U běžných konvenčních kotlů jsou spaliny odváděny do [[komín]]a bez dalšího využití. Kondenzační kotle však dokáží využít latentní tzv. kondenzační teplo, což umožňuje větší plocha výměníku kotle. Při spalování plynu v kotli vzniká chemickou reakcí určité množství vody. Při hoření dochází k odparu této vody a ta poté v podobě vodní páry. Ta spolu s oxidem uhličitým a dalšími produkty hoření tvoří spaliny a je odváděna z kotle komínem do ovzduší. SpalinyKondenzační takkotle odvádějívšak idokáží částvyužít akumulovanéi tepelnékondenzační [[energie]],teplo kteroutéto nazýváme [[Entalpie|latentní teplo]]páry. PokudJe seto tyto spaliny ochladí pod teplotuumožněno jejich [[rosný bod|rosnéhopracovní bodu]]teplotou, dojdekterá keje změněnižší, skupenstvínež ateplota kondenzacivaru obsaženévody vodníza [[pára|páry]]běžného spojenétlaku. s uvolněním tohoto tepla.
Pokud se spaliny ochladí pod teplotu jejich [[rosný bod|rosného bodu]], dojde ke změně skupenství a kondenzaci obsažené vodní [[pára|páry]] spojené s uvolněním [[skupenské teplo|skupenského tepla]].
Energie, kterou lze takto získat, odpovídá rozdílu mezi [[spalné teplo|spalným teplem]] a [[výhřevnost]]í daného paliva.
Kondenzační kotle mají smysl jen při pálení uhlovodíků (zemní plyn, topný olej, biopaliva). Při spalování uhlí, které obsahuje jen velmi málo vodíku, je účinek kondenzace zanedbatelný.
