Historický vývoj češtiny: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Externí odkazy: MALÝ STAROČESKÝ SLOVNÍK značka: možný spam |
|||
Řádek 100:
=== Čeština obrozenecká ===
{{Podrobně|Česká literatura v letech 1750-1815|České národní obrození}}
Období od 80. let [[18. století]] do 40. let [[19. století]]. Snahy císaře [[Josef II.|Josefa II.]] o zavedení [[němčina|němčiny]] jako jednotného státního jazyka (motivované čistě praktickými důvody) se ukázaly jako nereálné. Jeho Patent o zrušení nevolnictví z roku [[1781]] umožnil pohyb venkovského obyvatelstva do měst. To usnadnilo realizaci myšlenek národních buditelů na obnovu českého jazyka. Lidový jazyk a literární žánry předchozího období však byly [[osvícenství|osvícenecké]] inteligenci cizí. Pro novou kodifikaci spisovné češtiny se východiskem stal literární jazyk konce 16. století a díla Komenského. Z různých pokusů o kodifikaci byla nakonec všeobecně přijímána gramatika [[Josef Dobrovský|Josefa Dobrovského]], která vyšla roku [[1809]], ve druhém vydání [[1819]]. Dobrovský tak zavedl tzv. [[analogická oprava|analogickou opravu]], která odstranila psaní „y“ po s, z, a c podle vzorů ''medvědí'' a ''sedím'' a ''vidím''. V té době se objevují také [[purismus (literatura)|puristické]] snahy o očištění češtiny od skutečných či domnělých [[germanismus|germanismů]]. K obnově české slovní zásoby však přispělo zejména vydání pětidílného Slovníku česko-německého ([[
Pravopis se postupně zbavoval přežitků bratrského pravopisu, začalo se psát ''si, zi'' i ''sy, zy'' dle [[etymologie]] a jednotně ''ci''. Zavedení [[Antikva|antikvy]] místo [[Fraktura (písmo)|fraktury]] v tisku vedlo odstranění spřežky ''ʃʃ'' a nahrazení písmenem ''š''. Dlouhé ''í'' se začalo psát místo ''j'', a ''j'' nahradilo ''g'' (''gegj > její'') – toto bylo odstraněno právě opravou skladnou. Od roku [[1849]] bylo dvojité ''w'' nahrazeno jednoduchým ''v'' a místo tradičního ''au'' se začalo psát ''ou'' – nebylo to uznáno zároveň s přeměnou ''j'' a ''í'', protože „ou“ podle Dobrovského odráží pouze obraz českých, nikoliv už však moravských nářečí. Pravopis se tak přiblížil dnešní podobě. Podle [[němčina|německého]] vzoru interpunkce postupně opouští pauzový princip a respektuje syntaxi vět.
| |||