Karel Eduard Stuart: Porovnání verzí

Karel Eduard Stuart pocházel z rodu [[Stuartovci|Stuartovců]]. Jeho otec byl [[Jakub František Stuart]], katolickou církví uznaný [[de iure]] král Anglie, Skotska a Irska ([[de facto]] vládli v těchto zemích králové z [[Hannoverská dynastie|hannoverské dynastie]]), žijící v exilu. Matkou Karla Eduarda byla [[KlementýnaMarie SobieskáKlementina Sobieska]], dcera [[Jakub Ludvík Sobieski|Jakuba Sobieského]], [[Olavské knížectví|knížete v Olavě]] a vnučka polského krále [[Jan III. Sobieski|Jana III. Sobieského]].

== Skotské povstání 1745 – 17461745–1746 ==

Po útěku ze [[Skotsko|Skotska]] se Karel Eduard usadil ve [[Francie|Francii]], kde si bohatě užíval společenského života. Byl zván na plesy a do salónů, navštěvoval divadla a operu a opakovaně jej k sobě pozval i král [[Ludvík XV.]] Příliš dobře se ale Karel Eduard ve Francii necítil, jelikož zájem ze strany krále pomalu upadal a s touto narůstající lhostejností se zmenšovala i možnost, že Francie v budoucnu opět podpoří [[Stuartovci|stuartovské]] nároky na trůn. Karlův život ztrpčovaly také pravidelně přicházející výchovně laděné dopisy od přísného otce, které byly plné rad, pokynů a výčitek, týkajících se synova nevhodného jednání a chování. S odmítnutím další finanční podpory se Karel setkal také ve [[Španělsko|Španělsku]], což ho rozladilo ještě víc. Po svém návratu ze Španělska zpět do [[Paříž]]e (roku [[1747]]) začal Karel Eduard vést velmi rozmařilý a finančně náročný život a jeho otec byl nespokojen stále víc. Poprvé ve svém životě si Karel pořídil oficiální milenku, [[Marie Luisa de Talmond|Marii Luisu, kněžnu de Talmond]], rozenou Jablonowskou, která byla sestřenicí královny [[Marie Leszczyńská|Marie Leszczyńské]]. Zároveň se ale odmítal vzdát svého plánu donutit Francii k vystrojení nové výpravy proti [[Hannoverská dynastie|hannoverské dynastii]]. Jeho úsilí bylo marné. Roku [[1748]] začala mírová jednání v [[Cáchy|Cáchách]] a součástí dohod bylo i rozhodnutí, že v [[exil]]u žijící [[Stuartovci]] mají zákaz pobývat na území všech smluvních stran. Karel Eduard byl tedy [[Ludvík XV.|Ludvíkem XV.]] slušně požádán, aby ihned opustil Francii. Královu prosbu odmítl a v prosinci [[1748]] byl zatčen. Dobrovolně pak odešel do [[Avignon]]u. Na nátlak anglické vlády opustil Karel Eduard i Avignon a od té chvíle se zřejmě pod cizím jménem toulal po celé Evropě. Tajně několikrát navštívil Francii a svou milenku de Talmond. V roce [[1750]] našel dokonce tolik odvahy, že se pod cizím jménem vydal i do [[Anglie]], kde se v [[Londýn]]ě sešel se všemi významnýmis [[Jakobité (hnutí)|jakobity]]. Poté navštívil [[Prusko]] a snažil se vyjednat podporu pro své další politické plány. V roce [[1752]] se usadil v [[Gent]]u. V té době mělo proběhnout další spiknutí proti hannoverské dynastii a pokus o nastolení Karla Eduarda Stuarta jako krále Velké Británie, známé jako [[Elibankova konspirace]], které ale opět skončilo prozrazením a zatčením hlavních aktérů.

Zklamaný Karel Eduard a jeho nová milenka [[Klementýna Walkinshawová]] tedy žili dále v Gentu, kde se jim 29. 10. [[1752]] narodila dcera [[Charlotta Walkinshawová|Charlotta]]. Finanční situace milenců byla velmi špatná a svým nemanželským vztahem navíc pobuřovali nejen měšťany [[Gent]]u, [[Brusel]]u a [[Basilej]]e, ale také přísného Karlova otce [[Jakub František Stuart|Jakuba Františka Stuarta]]. Ten se po celá ta léta díval na Karlovo chování se zděšením a marně ho v dopisech napomínal a nabádal jak správně jednat. Zároveň byl ale pro Karla jediným zdrojem příjmů, které svému nezdárnému synovi pravidelně posílal. Vypuknutí [[sedmiletá válka|sedmileté války]] opět oživilo naděje [[Stuartovci|Stuartovců]] a [[Jakobité (hnutí)|jakobitů]], ale Karel Eduard tehdy o politiku přestal projevovat zájem. Žil v [[Basilej]]i, zanedlouho přesídlil do vévodství [[Bouillon]], kde panoval jeho strýc, [[Charles Godefroy de la Tour d'Auvergne]], který mu poskytl k užívání svůj zámek. Karel měl konečně pocit, že může žít s Klementýnou a dcerou Charlottou v poklidu a soukromí. Právě v tom okamžiku ho ale jeho milenka i s dítětem opustila. Důvodem byla zřejmě Karlova žárlivost, jeho alkoholismus a také fyzické násilí, kterého se na Klementýně často dopouštěl. K útěku jí dopomohl Karlův otec [[Jakub František Stuart]], který Klementýně slíbil finanční podporu na další živobytí, pokud od jeho syna odejde.

