Jindřich Zdík: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 13:
Roku [[1136]] se Jindřich Zdík dostal do sporu s brněnským údělným knížetem Vratislavem o statky v [[Blansko|Blansku]]. V letech [[1137]]–38 vykonal druhou pouť do Jeruzaléma.
{{Citát|A tak, když jsem toto v mysli pečlivě rozvažoval a pozoroval, že po cestě Boží jedni jdou tak, druzí onak, já Jindřich, z Boží vůle nehodný služebník olomouckého kostela, zatoužil jsem, abych byl včleněn mezi syny Boží, a uvažoval jsem i o tom, jaké dary bych dal za hojné dary Bohem mi udělené... přišlo mi, jak doufám, vnuknutím bOžím ny mysl, abych se vydal na zbožnou pouť do Jeruzaléma navštívit slavný hrob Páně a ostatní svatá místa a na místě, kde stanuly jeho nohy, pomodlil se k Pánu svému Ježíši. A když jsem se tam s pomocí boží dostal a na svatých místech nějaký čas pobyl, častěji jsem si opakoval onen výrok svatého Jeronýma: "Je chvalitebné, ne že jsi v Jeruzalémě byl, ale že jsi v Jeruzalémě dobře žil..."|''Jindřich Zdík'' v zakládací listině [[Strahovský klášter|Strahovského kláštera]] <ref>{{Citace monografie | příjmení = Sommer | jméno = Petr | odkaz na autora = Petr Sommer | příjmení2 = Žemlička | jméno2 = Josef | odkaz na autora2 = Josef Žemlička | příjmení3 = Mašek | jméno3 = Michal | odkaz na autora3 = Michal Mašek | spoluautoři = a kol. | titul = Vladislav II. Druhý král z Přemyslova rodu | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2009 | počet stran = 264 |strany = 13| isbn = 978-80-7106-512-8}}</ref>|}}
Ze Svaté země si dovezl relikvii [[sv. Kříž|sv. Kříže]]. V roce [[1138]] se zúčastnil [[Druhý lateránský koncil|Druhého lateránského koncilu]] v Římě.
Po smrti českého knížete Soběslava I. se postavil za Vladislava II. a podporoval ho v jeho boji o nástupnictví s moravskými údělnými knížaty (ti se opírali o [[seniorátní právo]]). Roku [[1142]] dal Jindřich Zdík údělníky do klatby a vyhlásil nad diecézí [[interdikt]] a odešel do Prahy. Předtím se však pokusil údělníky odradit od vystoupení proti Vladislavovi. Po porážce Vladislava v [[Bitva u Vysoké|bitvě
V roce [[1144]] se navrátil do Olomouce. Od římského krále [[Konrád III.|Konráda III.]] a později od knížete Vladislava II. si vymohl tzv. [[imunita (právo)|imunitu]] (poddaní biskupa byli vyjmuti z pravomocí údělníků a zbaveni zemských povinností) a právo ražby mincí. Díky imunitě se Olomoucké biskupství stalo na Moravě samostatným církevně-politickým útvarem, který napříště nespadal pod moc moravských údělných knížat.<ref name="bistricky"/>
|