Beleriand: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
rozšíření článku - přidána část historie beleriandu, stručný popis zemí Beleriandu literatura a citace |
||
Řádek 1:
'''Beleriand''' je země nacházející se ve fiktivním světě [[John Ronald Reuel Tolkien|J. R. R. Tolkiena]]. Jako Beleriand bývají v [[První věk|prvním věku]] označovány rozlehlé země nacházející se severozápadně od pohoří [[Ered Luin]], ačkoliv původně byl tento název užíván pouze pro oblast kolem [[Balarská zátoka|Balarské zátoky]].<ref name="Tolkien (1992), 252">[[John Ronald Reuel Tolkien|Tolkien, John Ronald Reuel]]. ''Silmarillion'' Praha: 1992. [dále jen Tolkien (1992)]. Str. 252.</ref>
Beleriand jako první osídlili [[Elfové (Středozem)|elfové]], kteří zde zůstali při [[Velká pouť elfů|velkém putování elfů]]. Později dorazili do zemí Beleriandu též [[Trpaslíci (Středozem)|trpaslíci]] následovaní [[Noldor]]skými vyhnanci a [[Lidé (Středozem)|lidmy]]. Říše elfů a lidí vytvořené v Beleriandu se po celý první věk bránily v mnoha [[Beleriandské války|válkách]] náporům prvního [[Temný pán|Temného pána]] [[Morgoth]]a. Rozhodujícím střetnutím se stala [[válka hněvu]], v níž byl Morgoth definitivně poražen. Při tomto boji však došlo ke zničení a rozervání Beleriandu, který byl téměř celý zatopen mořem, čímž skončil první věk.
V Beleriandu se odehrávají příběhy Tolkienových knih ''[[Silmarillion]]'', ''[[Nedokončené příběhy Númenoru a Středozemě|Nedokončené příběhy]]'' a ''[[Húrinovy děti]]''.
== Popis zemí Beleriandu ==
[[Soubor:Taur-en-faroth.jpg|thumb|right|250px|Vysočina [[Taur-en-faroth]] nacházející se v Západním Beleriandu]]
Země Beleriandu se v prvním věku nacházely jižně od hor [[Ered Wethrin]], [[Ered Gorgoroth]] a Maedhrosovy marky, které je ze severu oddělovaly od chladné země [[Hithlum]], vysočiny [[Dorthonion]] a prázdné planiny [[Lothlann]]. Za nimi se rozprostírala travnatá pláň [[Ard-galen]], která byla po [[Bitva náhlého plamene|Dagor Bragollachu]] známá jako [[Anfauglith]]. Přes pláně Ard-galenu shlížely na jižní země štíty [[Thangorodrim]] tyčící se nad [[Angband]]em, pevností prvního [[Temný pán|Temného pána]] [[Morgoth]]a. Na východě tvořilo hranici mezi Beleriandem a Eriadorem pohoří [[Ered Luin]] a jeho západní břehy omívalo Velké moře, [[Belegaer]].<ref name="Tolkien (1992), 252"> Tolkien (1992), Str. 252.</ref>
Ze severu se do Beleriandu dalo bezpečně projít pouze průsmykem Anach nebo Sirionským či Aglonským průsmykem. Na severovýchodě byly země Beleriandu z Lothlannu nejnapadnutelnější v místě známém jako [[Maedhrosova marka]].<ref name="Tolkien (1992), 97"> Tolkien (1992), Str. 97.</ref>
Na jihovýchod od Hithlumu za horami [[Ered Lómin]] ležela nížinná země [[Nevrast]], který býval některými považován za přímou součást Beleriandu.<ref>Tolkien (1992). Str. 94.</ref>
