Teorie živých jílů: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m sjednocení pahýlů na jednotnou šablonu {{Pahýl}} dle Wikipedie:Žádost o komentář/Šablony pahýlů |
rozšíření podle zdrojů |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Montmorillonite-Quartz-pala49b.jpg|thumb|[[Montmorillonit]] tvořící růžové částečky v krystalu křemene patří mezi jílové minerály a mohl být prostředníkem při vzniku života na Zemi]]
'''Teorie živých jílů''' je [[hypotéza]] o vzniku života na zemi, kterou navrhl v roce [[1982]] britský chemik a molekulární biolog [[Graham Cairns-Smith]]. Zajímavá hypotéza není vědeckou komunitou všeobecně přijímaná a zůstává stále pouze v teoretické rovině, bez přesvědčivých důkazů a experimentálních ověření. Teorii živých jílů ve své knize [[Slepý hodinář]] popsal také [[Richard Dawkins]].<ref>http://studentsky-panel.ic.cz/Konspekty/Dawkins,Richard-Slepy_hodinar.pdf</ref>
Základem této hypotézy je fakt, že minerální [[krystal]]y rostou podle určité struktury, dělí se a následně rostou dál. Pro vznik života jsou podle autora vhodné zejména jíly, složené z mnoha různorodých plochých krystalků, které navíc dokážou měnit své prostředí (například kyselost vody) a mohou se po vyschnutí šířit větrem do dalších míst. Mají tedy některé vlastnosti dnešních živých organismů.<ref>http://www.osel.cz/index.php?obsah=6&clanek=543</ref>
Jílové minerály jsou také schopné na sebe díky své struktuře vázat organické látky. V období [[hadaikum|hadaika]] a [[hadaikum|archaika]] tak mohly jíly fungovat jako [[katalyzátor]]y pro [[syntéza|syntézu]] klíčových organických molekul včetně [[RNA]].<ref>{{citace periodika|příjmení=Ferris|jméno=J. P. |rok=2005|titul= Mineral Catalysis and Prebiotic Synthesis: Montmorillonite-Catalyzed Formation of RNA|periodikum=Elements |ročník=1|strany= 145–149}}</ref> Jílové minerály dokázaly chránit první biomolekuly před silným [[ultrafialové záření|ultrafialovým zářením]], které je jedním z hlavních probémů [[RNA svět]]a. Podle nových studií jsou molekuly RNA, navázané na tyto minerály odolnější, zůstává jim ale přitom možnost reagovat s okolím a přenášet informaci.<ref>{{citace periodika|příjmení=Biondi|jméno= E.|spoluautoři=Branciamore, S., Maurel, M., Gallori, E.|rok= 2007|titul= Montmorillonite protection of an UV-irradiated hairpin ribozyme: evolution of the RNA world in a mineral environment|periodikum= BMC Evolutionary Biology|ročník= 7|strany= S2–S8}}</ref> Jíly tak umožnily koncentraci [[biomolekula|biomolekul]] na svém povrchu a nastartování [[metabolismus|metabolismu]] i genetického systému.<ref>{{citace periodika|příjmení=Hazen|jméno= R. M. |rok=2005|titul= Rocks, Minerals, and the Geochemical Origin of Life|periodikum= Elements |ročník=1|strany= 135–137.}}</ref> Předchůdci prvních organismů tedy byly „nahé“ geny, schopné [[autoreplikace]] a přežívající na povrchu jílových minerálů.<ref>{{citace monografie|příjmení=Cairns-Smith|jméno= A. G.|rok= 1985|titul= Seven clues to the origin of life}}</ref> Poté, co se geny
zdokonalily natolik, že byly schopné přežít samostatně, pak jílové prostředí opustily.
Další výzkumy odhalily, že jílové minerály, které mohou katalyzovat [[polymerace|polymeraci]] [[nukleotid]]ů na RNA také katalyzují vznik [[mastné kyseliny|mastných kyselin]] vhodných k vytvoření prvotních membrán. Jílové částečky s navázanou RNA díky tomu mohly být uzavřeny do vznikajících membrán, čímž by se přímo vytvořily jednoduché protobuněčné struktury.
Život mohl vzniknout i na jiných minerálech či horninách, ačkoliv mnohé z nich jsou [[hydrofobie|hydrofobní]] a [[organofobie|organofobní]]. Například [[živce]] a [[zeolit]]y mají na [[eroze|erodovaném]] povrchu mikroskopické jamky, které mohly být vhodným prostředím pro vznik života. Kámen mohl fungovat jako katalyzátor prvních reakcí, první organické molekuly zde byly dobře chráněné před různými vnějšími vlivy včetně ultrafialového záření a jednotlivé jamky (komůrky) mohly nahrazovat i buněčné stěny. Protoorganismům by zpočátku stačilo vytvořit pouze [[lipidová dvouvrstva|lipidové]] „víčko“, chránící před vysycháním a zajišťující stabilitu probíhajících reakcí. To by až později mohlo obepnout celou buňku a umožnilo by jí tak existovat i v jiném prostředí.<ref>{{citace periodika|příjmení=Parsons|jméno=I. |spoluautoři=Lee, M. R., Smith, J. V. |rok=1998|titul= Biochemical evolution II: Origin of life in tubular microstructures in weathered feldspar surfaces|periodikum=Proceedings of the National Academy of Sciences| ročník=95|strany=15173-15176}}</ref>
==Reference==
<references/>
{{Portály|Biologie}}
| |||