Rousseauovo dílo brojí proti dědičné [[šlechtaburžoazie|aristokraciiburžoazii]] a probouzí prvek, jenž byl v [[klasicismus|klasicistní]] literatuře utlumen: citovost. Citovost jakožto základ [[lidská práva|lidských práv]] i povinností. Ale jeho vliv došel plného uplatnění až ve [[Francouzská revoluce|Francouzské revoluci]]: [[politika|politický]] myslitel Rousseau se stal jejím duchovním otcem a revolucionáři, ať na jedné či na druhé straně, se na něj nespočetněkrát odvolávali. I po uklidnění revolučních vášní Rousseauovo dílo pokračovalo svým vlastním životem: na pokraji nového světa [[průmyslová revoluce|průmyslové revoluce]] ztělesňovalo obavy z pokroku; je rovněž nositelkou prvních znaků moderní literatury, jmenovitě literatury [[autobiografie|autobiografické]].
Rousseau svým dílem počal epochu [[romantismus|romantismu]].