Přibližně uprostřed zemí Beleriandu se rozkládalo v lesích Neldorethu a Regionu království [[Doriath]]. Středem říše protékala řeka [[Esgalduina]] a jižní hranici království tvořila řeka [[Aros]]. Obě se vlévaly do mohutného Sirionu tekoucího podél západní hranice Doriathu na jih. Na druhém břehu řeky ležel les [[Brethil]].<ref>Tolkien (1992). Str. 96.</ref>
Sirion, největší řeka Beleriandu, rozdělovala Beleriand na západní a východní část. Zhruba uprostřed jejího toku ji přehrazoval Andram, dlouhá hradba kopců táhnoucí se od západu na východ. Sirion si však prorazil cestu [[jeskyně]]mi a vytékal pod kopci v místě zvaném Brány Sirionu, načež pokračoval na jih a ústil do Balarské zátoky.<ref>Tolkien (1992). Str. 94-95.</ref>
Západním Beleriandem protékaly řeky [[Nenning]] a [[Brithon]] pramenící v pohoří Ered Wethrin a tekoucí přímo do Beleageru. U jejich ústí v pobřežní zemi [[Falas]] ležely [[Círdan]]ovy přístavy [[Brithombar]] a [[Eglarest]]. Západní částí Beleriandu, ale východněji také protékal [[Narog]] pramenící v Irvinských tůních. Zhruba uprostřed řeky ležela vysočina [[Taur-en-Faroth]]. Narog se pak vléval do Sirionu v [[Nan-tathren]]u, [[Vrba|vrbové]] zemi.<ref name="Tolkien (1992), 95"> Tolkien (1992), Str. 95.</ref>
Na samém východě Beleriandu mezi [[Ered Luin|Modrými horami]] a řekou [[Gelion]] tekoucí na jih souběžně s Ered Luin ležel [[Ossiriand]], země sedmi řek. Do Gelionu se zde vlévalo šest velkých řek tekoucích z Modrých hor. Za Gelionem, severně od Ossiriandu pak ležela země [[Thargelion]]. Jihovýchodní hranici Beleriandu tvořil rozlehlý [[Taur-im-Duinath]], Les mezi řekami.<ref>Tolkien (1992). Str. 97-98.</ref>
{{Spoiler}}
== Historie ==
[[File:Aglon.jpg|thumb|right|150px|Aglonský průsmyk oddělující '''Beleriand''' od [[Lothlann]]u]]
=== První osídlení ===
Beleriand, vytvořený [[Valar]] jako nejzápadnější cíp Středozemě, byl poprvé osídlen někdy v [[Hvězdné věky|hvězdných letech]] [[Elfové (Středozem)|elfy]] putujícími od vod jezera [[Cuiviénen]] na západ. Zástupy [[Vanyar]] a Noldor, které jako první dorazily k Belegaeru, se při prvním pohledu na moře zalekly a nějaký čas proto žily dál od pobřeží v lesích a pahorkatinách Beleriandu. Po nich překročil Ered Luin i zástup [[Teleri]] poháněný svým pánem [[Elwë]]m.<ref>Tolkien (1992). Str. 43.</ref>
Elwë se jednoho dne při pátrání po svém příteli [[Finwë]]m ztratil v hustém lese [[Nan Elmoth]]u. Místo přítele v lese objevil [[Maiar|Maiu]] [[Melian]], do které se okamžitě zamiloval a zcela zapomněl na svou cestu na západ, neboť v její tváři viděl světlo [[Aman (Tolkien)|Amanu]].<ref>Tolkien (1992). Str. 44.</ref> Panování nad Elwëho lidem se ujal jeho mladší bratr [[Olwë]], který následoval Vanyar a Noldor a byl i se svým lidem [[Ulmo|Ulmem]] přetažen na ostrově na druhou stranu moře, kde také oni spatřili světlo [[Dva valinorské stromy|Dvou stromů]].
