Sadovnická tvorba: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
odstranění textu ozdrojovaného již neexistujícím zdrojem a zřejmě vadným zdrojem |
m ČJ |
||
| (Není zobrazeno 10 mezilehlých verzí od 6 dalších uživatelů.) | |||
Řádek 1:
{{Upravit|celková úprava a uspořádání článku, styl a formulace, lepší citace v textu aj.}}
'''Sadovnická tvorba''' zahrnuje plánování a vytváření větších i menších celků zeleně, parků i předzahrádek podle obecně přijímaných pravidel, za pomocí různých materiálů, úprav terénu, porostu, dekorací a stavebních prací. Navrhování zahrad je činnost, kterou se roky učí studenti na vysokých školách a která někdy spočívá v napodobování kolegů, jejichž práce jsou více invenční, praktické a vzhledné, nebo prostě jen chápané jako vzor.
== Komponování v sadovnické tvorbě ==
=== Synonyma ===
Krajinářský design, krajinářská, nebo sadovnická architektura, komponování sadovnického projektu, sadovnická projekce, projekt sadovnické realizace. Synonyma, jež mohou působit složitě, jsou jen jiná označení pro rozmisťování a seskupování objektů v krajině, činnost vyžadující znalosti, soustředění, pečlivost, cit, kreativitu a praxi.
=== Historie ===
{{podrobně|Zahrada#Historie}}
Zahradní styly používané od předhistorických období v Evropě a v Asii zahrnují množství odlišných praktik a artefaktů, které jsou pro jednotlivé styly typické a činí zahradní slohy a styly nezaměnitelnými a originálními.
* [[Čínská zahrada]]
* (Starověká) [[egyptská zahrada]]
* (Starověká) [[římská zahrada]]
* (Starověká) [[perská zahrada]]
* [[Japonská zahrada]]
* (Evropská) [[středověká zahrada]]
* (Barokní) [[francouzský park]]
* (Renesanční) [[
* [[Anglický park]]
* [[Venkovská zahrada]]
* [[Přírodní zahrada]]
Jakkoliv se uspořádání a vnímání krásna v jednotlivých obdobích a krajích liší, lze vysledovat, že vnímání [[Krása|krásna]] v sadovnické kompozici je založeno na percepci okolí jako [[Harmonie (rozcestník)|harmonického]] celku.
== Komponování ==
Kompoziční zásady sadovnické tvorby jsou pravidla a způsoby výběru a úprav zeleně, staveb a povrchů. Dílo samotné je
Sadovnická úprava bez kompozice sice může plnit účel a být i zajímavá, ale jen jako sbírka rostlin.
| příjmení = Hurych
| jméno = Václav
Řádek 41 ⟶ 38:
</ref>
Smysluplná kompozice určená více divákům, více adresátům, záleží v uspořádání jednotlivých částí do harmonicky působícího celku,
Jednotlivé části musí být v náležitém vzájemném vztahu a zároveň podřízeny celkovému záměru architekta. Prvky skládající umělecké dílo jsou a musí být sice alespoň v některých charakteristikách různorodé, aby dílo nepůsobilo stereotypně a únavně, ale nikdy ne do té míry, aby jednotlivé prvky narušovaly jeho celkové uspořádání, kontext a působily chaoticky, nebo nevhodně a nepřirozeně. Lze tedy shrnout, že hlavním účelem kompozice je podřídit rozmanitost ucelenosti a to je možné jen tehdy, budou-li všechny složky uspořádány tak, aby výraznější prvky byly umístěny na důležitějších místech než prvky tvořící skupiny, prvky doplňkové a to v souladu s jejich estetickou hodnotou. Bez tohoto vzájemného nadřazování a podřizování jednotlivých částí (princip hierarchie) bychom nedosáhli celkově krásného dojmu ani tehdy, kdybychom v zahradě soustředili množství atraktivních rostlin a cenných dekorací, bez ohledu na jejich vzájemný vztah. Zahrada bez kompozice by nebyla skutečnou zahradou, nýbrž pouhým skladem exponátů, ve kterém by snad byly zajímavé jednotlivé detaily nebo exempláře, ale rozhodně ne celek.<ref name="J" group="L">{{Citace monografie
| příjmení = Jansa
| jméno = František
Řádek 61 ⟶ 58:
[[Soubor:Lednice40972.jpg|thumb|Kompozice musí být čitelná, pochopitelná a přijatelná pro pozorovatele. Měla by navozovat příjemný pocit klidu a uvolnění. Příklad vyvážené nevtíravé barevné malebné kompozice ve stylu krajinářského parku.]]
'''Porovnání s podobnými obory'''<br />„…Zahrada je dílem kulturním a uměleckým a můžeme bez ostychu srovnávat práci sadovníka a zahradního architekta s prací malíře. Je zde jen několik rozdílů mezi oběma řemesly. Malíř převádí svůj obraz skutečný, nebo vysněný na plochu plátna a používá materiál, který se dál nemění.…“ (Bohumil Kavka, Sadovnictví,1970)
Architekti v počátcích [[Anglický park|přírodně krajinářského parku]] komponovali svá díla na přání zadavatele podle [[Romantismus|romantických]] obrazů krajiny a někteří z nich chápali svoji práci jako vytváření živých třírozměrných obrazů, takže přikázali vysazovat i mrtvé, suché stromy. Způsob tvorby a vytváření harmonie se tedy od malířů a sochařů lišil v použití materiálu, ale výsledný dojem musel být podobný. Sochařovo dílo po skončení práce již má definitivní podobu, ale sadovník musí počítat s tím, že příroda mu jeho uspořádání mění, způsob údržby sadovnické úpravy a jeho užívání ovlivní jeho výsledné kvality. Proto musí kompozici a prostorové a technické řešení zahrad přizpůsobovat tak, aby vyhovovalo nejen estetickým zákonům kompozice, ale i nárokům na údržbu a požadavkům na užívaní díla nejen v nově založených objektech,
Pravidla plánování sadovnické tvorby nemusí platit v malých zahradách, které novodobí zahradní architekti vytvářejí, aranžují, jako hotové dekorativní celky, zpravidla převážně ze stálezelených rostlin a bez ohledu na vzrůst, expanzivnost a jiné vlastnosti rostlin, takže je třeba po několika letech takovou zahradu opět nákladně zcela rekonstruovat. Movití a netrpěliví zákazníci si však takové nákladné úpravy mohou dovolit. Jejich prioritami bývá, aby zahrada byla dokonalá hned, byly použity neopadavé keře a stromy a tedy vypadala stejně po většinu ročních období a byla hodně nápadná a pestrá (neobvyklé tvary a pestrolisté jehličnany,nebo stálezelené keře a stromy, zpravidla je použito mnoho druhů). Tento moderní styl tvorby nelze jednoznačně označovat za kýčovitý, nebo špatný. Jde prostě soudobý styl tvorby. Rychlý a jednorázový jako soudobá moderní kultura. Krása je kritérium, které je dáno názorem většiny. Moderní zahradník však s klesající koupěschopností movitých zákazníků stojí před hranicí, kdy bude společensky únosné použít místo skutečných šlechtěných a růstovými stimulátory a retardátory ošetřených květin a dřevin, celoročně okrasné keře z plastu.</ref>
