Antoine Pierre Joseph Marie Barnave: Porovnání verzí

 

== Život ==

 

Již od svých 22 let na sebe upozorňoval svým řečnickým uměním a pokrokovými názory. Zasedání generálních stavů bylo zahájeno 5. května [[1789]] ve [[Versailles (město)|Versailles]] a Barnave byl svou provincií zvolen poslancem za [[třetí stav]]. Již od začátku se stal výraznou osobností shromáždění a spřátelil se s předními [[tribun]]y tehdejší politické scény. Spolu s [[Adrien Duport|Adrienem Duport]] a [[Alexandr Lameth|Alexandrem Lameth]] vytvořil vlivnou skupinu, která v době Ústavodárného shromáždění byla označována za „Triumvirat“. Účastnil se rozhovorů o požadavcích jednotlivých stavů a podpořil [[Sieyes]]ův návrh přejmenování shromáždění na [[Národní shromáždění (Francie)|Národní shromáždění]]. Do roku [[1791]] byl hlavním zástupcem klubu, který později byl znám jako [[Jakobíni|Klub jakobínů]] a vypracoval manifest a stanovy klubu. Třebaže byl zapřisáhlým obráncem svobody, věřil v budoucnost [[parlamentní monarchie]]. Zároveň se však podílel i na útocích proti monarchii, kleru, církevním majetkům a provinčním parlamentům. Vedle [[Honoré Gabriel Riqueti de Mirabeau|Mirabeaua]] byl nejútočnějším řečníkem Národního shromáždění. S Mirabeauem se několikrát v názorech rozešel, zejména debata o právu krále rozhodnout o vyhlášení války (16.-23. května [[1791]]) byla jednou z nejvýraznějších scén tehdejšího Národního shromáždění. Obecně lze říci, že v diskusích bránil monarchii. Stál v čele strany feuillantů, která vznikla rozchodem s [[jakobíni|jakobíny]] (dalšími čelnými představiteli strany byli např. [[Bailly]], [[Sieyes]], [[La Fayette]]). V srpnu [[1790]] po ostré debatě podstoupil s [[Jacques Antoine Marie de Cazalès|J. A. M. Cazalésem]] souboj, v kterém byl lehce raněn.