|
===Průběh turnaje===
Mongolci přijeli na judo turnaj v [[Mnichov|Mnichově]] jako velká neznámá, protože Mongolsko ještě nebylo členem IJF. V Mongolsku se už po staletí mladí chlapci účastní slavností na kterých závodí na koních, v lukostřelbě a v zápase zvaném böch (Бөх). Jde o souboj dvou můžu, který je v mnoha směrech judu podobný, ale narozdílna rozdíl od juda je postaven na hrubé síle a fyzické zdatnosti než technice. Všichni mongolští judisté jsou zápasníci v böch a to platí i dnes. Bujadá byl předposledním zástupcem Mongolska, který se na tatami v Mnichově objevil. Jeho předchůdci díru do světa neudělali a proto ani od něj se nečekal extra výkon. V prvním kole ho čekal Američan Okada, který měl velmi slušnou techniku nohou. Hned v úvodu se Okada pokusil o uchimatu, ale Bujadá techniku ustál a navíc Američana zvedačkou hodil, jenže už za vymezeným územím. Tento scénář se opakoval první polovinu zápasu. V polovině zápasu Mongolec prohrával na dvě shida. První dostal za to, že si nebyl schopný zavázat pásek od judogi, který mu neustále padal a druhé za nepovolené chvaty. Dvě minuty před koncem zápasu se mu však podařilo vystíhnout moment útoku kdy Okadu dostal kontrachvatem na zem a tam do páčení. Okada zápas odplácal (vzdal). Další zápas se Švýcarem Burkhardem měl podobný průběh. Bujadá čekal na nástupy svého soupeře kdy ho následně kontrachvaty povaloval na zem a do páčení nebo držení. Švýcarovi se však pokaždý podařilo ze sevření Mongolce dostat, ale nakonec prohrál na praporky rozhodčích. Ve čtvrtfinále čekal Bujadu tehdy suvéren této kategorie Japonec [[Takao Kawaguči]]. Zápas byl plný krásného ne-waza, který oceňovali diváci potleskem. Pokaždé když rozhodčí zápas přerušil šli hned oba aktéři opět na zem kde byl jednou Mongolec nahoře a jindy zas Japonec. V polovině zápasu Bujadá podmetl Kawagučiho na zem technikou kouchi-gari a snažil se páčit Japoncův loket. Ten se ovšem nedal a sám Mongolce převalil do držení. Po 8s se však Molgolec ze sevření dostal a sám Japonce chytil do držení. Kawaguči se zachránil tím, že se vyplazil/vysoukal s Bujadou za hrací plochu. Po přerušení bylo něco špatně. Bujadá se držel za palec u nohy a Kawagučí sténal v bolestech držíc se za pás. Sovětský rozhodčí nejprve situaci odehrávající se na tatami přihlížel, místo aby povolal doktora. Nakonec ho trenér Kawagučiho posunky přesvědčil ať zavolá doktora. Za ten čas však Kawaguči, se kterým to nevypadalo dobře, zranění (dvě zlomená žebra) rozdýchal a po ošetření Bujady se pokračovalo dál. Japonec zbytek zápasu ubránil Mongolce a po uplynutí časové doby rozhodčí za vítěze určili Kawagučiho což řada diváků v publiku ocenila pískotem. V opravách nejprve vyřadil Tchajwance Chenga technikou boků a ve finále oprav se utkal se Západoněmcem Koppenem. Taktický boj vyzníval od začátku pro Bujadu, ale Němec si v průběhu zápasu, po jednom z ne-waza začal stěžovat na bolest v oblasti hrudníku a byl několikrát ošetřován. Bujadá nakonec zápas vyhrál před časovým limitem technikou juji-gatame (páčení). Taktické šachy od Západoněmce byla jen předehra toho co ho čekalo ve finálovém kole s Francouzem [[Jean-Jacques Mounier|Mounierem]] (čti Muniém). Zápas plný Francouzových propagačních útoku, který v přiskakoval a odskakoval od Bujady podle potřeby, museli rozhodnout rozhodčí. Ti zvolili za vítěze Bujadu, který v zápase několikrát Mouniera povalil na zem na břicho. Ve finále se znovu utkal s Japoncem Kawagučim. Opakovaný zápas měl zcela odlišný průběh. Bujadu asi taktické šachy s Evropany vyčerpali a již nenašel síly jak Japonci na zemi odolat. Po několika sekundách ho Kawaguči technikou kouči-gari povalil na zem kde přešel okamžitě do držení. Mongolec tak získal stříbro, které si několik měsíců užival v "nevědomosti", že o medaili přišel. Jeho styl boje diváky nadchl. Byl tvrdý, živelný, akční a nebyl svázaný taktikou. Druhá věc je to, že jeho judo vlastně judem nebylo. To ale převážná většina Mnichovského publika asi nedokázala odlišit. Zajimavostí je, že tak rychlý konec finálového zápasu nečekal ani kameraman, který přiběhl k aparátu až po odpískání. Velkým omylem se následně stalo vyhlašování vítězů kdy si pravděpodobně někdo z nevědomých organizátorů vystřelil a oni Mongolci vyvěsili zcela jinou vlajku.<ref>Judo Times (October 1972), str. 13-21</ref><ref>Judo Illustrated, December 1972, str. 9.</ref>
==LOH v Montreálu 1976==
|
