Stanislav Neumann (herec): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Literatura: Doplněn jeden lit.odkaz |
→Život: přidán text Během Pražského povstání......zachrání život. |
||
Řádek 17:
V roce [[1925]] se stal členem souboru ''Zkušební scény'' na Žižkově, kde nejen hrál, ale byl i dramaturgem a režisérem. Příležitostně hostoval ve Švandově divadle a v [[Divadlo na Vinohradech|Divadle na Vinohradech]]. Koncem roku [[1925]] přešel s Jiřím Frejkou a několika členy ''Zkušební scény'' do Divadla na Slupi, kde bylo ustanoveno ''Divadlo mladých'', později přejmenované [[Jiří Frejka|Jiřím Frejkou]] na [[Osvobozené divadlo]] <ref> [[Václav Holzknecht]]: ''[[Jaroslav Ježek]] & [[Osvobozené divadlo]],'' SNKLHU, Praha, [[1957]], str. 65</ref>. Na jaře [[1926]], krátce poté co se oženil, odešel Neumann z Osvobozeného divadla do Divadla [[Vlasta Burian|Vlasty Buriana]], kde působil do února [[1927]] <ref>Petr Hořec: ''Stanislav Neumann'', Orbis, Praha, [[1963]], str. 48 </ref>. Na pozvání režiséra [[Karel Hugo Hilar|K.H.Hilara]] se vrátil jako host do pražského [[Národní divadlo|Národního divadla]] a řádným členem činohry se zde stal 1.března [[1927]]. V Národním divadle působil až do své smrti v roce 1975.
Během [[Pražské povstání|Pražského povstání]] doprovází Stanislav Neumann nákladní auto plné zbraní a je zajat oddílem [[SS]]. Uvězněn je v loretánském klášteře a popraven má být 9. 5. 1945, k čemuž už naštěstí nedojde <ref>Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 179, ISBN 80-86182-51-7. </ref>. Jeho jediný syn je v tu dobu uvězněný v [[Terezín]]ě. Hned po osvobození se Stanislav Neumann vydá do Terezína, kde svého syna najde a vážně nemocného ho dopraví co nejrychleji do Prahy, čímž mu zachrání život.
V letech [[1945]] až [[1953]] vyučoval na dramatickém oddělení pražské [[konzervatoř]]e a později působil i jako pedagog na [[Divadelní fakulta Akademie múzických umění |Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze]]. K jeho žákům patřili např. [[Jiřina Jirásková]], [[Irena Kačírková]], [[Jiří Vala]], [[Luděk Kopřiva]], Milan Friedl a [[Milan Neděla]] <ref>Petr Hořec: ''Stanislav Neumann'', Orbis, Praha, [[1963]], str. 86</ref>.
| |||