1941 je aj po vyše šiestich desaťročiach zahalené závojom tajomstva

| periodikum = Košický Korzár

| rok = 2008

| url = http://korzar.sme.sk/c/4418559/historia.html

Košice jako pohraniční město zaznamenalo značný úbytek populace.<ref>{{Citace elektronické monografie

| jméno = Jan

</ref> Slovenská školská zařízení byla v letech [[1941]]–[[1942]] pod tlakem maďarizační politiky Horthyho režimu postupně zavírána, nebo byl počet tříd v nich zredukován. Ze všech profesorů na slovenských školách uměl dobře slovensky jen jeden.<ref>{{Citace elektronické monografie

| příjmení = Petro

| jméno = Tomáš

| titul = košický MMM sa vysporiadal s vojnovým obdobím, 3. októbra sa pobeží 81. ročník!

| periodikum = Košický Korzár

| url = http://korzar.sme.sk/c/4561174/kosicky-mmm-sa-vysporiadal-s-vojnovym-obdobim-3-oktobra-sa-pobezi-81-rocnik.html

| issn = 1335-4566

| strany = 106-120106–120

| příjmení = Zoltán

| jméno = Balassa

| titul = Prvé Technické múzeum v Košiciach otvorili pred 60 rokmi nebolo na Hlavnej ulici

| rok = 2007

| url = http://korzar.sme.sk/c/4438368/historia.html

| issn = 1355-4566

| příjmení = Makarová

| jméno = Soňa

| titul = Pred koncom druhej svetovej vojny vstúpil do života obyvateľov Košíc s tragickými následkami Ferenc Szálasi

| rok = 2008

| url = http://korzar.sme.sk/c/4410076/historia.html

| issn = 1335-4566

| příjmení = Balassa

| jméno = Zoltán

| titul = Počas 2.svetovej vojny boli nacistické getá aj v okolí dnešnej Palárikovej a Partizánskej ulice

| periodikum = Košický Korzár

| url = http://korzar.sme.sk/c/4458003/historia.html

| issn = 1335-4566

</ref><ref>{{Citace elektronické monografie

| jméno = Juraj

| issn = 1335-4566

| příjmení = Makarová

| jméno = Soňa

| titul = Po oslobodení mesta sa Košičania vydali so sánkami do Čermeľa po raždie, aby sa mohli doma v januárovej zime zohriať

| rok = 2009

| url = http://korzar.sme.sk/c/4405952/historia.html

| issn = 1335-4566

| příjmení = Danko

| titul = "Druhá strana mince" oslobodenia Košíc 19. januára 1945

| periodikum = Košický Korzár

| url = http://korzar.sme.sk/c/4631401/druha-strana-mince-oslobodenia-kosic-19-januara-1945.html

| issn = 1335-4566

Ihned po osvobození se do Košic opět nastěhovaly úřady československé správy. Dne [[1. červenec|1.&nbsp;července]] 1945 došlo k&nbsp;přejmenování mnoha ulic. Obyvatelstvo města podstoupilo tzv. "národnostní očistu". Zajištění příslušníci [[Gestapo|gestapa]], [[Schutzstaffel|SS]], nyilašiovců a honvédů byli deportováni do [[gulag]]ů v&nbsp;[[Sovětský svaz|SSSR]]. Do voleb [[1946]] byl předsedou Městského národního výboru komunista [[Július Mauer]]. V&nbsp;parlamentních volbách v souladu s celoslovenskými výsledky i zde zvítězili demokraté ([[Demokratická strana (Slovensko)|Demokratická strana]]).<ref>{{Citace elektronické monografie

| příjmení = Balassa

| jméno = Zoltán

| titul = Od "Víťazného februára" uplynulo 61 rokov. Pozrime sa, aké udalosti sprevádzali tento proces v Košiciach

| periodikum = Košický Korzár

| rok = 2009

| issn = 1335-4566

</ref> Po [[Únor 1948|únorovém]] převratu v roce [[1948]] byl zestátněn veškerý městský majetek, pronásledováni byli odpůrci režimu, jakož i náboženští představitelé.<ref>{{Citace elektronické monografie

| příjmení = Makarová

| jméno = Soňa

| titul = Život Košičana Ondreja R. Halagu pripomína filmový príbeh, v ktorom sa z pastiera stane vedec a historik

| periodikum = Košický Korzár

| rok = 2006

| issn = 1335-4566

| vydavatel = Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna, Sněmovní 4, 118 26, Praha 1 - Malá Strana