Mnozí z Teleri však neodpluli a zůstali v Beleriandu. Ty z nich které k tomu aby zůstali přemluvil [[Ossë]], zůstali na pobřeží a byli známi jako [[Falathrim]], elfové z pobřežního Falasu. Ve vnitrozemí Beleriandu však zůstali také přátelé a příbuzní Elwëho, kteří po něm stále pátrali a nestihli tak odjet spolu s Olwëm přes moře. Elwë, který nakonec procitnul a vyšel z lesa, shromáždil kolem sebe zbývající Teleri a společně vytvořili v lesích Region a Neldoreth říši Doriath. Moc krále Elwëho, známého jako [[Elu Thingol]], uznávali všichni [[Eldar]] žijící v Beleriandu.<ref>Tolkien (1992). Str. 47.</ref>
Za dnů Melkorova zajetí přešli do Beleriandu přes Modré hory také první trpaslíci. Jednalo se o tzv. [[Drobní trpaslíci|Drobné trpaslíky]], kteří byli v pradávných dnech zapuzeni z trpasličích měst na východě, načež se zmenšili vzrůstem i zručností. Sindar netušíc o koho se jedná tyto trpaslíky nejprve dlouho lovili a zabíjeli. Teprve když Ered Luin překročili také trpaslíci z měst Belegostu a Nogrodu a elfové poznali, že se jedná o mluvící a inteligentní bytosti, navázali s trpaslíky přátelštější vztahy.<ref>Tolkien (1992). Str. 161.</ref>
Do Beleriandu nakonec přes Modré hory dorazil také zástup zatoulaných [[Nandor]] vedený [[Lenwëho]] synem [[Denethor (První věk)|Denethorem]]. Doriathský král Thingol Denethora přijal a dovolil mu se svým lidem usadit se v Ossiriandu.<ref>Tolkien (1992). Str. 75.</ref>
=== Války o Silmarily ===
{{Viz též|Beleriandské války|První věk}}
Propuštěný [[Melkor]] ve Valinoru otrávil duše mnohých Noldor pomluvami, zničil za pomoci pavoučice [[Ungoliant]] Valinorské stromy, usmrtil krále Finwëho a ukradnul [[Silmarily]]. I s těmito klenoty poté uprchnul zpět do Středozemě, kde se znovu opevnil ve své staré pevnosti Angband nacházející se severně od zemí Beleriandu, načež se prohlásil Králem světa a začal se připravovat na vyhubení Beleriandských elfů.
Brzy po Morgothově návratu do Středozemě zaútočily na Doriathské království hordy [[Skřeti (Středozem)|skřetů]]. Král Thingol se však dík trpasličím zbraním a pomoci Ossiriandských elfů s vypětím všech sil ubránil a východní část Morgothova vojska v [[První bitva Beleriandských válek|první bitvě Beleriandských válek]] porazil. V boji zahynul pán Nandor Denethor a většina jeho mužů. Ossiriandští elfové, kterým se začalo říkat [[Laiquendi]], se vrátili do své země a od těch časů již nikdy otevřeně nevyšli do války. Círdan a jeho lid byl přesilou zatlačen za hradby svých přístavů.<ref>Tolkien (1992). Str. 76-77.</ref>
Situaci tehdy náhle změnil nečekaný příchod Noldor vyhnaných z Amanu, kteří překročili úžinu [[Helcaraxë]] a opět stanuli ve Středozemi. Morgoth proti nim vyslal svá vojska a rozhořela se bitva [[Dagor-nuin-Giliath]]. Noldor tehdy za prvního východu Slunce skřety rozdrtili a vytlačili přitom sluhy Temného pána ze zemí Beleriandu. Po bitvě založili vítězní vůdcové Noldor svá království v Beleriandu a v severních vysočinách jako hráz mezi zeměmi Eldar a Angbandem. Největším královstvím Noldor se stala země Hithlum v níž sídlil jejich Velekrál [[Fingolfin]] a jeho nejstarší syn [[Fingon]]. Fingonův mladší bratr [[Turgon]], který nějaký čas sídlil ve Vinyamaru, později založil skryté království [[Gondolin]]. [[Finarfin]]ovi synové [[Angrod]] a [[Aegnor]] se svým lidem žili v Dorthonionu a jejich bratr [[Finrod]] vystavěl věž [[Minas Tirith]] na ostrově [[Tol Sirion]], z níž střežil Sirionský průsmyk. [[Fëanor]]ovi synové [[Celegorm]] s [[Curufin]]em sídlili v [[Himlad]]u odkud zabezpečovali Aglonský průsmyk, [[Caranthir]] žil v [[Thargelion]]u a [[Maedhros]] s [[Maglor]]em bránili průchod mezi Lothlannem a východním Beleriandem.