Srovnání mezi dílem malíře a zahradního architekta nabízí zahrada ve venkovském stylu vynikajícího francouzské impresionisty [[Claude Monet]]a, kterou sám navrhl a udržoval, a jeho mnohé skvělé obrazy. Podobně jako výtvory malíře, tak i díla zahradníka zaujmou pozorovatele svou výrazností a provedením nápaditého celku, který vyžaduje i vhodné orámování. Malířův obraz, představující určitý úsek krajiny nebo určitý výjev omezený na poměrně malou plochu, je uzavřen rámem. Sadovnické dílo, rozložené v prostoru a na větší ploše, vytváří vždycky několik a mnohdy dokonce velký počet obrazů. Ty jsou částí celkového uspořádání, takže vzájemně spolu souvisejí a přecházejí jedna ve druhou. Přesto i zahradní architekt zakomponuje do celku a vymezuje hranice svého díla a jednotlivých scenérií a může tak učinit mnoha způsoby.<ref group="L" name=Kav>{{cs}}{{Citace monografie
| příjmení = Kavka
| jméno = Bohumil
Řádek 84 ⟶ 78:
}}</ref>
V zahradách řešených [[francouzský park|geometricky]] jsou nepostradatelným estetickým prvkem zvláště
'''Praktická omezení v sadovnické projekci'''
Nejdůležitější rozhodnutí při jakýchkoli zahradních úpravách je, jak zásadní úprava bude, jaké prvky budou použity v zahradě a v jakém stylu bude zahrada upravena. Tato rozhodnutí jsou ovlivněna vztahem prostoru k budovám a stavbám v okolí, jejich vzhledem, používáním, záměrem na způsob používání zahrady nebo parku. Všechny tyto plánované úpravy jsou omezeny rozpočtem. Rozpočtová omezení lze řešit jednodušším stylem zahrady, nebo omezením výzdoby rostlinami a stavebními prvky. Všeobecně je vhodnější omezit krátkověké dřeviny, trvalky a letničky, než dlouhorostoucí dřeviny, protože trvalkové a letničkové záhony je vždy možné po čase dosázet a rozšířit.<ref name="J" group="L" /> Trvalkové a letničkové záhony jsou ovšem nejvýraznějšími prvky výsadeb, poutají pozornost, takže i tímto omezením nejméně bolestivým se může výrazně snížit zamýšlený efekt výsadeb.
Výsadby bývají omezeny dostupností plánovaných druhů a kultivarů rostlin a stavebních materiálů. Sortiment rostlin v ČR je silně omezen na nejpoužívanější druhy a kultivary, které se mění, podle toho jaké rostliny byly jednotlivými školkami množeny anebo dovezeny. Některé atraktivní rostliny jsou dovážené ze zahraničí, avšak na dostupnost jednotlivých kultivarů často nelze vůbec spoléhat. Proto je vhodné připomenout, že je nutné dobře rozvážit navržené materiály i z hlediska dostuposti.
=== Styl tvorby ===
Řádek 145 ⟶ 141:
* Velikost
* Textura
<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = | jméno = | odkaz na autora = | titul = Designing a Garden | 5 = Landscape Design | url = http://landscaping.about.com/cs/designexamples1/a/landscapeDesign.htm | datum vydání = | datum aktualizace = | datum přístupu = 14.02.2010, | vydavatel = | místo = | jazyk = en | url archivu = https://web.archive.org/web/20100901233039/http://landscaping.about.com/cs/designexamples1/a/landscapeDesign.htm | datum archivace = 2010-09-01 | nedostupné = ano }}</ref>
[[Soubor:Garten Alden Biesen.jpg|thumb|Příliš mnoho podobných tvarů nepůsobí v kompozici harmonicky.]]
Řádek 179 ⟶ 163:
Ucelenost a jednota nesmí dosáhnout té míry, že se změní v uniformitu a jednotvárnost. Některé druhy zahradních úprav využívající geometrických tvarů a pravidelných rytmů takto únavně snadno mohou působit. Proto je nutné uplatnit v každém výtvoru i náležitou rozmanitost, pestrost, náležité střídání, a to nejen v celkovém uspořádání, ale i v detailech.<ref name="U">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = Landscape-Guide: Unity:
| url = http://www.landscape-guide.com/landscape-design-guide/the-artistic-qualities-of-landscape-composition/unity/index.php
| datum vydání =
| datum aktualizace = 6.10.1999
| datum přístupu = 17.2.2010
| vydavatel =
| místo =
| jazyk = en
| url archivu = https://web.archive.org/web/20090517002223/http://landscape-guide.com/landscape-design-guide/the-artistic-qualities-of-landscape-composition/unity/index.php
| datum archivace = 2009-05-17
| nedostupné = ano
}}</ref><ref group="L" name=Kav/>
[[Soubor:Kilmaurs Place, view of main garden.JPG|thumb|Rozmanitost způsobí vyšší vnímání pozornosti, ale absence společného rysu, ucelenosti, nedostatek harmonie a nahodilost výsadby nakonec může mít vliv na vyznění a pochopení kompozice.]]
Řádek 199 ⟶ 186:
Ucelenost je pocit, že velikost jednotlivých složek (krajiny rostliny) nebo skupiny složek v krajině je v souladu s krajinou, jako celkem. Dojem, vnímání kompozice je jednoznačně definovatelný. Interpretace díla je nikoliv rozpačitá, nebo roztříštěná, nebo nejasná. Jinými slovy, celková myšlenka je v souladu se základními prvky a jejich použitím.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = Landscape-Guide: The Picturesque Style:
| url = http://www.landscape-guide.com/landscape-design-guide/the-artistic-qualities-of-landscape-composition/unity/the-picturesque-style.php
| datum vydání =
| datum aktualizace = 6.10.1999
| datum přístupu = 17.2.2010
| vydavatel =
| místo =
| jazyk = en
| url archivu = https://web.archive.org/web/20100109121652/http://www.landscape-guide.com/landscape-design-guide/the-artistic-qualities-of-landscape-composition/unity/the-picturesque-style.php
| datum archivace = 2010-01-09
| nedostupné = ano
}}</ref>
==== Harmonie ====
Řádek 215 ⟶ 205:
Harmonie vychází z předpokladu, že vlastnosti použitých prvků a rostlin a jejich umístění jsou v nějakém vzájemném poměru a mají nějaký logický a estetický smysl. Prvky zahradní [[architektura|architektury]], které vzájemně nemají vlastnosti v žádoucím poměru a vztahu, vytvářejí náhlé přechody a kontrasty, nebo nedostatek kontrastu a přechodu. Například vysoká kamenná zeď může být elegantním doplňkem velké rostliny, nebo velkého domu, ale umístěna k malému domu nebo k malému stromu by vypadala příliš velká a dům, nebo strom příliš malý.<ref name="J" group="L"/>
Vyhovující smysl pro [[Princip proporce|proporce]], správné použití vhodné
<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Beaulieu
Řádek 222 ⟶ 212:
| titul = Garden Design With Landscape Plants:
| url = http://landscaping.about.com/cs/designexamples1/a/landscapeDesign_3.htm
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 14.02.2010
| vydavatel = About.com
| místo =
| jazyk = en
| url archivu = https://web.archive.org/web/20090831133014/http://landscaping.about.com/cs/designexamples1/a/landscapeDesign_3.htm
| datum archivace = 2009-08-31
| nedostupné = ano
}}</ref>
[[Soubor:Sanssouci Gardens in Poczdam.jpg|thumb|Rytmus a opakování nesmí převýšit přiměřenou míru.]]
