Pečeněhové: Porovnání verzí

'''Pečeněžská unie''' nebo '''Pečeněhové''' ([[Arménština|arménsky]] ''Badzinag'', [[Ruština|rusky]] ''Pečeněgi'' (''Πеченеги''), [[Řečtina|řecky]] ''Patzinakoi'' (''Πατζινάκοι''), ''Petsenegoi'' (''Πετσενέγοι''), ''Patzinakitai'' (''Πατζινακίται''), [[Maďarština|maďarsky]] ''Besenyő'', [[Latina|latinsky]] ''Pacinacae'', [[Staroturečtina|staroturecky]] ''Beçenek'', [[Turečtina|turecky]] ''Peçenekler'') byli jeden z historicky primárních 24 kmenů [[Oghuzští Turci|Oguzských Turků]]. Byli to [[Nomádi|polonomádi]] kteří mluvilymluvili jazyky náležejícími do [[Turkické jazyky|turkické jazykové rodiny]]. I přesto že [[Pečeněžština|pečeněžský jazyk]] spadal do Oguzské skupiny, dorozumívali se převážně [[Kypčacké jazyky|kypčackými jazyky]].<ref name="Wolf"/>

* Podle [[Omeljan Pritsak|Omeljana Pritsaka]], byli Pečeněhové potomci dávných [[Kanglyové|Kanglyů]] čili [[Kangarská unie|Kangarů]] {{#tag:ref|V Číně byly známy jako '''Kchang-ťü'''ové, v Orchonských nápisech jako '''Kenger'''eové, a na západě a v islámském světe jako '''Badžanak'''ové (lat. Pacinacae, Besenyo, řecky Patzinacs, slovansky Pečenezi, Pečenegi), jejichž vlastní označení bylo '''Kangar'''|group=pozn.}}<ref>Golubovsky, P., Печенеги, Торки и Половцы до нашествия татар. SPb, 1884. p.55, in L.Gumilev, Ancient Türks, Ch.20 (rusky)</ref>. Podle něj Pečeněhové pocházejí z [[Taškent]]u. Byli aglomerátem [[Tocharové|Tocharů]], východoíránských a více typů turkických národů. JejichNáboženství náboženstvívyznávali serůzná pohybovala- od [[buddhismus|buddhismu]], přes [[zoroastrismus|zoroastrismu]], [[manicheismus|manichejsmu]], [[křesťanství]], [[šamanismus|šamanismu]], až apo [[islám]]u.

* V [[epos]]eu od [[Mahmúd Kašgarský|Mahmúda Kašgarského]] (Mahmud al-Kāshgharī) '''''[[Divân-ı Lügati't-Türk]]''''' <ref>{{Cite book

{{Citát|…ve svazu Oguzů je 22 divizií…divizí…}}

VVe [[Staroturečtina|staroturečtině]] jejich domorodý název znamená: ''příbuzní, švagrové'' <ref name="Pečeněh"/>. Jako každý kmen či klan patřící do skupiny [[Oghuzští Turci|Oguzů]] měli a mají svůj znak – [[Tamga|tamgu]]. Jejích zvířecím totemem byl ''[[Moták pochop]]''.

{{Citát|Kdyby nebylo Pečeněhů, Maďaři by nedobyli Panónii a Slované by se nikdy nerozdělili na západní a jižní. Kdyby nebylo je, Kyjevské knížetství by nezosilnělo tak, aby mohlo v 10. století vyplenit Byzanci a zničit hlavní centrum Evropské civilizace. Bez nich by Alexius Komnenos neporazil seldžucké Turky a křižácké výpravy by se odložiliodložily, nebo by se vůbec neuskutočnilineuskutočnily.|Macartney|250}}

Pečeněhové původně pocházeli ze [[Střední Asie]] z oblasti jihozápadní [[Sibiř]]e. V syrských kronikách je nalezneme pod názvem ''„Kangar“'' spomenutýchuváděných už v 6. století. O mnoho početnější zmínky o nich však pocházejí z 9. století, kdy je nacházíme kočovat v stepích mezi řekou Volha a Aralským jezerem. AťAčkoli byli vvelmi bojischopní moc schopníbojovníci, osudným se pro ně stal moment, kdy se proti nim spojili takoví mocní soupeři, jako [[Chazaři]] a [[Uzové]], někdy nazývaní i [[Oghuzové|Oguzové]] a společnými silami je vytlačili na západ. Jenom nepatrné zlomky tohoto etnika, kterýchs nimiž se ještě v roce 922. střetlsetkal [[Ibn Faldán]], zůstaly ve svých starých sídlech při řece Ural, ježnež sebyli rozptýlili meziasimilováni Uzy. Pečeněhové postupně obsadili dolní tok [[Volha|Volhy]], [[Don]]u, [[Dněpr]]u. Později však žili na území mezi [[Volha|Volhou]] a [[Dunaj]]em jako kočovní chovatelé dobytka. Zde se dostali do sporu s [[Kyjevská Rus|Kyjevskou Rusí]], od kteréníž utrpěli několik porážek (poslední větší ods [[Jaroslav Moudrý|JaroslavaJaroslavem MoudréhoMoudrým]] v roce [[1037]]). Jejich armáda v [[10. století]] pronikla do [[Byzantská říše|Byzance]] a na území [[Bulharsko|Bulharska]]. Bojovali také s [[Maďaři|Maďary]], načež je v [[Etelköz]]u u pontských [[step]]í porazili, a poté hnali přes [[Karpaty]] do [[Karpatská kotlina|Karpatské kotliny]] a [[Panónie]], kde později založilvznikl [[Uhersko|Uherský stát]].