Košice byly od roku [[1949]] sídlem ''Košického kraje'', který byl v roce [[1960]] spojen s&nbsp;''Prešovským krajem'' do [[Východoslovenský kraj|Východoslovenského kraje]]. V&nbsp;roce [[1968]] byly k&nbsp;městu přičleněny doposud samostatné obce [[Barca (Košice)|Barca]], [[Košická Nová Ves]], [[Myslava]], [[Pereš]], [[Poľov]], [[Šaca]], [[Ťahanovce]] a [[Vyšné Opátske]]. V&nbsp;roce [[1976]] je následovaly [[Kavečany]], [[Krásna nad Hornádom]], [[Šebastovce]] a [[Lorinčík]]. Aby mohla administrativa lépe zvládat enormní nárůst obyvatelstva, samotné město bylo postaveno na úroveň [[okres]]u (Košice-město). Ten byl v roce [[1981]] dále rozdělen na pět ''obvodů Košice I. – V.''

| titul = Čo zmenil čas

| periodikum = Košický Korzár

| rok = 2005

| příjmení = Duchoň

| jméno = Jozef

| titul = Z Masarykovej sa stala poloslepá a polomŕtva ulica

| rok = 2004

| url = http://korzar.sme.sk/c/4550570/potulky-starymi-kosicami-nove-predmestie-3-cast.html

| issn = 1335-4566

* [[1953]] – otevřeno nové letiště (současné) v [[Barca (Košice)|Barci]].

| periodikum = Košický Korzár

| rok = 2007

| url = http://korzar.sme.sk/c/4448253/august-1968-v-kosiciach-ludia-zastavili-konvoj.html

| issn = 1335.4566

| jméno = Soňa

| titul = Najväčšie škody spôsobila návšteva vojsk Varšavskej zmluvy na cestách a komunikáciách v Košiciach za vyše 14 miliónov

| rok = 2008

| url = http://korzar.sme.sk/c/4415939/historia.html

| issn = 1335-4566

Páté největší město ve [[Federace|federativní]] republice bylo budováno jako významné průmyslové centrum s koncentrací nejen těžkého, ale ke konci 80. let i lehkého průmyslu. Za [[Komunismus|komunismu]] fungovaly v 70. a 80. letech 20. století v Košicích tyto podniky:<ref>

Socialistická výstavba vrcholila v polovině 80. let výstavbou mohutných komplexů stranických a soudních orgánů a satelitních sídlišť. Následně se objevily znaky unavené komunistické ekonomiky, kdy se upustilo od mnoha projektovaných záměrů. Komunistům se nepodařilo proměnit Náměstí osvoboditelů na hypermoderní betonové centrum se suterénní dopravou. Mimoúrovňový rychlostní obchvat města zůstal nedokončený a nenašly se peníze ani na dostavbu [[Trolejbusová doprava v Košicích|trolejbusové sítě]], jejíž výstavba začala již v roce [[1986]]. Mnoho objektů občanské vybavenosti na novějších sídlištích zůstalo opuštěnými staveništi na dlouhá léta, rovněž i od roku 1983 rozestavěný ''Dům techniky'' v samotném centru Košic. Na druhé straně 80. léta znamenala také obrat v pojetí průmyslových Košic i jako významného kulturního střediska s ohromnými historickými hodnotami. Opožděným prohlášením rozsahově největší městské památkové rezervace na Slovensku v roce [[1983]] se začalo s obnovou bohatého památkového fondu. Vznik [[Pěší zóna|pěší zóny]] (1984) a vyloučení [[Tramvajová doprava v Košicích|tramvajové dopravy]] (1986) z Hlavní ulice<ref>{{Citace elektronické monografie