Koncem roku [[1765]] se vydal za svým umírajícím otcem do [[Řím]]a, ale na místo dorazil pozdě, téměř měsíc po otcově smrti. Sešel se tu ale se svým bratrem [[Jindřich Benedikt Stuart|Jindřichem Benediktem]], [[kardinál]]em z Yorku, který se marně snažil pro Karla získat královský titul po zemřelém otci. [[Papež]] tento požadavek rezolutně odmítl, jelikož Karel Eduard již nebyl příslušníkem [[římskokatolická církev|katolické církve]] a navíc už o podporu stuartovské věci v té době neprojevoval nikdo zájem. [[Francie]] a [[Španělsko]] ubezpečily britského krále [[Jiří III.|Jiřího III.]], že nemají v úmyslu dále podporovat Karlovy nároky na trůn a [[papež]] z této situace vycházel. Karel propadl ještě více alkoholismu a rok téměř neopouštěl palác Muti, který zdědil po otci. Bratr [[Jindřich Benedikt Stuart|Jindřich]] ho nakonec přesvědčil, že pokud chce nadále žít v [[Řím]]ě, musí se s [[papež]]em usmířit, což se také stalo. Karel sice nezískal od papeže vytoužený královský titul, ale mohl oficiálně používat titul [[hrabě z Albany]] a římská šlechta ho přijala do svých řad. Od té chvíle vedl poklidný život, chodil do společnosti, věnoval se lovu a hudbě.

Karel Eduard se 17. 4. [[1772]] v Maceratě oženil s dvacetiletou princeznou [[Luisa Stolberg-Gedern|Luisou Stolberg-Gedern]]. Znovu se pokoušel na papeži vymáhat udělení královského titulu [[de iure]] a byl odmítnut. Manželství se také příliš nevydařilo. Zpočátku bylo šťastné, ale postupem času se začali oba manželé dopouštět vzájemné nevěry a jejich životní cesty se rozešly. Karel zase propadl alkoholismu, nesmírně ztloustl, trápilo ho [[astma]] a pohyboval se jen s obtížemi. V roce [[1774]] opustili manželé [[Řím]] a usadili se u přátel ve [[Florencie|Florencii]]. Jejich vztah se neustále zhoršoval. V roce [[1777]] se Karlova žena seznámila ve Florencii s básníkem [[hrabě]]tem [[Vittorio Alfieri|Vittoriem Alfierim]] a ten se stal jejím novým milencem. Mladá Luisa se rozhodla stárnoucího manžela opustit a využila první vhodné příležitosti. Poté, co ji opilý Karel Eduard jednoho dne napadl a ztloukl, což mohlo potvrdit několik svědků, uprchla Luisa do [[klášter]]akláštera. Na návrh Karlova bratra Jindřicha Benedikta, který se jí ujal, aniž něco tušil o její manželské nevěře, přešla do římského uršulinského kláštera a zařídila si to, že jí papež vyplácel polovinu důchodu jejího manžela. Přesvědčila rovněž francouzskou královnu [[Marie Antoinetta|Marii Antoinettu]], aby přiměla svého manžela, krále [[Ludvík XVI.|Ludvíka XVI.]] také ke zvýšení jejího důchodu. Štědře se k Louise zachoval i švagr, kardinál [[Jindřich Benedikt Stuart]]. Finančně dobře zajištěná Luisa opustila [[klášter]] a začala se opět scházet se svým milencem [[Vittorio Alfieri|Alfierierim]], s nímž pak spokojeně žila dva roky. V roce [[1783]] se Karel Eduard osobně sešel se svým bratrem [[Jindřich Benedikt Stuart|Jindřichem Benediktem]] a vypověděl mu celou pravdu o mileneckém poměru své manželky. Jindřich Benedikt se rozezlen vrátil zpět do [[Řím]]a a vše sdělil [[papež]]ipapeži [[Pius VI.|Piu VI.]], který byl chováním milenců pobouřen stejnějakostejně jako Jindřich. Alfieri musel ihned opustit Řím a Louisa byla poslána do vyhnanství ve vesnici Genzana. V té době ve Florencii navštívil Karla Eduarda jeho velký obdivovatel, [[Švédsko|švédský]] král [[Gustav III.]] Byl ale otřesen tím, co spatřil: kdysi legendární první rytíř Evropy, Karel Eduard Stuart, vedl nyní bídný život, plný sebelítosti a nespokojenosti se světem. Gustav III. se rozhodl pomoci – svému idolu věnoval značnou sumu peněz, přiměl španělského krále, aby rovněž vypomohl a jednoho ze svých dvořanů, [[Carlo Sparr|Carla Sparra]] pověřil tím, aby nějak rozumně vyřešil manželskou rozluku Karla Eduarda s Luisou. Dohoda byla rychle uzavřena. Karel a Luisa sice zůstali manželi, ale Luisa zároveň získala naprostou volnost pohybu a rozhodování. Za tento ústupek se vzdala části svých příjmů a musela svému muži vrátit veškeré šperky a 1690 knih, které si přivlastnila.

== PoužitáVývod literaturaz předků ==