Jmelí bílé: Porovnání verzí

Jmelí hrálo důležitou roli v náboženské tradici u mnoha evropských národů. V předkřesťanském období lidé věřili, že ztělesňuje živoucího ducha a bylo symbolem života i ochranným talismanem.<ref name="Vavřinová, 240">{{Citace monografie | příjmení = Vavřinová | jméno = Valburga | odkaz na autora = | překladatelé = | rok = 2000 | titul = Malá encyklopedie Vánoc | vydání= 1 | vydavatel = Libri | místo = Praha | strany = 240 | poznámka = [Dále jen: ''Vavřinová''] | isbn = 80-85983-81-8}}</ref> V [[Germánská mytologie|germánské mytologii]] bylo spjato zejména s osobou boha jara a plodnosti [[Baldr]]a. Rostlina stála za Baldrovou smrtí, neboť jeho matka, bohyně [[Frigg]], si mimo jmelí vyžádala od všech věcí na světě slib, že jejímu synovi neublíží. Potomek obrů [[Loki]], který neměl boha jara v oblibě, pak intrikami přiměl slepého boha [[Höd]]a, aby jej větévkou jmelí usmrtil.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Vlčková | jméno = Jitka | odkaz na autora = | překladatelé = | rok = 1999 | titul = Encyklopedie mytologie germánských a severských národů | vydání= 1 | vydavatel = Libri | místo = Praha | strany = 41 | poznámka = | isbn = 80-85983-91-5}}</ref> [[Plinius starší]] ve svém díle informuje o obřadech, které praktikovali [[Keltové|keltští]] [[druid]]ové. Za určité fáze měsíce, oblečení ve slavnostních bílých řízách, zlatými srpy odřezávali jmelí z dubů a zachycovali je do bílých roušek. Keltové věřili, že rostlina léčí všechny nemoci a odstraňuje neplodnost jak u lidí, tak u zvířat.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Botheroydovi | jméno = Sylvia a Paul | odkaz na autora = | překladatelé = Vladimír Marek | titul = Lexikon keltské mytologie | vydavatel = Ivo Železný | místo = Praha | rok = 1998 | vydání = 1 | strany = 173 a 174 | isbn = 80-237-3552-7}}</ref> {{citát|Jmelí se v [[Galie|Galii]] vyskytuje jen vzácně; pokud je nalezeno, pak je sundáno ve veliké úctě, nejlépe šestého měsíčního dne, což je den, kterým začínají měsíce a roky a po třiceti letech vytváří nový časový úsek, den, kdy má měsíc již dostatek síly a ještě nedorostl poloviny. Galové ve svém jazyce nazývají jmelí „všelék“. Podle svých zvyklostí připravují oběť a hostinu pod stromem, na kterém jmelí našli, a přivedou dva velké býky, jejichž rohy nejprve ověnčí. Kněz oblečený do bělostného roucha vyleze na strom a zlatým nožem jmelí odřízne. Rostlina je zachycena do bílého šátku. Potom jsou obětovaná zvířata a lidé prosí božstvo, aby nechalo dar, kterým je obdarovalo, přispět k jejich štěstí. Věří, že jmelí požité s nápojem přinese plodnost každému neplodnému zvířeti a působí jako léčivý prostředek proti jakémukoliv jedu. Tak hluboká úcta tohoto národa, většinou tak nedůležitým věcem.|PiliniusPlinius starší; ''Naturalis historia'' kniha XXIV<ref>{{Citace monografie | příjmení = Storl | jméno = Wolf-Dieter | odkaz na autora = | překladatelé = Eva Černá | rok = 2004 | titul = Magické rostliny keltů | vydání= 1 | vydavatel = VOLVOX GLOBATOR | místo = Praha | strany = 63 a 64 | poznámka = [Dále jen: ''Strol''] | isbn = 80-7207-557-8}}</ref>|}}[[Soubor:Evgraf Semenovich Sorokin - Crucifixion.jpg|thumb|left|Podle raně křesťanské tradice prý pocházelo dřevo na kříž Ježíše Krista ze jmelí, jež bylo tehdy volně rostoucím, mohutným stromem]] Raní křesťané mezi sebou tradovali, že jmelí bylo dříve volně rostoucím mohutným stromem. Z jeho větve prý [[Svatý Josef|Josef]] vyřezal kolébku pro [[Ježíš Kristus|Ježíška]]. Později strom porazili Římané a z jeho kmene byl vyroben kříž, na němž byl Ježíš ukřižován. Potomci stromu se v dalších letech natolik styděli za události na [[Golgota|Golgotě]], že seschli do drobných keříků.<ref name="Vavřinová, 242">Vavřinová, s. 242.</ref> Z tohoto důvodu bylo dříve jmelí nazýváno ''dřevo kříže'' (latinsky ''Lignum crucis'').<ref>Castleman, s. 233.</ref> Způsob obživy keříku symbolizuje obřad přijímání Kristova těla a krve,<ref name="Šottnerová, 127">{{Citace monografie | příjmení = Šottnerová | jméno = Dagmar | odkaz na autora = | rok = 2009 | titul = Lidové tradice | vydání= 1 | vydavatel = Rubico | místo = Olomouc | strany = 127 | isbn = 978-80-7346-096-9}}</ref> patrně i proto se v křesťanské tradici jmelí udrželo jako celosvětový symbol vánočních svátků. Podle jedné z nejznámějších štědrovečerních zvyklostí rostlina zajistí do domu štěstí a požehnání, pokud hlava rodiny za prvního kuropění zavěsí nad štědrovečerní stůl snítku zelených, stříbrných nebo pozlacených větévek. Každému stolovníkovi pak splní přání, pokud jej zašeptá do ohně první zapálené svíčky na vánočním stromečku.<ref name="Vavřinová, 240" /> Magický účinek rostliny se umocňuje, je-li snítka darována, nikoli zakoupena. Štěstí je také ovlivněno množstvím bobulek, čím víc jich snítka obsahuje, tím většího se obdarované osobě dostane.<ref name="Šottnerová, 127" /> Ve středověku přinesli Angličtí žoldnéři do Německa a Švýcarska zvyk, podle nějž může muž políbit každou dívku, kterou zastihne pod zavěšeným jmelím. Po každém polibku však musí oba společně utrhnout jednu bobulku. Poslední bobulka znamená poslední polibek, aby láska z domu neodešla. Této tradice se přidrželi i majitelé nevěstinců, kteří snítku jmelí zavěšovali vedle červené lucerny jako příslib prodejné lásky.<ref>Vavřinová, s. 240 – 241.</ref>