V sadovnictví lze dosáhnout harmonie především sestavou prvků, které mají sice některé vlastnosti vzájemně odlišné, ale souzvučné alespoň v jiných charakteristikách (např. různě vysokých stromů podobných tvarem, stavbou koruny apod.) nebo tím, umístíme-li je v určitém zákonitém uspořádání jako sled, opakování nebo rytmus.<ref group="L" name=Kav/><ref name="F"/>
Řádek 241 ⟶ 234:
Mezi kritéria bývá v sadovnické architektuře zařazována i smysluplnost, která blízce souvisí s uceleností díla.
Účelnost díla hodnotíme podle možnosti smysluplného využití. V sadovnictví takto lze ocenit hodnotu praktické možnosti využití zvláště u zahradních staveb a doplňků, cest, oplocení a podobných staveb. Objekty, které neplní svůj účel, jsou hodnoceny jako nadbytečné a to na nich bývá patrné již na první pohled. Každá kompozice musí vyhovovat i po stránce logické, tj. působit dojmem opravdovosti, a proto musí být při vytváření díla nejen použit vhodný materiál a zapracován do celku podle jeho přirozené struktury a vztahů k ostatním částem díla. Výrazné prvky, dominanty a solitéry je nezbytné umístit v harmonickém vztahu s okolím a v souladu s předpoklady terénu a prostoru. Nelogické prvky, které jsou v rozporu s celkem, jako např. barevné elegantní betonové schody v historické rekonstrukci středověké zahrady, přírodní alpínum založené v rovině, kamenný most uprostřed rovného palouku, nebo nevelký záhon květin, na který z cesty stěží dohlédnete, působí stejně přirozeně a smysluplně jako velký
=== Nástroje tvorby ===
[[Soubor:Czechia, Jicin, Wallenstein's alley.jpg|thumb|Symetrie a rytmus aleje.]]
==== Symetrie a rytmus ====
Při sadovnických úpravách lze jako mocný nástroj použít [[geometrie]]. Zákonité [[Princip rytmu|opakování]] a [[Princip symetrie|symetrie]] ve více, nebo méně nápadných rytmech a osách. Tímto způsobem snadno docílíme ucelenosti díla s rizikem, že je velmi omezen přirozený vzhled. Výsledek omezení přirozeného vzhledu může být neočekávaně silně negativní. Stejný pocit můžete mít, když jdete hlubokým smrkovým lesem a zjistíte, že všechny stromy jsou v zákrytu, v liniích a stejného stáří a velikosti a že kromě smrku zde nic neroste. Všechny stromy jsou identické a les je stejný a nepříjemně umělý v každé své části. Přiměřenost rytmického opakování je zde přes míru očekávání. Dává pozorovateli pocit, že stojí v továrně na dřevo, uprostřed plantáže, podobné kukuřičnému poli.<ref name="F">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul =DESIGN PRINCIPLES IN GARDEN-MAKING:
| url =
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu =17.2.2010
| vydavatel =
| místo =
| jazyk =en
| url archivu =https://web.archive.org/web/20100620102550/http://www.gardenaesthetics.com/DESIGN.htm
| datum archivace =2010-06-20
| nedostupné =ano
}}</ref>
[[Soubor:Tier8098.jpg|thumb|Pravidlům symetrie a rytmu ve francouzském parku podléhají všechny prvky výsadby.]]
[[Princip rytmu|Rytmus]] je obecně tvořen opakováním motivu. V sadovnickém návrhu se motiv skládá například z použitých rostlin. Terénní úpravy a stavební prvky jednoho typu mohou být seskupeny v řadě, nebo jako plot. Potom směřují pohled diváka ve směru rytmického seskupení, spíše než v jiném. Protože opakování, jako seskupení prvků v intervalech vzniká jako činnost člověka je vhodné méně používat opakování v parcích a zahradách napodobujících původní přírodu. Zejména lze jmenovat přírodně krajinářský park, japonskou, čínskou zahradu, nebo přírodní zahradu. Což neznamená, že symetrie a rytmus zde nemohou být v nějaké formě, nebo v smysluplném výrazném prvku (alej) nenásilně použity. Opakují-li se v díle některé prvky nebo motivy bývá jejich uspořádání jiné ve formálním slohu [[francouzská zahrada|francouzské zahrady]] a jiné v přírodním parku. V geometrické zahradě může být naprosto pravidelně opakováno jak umístění, tak i celé motivy a jejich části až do hloubky detailu, jako například výsadby záhonů, nebo okraje pravidelného bazénu. V přírodním parku, i když se prvky mohou vat, musí se alespoň různě umístit, tedy stejné prvky se mohou použít jen některých místech a v rozličném seskupení, ale nesmí být příliš často použito.<ref name="J" group="L"/><ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = Fiskars - good garden design:
| url = http://www.fiskars.com/content/Garden_en_US/garden/freshfromthegarden/asktheexpert/goodgardendesign
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 17.2.2010
| vydavatel =
| místo =
| jazyk = en
}}{{Nedostupný zdroj}}</ref>
Cílem využití opakování jako motivu je kontrola pohledu diváka, kontrola nevědomých pohybů oka (po liniích kompozice), způsobem, který nejvíce přispívá k zhodnocování vytvořené sadovnické kompozice, upozornění na některé prvky scény, jejich zvýraznění. Například zvýraznění průhledu, nebo dekorací, které mají být obdivovány.