V roce 60 [[První věk|prvního věku]] rozdrtili Eldar Morgothova vojska v Slavné bitvě, [[Dagor Aglareb]], po které následovalo 400 let [[Obležení Angbandu]], ostražitého míru, za kterého Temný pán zbrojil a omezil se pouze na ojedinělé výpady. Mír přinesl zemím Beleriandu velký rozkvět a jeho říše v tom čase bohatly.<ref>Tolkien (1992). Str. 92.</ref> Noldorští tehdy vystavěli svá tajná města [[Gondolin]] a [[Nargothrond]]. Za časů obležení Angbandu přišli do Beleriandu z východu první lidé. Většina z Edain záhy vstoupila do služeb knížat Eldar a připojila se k jejich válce s Temným pánem.
Obležení Angbandu bylo prolomeno v roce 455, kdy vojska Temného pána rozdrtila síly Eldar a Edain v [[Dagor Bragollach]]u. V bitvě byla zničena panství Noldor v Dorthonionu, padnul Aglon, Maglorova brána, drak Glaurung zpustošil Thargelion a skřeti vyplenili značnou část východního Beleriandu. Dva roky po Dagor Bragollachu byla Sauronem dobyta Minas Tirith a Temný pán si tím otevřel cestu do západního Beleriandu Sirionským údolím.<ref>Tolkien (1992). Str. 120-123.</ref>
Po porážce Dagor Bragollachu přešli Ered Luin první zástupy Černých mužů z východu vedení svými pány [[Bór (Středozem)|Bórem]] a [[Ulfang]]em, kteří se usadili ve východním Beleriandu.<ref>Tolkien (1992). Str. 124.</ref> Mnozí z nich se ukázali jako nevěrní v páté velké bitvě Beleriandských válek, kdy byla [[Maedhrosova unie]] Morgothovými sluhy i díky zradě Ulfangových synů [[Nirnaeth Arnoediad|rozprášena]] na pláni Anfauglith.
Po tomto triumfu obsadil Temný pán Hithlum, východní marku a jeho vojska postupně zničila Falas i skryté říše [[Nargothrond]] a [[Gondolin]]. Království Doriath zaniknulo poté, co bylo vypleněno trpaslíky a vzápětí Noldor toužícími po spojených klenotech Nauglamíru a Silmarilu. Přeživší Eldar a Edain se skryly u ústí Sirionu v zemi [[Arvernien]] a na ostrově Balar, kde přežili díky moci Ulma. Fëanorovi synové kvůli své přísaze a touze získat otcovy Silmarily přístavy napadnou a dojde k poslednímu vraždění rodných. Klenoty však nezískají neboť [[Elwing]] a [[Eärendil]]ovi se i se Silmarilem podaří odplout na moře.
== Zánik ==
{{Viz též|Válka hněvu}}
Elwing a Eärendilovi se i s pomocí Silmarilu nakonec podařilo dosáhnout břehů Amanu. Zde přesvědčili Valar, aby vyšli zbývajícím Eldar a Edain bránícím se v Beleriandu na pomoc. Vojsko Valinoru vyrazilo do války hněvu, v níž byl Morgoth drtivě poražen. Obrovská bitva a pád Thangorodrim způsobili velká zemětřesení, při kterých byl téměř celý Beleriand rozerván a zatopen mořem.<ref>Tolkien (1992). Str. 198.</ref>
Porážka Morgotha a zkáza Beleriandu ukončili první věk. Z Beleriandu zbyla jenom malá část Ossiriandu, ve [[Druhý věk|Druhém]] a [[Třetí věk|Třetím věku]] známá jako [[Lindon]] a ostrov [[Tol Morwen]], který byl pozůstatkem místa, kde zemřeli [[Túrin]], [[Nienor]] a [[Morwen]].
