Mykoplasmové infekce ptáků: Porovnání verzí

'''Mykoplasmata''' jsou drobné [[bakterie]] zařazované do samostatné skupiny [[bakterie|bakterií]], do [[třída (biologie)|třídy]] [[Mollicutes]] (''mollis'' -– měkký, ''cutis'' – kůže), [[řád (biologie)|řádu]] [[Mycoplasmatales]]. Jsou v přírodě velmi rozšířené a také okruh jejich hostitelů je velmi široký.

Příslušníci [[rod (biologie)|rodu]] ''Mycoplasma'' jsou nejmenší známá [[prokaryota]], která jsou schopna autonomního množení a růstu na bezbuněčných médiích. Nejmenší životaschopné [[buňka|buňky]] mají rozměry 100 nm, [[bakteriální kolonie|kultury]] [[mykoplasmata|mykoplasmat]] však obsahují buňky různých velikostí (až 1 µm) i formy vláknité. Struktura a [[metabolismus]] buněk jsou velmi jednoduché. Mykoplasmata mají nejmenší [[genom]] ze všech [[bakterie|bakterií]] (asi jen 5 × 105×10⁸ [[Dalton (jednotka)|daltonů]], což v porovnání s průměrem genomu jiných bakterií 2,5 × 105×10⁹ představuje asi 1/5). Důsledkem malé [[genetika|genetické]] informace je neschopnost tvořit buněčnou stěnu a omezená [[biosyntéza]]; proto mykoplasmata mají velké nutriční nároky pro růst. Povrch buněk představuje třívrstevná [[cytoplasmatická membrána]] (silná 1-8 nm), která obsahuje [[Bílkovina|bílkoviny]], [[glykoprotein]], [[glykolipid]] a [[fosfolipid]]. Významnou složkou membrány je [[cholesterol]], který přispívá k [[osmotický tlak|osmotické]] stabilitě membrány (mykoplasmata snášejí [[tonicita|izotonické]] prostředí na rozdíl od osmoticky labilních L forem bakterií). Proto mykoplasmata [[Živočichové|živočichů]] vyžadují k růstu na kultivačních půdách [[sterol]]y (přídavek séra). Pružná povrchová membrána umožňuje buňkám značnou [[plasticitu]], což se projevuje jak v [[pleomorfie|pleomorfii]] buněk, tak ve schopnosti procházet [[filtr pevných částic|filtry]] o menší porozitě. Většina mykoplasmat je fakultativně [[anaerobní]] nebo [[mikroaerofilní]], pouze příslušníci rodu Anaeroplasma jsou anaerobní.

Mykoplasmata rostou na umělých [[živná půda|kultivačních půdách]]; preferují [[vlhkost]] a [[teplota|teplotu]] 37-38 37–38 °C a jsou [[Antibiotická rezistence|rezistentní]] na [[penicilin]] a [[octan thalnýthallný]], které se proto přidávají do médií k zabránění růstu [[kontaminace|kontaminujících]] [[bakterie|bakterií]] a [[plísněPlíseň|plísní]]. Jejich vysoké nutriční nároky však vyžadují speciální média s vysokým obsahem [[sérum|séra]] (10–15 %), které je zdrojem [[Bílkovina|bílkovin]], [[Mastná kyselina|mastných kyselin]] a cholesterolu. Někdy se média obohacují také [[kvasnice|kvasničními]] komponentami. ''M. synoviae'' vyžaduje pro růst [[nikotinamid adenin dinukleotid]] (NAD). Kolonie mykoplasmat rostou pomalu (3-10 dní) a jsou velmi drobné. Avšak ne[[patogen]]ní druhy jako ''M. gallinarum'' a ''M. gallinaceum'' tvoří kolonie již za 1 den (oba druhy jsou často izolovány jako kontaminanty při izolacích patogenních ptačích mykoplasmat). Většina druhů mykoplasmat má charakteristický vzhled kolonií, který lze pozorovat mikroskopicky. K odlišení [[druh (biologie)Druh|druhu]] nebo [[sérotyp]]u se nedají využít. Centrální tmavá část kolonie je konicky vrostlá do půdy, jemná periferie je složena z [[transparentnost (optika)|transparentních]] elementů a roste na povrchu půdy. Vzhled kolonií se přirovnává k [[sázené vejce|sázeným vejcím]].

Schopnost mykoplasmat [[fermentace|fermentovat]] [[cukr]]y je různá, ale všechny druhy mykoplasmat lze rozdělit na fermentující a nefermentující [[glukóza|glukózu]] s produkcí [[kyselina|kyseliny]]. Glukóza se často přidává do [[bujón]]u, aby se zlepšil růst fermentujících mykoplasmat, a také jako [[indikátor]] růstu (produkovaná kyselina odbarvuje [[fenol]]ovou červeň na žluto). [[fosfatáza|Fosfatázová]] aktivita je často přítomná, podobně jako [[arginin dekarboxyláza]]. Většina druhů, které nefermentují glukózu, používá jako zdroj energie [[aminokyselina|aminokyselinu]] [[arginin]]. Výjimkou je M. iowae a některé další druhy, které fermentují glukózu i [[hydrolýza|hydrolyzují]] arginin.

Mykoplasmata jsou citlivá na vyschnutí a na teplotu nad 50  °C. Dobře však přežívají ve vlhkém [[aerosol]]u, kterým se mohou šířit. Jsou poškozována povrchově aktivními látkami a [[Tuky|tukovými]] rozpouštědly. Vzhledem k nepřítomnosti [[peptidoglykan]]ové buněčné stěny jsou zcela rezistentní k [[beta-laktamová antibiotika|beta-laktamovým antibiotikům]] i k dalším, která ovlivňují [[Biosyntéza|syntézu]] buněčné stěny ([[penicilin]], [[cefalosporiny]], [[bacitracin]]), a také k [[sulfonamid]]ům. Citlivá jsou naopak k některým inhibitorům [[proteosyntéza|proteosyntézy]], zejména k [[tetracyklinůTetracykliny|tetracyklinům]]m a [[makrolidy|makrolidovým antibiotikům]]. Existují ale i mykoplasmata rezistentní k těmto látkám. Rezistence je způsobována sníženou propustností buněčné membrány.

* {{Citace monografie | příjmení = Jurajda | jméno = Vladimír | titul = Nemoci drůbeže a ptactva – bakteriální a mykotické infekce | vydání = 1 | vydavatel = ES VFU Brno | místo = Brno | rok = 2003 | počet stran = 185 | isbn = 80-7305-464-7 }}

* {{Citace monografie | příjmení = Saif | jméno = Y.M. et al | titul = Diseases of Poultry | url = https://archive.org/details/diseasesofpoultr0000unse | vydání = 11 | vydavatel = Iowa State Press, Blackwell Publ. Comp. | místo = Ames, USA | rok = 2003 | počet stran = 1231 | jazyk = anglicky | isbn = 0-8138-0423-X }}

* {{Citace monografie | příjmení = Ritchie | jméno = B.W. et al. | titul = Avian Medicine: Principles and Application | vydavatel = Wingers Publ. | místo = Florida, USA | rok = 1994 | počet stran = 1384 | isbn = 0-9636996-5-2 | jazyk = anglicky}}