Cearbhall Ó Dálaigh: Porovnání verzí

 

Od [[1930-1939|třicátých let]] měl dobré vztahy se stranou [[Fianna Fáil]], zejména s předsedou této strany [[Éamon de Valera|Éamonem de Valerou]], který ho jmenoval generálním prokurátorem ([[1946]]–[[1948]], [[1951]]–[[1953]]) a roku [[1953]] - jakožto nejmladšího v historii - členem Nejvyššího soudu. Další vrcholný představitel Fianna Fáil [[Seán Lemass]] ho pak jmenoval předsedou Nejvyššího soudu ([[1961]]–[[1973]]). Když roku [[1974]] náhle zemřel prezident [[Erskine Hamilton Childers]], dohodli se dvě hlavní politické síly Fianna Fáil (která o Dálaighovi jako prezidentském kandidátu uvažovala již předešlého roku) a [[Fine Gael]], že jeho nástupcem zvolí právě nestraníka a uznávaného odborníka Dálaighe. Již po dvou letech se však dostal do vážného střetu s vládou tvořenou koalicí Fine Gael a labouristy. Vše začalo tím, že [[23. červenec|23. července]] [[1976]] [[Irská republikánská armáda]] spáchala [[atentát]] na velvyslance [[Velká Británie|Velké Británie]] Christophera Ewart-Biggse. Irská vláda Liama Cosgravea na to reagovala s rozhořčením a rozhodla se vyhlásit [[stanné právo]]. Dálaigh to však viděl jako protiústavní krok a předložil zákon o vyhlášení stanného práva k posouzení Nejvyššímu soudu. Když Nejvyšší soud zákon posvětil, i Dálaigh ustoupil a zákon [[16. říjen|16. října]] [[1976]] podepsal. Ve stejný den však další akce IRA stála život policisty a ministři nepřímo obvinili prezidenta z podílu na této smrti, kvůli otálení s vyhlášením stanného práva. Vše vyvrcholilo proslulým incidentem [[17. říjen|17. října]] v kasárnách Mullingar, kde ministr obrany [[Paddy Donegan]] před mnoha svědky velmi vulgárně (o míře vulgarity dodnes existují spekulace) prezidenta napadl. Prezident Dálaigh se cítil hluboce uražen a odmítl s Doneganem komunikovat, což byla patová situace vzhledem k tomu, že prezident je v Irsku (jako i v jiných státech) nejvyšším velitelem ozbrojených sil a ministr je, jakkoli velmi formálně, jeho podřízeným. Donegan se rozhodl nabídnout premiéru Cosgraveovi svou rezignaci, ten ji však odmítl, což Dálaigha zaskočilo a ještě více urazilo - [[22. říjen|22. října]] [[1976]] podal demisi, aby "hájil čest úřadu prezidenta".