Wikipedie

Dějiny Bulharska: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Řádek 22:
{{viz též|Bulharské knížectví}}
[[Soubor:Bulgaria-SanStefano -(1878)-byTodorBozhinov.png|right|thumb|Moderní Bulharsko vzniklo z počátku v roce 1878 na základě mírových smluv v San Stefanu mnohem větší než dnes, avšak po Berlínském kongresu bylo (k nelibosti Bulharů) podstatně zmenšeno]]
 
Dějiny moderního Bulharska začínají bojem za znovuobnovení státu a znovuuvědomění národa. Tato první hnutí, která později směřují k [[bulharské národní obrození|národnímu obrození]], se objevují od konce [[18. století]]. Nicméně díky strategickému významu celé země, která se nachází velmi blízko metropoli celé osmanské říše, [[Istanbul]]u, vedla k tomu, že Turci Bulharsko pro sebe velmi úzkostlivě bránili. V 19. století ale přesto dochází k rozvoji náboženství, kultury i obnově jazyka. V roce 1870 bulharská církev získala autonomii na Cařihradském patriarchátu, ve kterém však dominovali hlavně Řekové a který Bulhaři rozhodně nemohli považovat za svojí [[národní církev]]. V dubnu 1876, v časech [[Velká východní krize|velké východní krize]], propuká tzv. [[dubnové povstání]], centrem nespokojenců se stává město [[Plovdiv]]. Strádání bulharského lidu přitahuje pozornost evropských zemí, kteří se o oblast osmanské [[Rumélie]] začínají více zajímat. Po [[Rusko-turecká válka (1877-1878)|rusko-turecké válce]] v letech [[1877]] až [[1878]] dochází k vzniku [[Sanstefanské Bulharsko|Sanstefanského Bulharska]], které se rozkládá od dnešní [[Albánie]] až k [[Soluň|Soluni]] a [[Dobrudža|Dobrudži]]. Po [[Berlínský kongres|Berlínském kongresu]], který se rovněž odehrál v roce [[1878]], je Bulharsko ale uznáno jen jako autonomní knížectví. To však nezabírá celé dnešní Bulharsko; oblasti jižně od pohoří [[Stara Planina]] až k hranici s dnešním [[Řecko|Řeckem]] se stávají součástí autonomní provincie [[Východní Rumélie]]. Ta má být odpovědí na nespokojenost hlavně místních Turků, kteří se obávali vzniku a rozšiřování bulharského státu.
Dějiny moderního Bulharska začínají bojem za znovuobnovení státu a znovuuvědomění národa. Tato první hnutí, která později směřují k [[bulharské národní obrození|národnímu obrození]], se objevují od konce [[18. století]]. Nicméně díky strategickému významu celé země, která se nachází velmi blízko metropoli celé osmanské říše, [[Istanbul]]u, vedla k tomu, že Turci Bulharsko pro sebe velmi úzkostlivě bránili.
 
V 19. století ale přesto dochází k rozvoji náboženství, kultury i obnově jazyka. V roce 1870 bulharská církev získala autonomii na Cařihradském patriarchátu, ve kterém však dominovali hlavně Řekové a který Bulhaři rozhodně nemohli považovat za svojí [[Bulharský exarchát|národní církev]].
 
V dubnu 1876, v časech [[Velká východní krize|velké východní krize]], propuká tzv. [[dubnové povstání]], centrem nespokojenců se stává město [[Plovdiv]]. Strádání bulharského lidu přitahuje pozornost evropských zemí, kteří se o oblast osmanské [[Východní Rumélie]] začínají více zajímat.
 
Po [[Rusko-turecká válka (1877-1878)|rusko-turecké válce]] v letech [[1877]] až [[1878]] dochází k vzniku [[Velké Bulharsko|Sanstefanského Bulharska]], které se rozkládá od dnešní [[Albánie]] až k [[Soluň|Soluni]] a [[Dobrudža|Dobrudži]].
 
Po [[Berlínský kongres|Berlínském kongresu]], který se rovněž odehrál v roce [[1878]], je Bulharsko ale uznáno jen jako autonomní knížectví. To však nezabírá celé dnešní Bulharsko; oblasti jižně od pohoří [[Stara Planina]] až k hranici s dnešním [[Řecko|Řeckem]] se stávají součástí autonomní provincie [[Východní Rumélie]]. Ta má být odpovědí na nespokojenost hlavně místních Turků, kteří se obávali vzniku a rozšiřování bulharského státu.
 
V jeho čele měl stanout kníže zvolený bulharskou elitou a schválený evropskými mocnostmi. V rámci politického kompromisu mezi silným vlivem [[Ruské impérium|Ruska]] a obavami zbytku Evropy z rusofilního [[Balkán]]u padla nakonec volba na [[Alexandr I. Bulharský|Alexandra]], synovce manželky tehdejšího ruského cara [[Alexandr II. Nikolajevič|Alexandra II.]]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Dějiny_Bulharska“