== Země a říše Beleriandu ==
Seznam a stručný popis říší a zemí nacházející se v prvním věku v Beleriandu:
'''Arvernien'''
Arvernien byla země ležící na pobřeží Velkého moře v jihozápadním cípu Beleriandu. V této pobřežní oblasti na západ od ústní Sirionu se po pádu Doriathu a Gondolinu skryli přeživší Eldar, kteří zde uprchli ze severu. Udržovali styky s elfy na ostrově [[Balar]], kde přebýval po pádu Falasu Círdan a jeho lid. Proti Morgothovým sluhům je zde bránila moc Pána vod Ulma, avšak ani ta je neochránila před útokem Fëanorových synů toužících po klenotu svého otce. V napadeném Arvernienu došlo k třetímu [[Zabíjení rodných]], z něhož se podařilo uprchnout [[Elwing]] nesoucí silmaril. Společně s Eärndilem díky moci klenotu překonali Velké moře a dopluli do Valinoru, kde pohnuli Valar k útoku proti Temnému pánovi. V nadcházející válce hněvu byl Morgoth definitivně poražen, avšak Beleriand byl v boji zcela zničen. Většina přeživších Eldar po válce odplula do Amanu, kde konečně získali odpuštění Valar. Menší část elfů mezi nimiž byli nejvýznamější Velekrál [[Gil-galad]], Círdan, [[Galadriel]], [[Celeborn]] Doriathský a [[půlelf]] [[Elrond]] zůstala ve Středozemi.
'''Brethil'''
{{Viz též|Brethil}}
Les Brethil se nacházel v severovýchodní části západního Beleriandu. Po založení Doriathského království byl součástí Thingolovi říše, ačkoliv jej od ostatních lesů Doriathu oddělevala řeka Sirion a nebyl zahrnut v Melianině ochranném pásu. S příchodem prvních Edain do Beleriandu povolil Thingol Druhému domu Edain - lidu [[Haladin]], aby se v Brethilu usadil. Po proražení obležení Angbandu a pádu Minas Tirith se lid Haladin ocitnul v první bojové linii a stále častěji čelil nájezdům Morgothových skřetů. Velká část válečníků včetně jejich pána Haldira navíc padla v bitvě [[Nirnaeth Arnoediad]]. V roce 496 bylo Brethilské vojsko Morgothovými sluhy poraženo a Edain, kteří bitvu přežili se až do konce prvního věku skrývali ve svém lese. Po porážce Morgotha se Haladin přidali k ostatním Edain a odpluli na darovaný ostrov Númenor. Brethil spolu s dalšími zeměmi Beleriandu klesnul na mořské dno.
'''Dimbar'''
Dimbar byl pustou zemí v severní části západního Beleriandu, sevřenou mezi řekami Sirionem a Mindebem. Ze severu hraničil s Okružními horami za nimiž leželo skryté město Gondolin.
'''Doriath'''
{{Viz též|Doriath}}
Doriath, čili ''Opásaná země'', byl nejmocnější říší Sindar v Beleriandu. Království se rozkládalo v lesích Neldorethu, Nivrimu a Regionu a protékaly jím přítoky Sirionu, Aros a Esgalduina. Říši založili Elwë Thingol a Maia Melian, která lesy opásala svou mocí. Autoritu krále Thingola tehdy respektovali všichni Eldar žijící v Beleriandu. Sindar záhy navázali styky s trpaslíky, kteří pro ně vyhloubili síně [[Menegroth]]u, hlavního města Doriathu. Navrátivším se Noldor a příchozím [[Atani]] Thingol až na výjimky zakázal vstup do své říše. Na přímluvu Finroda povolil lidu Haladin obývat les Brethil a vstup do Doriathu byl umožněn rovněž Berenovi, Túrinovi, jeho matce Morwen a sestře Nienor. Doriath byl dobyt trpaslíky z [[Nogrod]]u, kteří zatoužili po kráse silmarilu a jejich dávného pokladu [[Nauglamír]]u. Usmrceného krále Thingola vystřídal na trůně jeho vnuk [[Dior]], avšak o silmarilu se tehdy dozvěděli Fëanorovi synové, kteří rovněž království vyplenili a klenotu se zmocnili. Při zkáze Doriathu Dior padnul a Menegroth byl definitivně zničen. Přeživší Sindar poté opustili království a vydali se na jih k ústí Sirionu. Při zkáze Beleriandu klesnul také Doriath na mořské dno.