Řádek 286 ⟶ 278:
==== Sled ====
Opakování, pravidelný rytmus podporuje jednotu. Překročením míry použití může být jednota únavná, vedoucí ke stereotypu. Proto je vhodné pravidelný rytmus ozvláštnit. Jednou z cest jsou rostliny, které se liší ve struktuře. Textura je natolik jemný prvek, že může být použit na řadu zahradních úprav, aniž by zničil jednotu vyjádření. V souladu s kontrastem v dalších vlastnostech použitých rostlin lze rytmus stejných dřevin v pravidelných rozestupech povýšit na plynulý sled. Takto lze například v logickém rytmu použít výsady různě vysokých stromů podobných tvarem, stavbou koruny, ale odlišných například strukturou olistění. V sadovnictví tak lze použít k harmonizaci výsadby sestavu prvků, které mají sice některé vlastnosti viditelně odlišné, ale podobné,nebo příbuzné alespoň v jiných charakteristikách.<ref name="J" group="L"/>
Řádek 295 ⟶ 286:
==== Rámování ====
Rámování je vnímáno jako zařazení jednotlivých prvků do celku který je nějak ohraničen ,nebo ukončen. Lze jej vyřešit pomocí přímky. Například tomuto účelu slouží zeď, kulisa stromů, živý plot, alej. Také je vhodné využití linie. Například přímá dlážděná cesta vedoucích k sochařských artefaktům, nebo pergoly s popínavými rostlinami uspořádané tak, aby tvořily lemování, které zaměří pohled diváka na určené směrem. Vhodné orámování je výrazovým prvkem, který silně ovlivňuje vyznění výsadby a prvků. Výsadba pnoucích růží na kamenné zdi využívá kontrastu neživého kamene a kvetoucí rostliny. Kamenná zeď rámuje dílo a je jeho zásadní součástí. Vhodně volený dřevěný plůtek kolem výsadby trvalek asociuje venkovské stavení a vhodně doplňuje výsadbu trvalek.<ref name="J" group="L"/> Velkým krajinářským scenériím vytvoří výrazný rámec obrazu stromy, menším i okrajová výsadba keřů. Okolnost, že rámec jednoho pohledu je obvykle zároveň součástí skladby obrazu druhého, není v sadovnictví na závadu, naopak dílo je tím zajímavější.<ref group="L" name=Kav/>
[[Soubor:Lednice3964n.jpg|thumb|Velké nahloučení vertikál u kompozice a sloupovitými [[túje]]mi ''Thuja occidentalis'' 'Malonyana']]
==== Linie ====
V sadovnické projekci jsou kromě linie výsadby (zejména aleje a záhony) významné linie tvaru jednotlivého použitého předmětu a v krajinářství především kmen a rozvržení hlavních větví stromů, obrysové linie, které se označují jako [[Habitus (biologie)|habitus]], tvar představující nárys tělesa.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Beaulieu
| jméno = David
| odkaz na autora =
| titul = Backyard Landscape Design
| | 6 = Plant Textures in Landscape Design: | url = http://landscaping.about.com/cs/designexamples1/a/landscapeDesign_2.htm
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 14.02.2010
| vydavatel = About.com
| místo =
| jazyk = en
| url archivu = https://web.archive.org/web/20101203133513/http://landscaping.about.com/cs/designexamples1/a/landscapeDesign_2.htm
| datum archivace = 2010-12-03
| nedostupné = ano
}}</ref>
[[Soubor:Lednice4471g.jpg|thumb|Linie v průhledu na krajinu vedou oko k významnému prvku. Pohled je nenásilně rámován okolními vyššími dřevinami Téměř symetricky rozložená skladba dřevin bez výrazné rozmanitosti.]]
Tvar a uspořádání prvků se jeví divákovi jako systém různých linií a čar, které ohraničují nebo vyznačují formy těles. Tyto čáry jsou tedy v sadovnictví jen pomocným prvkem, který si do svého obrazu přimyslíme nebo vkládáme (při skice) pro snazší analýzu uměleckého díla a soustavy. Tyto pomyslné linie ovládají podrobnosti celé kompozice a na jejich vzájemném uspořádání závisí především efekt uměleckého díla. Podle toho, jak a kde se tyto pomyslné linie uplatňují, rozlišujeme je na linie osové, obrysové a perspektivní.<ref group="L" name=Kav/>
Řádek 330 ⟶ 323:
==== Solitéra a dominanta ====
{{Viz též|Solitéra}}
V každém uměleckém díle může být některá jednotka tak výrazná a tak umístěná, aby poutala pozornost jako hlavní součást celé skladby. Aby se tak mohlo stát, musí být jednak předmět sám o sobě zajímavý nebo nápadnější, aby převládal nad ostatními, které mu jsou podřízeny, jednak musí být ostatní část skladby řešena jako kompozice, která poutá pozornost k dominantnímu prvku. Kdyby předmět, k němuž je pozornost vedena, nebyl dosti výrazný,pozornost pohledu by se rozptýlila. Stejně chybná by tato kompozice byla, pokud by výrazné prvky neúmyslně strhovaly naši pozornost od [[Dominanta (zahradnictví)|dominanty]] nebo byla kulisa obrazu byla neúměrně zdůrazněna, a tak zeslabovala účinnost dominanty. Výraznou dominantou je solitéra. Solitéra zdánlivě není harmonickou součástí celku, na rozdíl od dominanty je dokonce jediným a osamoceným prvkem, který se naprosto odlišuje od okolí. Harmonie solitéry a okolí je ve vyváženém dramatickém kontrastu, kdy okolí podobně jako u dominanty vytváří odlišností vyvážený protiklad. U solitéry je velmi důležitý výběr okolí a jeho vlastností, stejně jako výběr solitéry.<ref name="J" group="L"/>
[[Soubor:Lednice 3813.JPG|thumb|Působivý kontrast volně rostoucí dřeviny a přísně stříhaného živého plotu.]]
==== Kontrast ====
Umístíme-li vedle sebe dva prvky v některé charakteristice navzájem nápadně odlišné, vytvoříme kontrast (protiklad), jehož význam se nesmí podceňovat ani v díle zahradního architekta.<ref group="L" name=Kav/> V sadovnictví se uplatňují [[Princip kontrastu|kontrasty]] jednak ve tvarech, jednak v barvách. Tvarové kontrasty vnímáme nejčastěji jako rozdíly v povrchu, habitu, vzrůstu, způsobu růstu, nebo například velikosti tvaru či rozměru listů. Kontrastní skupinu lze vytvořit seskupením malého počtu stromů, které jsou vzájemně typicky odlišné tvarem, nebo vzrůstem. Například vysoký pyramidální strom (jehličnan) je v kontrastu se stromem s kulovitou korunou (nízký listnáč typu „Globosa“). Kontrastem je i protiklad části zastíněné výsadby a části osvětlené – výsluní. Ačkoliv takový kontrast není stálým výtvarným prvkem, nýbrž mění se během dne i [[Roční období|ročního období]], lze kontrast zčásti zmírnit osázením, mírným přechodem mezi [[výsluní]]m a zastíněnou stranou nebo výsadbou clonící alespoň část zastíněného pozadí.<ref name="J" group="L"/>
Řádek 347 ⟶ 337:
==== Zaostření ====
Zaostření nutí diváka k pohledu na určité zvýrazněné místo. Solitéry a dominanty, výrazné prvky a nápadné části kompozice jsou použity v zahradní designu tak, aby upoutaly pozornost. Bez atraktivních prvků by park, nebo zahrada byla jen pásem rostlin, který výrazně nepůsobí na mysl a vnímání. Pokud je součástí parku vodotrysk, převislá vrba, nebo dramatický ornament může upoutat pozornost a vzbudit asociace. Aby se zájem soustředil na ústřední prvek je vhodné pohled upoutat nápadným okolím v blízkosti prvku, který má být zvýrazněn. I když zaostření může být dosaženo různými prostředky (rámování, linie, apod.), je intenzivnější zaostření vhodné vytvořit pomocí vyváženého a konzistentního uspořádání prvků.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Beaulieu
| jméno = David
| odkaz na autora =
| titul = Home Landscape Design
| 5 = Landscaping Plants | url = http://landscaping.about.com/cs/designexamples1/a/landscapeDesign_4.htm
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 14.02.2010
| vydavatel = About.com
| místo =
| jazyk = en
| url archivu = https://web.archive.org/web/20101203161657/http://landscaping.about.com/cs/designexamples1/a/landscapeDesign_4.htm
| datum archivace = 2010-12-03
| nedostupné = ano
}}</ref>
[[Soubor:080704 Vídeňská ZOO 06.jpg|thumb|Výsadba letniček silně podporuje zaostření na cenný prvek výsadby.]]