| url = http://web.archive.org/web/20071130183111/mesto.sk/prispevky_velke/kosice/tahanovskamagnezitk820599840.phtml

| jazyk =

** – instalována hrající fontána se světelnými efekty na dnešním ''Hlavním náměstí''.<ref>{{Citace elektronické monografie

| jméno = Anna

| titul = Denník Zamatovej revolúcie - Demontáž socializmu videná z Košíc

| rok = 2004

| url = http://korzar.sme.sk/c/4554053/dennik-zamatovej-revolucie-demontaz-socializmu-videna-z-kosic.html

| issn = 1335-4566

| příjmení = Linhardová

| jméno = Alžbeta

| titul = Pešia zóna na Hlavnej ulici má 25 rokov. Ako si na toto obdobie spomína bývalý primátor Košíc Rudolf Schuster?

| periodikum = Košický Korzár

| rok = 2009

| url = http://korzar.sme.sk/c/4404702/pesia-zona-na-hlavnej-ulici-ma-25-rokov-ako-si-na-toto-obdobie-spomina-byvaly-primator-kosic-rudolf-.html

| issn = 1355-4566

</ref> Velkou událostí byla návštěva papeže [[Jan Pavel II.|Jana Pavla II.]], během níž [[2. červenec|2. července]] [[1995]] povýšil košické biskupství na [[Arcidiecéze košická|arcibiskupství]]. Na oslavu města a jeho bohaté historie byly zavedeny od roku [[1994]] [[Dny města Košice]], jejichž čtvrtý ročník ([[1998]]) hostil koncert [[Luciano Pavarotti|Luciana Pavarottiho]] v prostoru místního amfiteátru.<ref>{{Citace elektronické monografie

| jméno = Némethová

| autor = Renáta

| rok = 2001

| url = http://korzar.sme.sk/c/4676799/hospodar-schuster-pri-zveladovani-mesta-na-miliony-nehladel-jeho-prezidentsku-stolicku-zdobi-dvojmil.html

| issn = 1335-4566

| příjmení = Némethová

| jméno = Renáta

| url = http://korzar.sme.sk/c/4669696/zostava-zahadou-kolko-vlastne-stala-rekonstrukcia-hlavnej.html

| issn = 1355-4566

* [[2010]] – začátkem června městské části [[Ťahanovce]], [[Sever (okres Košice I)|Sever]], [[Džungľa (okres Košice I)|Džungle]] a [[Krásna nad Hornádom|Krásná nad Hornádom]] postihly [[Povodně ve střední Evropě v květnu 2010|povodně]]. Kvůli nebezpečně stoupajícímu Hornádu se evakuovalo 4. června na 2&nbsp;000 lidí.<ref>

| titul = Desaťročie leteckej linky Viedeň-Košice

| periodikum = Košický Korzár

| rok = 2006

| url = http://korzar.sme.sk/c/4492346/desatrocie-leteckej-linky-vieden-kosice.html

| issn = 1335-4566

</ref> [[9. září]] [[2008]] město zvítězilo nad [[Prešov]]em, [[Martin (město)|Martinem]] a [[Nitra|Nitrou]] o titul [[Evropské hlavní město kultury|Evropského hlavního města kultury]] na rok [[2013]].<ref>{{Citace elektronické monografie

| isbnid = 83-024-67

| isbnpoznámka = Separátny výtlačok z Historického časopisu 30, 1982

* [https://web.archive.org/web/20071024134127/http://www.kosice.sk/clanok.asp?sekcia=historia kosice.sk]– stručný popis dějin města a jeho památek na oficiálních stránkách města Košice

* [https://web.archive.org/web/20160303172437/http://fotokosice.eu/ fotokošice.eu]– historické fotografie a mapy města Košice

[[Kategorie:Dějiny Slovenska podle měst na Slovensku|Košice]]