Sára Salkaházi: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎Život: typo
Řádek 31:
V letech [[1922]]-[[1923]] byla několik měsíců [[zasnoubení|zasnoubená]], nicméně poté [[zásnubní prsten]] vrátila, protože dospěla k závěru, že život v [[manželství]] pro ní není. Tehdy taky poprvé začala zvažovat možnost, že by ji Bůh povolal k [[zasvěcený život|zasvěcenému životu]].<ref>http://www.knazi.sk/svati/ssvaty.php?svid=27 Životopis na Knazi.sk, navštíveno 29. února 2008;</ref>
 
V roce [[1927]] se seznámila se [[Společnost Sester sociální pomoci|Společností Sester sociální pomoci]] v [[Košice|Košicích]] a o rok později absolvovala jejich sociální kurz. V roce [[1929]] si podala žádost o přijetí do Společnosti. TaTam byla přijata, i když její moderní styl života a těžká kuřácká závislost do stylu Společnosti zrovna nezapadaly. Sára uznala, že se bude muset v tomto ohledu změnit a poměrně rychle kouřit přestala. [[Noviciát]] nastoupila v únoru [[1929]] v [[Szegvár]]u. Část z něj strávila v Košicích, kde organizovala charitní akce, [[časné sliby|první sliby]] ale už skládala o [[Svatodušní svátky|svatodušních svátcích]] roku [[1930]] opět v Szegváru. Jako [[motto]] si zvolila „''Alleluja!''“
 
Na podzim roku [[1932]] byla přeložená do [[Komárno|Komárna]], kde dělala totéž, co v Košicích, nicméně za mnohem složitějších podmínek, navíc krom organizování charity vedla kuchyni pro děti, působila jako [[katecheta|katechetka]] (26 vyučovacích hodin týdně) a redigovala časopis ''Katolícka žena''. V roce [[1934]] se krajně vyčerpaná vrátila do Košic. Její představené vyhodnotily její duševní rozpoložení jako nejistotu ohledně povolání a odložily její [[věčné sliby]]. Sára musela v mnoha ohledech čelit jejich nepochopení, což ji někdy dost zraňovalo.