Ultrafialové záření: Porovnání verzí

Podle moderních modelů [[evoluce]] je vznik a evoluce prvotních [[Bílkovina|proteinproteinů]]ů a [[enzym]]ů schopných reprodukce připisován právě existenci ultrafialového záření. To způsobuje, že sousední dvoušroubovicové páry [[thymin]]u v [[DNA]] se mohou spojit do kovalentní vazby a tím přerušit vlákno, které reproduktivní enzymy nedokáží zkopírovat. To během genetické replikace či syntézy proteinů vede k posunutí proti sobě orientovaných bází DNA, jehož konečným důsledkem je selhání přenosu genetické informace a smrt organizmu. První prokaryotické organizmy, které se přibližovaly hladině prehistorických oceánů – před tím, než byla zformována [[ozónová vrstva]], blokující většinu ultrafialového záření – neustále hynuly. Těch několik málo přeživších si vytvořilo enzymy, které přepracovaly a rozbily thyminové kovalentní vazby (tzv. {{cizojazyčně|en|excision repair enzymes}} – enzymy opravující vynechání při spiralizaci). Mnoho enzymů a bílkovin, které se účastní moderní [[mitóza|mitózy]] a [[meióza|meiózy]], jsou extrémně podobné enzymům opravujících vynechání při spiralizaci a jsou považovány za potomky enzymů, které poprvé přestály působení ultrafialového záření.<ref>Margulis, Lynn a Sagan, ''Origins of Sex: Three Billion Years of Genetic Recombination'', Yale University Press, Dorion, 1986</ref>

UV záření, jakožto oblast [[elektromagnetické spektrum|elektromagnetického spektra]], se dělí na '''blízké ultrafialové''' záření o [[vlnová délka|vlnové délce]] 400 – 200 [[nanometr|nm]]) a '''daleké ultrafialové''' záření (200 – 10 nm), resp. energií [[foton|fotonů]]ů mezi 3,1 a 124 [[elektronvolt|eV]].

* Pekárek, L, Šístek, P., Jelínek, L.,:'' Neionizující záření expozice a zdravotní rizika '',SZÚ 2006

<references />