'''Estolad'''
Estolad, ''Tábořiště'', byl zemí ve východním Beleriandu nacházející se jižně od lesu Nan Emloth. Tento název země dostala po příchodu prvních lidí, kteří se zde na radu Finroda Felagunda usadili. V Estoladu žili vedle sebe lid prvního a druhého domu, avšak po seznámení se s dalšími Eldar odešlo mnoho tisíc z nich do služeb k Noldorským vládcům na sever. Mnoho lidí však zůstalo v Estoladu a žilo zde až do zkázy Beleriandu.<ref>Tolkien (1992). Str. 113-114.</ref>
'''Gondolin'''
{{Viz též|Gondolin}}
Gondolin bylo skryté město obehnané Okružními horami Echoriath nacházející se severně od [[Dimbar]]u. Toto utajené sídlo vybudoval Fingolfinův syn Turgon. Gondolinské vojsko bojovalo v prohrané bitvě nespočetných slz, odkud se Turgonovi i díky hrdinství mužů [[Hadorova domu]] podařilo ustoupit. Gondolin vydržel nejdéle ze všech říší Eldar v Beleriandu. Skrytou polohu města vyzradil Morgothovým špehům teprve [[Maeglin]], kterému neopětovala lásku králova dcera [[Idril]]. Gondolin byl záhy přepaden, dobyt a vypálen. Při obraně města padl rovněž Velekrál Turgon. Ze zkázy se tehdy podařilo uprchnout jen hrstce přeživších vedených Idril a Tuorem.
'''Himlad'''
Hilmad čili ''Chladná země'' byl kraj nacházející se jižně od Aglonského průsmyku mezi řekami Arosem a Celonem. Obývali ji Fëanorovi synové Celegorm a Curufin se svým lidem, kteří průsmyk nazývaný Brána Doriathu střežili proti Morgothovi.<ref name="Tolkien (1992), 97"> Tolkien (1992), Str. 97.</ref> V Dagor Bragollachu dobyli armády Temného pána Aglon a Celegorm s Curufinem byli nuceni ze své země uprchnout. Himlad ležící na hranicích Doriathu tak zůstal opuštěný až do zkázy celého Beleriandu.
'''[[Maglor]]ova brána'''
Jako Maglorova brána byl označován kraj mezi rameny Gelionu v severovýchodním cípu Beleriandu, který proti Morgothovým sluhům strážil Fëanorův syn Maglor. V Dagor Bragollachu se však Maglorovou branou proplazil drak Glaurung, který zpustošil celou okolní zemi a vyhnal odtamtud Maglorův lid. Sám Maglor se poté přidal k svému bratru Maedhrosovi sídlícímu na Himringu, který se podařilo před náporem nepřátel ubránit.<ref>Tolkien (1992). Str. 121.</ref>
'''[[Maedhros]]ova marka'''
Maedhrosova marka, známá též jako Východní marka, byla poměrně rovinatým územím nacházejícím se severně od pramenů Gelionu a jižně od pustého Lothlannu. Tento nejhůře bránitelný vstup do východního Beleriandu bránil se svou jízdou z pahorku [[Himring]]u Fëanorův syn Maedhros až do porážky v Nirnaeth Arnoediad.<ref name="Tolkien (1992), 97"> Tolkien (1992), Str. 97.</ref>
'''Nan Dungortheb'''
Nan Dungortheb, ''Údolí strašné smrti'', byla země nacházející se na severu Beleriandu, mezi královstvím Doriath a pohořím Ered Gorgoth. Poté co Morgoth a Ungoliant společně uprchnuli z Amanu, usadila se pavoučice právě v tomto kraji. Zemi znečistila, zkazila a zplodila zde své potomstvo, které tam i po jejím odchodu tkalo své sítě.<ref>Tolkien (1992). Str. 65.</ref> Elfové i lidé se této zemi v níž tekli jedovaté potoky vyhýbali a procházeli tudy jen v krajní nouzi.<ref name="Tolkien (1992), 95"> Tolkien (1992), Str. 95.</ref>
V Nan Dungortheb se před tím než ji objevil elf [[Eöl]] ztratila Turgonova sestra [[Aredhel]]<ref>Tolkien (1992). Str. 105.</ref> a na své cestě do Doriathu jí prošel též [[Beren]]<ref>Tolkien (1992). Str. 130.</ref>.