{{Citát|Patzinakia'', oblastúzemí Pečeněhů, se protáhla na západ až k řece [[Siret]] (nebo dokonce k [[Východní Karpaty|Východním Karpatům]]), a byla vzdálená na čtyři dny cesty od '''„[[Uhersko|Tourkia's]]“''' [Maďarsko]. Celá Patzinakia je rozdělená do osmi provincií se stejným počtem velkých knížat. Provincie jsou tyto: název první provincie je Irtim, druhé Cour, třetí Gyla, čtvrté Koulpei, páté Charaboi, šesté Talmat, sedmé Chopon, osmé Copon. V okamžiku, kdy byli Pečeněhové vyhnáni ze své země, jejich princové byli: v provincii Irtim - Baicas, v provincii Cour - Konel, v provincii Gyla - Kourkoutai, v provincii Koulpei - Ipaos, v provincii Charaboi - Kaidoum, v provincii Talmat - Kostas, v provincii Chopon - Giazis, v provincii Copon - Batas}}<ref>{{Cite book

Sám kníže [[Svjatoslav I. Igorevič|Svjatoslav I. (Barys)]] neměl kvůli častým výbojům čas se správě státu příliš věnovat, protože značnou část vlády prožil rozsáhlými taženími proti svým sousedům. Na místo něj spravovalizemi spravovala [[Kyjevská Rus|Kyjevskou Rus]] [[Olga (Kyjevská Rus)|Olga]] spolu s jeho syny [[Jaropolk I.|Jaropolkem]], [[Oleg|Olegem (Jolig)]] a [[Vladimír I.|Vladimírem]].<ref name="Grek475">{{Citace monografie | příjmení = Grekov | jméno = Boris Dmitrijevič | rok = 1953 | titul = Kyjevská Rus | vydavatel = Nakladatelství Československé akademie věd | místo = Praha | stránky = 475 | poznámka = Dále jen [Grekov]}}</ref> V roce [[968]], Pečeněhové napadli a pak obléhali město [[Kyjev]]. V létech [[970]]-[[971]] se část z nich připojilipřipojila ke Kyjevskému knížeti Svjatoslavovi v jeho byzantském tažení, ale nakonec v březnu [[972]], při přechodu přes [[Dněpr]] na něj z popudu Byzantinců zaútočili a většinu vojska spolu s kyjevským knížetem pobili. Pečeněžský [[Kurja (chán)|chán Kurja]] si udělal z jeho lebky kalich podle tradičního stepního nomádského zvyku.<ref name="Grek475"/><ref name="DrsPic137">Drška, Picková, s. 137</ref>

V arménských kronikách [[Matouš z Edessy|Matouše z Edessy]] jsou Pečeněhové zmíněnyzmíněni několikrát. Zmínka v kapitole 103, je o [[Bitva u Mantzikertu|bitvě u Malazgirtu (1071)]]. V této kapitole je řečeno, že spojenci "Říma", kmeny Padzunaků a Uzů (větví Oguzských Turků), změnilyzměnili své strany na vrcholu bitvy a začali bojovat proti byzantským sílámsilám bok po boku se [[Seldžukové|Seldžuckými Turky]]. Podle Byzantského kronikáře Kinnamose, ve [[12. století]], Pečeněhové bojovali jako žoldáci pro císaře [[Manuel I. Komnenos|Manuela I.]] v jižní Itálii proti [[Normané|normanskému]] králi Sicílie [[Vilém I. Sicilský|Vilému I.]]. Ve [[13. století]] už se jejich svaz rozpadal.<ref name="Wolf"/> <!-- Pečeněhové se smísili s okolním obyvatelstvem a ve [[14. století]] zanikli.<ref name="Wolf"></ref> --> V [[15. století]] v [[Uhersko|Uhersku]] někteří obyvatelé přijali příjmení Besenyö, což maďarsky znamená Pečeněg; nejvíce jich bylo v dnešní župě [[Tolna]]. Nakonec odešli na [[Balkán|Balkánský poloostrov]], kde byli postupně [[asimilace|asimilováni]].