Jeruzalémské království: Porovnání verzí

V&nbsp;téže době vstupovalo do [[Palestina|Palestiny]] vojsko nového mamlúckého sultána [[Kalavun]]a<ref name="kvo126"/> za jehož vlády došlo v roce [[1283]] k prodloužení příměří s křesťanským královstvím [[Akkon]], a to na deset let, deset měsíců, deset dní a deset hodin. Sultán souhlasil s prodloužením příměří, jelikož nepovažoval Akkon za hrozbu, ale za výhodného obchodního partnera. Příměří se ovšem vztahovalo pouze na Akkon, na ostatní územní pozůstatky Jeruzalémského království sultán dál bez milosti útočil – v roce [[1285]] tak napadl a dobyl hrad [[Maltézský řád|johanitů]] [[Margat]], roku [[1287]] byla dobyta Lakatiea, [[19. duben|19.&nbsp;dubna]] [[1289]] Tripolis<ref name="s218">Bridge, str.&nbsp;218.</ref> a téhož roku [[Botron]] a [[Nefín]]. Přestože sultán udržoval vůči Akkonu i nadále příměří, zavládl v tomto křesťanském království strach a [[Jindřich II. Kyperský]] vyslal do Evropy posly s prosbou o pomoc. Na výzvu [[papež]]e [[Mikuláš IV.|Mikuláše IV.]] se ale sešlo jen šedesát rytířů, které vyslal anglický král [[Eduard I. Anglický|Eduard I.]], a čtyřicet templářů z [[Katalánsko|Katalánska]]. V té době ale skončila křížová výprava ve střední a severní Itálii a [[žoldnéř]]i bez práce tak rádi přijali výzvu k odchodu do Akkonu. Většina z těchto ozbrojenců nikdy předtím ve Svaté zemi nebyla, a měli tudíž o soužití [[muslim]]ů a křesťanů značně zkreslené představy, což následně vedlo k řadě konfliktů. Tito nově příchozí žoldnéři nebrali žádné ohledy na snahu o klidné soužití a udržování příměří s muslimským obyvatelstvem. Došlo ke krvavému napadení muslimských rolníků, [[Sýrie|syrských]] obchodníků a dokonce i [[Pravoslaví|pravoslavných]] [[Řek]]ů, tedy nevinných obyvatel, kteří s Akkonem pokojně obchodovali. Muslimové, kteří masakru unikli, se odebrali do [[Káhira|Káhiry]], kde podali stížnost u sultána Kalavuna. Ten se po poradě s islámskými duchovními vůdci rozhodl příměří zrušit a vytáhnout na Akkon. Během příprav na tažení Kalavun zemřel a novým sultánem byl prohlášen [[Kálil|al-Ašraf Kálil]], Kalavunův druhorozený syn, který v přípravách na boj pokračoval a oficiálně vyhlásil Akkonu válku. Dne 5. března [[1291]] pak sultán dorazil s hlavním vojskem na dohled od hradeb Akkonu a začalo obléhání. 4. května 1291 připlul do obléhaného města Jindřich II. Kyperský, v doprovodu stovky rytířů a dvou tisíc ozbrojenců. Když ale Jindřich II. Kyperský spatřil sílu protivníkovi armády a značně poškozené opevnění města, pochopil, že obránci nemají žádnou šanci a tak již 8. května město opět opustil. Stejně se zachovalo 3000 obyvatel, včetně místní aristokracie, kteří se rovněž urychleně nalodili a uprchli. Sultánova armáda zatím dál pokračovala v ostřelování opevnění obléhacími stroji, kopala štoly pod hradbami a odrážela občasné výpady protivníka. Poslední mohutný útok na oslabený Akkon zahájila sultánova vojska v pátek 18. května 1291, kdy se jim postupně podařilo, část po části, dobýt téměř celé město. Během těchto bojů byl zabit [[velmistr]] [[Johanité|johanitů]] [[Jean de Villiers]] i [[velmistr]] [[Templáři|templářů]] [[GuillaumeVilém dez Beaujeu]]. Padla i většina anglických rytířů a také francouzských rytířů z gardy [[Jeruzalémský král|jeruzalémského krále]]. Ostatní prchali na moře a snažili se nalodit do rychle odplouvajících lodí. Boje ale dál pokračovaly v akkonské [[citadela|citadele]] bráněné templáři,<ref name="kvo126"/> dále v sídle [[Řád německých rytířů|německého řádu]] a v sídle [[Maltézský řád|špitálníků]], kde pokračoval odpor dosud přeživších řádových [[rytíř]]ů, [[Maltézský řád|johanitů]], [[Řád templářů|templářů]], [[Řád německých rytířů|teutonů]], [[Řád svatého Lazara|lazaritů]] a [[Řád rytířů sv. Tomáše Canterburského v Akře|svatotomášských rytířů]]. I sídla jednotlivých řádů postupně kapitulovala a nejdéle se udržela [[citadela]], údajně až do 28. května 1291. Obyvatelé a obránci Akkonu, kteří se nezachránili útěkem na [[Kypr|kyperských]] lodích, byli nakonec dílem povražděni a dílem prodáni do otroctví. Zbývajících tří templářských hradů, [[Sidon]]u, [[Tortos]]y a [[Château Pèlerin|Atlitu]], se sultánova vojska zmocnila během července a srpna [[1291]], poté, co je templáři vyklidili.