'''Nan Emloth'''
Nan Emloth byl les nacházející se v severovýchodní části Beleriandu, východně od řeky Celon. V Nan Emlothu došlo k setkání Elwëho s Maiou Melian. Později se hluboký les Nan Emloth stal sídlem kováře Eöla a jeho syna [[Maeglin]]a.<ref>Tolkien (1992). Str. 269.</ref>
'''Nan-tathren'''
Nan-tathren, ''Vrbové údolí'' či ''Vrbová země'' bylo krajinou v jihozápadním Beleriandu, v místě soutoku Sirionu s Narogem. Až do porážky v bitvě nespočetných slz zde nežilo mnoho obyvatel.<ref name="Tolkien (1992), 95"> Tolkien (1992), Str. 95.</ref>
Po pádu Gondolinu sem podél Sirionu přivedl přeživší Tuor, syn Huorův. Po krátkém zotavení však rychle pokračovali dál až dorazili k pobřeží, kde se usadili.
'''Nargothrondská říše'''
{{Viz též|Nargothrond}}
Království Nargothrond, nacházející se v západním Beleriandu, bylo největší říší Eldar v Beleriandu, na severu sahající k pohoří Ered Wethrin a z východu a ze západu ohraničená řekami Teiglin a Nenning. Skryté hlavní město Nargothrond leželo ve vysočině Taur-en-faroth přibližně na středním toku řeky Narog. Město založil Finarfinův syn Finrod, který jej zbudoval za pomoci trpaslíků z Ered Luin, od kterých si za tento čin vysloužil přízvisko ''Felagund'' čili ''Hlubitel jeskyní''. Za Finrodovi vlády udržovali Nargothrondští Noldor dobré vztahy s trpaslíky, s Círdanovým lidem z Falasu i s nově příchozími lidmi. Po porážce v Dagor Bragollachu však do Nargothrondu přišli [[Fëanorovi synové|Fëanorovi synové]] Celegorm a Curufin, kteří proti králi poštvali jeho lid a zapuzený Finrod zanedlouho zahynul v [[Sauron]]ově vězení na ostrově [[Tol-in-Gaurhoth]]. Zpráva o jeho smrti otevřela Nargothrondským oči a Fëanorovi syné byli vyhnáni, načež se vlády chopil Finrodův bratr [[Orodreth]]. Jeho vláda byla charakteristická skrýváním, což změnil až [[Húrin]]ův syn [[Túrin]]. Ten získal u královského dvora velký vliv, načež Noldor z Nargothrondu vyšli otevřeně do války proti Temnému pánovi. Morgoth však díky tomu odhalil přesnou polohu do té doby skrytého města a po porážce [[Bitva u Tumhaladu|u Tumhaladu]], v níž padl i král Orodreth, v roce 495 bylo město vypleněno a zcela zničeno. Nějaký čas v něm poté přebýval drak Glaurung, po němž se v troskách města usadil trpaslík [[Mîm]], kterého nakonec usmrtil stařec Húrin.
'''Nevrast'''
Jméno Nevrast znamenající ''Bližší břeh'', nejprve užívané jako označení pro celé severozápadní pobřeží Středozemě<ref>Tolkien (1992). Str. 270.</ref>, bylo užíváno pro zemi nacházející mezi mořem a horami Ered Wethrin a Ered Lómin. Uprostřed této horami sevřené nížiny leželo bažinaté jezero Linaewen. Prvními osídlenci Nevrastu se stali v hvězdných letech Sindar. Po návratu do Středozemě se v Nevrastu usadil také mladší Fingolfinův syn Turgon se svým lidem. Ten vystavěl své sídlo [[Vinyamar]] na západním pobřežím pod horou Taras. Nevrast se stal první místem, kde se Sindar a Noldor smísili. Turgon nechal po rádách Ulma tajně vystavět své nové sídlo [[Gondolin]], kam z Nevrastu odvedl všechen svůj lid.<ref>Tolkien (1992). Str. 99-100.</ref> Do opuštěného Vinyamaru přišel dík Ulmově moci [[Huor]]ův syn [[Tuor]], který se odtamtud vydal varovat Turgona do Gondolinu před chystající se zradou. Opuštěný Nevrast se na konci prvního věku se potopil se zbytkem Beleriandu na mořské dno.
