O původu druhů: Porovnání verzí

I když kniha sotva narážela na [[vývoj člověka]], rychle se stala centrem diskusí, jelikož mentální a morální vlastnosti byly chápány jako duchovní stránky nemateriální [[duše]] a věřilo se, že zvířata duchovní vlastnosti nemají. Tento konflikt mohl být urovnán předpokladem, že zde byl nějaký nadpřirozený zásah ovlivňující cestu, jež vedla k člověku, nebo chápáním evoluce jako zaměrnýzáměrný a postupný vzestup člověka do pozice v čele přírody.<ref name="bowler202" /> Zatímco mnozí konzervativní teologové evoluci přijali, [[Charles Hodge]] v kritice ''„Co je darwinismus?“'' z roku 1874 argumentoval, že [[darwinismus]], odmítaje Boží plán, je ateismus. Navzdory tomu ale přijal, že Asa Gray plán neodmítá.<ref>Forster & Marston (1999), s. 37–40.</ref><ref>Hodge (1874), s. 177.</ref> Gray odpověděl, že toto obvinění nesprávně vylíčilo Darwinův text. Na počátku 20. století byli čtyři význační autoři publikace ''The Fundamentals'' (česky ''Principy'') otevřeni možnosti, že Bůh tvořil skrze evoluci,<ref>Forster & Marston (1999), s. 41–43.</ref> [[fundamentalismus]] však inspiroval americký [[stvořitelsko–evoluční spor]], jenž započal ve 20. letech 20. století. Na přelomu 19. a 20. století oponovali evoluci někteří konzervativní [[římskokatolická církev|římskokatoličtí]] spisovatelé a vlivní [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuité]]. Oproti tomu další katoličtí spisovatelé, počínaje Mivartem, poukázali, že [[Církevní Otcové]] v této oblasti Genesis literárně nevysvětlili.<ref>Bowler (2003), s. 323–324.</ref> [[Vatikán]] uvedl v [[Humani generis|papežské encyklice z roku 1950]] svůj oficiální postoj, podle nějž evoluce není v rozporu s katolickým učením.<ref>Kreeft (2001), s. 49.</ref>