Nominativ: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
EmausBot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.2+) (Robot: Přidávám bar:Nominativ
+konkurence s instrumentálem
Řádek 18:
 
Nominativ se vyskytuje také v jednočlenných větách jmenných (''Letadlo!''), zejména pak v nápisech (''Radnice'', ''Východ''), nadpisech (''Nominativ'') a titulech (''Psohlavci'').
 
=== Konkurence nominativu a instrumentálu ===
Ve vazbách [[přísudek|přísudku]] jmenného se [[spona (sloveso)|sponou]] si nominativ a [[instrumentál]] konkurují. Platí následující pravidla:<ref>[http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=610 Internetová příručka [[Ústav pro jazyk český|Ústavu pro jazyk český]]]</ref>
*Pokud je sponou samostatné [[přídavné jméno]], po slovese ''být'' se vždy používá nominativ: ''Matka je nemocná''. Po slovese ''stát se'' se obvykle používá instrumentál: ''Karlův most se stal světoznámým''. Nominativ je v tomto případě přípustný, ale užívá se výjimečně.
*Pokud je sponou [[podstatné jméno]], užívá se po slovese ''stát se'' vždy instrumentál.
*Pokud je sponou podstatné jméno, užívá se po slovese ''být'' instrumentál tehdy, pokud je daný příznak platný pouze dočasně, aktuálně - zejména pokud jde o povolání, vykonávanou činnost: ''Otec je učitelem''. Instrumentál se také často používá v odborném stylu pro zdůraznění rozdílu mezi podmětem věty a sponou: ''Vzorce jsou jen formálně jiným zápisem''. Nominativ se používá, pokud je daný příznak považován za trvalý: ''Je to lhář!'' ''Pes je přítel člověka.'' ''Otec je dobrý učitel.'' Protože pravdivost lze považovat za trvalou hodnotu, je možné často užívanou vazbu: ''Je pravdou, že...'' považovat za chybnou.
*Pokud je sloveso být spojeno se slovesem [[fázové sloveso|fázovým]] nebo [[modální sloveso|modální]], obvykle se u podstaných jmen užívá instrumentál: ''Přestal být dobrým učitelem.'' ''Chtěl bych být medvídkem.''
 
== Nominativ v němčině ==
Řádek 28 ⟶ 35:
{{Wikislovník|nominativ}}
=== Reference ===
<references />
# Havránek, Bohuslav – Jedlička, Alois. Stručná mluvnice česká. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Fortuna, 2002, s. 56. ISBN 80-7168-555-0.
 
# Gallmann, Peter. Duden – Die Grammatik. 7. Aufl. Mannheim, Leipzig, Wien, Zürich: Dudenverlag, 2005. s. 817–822. ISBN 3-411-04047-5.
=== Literatura ===
#* Havránek, Bohuslav – Jedlička, Alois. Stručná mluvnice česká. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Fortuna, 2002, s. 56. ISBN 80-7168-555-0.
#* Gallmann, Peter. Duden – Die Grammatik. 7. Aufl. Mannheim, Leipzig, Wien, Zürich: Dudenverlag, 2005. s. 817–822. ISBN 3-411-04047-5.
 
=== Související články ===
*[[Skloňování]]
Řádek 35 ⟶ 46:
*[[Podstatné jméno|Podstatná jména]]
*[[Česká podstatná jména]]
 
 
{{Mluvnické pády}}