Kombinace kapalnékapalného [[kyslík]]u a vodíku jako raketového paliva byla díky vysokému [[Specifický impuls|specifickému impulsu]] pro inženýry [[NASA]] velmi lákavá a koncem roku 1959 bylo vypracováno několik studií o možnostech vývoje silnějších motorů. Tehdy nový motor RL-10 nabízel tah pouze 67 [[Newton|kN]] (současná verze RL-10B-2 používaná na druhém stupni rakety [[Delta IV]] má tah 110 kN), ale pro zamýšlené mise na [[Měsíc]] bylo potřeba tah v řádu stovek kilonewtonů. V průběhu první poloviny roku 1960 byli svoláni bývalí členové Silversteinovy komise, aby vybrali firmu, které svěří vývoj a výrobu nových motorů [[J-2]].<ref name="bilstein_141">{{Citace elektronické monografie
