Základem knihovny se stala knihovna stejnojmenného kláštera, jehož počátky sahají do [[6. století]], a který byl jedním z nejvýznamnějších klášterů v Paříži. Existence klášterní knihovny je potvrzena až ve [[12. století]] díky rukopisu (dnes uloženém v městské knihovně v [[Soissons]]) nesoucímu její [[ex libris]]. Katalog ze [[13. století]] čítá 226 svazků (liturgické knihy v něm nebyly zahrnuty). V [[18. století]] byla knihovna jako jedna z mála v Paříži otevřena veřejnosti. Za [[Velká francouzská revoluce|Velké francouzské revoluce]] byl klášter zrušen a roku [[1790]] se stal i s knihovnou národním majetkem. Knihovna byla přejmenována na Knihovnu Pantheonu (až do období [[Restaurace Bourbonů|Restaurace]]). Knihovna byla obohacena o zhruba 20 000 děl, což byly konfiskáty z jiných zrušených klášterů a zisky z [[napoleonské války|napoleonských válek]]. V roce [[1828]] získala královským dekretem [[Povinný výtisk|právo povinného výtisku]] v oblasti [[teologie]], [[filosofie|filozofie]], [[právo|práva]] a [[lékařství]] a stala se knihovnou veřejnou i univerzitní. Od roku [[1851]] sídlí ve své současné budově, která je chráněná jako [[monument historique|historická památka]].
== Stavba ==
Řádek 11:
[[Fasáda]] ve stylu italské [[renesance]] nese mezi [[pilastr]]y pod okny vedoucími do studovny jména 810 slavných básníků, myslitelů a vědců.
V přízemí se nachází [[vestibul]], po jeho obou stranách jsou umístěny depozitáře a kanceláře. Celé první patro slouží jako studovna o rozloze 1780 m<sup>2</sup>. Prostor je uprostřed rozdělen 16 železnými sloupy, na kterých spočívají dvě řady železných oblouků nesoucích střechu. Stěny jsou až do výše pěti metrů obklopeny regály s knihami. V polovině vede [[Galerie (stavba)|galerie]] přístupná čtyřmi schodišti v každém rohu místnosti.
