Emmanuel Joseph Sieyès: Porovnání verzí

Sieyès byl synem berního úředníka a [[poštmistr]]a. Rozhodl se pro studium [[teologie]] a studoval v semináři [[Kostel svatého Sulpicia (Paříž)|Saint-Sulpice]] v [[Paříž]]i. Byl také posluchačem přednášek na [[Sorbonna|Sorbonně]], na kterých se seznámil s učením [[John Locke|Johna Locka]], [[Étienne Bonnot de Condillac|Condillaca]]a a jiných politických myslitelů. Teologii přitom zanedbával. Přesto byl roku [[1774]] vysvěcen a stal se katolickým [[farář]]em. Pro svou vzdělanost, pohotovost i ostrovtip stoupal rychle v církevním žebříčku, až se stal generálním [[generální vikář|generálním vikářem]]em a kancléřem [[chartres|chartreské]] [[diecesediecéze]]. V roce [[1789]] během období příprav zasedání [[Generální stavy|Generálních stavů]] jej [[Jacques Necker]] vyzval, aby představil své názory na složení stavů. Sieyès následně uveřejnil svůj spis ''”Qu’est”Qu'est-ce que le tiers etat?“'' (Co je [[třetí stav]]?).

Spis vzbudil velkou pozornost a autora okamžitě proslavil. Sieyès byl na poslední chvíli zvolen jako jeden z 20 pařížských poslanců do zasedání Generálních stavů. Přestože nebyl dobrým řečníkem, vydobyl si značný respekt. Energicky navrhl přeměnu zasedání Generálních stavů v permanentní shromáždění bezstavovských národních zástupců (17. června [[1789]]). Zavrhl však zrušení [[desátky|desátků]] a konfiskaci církevního majetku. Byl autorem [[přísaha v míčovně|přísahy v míčovně]]. V komisi pro vypracování ústavy, kam byl zvolen, zavrhl absolutní [[veto]] pro krále, což [[Mirabeau]] vehementně, ale neúspěšně prosazoval.

Mluvil jen zřídka, obvykle si své mínění nechával pro sebe, a když promluvil, pak extrémně krátce a často nejasně. Jeho výroky pak bylo ex post možno vykládat i tak, že vše předvídal již dávno, a proto mu zajistily bezbřehý obdiv. Často používal svůj univerzální výrok ''„všechno špatně“''. V sále zasedal uprostřed mezi [[girondisté|girondisty]] a [[montagnardé|montagnardy]]. Měl velký podíl na zavedení systému [[francouzské departementy|departementů]], ale na jaře [[1790]] byl ze skupiny předních politických činitelů odstraněn. Jen jednou byl zvolen dvoutýdenním předsedou [[Národní shromáždění (Francie)|Národního shromáždění]]. Z [[Ústavodárné národní shromáždění|Ústavodárného shromáždění]] byl na základě nařízení, které navrhl [[Robespierre]], vyřazen a vynořil se opět až v dalším shromáždění, které neslo název [[Národní konvent]] (IX/1792 – IX/1795). V něm byla jeho [[introvert]]nost ještě nápadnější, částečně díky jeho povýšenosti, částečně i bázni. V lednu 1793 hlasoval pro smrt krále [[Ludvík XVI.|Ludvíka XVI.]]

[[Soubor:14 juillet 1790.jpg|thumb|Almanach z r.roku 1791, Sieyès vpravo dole, [[La Fayette]] první vpravo, [[Jean Sylvain Bailly|Bailly]] první vlevo, [[Alexandre de Lameth|Lameth]] vpravo uprostřed, [[Jacques-Guillaume Thouret|Thouret]] vlevo uprostřed a [[Armand-Gaston Camus|Camus]] vlevo dole]]

Po pádu [[hrůzovláda|hrůzovlády]] v roce 1794 charakterizoval svou činnost v Konventu v době teroru jako obvykle stručně: ''„J’ai„J'ai vecu“'' (zažil jsem). Je sice známo, že s mnohými výnosy vlády teroru nesouhlasil, ale neudělal nic pro jejich změnu. V roce [[1795]] se vypravil na diplomatickou misi do [[Den Haag]]u a podílel se na smlouvě mezi Francií a [[Batavská republika|Batavskou republikou]]. V lednu [[1798]] odjel s diplomatickým posláním jako zplnomocněnec [[Direktorium (Francie)|Direktoria]] k [[berlín]]skému dvoru. Jeho cílem bylo přimět [[Prusko]] ke společnému postupu proti druhé koalici. Jednání byla z jeho strany vedena velmi chytře, ale v hlavním problému byla neúspěšná. Jeho prestiž však dále stoupala a vedla k tomu, že v květnu [[1799]] byl Sieyès zvolen direktorem (po [[Jean-François Reubell|Reubellovi]]ovi). Zasadil se o uzavření [[Jakobín]]skéhoJakobíni|jakobínského klubu]].

Utkal hustou síť intrik s cílem svržení direktoriaDirektoria a zvažoval všechny alternativy nové vlády [[Francie]], nevyjímaje neuvěřitelné varianty, např. v čele s [[arcivévodaKarel KarelLudvík Rakousko-Těšínský|arcivévodou Karlem]] či [[vévodabrunšvické z Braunschweiguvévodství|vévodou z Braunschweigu]]. Nakonec se mu jevil jako nejperspektivnější plán postavit do čela Francie populární, silnou osobnost s výraznými zásluhami o stát a inicioval tajná jednání s generálem [[Barthelemy Joubert]]em. K rámcové dohodě došlo, ale generál, aby si mohl zvýšit svou prestiž, byl jmenován vrchním velitelem italské armády a 8. srpna [[1799]] padl v [[bitva u Novi|bitvě u Novi]]. Návrat nejpopulárnější osobnosti tehdejší Francie [[generál]]a [[Bonaparte|Bonaparta]] z Egypta[[Egypt]]a mu pak umožnil dohodu a společný postup s ním. Po převratu [[18. brumaire]] (9. listopadu [[1799]]) vypracoval Sieyès novou ústavu (měl ji už dlouho připravenou), [[Napoleon Bonaparte]] ji ale rozsáhle modifikoval. Sieyès byl jedním z třech provizorních konzulů prvního konzulátu (spolu s Bonapartem a [[Roger Ducos|Ducosem]]). Poté byl jmenován [[senátor]]em a dokonce jeho prezidentem.

Do špičkových funkcí se však již nevrátil. Během [[první Francouzské císařství|prvního císařství]] se téměř stáhl z veřejného života, za zásluhy dostal vysokou [[apanáž]] a k trvalému obývání rozsáhlé panství Crosne. V roce [[1808]] byl poctěn titulem hrabě císařství. Po návratu Napoleona z [[Elba|Elby]] byl jmenován [[pair]]em. Během bourbonské [[restaurace (politika)Bourbonů|bourbonské restaurace]] byl nucen opustit Francii (jako [[královrah]]) a žil v [[Brusel]]u. Po [[červencová revoluce|červencové revoluci]] roku [[1830]] se vrátil do vlasti a tam také zemřel, je pohřben na hřbitově [[Père-Lachaise]].