Zákon o svobodném přístupu k informacím: Porovnání verzí

'''Zákon o svobodném přístupu k informacím''' je legislativní nařízení, které garantuje přístup k informacím držených státem. Ustanovují proces, ve kterém mohou být vznášeny požadavky na vládou držené informace. Všechny tyto požadavky pak musejí být přijaty a za minimální náklady, kromě standardních výjimek. Vláda je typicky vázána povinností vydat a podpořit otevřenost k takto vyžádaným informacím (tato skutečnost získala různé přezdívky, např. ve Spojených státech „sunshine law“ – doslova ''zákon slunečního světla''). V mnoha zemích jsou ústavní záruky na právo na přístup k informacím, ale většinou jsou nevyužity pokud neexistuje specifická legislativa.

 

Základním principem zákona o svobodném přístupu k informacím je ten, že [[důkazní břemeno]] leží na straně, která je žádána o informace, nikoli žadateli. Strana, která požadavek obdržela, většinou nesmí poskytnutí informací žadateli podmiňovat vysvětlením, proč o tyto informace žádá. Stejně tak, žadatel nemusí vysvětlovat, proč informace vyžaduje, většinou kromě případů, kdy informace není tajná.

 

=== Ve Spojených státech amerických ===

Ve Spojených státech dne 4. července 1966 podepsal prezident Lyndonem B. Johnsonem nařízení ''Freedom of Information Act'', které vešlo v platnost následující rok. Dodatky o přístupu k informacím v elektronické formě (''The Electronic Freedom of Information Act Amendments'') byly podepsány prezidentem Clintonem 2. října 1996.