Kandži: Porovnání verzí

Přidáno 65 bajtů ,  před 9 lety
* '''sinojaponské''' (on, 音)
* '''japonské''' (kun, 訓)
Sinojaponské čtení vychází z čínštiny, japonské čtení je oproti tomu čtení vycházející z původní japonštiny, tj. mluveného jazyka před příchodem čínských znaků. Některé znaky mají pouze jedno čtení, jiné jich mají více, u některých japonské či sinojaponské čtení chybí. Sinojaponské čtení se používá ve složeninách (''hi'' oheň [[:wikt:|火]], ''jama'' hora [[:wikt:|山]], ''kazan'' sopka [[:wikt:火山|火山]]), japonské především v případě, kdy znak stojí samostatně, nebo jako kořen slova (''taberu'' jíst [[:wikt:食べる|食べる]]). V některých případech se i složeniny čtou japonsky, v dalších případech se vyskytuje kombinované japonsko-sinojaponské (on-kun i kun-on) čtení, ke správnému čtení je nutné znát [[kontext]] či daný [[úzus]].
 
Pro zápis výslovnosti se používá [[furigana]].