==== Světlo a stín ====
Hodnota uměleckého díla je určena nejen uspořádáním tvarů a linií, nýbrž i správným rozdělením světla a stínu, které dodává obrazu životnost a plasticitu.V přírodě jsou světlými elementy louky, vodní plochy a cesty, kdežto kopce, návrší a stromy působí většinou temněji, a proto dodávají obrazu tmavší tóny. Tyto stíny jsou v přírodním obraze dány jednak tím, že stromy a keře se jeví oku tmavší než například travnaté plochy, a jednak tím, že stromy a keře vrhají stíny a zabraňují nebo zmenšují osvětlení jiných předmětů, které se nám jeví v místech vrženého stínu tmavší než nezastíněné prvky.<ref group="L" name=Kav/>
Řádek 372 ⟶ 363:
==== Perspektiva ====
V kompozici zahrad se stejně jako v ostatních odvětvích výtvarného umění uplatňují perspektivní efekty. Záleží nejen na skutečné velikosti pozorovaného předmětu, ale i na jeho vzdálenosti od oka (čím je dále, tím se zdá být menší). Dalšími efekty jsou, že se rovnoběžné linie při pohledu vlivem perspektivy zdají sbíhavé a že se při srovnávání dvou stejně dlouhých linií zdá delší ta, která je přerušovaná. Také určitá plocha rozdělená v menší oddíly se zdá větší než nerozdělená velká plocha.<ref name="J" group="L"/>
Řádek 385 ⟶ 375:
==== Barvy ====
Barva je pravděpodobně nejvýznamnější dekorační faktor v zahradě a často brána v úvahu jako rozhodující vlastnost jednotlivého prvku. Vyšlechtění nových barev a odstínů bylo věnováno více pozornosti než jinému atributu květin.
Při prohlížení krajiny vidíme různě zbarvené povrchy, které se vzájemně odlišují, a to nejen svým zbarvením (že jsou např. zelené, červené apod.), nýbrž i měnlivostí tónů (bledě zelené, tmavozelené) a svou světelností, popřípadě pronikavostí účinku na oko. Mnoho diskusí o vlastnostech rostlin je zaměřena na barvu, strukturu a formu, více než na jiné vlastnosti. Ze zkušenosti víme, že nejpronikavější je bílá barva, po ní následuje žlutá, oranžová, červená, fialová, modrá a nejméně pronikavá je černá, protože pohlcuje všechny složky bílého světla. Černá barvaje nejen nejtemnější, ale i nejméně intenzívní.<ref name="P">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Perry
| jméno = Leonard
| odkaz na autora =
| titul = Using Color in the Garden
| url = http://pss.uvm.edu/ppp/articles/colors.htm
| datum vydání =
| datum aktualizace = 18.5.2000
| datum přístupu = 17.2.2010
| vydavatel =
| místo =
| jazyk = en
| url archivu = https://web.archive.org/web/20090703065809/http://pss.uvm.edu/ppp/articles/colors.htm
| datum archivace = 2009-07-03
| nedostupné = ano
}}</ref>
[[Soubor:Lednice1412.jpg|thumb|Dřeviny se světle zbarvenými listy více vynikají na pozadí dřevin s tmavými listy.]]
Řádek 410 ⟶ 402:
===== Použití barevného kruhu =====
Základními [[barva]]mi jsou červená, žlutá a modrá. Sestavíme-li tyto barvy ve stejných vzdálenostech na obvod [[barevný kruh|barevného kruhu]], vzniknou smíšením vždy dvou sousedících barev barvy přechodné, a to oranžová, zelená a fialová. Představíme-li si jejich pořadí, následují v kruhu barvy červená, oranžová, žlutá, zelená, modrá a fialová, z nichž dalším míšením vždy dvou sousedících můžeme vytvořit libovolný počet dalších přechodných barev. Na barevném kole jsou barvy uspořádány podle jejich vztahů k sobě, ve stejném pořadí, jak jsou uvedeny v barevném spektru. Většina moderních barevných kol obsahuje pouze 12 barev.
* 3 základní barvy: červená, žlutá a modrá barva. Stejně jako prvočísla, tři základní barvy nemohou být rozloženy na více základních barev.
* 3 odvozené barvy: oranžová, zelená, fialová. Každý střední odstín je kombinace dvou základních barev
* 6 terciárních barev: Jsou kombinací základních odstínů se sekundárními barvami.