'''Ossiriand''' [[Soubor:Brilthor.jpg|thumb|right|250px|Řeka [[Brilthor]] protékající [[Ossiriand]]em]]
{{Viz též|Ossiriand}}
Název Ossiriandu ''Země sedmi řek'' odkazuje na řeku Gelion a jeho šest levých přítoků vytékajících z Ered Luin. Zemi obývali Zelení elfové [[Laiquendi]], které přes Modré hory přivedl ještě před prvním východem Slunce jejich vůdce Denethor. Od první velké bitvy, v níž padla většina Ossiriandských včetně Denethora, se Laiquendi skrývali a nevycházeli otevřeně do boje. Při zkáze Beleriandu se Ossiriand stal jedinou zemí na západ od Ered Luin, kterou nezatopilo vzbouřené moře. Od druhého věku byl znám jako [[Lindon]].
'''Thargelion'''
Thargelion, čili ''země za Gelionem'', byl kraj nacházející se mezi Gelionem a Ered Luin. Od jižněji položeného Ossiriandu jej dělila řeka [[Ascar]]. Na severu země se nacházelo studené jezero [[Helevorn]], na které shlížela hora Rerir. Tuto zemi po návratu Noldor osídlil Fëanorův syn Caranthir. Kraj byl proto rovněž znám jako '''Dor Caranthir''' čili ''Caranthirova země'', Sindar však zemi ještě před příchodem Noldor nazývali '''Talath Rhûnen''', ''Východní dolina''. Byl to právě Thargelion, kde se Noldor poprvé setkali s trpasliky z Ered Luin. V zemi též po přechodu hor nějaký čas pobýval Druhý dům Edain. Proti Haladin však Temný pán vyslal skřetí vojsko, které by bylo Edain zcela rozprášilo, kdyby je od zkázy nezachránil Caranthir. Vůdkyní Druhého domu se tehdy stala [[Haleth]], která svůj lid z Thargelionu odvedla na západ a usadila se v Brethilu. Mír v zemi byl narušen po Dagor Bragollachu, kdy do Thargelionu vtrhli skřeti a drak Glaurung, který poplenil krajinu okolo Gelionu. Caranthir s přeživšími ze zkázy uprchnul a připojil se ke svým bratrům na [[Amon Ereb|Amon Erebu]]. Zničený Thargelion se po válce hněvu s většinou Beleriandu potopil na konci prvního věku na dno moře.
{{endspoiler}}
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references/>
{{Překlad|en|Beleriand|173740891}}
=== Literatura ===
* {{Citace monografie
| příjmení = Tolkien
| jméno = John Ronald Reuel
| odkaz na autora = John Ronald Reuel Tolkien
| překladatelé = Stanislava Pošustová
| editoři = Christopher Tolkien
| titul = Silmarillion
| odkaz na titul = Silmarillion
| vydavatel = Mladá fronta
| místo = Praha
| rok = 1992
| isbn = 80-204-0336-1
| ref = Ref-Silmarillion
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Tolkien
| jméno = John Ronald Reuel
| odkaz na autora = John Ronald Reuel Tolkien
| překladatelé = Stanislava Pošustová-Menšíková
| editoři = Christopher Tolkien
| titul = Nedokončené příběhy Númenoru a Středozemě
| odkaz na titul = Nedokončené příběhy
| vydavatel = Argo
| místo = Praha
| rok = 2009
| isbn = 978-80-257-0193-5
| ref = Ref-Nedokončené příběhy
}}
=== Související články ===
* [[Středozem]]
* [[Beleriandské války]]
{{Portály|Tolkien}}
[[Kategorie:Geografie Středozemě]]
| |||