V přírodě najdeme však mnoho dalších odstínů. Nicméně pomocí barevného kola lze cvičit své oči vidět vztahy mezi barvami a jakým způsobem je řadit vedle sebe.<ref name="P"/><ref name="D">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
Řádek 431 ⟶ 421:
}}</ref>
'''Harmonické kombinace'''<br />V praxi však je možné získat příjemný dojem z barev celkovým sladěním (harmonií) a vyvážením několika málo složek. Má-li být skladba barev ve výsadbě harmonická, může toho dosáhnout tím, že bude mít některé společné složky. Takovou nejjednodušší kombinací jsou aranžmá a kompozice, kde je ústředním motivem určitá společná barva. Tedy použité prvky musí mít buď společný odstín např. načervenalý, při barvách růžové, fialové, oranžové a podobně), nebo podobnou hodnotu, tón, (vydávají přibližně stejné množství světla), popřípadě podobnou intenzitu (když jasnější barvy budou našedivělé), avšak musí mít jinou charakteristiku. To může být dobrá varianta pro začátečníky, protože zabrání chaosu příliš mnoha barev v kompozici. Společné vlastnosti sladěných barev. V praxi však není určen příjemný dojem z barevné soustavy jen symetrií v barevném kruhu, ale i celkovým sladěním (harmonií) a vyvážením jednotlivých složek a náležitým střídáním odlišných barevných soustav.<ref name="A">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = Introduction to Perennial Garden Design - University of Illinois Extension:
| url = http://web.extension.illinois.edu/gardendesign/style_colorschemes.html
| datum vydání =
| datum aktualizace = 5.6.2008
| datum přístupu = 17.2.2010
| vydavatel =
| místo =
| jazyk = en
| url archivu = https://web.archive.org/web/20100308005051/http://web.extension.illinois.edu/gardendesign/style_colorschemes.html
| datum archivace = 2010-03-08
| nedostupné = ano
}}</ref>
V barevně sladěné kompozici,kde mají všechny prvky společný odstín, vyniknou dobře různé textury. Postupnou změnu odstínu v jednobarevné kompozici lze použít u [[alej]]e dřevin jako sled. Postupné přechody odstínů v kompozici vytváří dojem pohybu. Celkově je tato varianta kombinace barev působí jemně a je dobře přijímána. Je li při výsadbě však toto barevné vyjádření příliš dokonalé, změní se harmonie v jednotvárnost a naproti tomu u silně intenzivních barev směs působí křiklavým dojmem. Byť by taková kompozice nevadila u kytice květin, která v interiéru působí opět jinak a je třeba asociací svátku jara, nebo sv. Valentýna, bude rozhodně špatně působit u výsadby letniček ,nebo dokonce dřevin.
Řádek 450 ⟶ 442:
Lahodného a spolehlivě harmonického dvoubarevného seskupení barev dosáhneme výběrem dvou barev, ležících vedle sebe na barevném kole. Takové kombinace tvoří opticky harmonické a méně prudké barevné přechody.<ref name="T"/>
'''Kontrastní barevné seskupení'''<br />Zkušenost nás učí, že směs pigmentů z barev v barevném kruhu diametrálně odlišných barev poskytuje barvu sice velmi neutrální (barvy doplňkové, komplementární), ale tyto barvy, jsou-li postaveny vedle sebe, působí na naše oko příjemně. Kontrastní kombinace jednotlivých barev může změnit jejich vnímání. Typickým případem takové kombinace je seskupení fialové barvy se žlutou, nebo oranžové s modrou apod.<ref name="D"/><ref name="T">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = DiSabato-Aust
| jméno = Tracy
| odkaz na autora =
| titul = Using Color Schemes to Create a Palette for Your Garden - Boulder County Home and Garden Magazine
| url = http://www.homeandgardenmag.com/articles_su07/garden_color_schemes.html
| datum vydání =
| datum aktualizace = 26.1.2010
| datum přístupu = 17.2.2010
| vydavatel =
| místo =
| jazyk = en
| url archivu = https://web.archive.org/web/20090322183513/http://www.homeandgardenmag.com/articles_su07/garden_color_schemes.html
| datum archivace = 2009-03-22
| nedostupné = ano
}}</ref>
'''Duplex'''<br />Jednoduchá kombinace barev používá pouze dvě barvy – duplex. Jde o barvy položené naproti sobě na [[barevný kruh|barevném kole]] (červená / zelená, oranžová / modrá, žlutá / fialová.) Jsou-li takové kombinace použity bez společných odstínů, vyznačují se maximálním [[barevný kontrast|kontrastem]]. Proto může působit nejen podnětně, ale i znepokojivě, pokud je použito barevných ploch příliš mnoho. Vyplatí se tedy použít převahu jedné ze dvou barev a druhou zvýraznit jako soliterní, nebo dominantní část výsadby. Při vyvážené kompozici je vhodné využít i různých textur barvy a odstínů, spíše než příliš velkého množství stejné barvy.<ref name="T"/>
'''Tři a více barev'''<br />Jako doplněk v případě příliš velkého kontrastu lze použít i další, třetí barvu a případně rozdílné barvy rozčlenit prostorově. Příjemně působí taková sestava, kde následují vedle sebe takové barvy, které jsou v barevném kruhu seřazeny v osách, symetricky, nebo v nějakém pravidelném rytmu tj. např. fialová, oranžová a zelená v kombinaci tří barev. Nebo například červená, oranžově žlutá, zelená a modrofialová v kombinaci čtyř barev a podobně. To platí za předpokladu, že zářivější tóny zaujímají podstatně menší plochu oproti barvám méně intenzívním, nebo že jsou voleny v méně sytých odstínech než barvy málo intenzívní.<ref name="T2">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = DiSabato-Aust
| jméno = Tracy
| odkaz na autora =
| titul = Hue and You: Learn how to paint your garden in plants - Boulder County Home and Garden Magazine:
| url = http://www.homeandgardenmag.com/articles_sp07/hueandyou.html
| datum vydání =
| datum aktualizace = 26.1.2010
| datum přístupu = 17.2.2010
| vydavatel =
| místo =
| jazyk = en
| url archivu = https://web.archive.org/web/20090216185635/http://homeandgardenmag.com/articles_sp07/hueandyou.html
| datum archivace = 2009-02-16
| nedostupné = ano
}}</ref>
Vhodné kombinace lze dosáhnout i tím, uspořádáme-li barvy tak, aby se přibližně stejně odlišovaly od základního tónu. Odlišení může být opět buď rozdílem v odstínech (např. žlutá a modrá skvrna na zeleném podkladě, zelená a oranžová na žlutém podkladě apod.), nebo rozdílem hodnoty (světle červená a tmavorudá na zeleném podkladě), popřípadě rozdílem v intenzitě (např. jasně zářivá červeň s matnou červení na středně jasném podkladě), ačkoli nelze zapomínat, že intenzita barvy obyčejně závisí i na odstínu a jeho barevné hodnotě a kontrast by neměl přesáhnout přiměřenost.
'''Polychromatické kombinace'''<br />Polychromatické kombinace využívají všech barev, ale jsou pro vyladění kompozice stejně náročné jako a vyžadují tolik přemýšlení a experimentování jako ostatní přístupy. Barevný soulad, vyjádření totiž souvisí i s množstvím a umístěním barev. Výsledkem nevhodného, nevyváženého, nebo nepromyšleného seskupení může být chaos. Barevné seskupení mají hlavní význam při vyvolání rovnováhy v obraze, a proto musíme zvláště dbát na to, aby barevné skvrny byly vyváženy i velikostí a umístěním. Barvy lze uspořádat i ve sledu. V takovém případě by změny měly změny progresivně postupovat od hodnoty nejjasnější k nejtmavší, např. od bílé přes různé odstíny růžové až do tmavočervena, případně se v sledu rytmicky opakovat.<ref name="T"/>
[[Soubor:Lednice 3885h.jpg|thumb|Kontrastní intenzivní barvy letniček.]]
===== Barvy a vlastnosti =====
'''Účinek nasycení barev'''
Silné neředěné odstíny a barvy poutají pohledy a jsou výrazné z dálky, tedy je lze použít i na zbarvení větších vzdálených ploch, výsadby střední části a pozadí kompozice. Silné neředěné barvy jsou vhodné také jako výrazný doplněk dalších kombinací. Světlé tónované pastelové barvy prosvětlují kompozici a mohou být vhodně použity na výsluní a v popředí. Tmavé odstíny a odstíny s získané přidáním černé k původním barvám a polotóny získané přidání šedé barvy značně umocní dojem prostoru, jsou-li požity na vzdálenějších místech kompozice, ale mohou v kompozici zanikat, nebo působit tlumivě.<ref name="C">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
Řádek 509 ⟶ 501:
}}</ref>
'''Váha, hmotnost barev'''<br />Žlutá barva má nejnižší hodnotu, fialová má nejvyšší hodnotu (s výjimkami bílá a černá). Oko vnímá nejnižší hodnoty jako první. Je opticky žádoucí, aby byly lehčí barvy umístěny spíše výše, těžké barvy spíše níže v barevné kompozici, lehčí barvy na výraznější prvky, těžší barvy na potlačené prvky, nebo kontrastně.<ref name="T2"/>
'''Teplota barev'''<br />Červená, žlutá a oranžová jsou považovány za teplé barvy. Zelená, modrá a fialová, jsou považovány za chladné.
Je však možné měnit teplotu, smícháním barev. Přidáním červené do fialové lze získat výrazně teplejší kombinace.<ref name="T2"/>
Studené barvy mají modrý podtón. Studené barvy vyvolávají dojem větší vzdálenosti. Vyjadřují chlad, odloučení, stabilitu a klid. Jen zřídkakdy odpoutávají pozornost od hlavního bodu kompozice. S doplňkovými barvami vytvářejí efektivní kombinace kontrastu a barevných variací.
Teplé barvy mají žlutý podtón. Připomínají zbarvením předměty s vyšší teplotou, atraktivní jedlé plody a vyjadřují pohodlí a energii. Tyto barvy mají tendenci snižovat pocit vzdálenosti a budit dojem zdánlivého pohybu směrem k pozorovateli.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = The RYB Color Wheel and how colors relate to each other
| url = http://webbuilderscafe.com/Color_wheel.htm
| datum vydání =
| datum aktualizace = 22.05.2009
| datum přístupu = 17.2.2010
| vydavatel =
| místo =
| jazyk = en
| url archivu = https://web.archive.org/web/20100103234517/http://webbuilderscafe.com/Color_wheel.htm
| datum archivace = 2010-01-03
| nedostupné = ano
}}</ref>
'''Podmínky, které mohou ovlivnit působení barev'''<br />Vnímání barev se liší od člověka k člověku a mohou být značně ovlivněny názory okolí a [[móda|módou]]. Vnímání jednotlivých kombinací ovlivňují i barvy v okolí kombinace. Přirozené světlo mění sytost barev během dne. Červená se stane nevýraznou při soumraku, zatímco bílá začne zářit. Textura [[list]]u nebo [[květ]]u ovlivní rozptýlení světla, a proto i vnímání barvy. Hladší povrch způsobí více odraženého světla a projeví se sytější barvou. Barvy s narůstající vzdáleností ztrácí na intenzitě a proto na vzdálenější části kompozice je možné a vhodné použít i velmi výrazné barvy. Naopak příliš ostré, kontrastní kombinace v popředí působí dráždivě. Barvy rostlin se mění v průběhu roku, i v průběhu dospívání rostliny. Mladé a rašící [[list]]y, nebo jehličí má někdy odlišnou barvu oproti vyvinutým listům. Je třeba to vnímat při plánování výsadby.
== Dřeviny v sadovnické tvorbě ==
Řádek 541 ⟶ 532:
Stromy a keře mohou mít nejen mnoho barev, ale i množství různých tvarů, zejména v případě zahrneme li možnosti řezem upravených dřevin. Ale i přirozeně rostoucí formy kultivarů zahrnují volně i přísně kuželovité, sloupcové a kulovité tvary. Působení jednotlivých částí dřeviny je třeba vzít v úvahu, stejně jako barvu a tvar koruny. Textura habituje různá u kroucených větviček kultivaru lísky, sloupovitých [[topol]]ů (''Populus nigra'' „Italica“) se vzpřímenými větvemi. U jemných větví [[ptačí zob|ptačího zobu]], nebo i stejně jemných, ale převisajících [[vrba|vrb]] (''Salix c.''. „Pendula“), nepořádně rostoucích budleií, nebo strnulých [[Kultivary jalovců|jalovců]]. Takové vlastnosti dřevin vyniknou v zimě, ale jsou výrazné i během vegetace a někdy mohou sehrát největší roli při výběru dřeviny. Rostliny, stejně tak jako ostatní živé organismy, prodělávají během svého života změny velmi pronikavé, neboť se vyvíjí a dospívá, pak stárne a nakonec odumírá, aby učinilo místo exemplářům jiným — mladším. Je proto třeba uvažovat o díle architekta jako celku,organismu, který se vyvíjí a jako takový mění. Přičemž by dílo mělo být schopno ukázat v průběhu dospívání a vývoje [[estetika|estetické]] kvality.
'''Rozdělení dřevin na skupiny podle výšky'''<br />V sadovnické praxi rozlišujeme: zeleň vysokou ([[strom]]y), zeleň střední ([[keř]]e) a zeleň nízkou (podrost), [[Bylina|bylinné]] patro) ([[trvalka]], [[Jednoletá rostlina|letnička]] a [[Dvouletá rostlina|dvouletka]]). Vzrůst a tvar u všech těchto skupin je dán rozvětvením nadzemních částí (lodyh), a to u dřevin postavením, tloušťkou a hustotou větví a větviček.
=== Dekorativní znaky částí dřevin ===
'''Kmen'''<br />[[Kmen (botanika)|Kmen]] dřevin se uplatňuje nejen svou mohutností, délkou a tloušťkou, ale i strukturou a zbarvením [[Borka|kůry]]. U většiny stromů je kůra hladká a teprve později různými způsoby puká a vytváří charakteristickou borku. Tato borka je u některých druhů různě hrubě rozpukaná, např. na starých dubech.
'''Koruna'''<br />Při uplatnění stromů, jako výtvarného prvku je velmi důležitá výška a šířka [[Koruna stromu|koruny]], její hustota a textura. Možnosti použití se řídí podle výšky stromů, délky větví a úhlu jejich postavení, podle daného obrysu koruny, dále podle hustoty koruny. Jejich uplatnění je tak omezeno možností vytvářet vyváženou směs kontrastních a harmonických vztahů mezi jednotlivými prvky kompozice.
'''Textura koruny'''
Řádek 556 ⟶ 544:
=== Jehličiny ===
Podle použití v sadovnictví se rozlišují konifery na dvě hlavní skupiny, a to na jehličiny, které používáme hlavně ke krytí (výplňové dřeviny) nebo vytvoření rámce a obrub, a na jehličiny [[solitéra|solitérní]], jež vysazujeme do míst zvláště exponovaných, kde jsou určeny jako základní nebo zvláště výrazné body v zahradní architektuře. Kromě těchto dvou skupin rozeznáváme typy, používané převážně k pokrytí povrchu půdy ([[půdokryvné dřeviny]]).
Řádek 562 ⟶ 549:
==== Použití ====
Většina štíhlých, pyramidálních a vůbec protáhlých stromů je vnímána pozorovateli jako obvyklá pro kopcovité a nerovné terény. Takto se vhodně uplatní právě protáhlé a pyramidální tvary jehličnanů. Vysazením úzkých a vzpřímených jehličnanů na nepravidelnosti terénu lze zvýraznit tyto nerovnosti a zdůraznit charakter povrchu. Velká seskupení tvoří vůbec nejtemnější ze všech porostů vůbec, a lze je výborně použít jako kontrastní pozadí.
Do [[alej]]í a při úzkém vstupu do budov jsou často používány sloupovité jalovce, cypřišky a túje. Často jsou jako podrost používané nižší tvary jehličnanů, které tvoří neprodyšné porosty. U solitérně a řídce ve skupinách vysázených jehličnatých stromů je snaha, aby byly zavětveny až k zemi, zvláště u jehličnanů, rostoucích v kuželovitých a sloupovitých tvarech, například u smrků a cypřišů. Koruna jehličnatých stromů musí mít dostatek prostoru, neboť její redukce v pozdějším období je nesnadná. Jehličnany jsou ohroženy zastíněním a porušení habitu způsobené příliš hustým [[spon]]em výsadby nebo dokonce vrůstáním sousedních dřevin má za následek zpravidla odsychání částí koruny. Živé ploty a stěny z konifer jsou vzhledem k technickým i dekoračním vlastnostem jehličnanů velmi oblíbeny. Široké uplatnění mají [[Jehličnany|konifery]] ve skalce.
==== Významné vlastnosti jehličnanů ====
'''Barva'''<br />Barevná krása jehličnatých dřevin představuje barevnou paletu od stříbřitých, sivých, modravých, celé široké stupnice zelených, ale i žlutých, hnědavých až nafialovělých barev a odstínů jehlic.
'''Struktura a barva borky'''<br />K dalším důležitým dekorativním znakům jehličnanů, které lze využít v zahradách, patří zbarvení a struktura kůry nebo borky. Uplatní se hlavně u starších exemplářů dřevin. K nejkrásnějším patří kmeny borovic, především domácí [[borovice lesní]] (''Pinus silvestrís'').
'''Květy a plodenství'''<br />Tvarem, nebo barvou mohou květy (květenství) a plody (plodenství) doplnit okrasné působení jehličnatých dřevin. Ať již to jsou červené (fialkové) samičí šištice modřínu (Larix decidua), nebo červené, nahoře otevřené míšky tisu (Taxus), popř. bizarní tvary borových šišek.
'''Jehlice'''<br />Výraznost solitéry, ovlivní výrazně tvar a velikost jehlic nebo šupin. K vyhledávaným jehličnanům proto patří zejména borovice s mohutnými jehlicemi.Zajímavé jsou též druhy výrazné bohatě pryskyřičnými pupeny, jehlicemi nebo šišticemi. Někdy může být okrasným znakem dřeviny i výrazná kresba na listech.
=== Stálezelené dřeviny ===
[[Stálezelená rostlina|Stálezelené dřeviny]] jsou v sadovnické terminologii [[listnáč]]e, které neshazují každoročně list. Tvarem sice odpovídají spíše opadavým keřům, ale svou temnou zelení jehličinám. Stálezelené dřeviny se uplatňují všude tam, je třeba vytvořit trvalé dekorace, zejména v zimním období. Stálezelené [[dřevina|dřeviny]] jsou většinou poněkud choulostivé. Stálezelené dřeviny jsou výrazným prvkem skladby kompozice. V přírodně krajinářských zahradách stálezelené dřeviny tvoří často popředí nebo podrost vyšším stromům.
Řádek 590 ⟶ 568:
Největší díl porostů v krajině v ČR, v zahradách, i v parcích tvoří opadavé [[listnáč]]e. Dřeviny, jejichž asimilačními orgány jsou [[list]]y. Na jaře raší, postupně se vyvíjejí a na konci vegetačního období odumírají a opadávají. Na rozdíl od temné zeleně stálezelených dřevin a jehličin jsou [[opadavé dřeviny]] celkově lehčími a měkčími prvky v estetice zahradní kompozice. Je to způsobeno právě méně tuhými listy, kterými prosvítá více světla a pohybují se velmi dynamicky ve větru, čímž působí dojmem lehkosti.
'''Působení tvaru listů opadavých dřevin'''<br />Tvar listu výrazně ovlivňuje celkové působení rostliny a má vliv na habitus a dokonce výraznost zbarvení rostliny. Dřeviny s vejčitými listy vyvolávají při použití v sadovnické kompozici dojem masívnosti a hustoty.Dřeviny s protáhlými, úzkými a čárkovitými listy jsou zřetelně patrné jen zblízka. Při pohledu z dálky se jednotlivě ztrácejí a struktura stromů je jednotná. Stříhané listy korunu značně zlehčují a zjemňují.
'''Vliv textury'''<br />Textura je na vzrůstových podmínkách nezávislá a pro jednotlivé druhy nebo i variety daná, neměnná. Lze ji využít zejména při tvorbě kontrastní a harmonických skupin.
=== Keře ===
Keře dorůstají vždycky menších rozměrů než stromy. Ačkoliv jejich hlavní osa a větve jsou zdřevnatělé jako u stromů, nevytvářejí kmen, nýbrž se rozvětvují již odspodu.
Řádek 606 ⟶ 581:
Z peren jsou pro výsadby v parcích vhodné například [[záplevák]] ''Helenium'',[[kolotočník]] (''Telekia''), [[stračka]] ''Delphinium'' a ostatní výrazně kvetoucí druhy, z cibulnatých [[Narcis (rostlina)|narcisy]] a [[tulipán]]y.
== Odkazy ==
=== Poznámky ===
<references group="P"/>
=== Reference ===
<references />
Řádek 620 ⟶ 595:
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat|Gardens}}
* {{en}} [http://gdrt.wordpress.com/2010/01/06/celebrating-regional-diversity/ různá řešení od zahradních architektů]
* {{en}} [http://www.gardenbuilders.co.uk/ www s tematikou zahradní architektury]
* {{en}} [http://www.bbc.co.uk/gardening/design/ web s tematikou zahradní architektury na bbc.com]
* {{en}} [http://www.gardendesigner.com/ aranžování a realizace gardendesigner.com]
{{Sadovnické obory}}
| |||