Wikipedie

Polské království (1916–1918): Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
{{Pracuje se}}
překlad en wiki
Řádek 1:
{{Pracuje se}}
 
{{Infobox zaniklý stát
| název = Polské království (regentské)
Řádek 53 ⟶ 51:
V roce 1914 přišel německý kancléř [[Theobald von Bethmann-Hollweg]] s návrhem, jak bránit východní hranici Německa proti Ruské agresi a zamezit zvyšování počtu polského obyvatelstva v říši. Na bývalých ruských územích obývaných převážně Poláky měl být vytvořen nový polský stát, do kterého by byli přesídleni i Poláci žijící na území Německa. Návrh byl posvěcen na začátku První světové války německým císařem [[Vilém II. Pruský|Vilémem II. Pruským]]. Na bývalých ruských územích tak měl vzniknou loutkový polský stát, ve kterém by byla ekonomika, doprava a armáda plně v rukou Němců.
 
V prvním roce války proti Rusku slavily německé síly velké úspěchy a obsadily celé území bývalého [[Kongresové Polsko|Kongresového Polska]] a v roce [[1915]] si Němci s Rakušany rozdělili správu území. Severní část královstvíúzemí s hlavním městem ve [[Varšava|Varšavě]] spadla pod sféru vlivu Německa, jih s centrem v [[Lubin]]u byl pod vlivem [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]]. V následujícím roveroce generál [[Hans Hartwig von Beseler]] v několika memorandech navrhl vznik nezávislého Polskéhopolského království. Však nastal druhouse stranunaprostý začaloopak ka začalo docházet k [[anexe|anexi]] jednotlivých polských území k Německu, Rakousku či k německému loutkovému [[Litevské království|Litevskému království]]. Dělení bylo ukončeno až na přímí zásah [[Gerhard von Mutius|Gerharda von Mutius]].
 
===Rakousko-uherské zájmy===
Řádek 59 ⟶ 57:
== Vznik ==
Vyhlášení polského království začalo dostávat pevnější obrysy až po porážce Němců v [[Bitva u Verdunu|bitvě u Verdunu]] a rakouských neúspěších v bojích s Itálií. Od vytvořením polského státu a posléze nové polské armády podléhající [[velení [[Centrální mocnosti|Centrálních mocností]] si Němci a Rakušané slibovali zacelení ran, které v uplynulých bojích obě armády utrpěly. Generál Hans Hartwig von Beseler zajistil podporu Poláků v Rakousku a příznivců [[Józef Piłsudski|generála Piłsudského]]. Polští národní demokraté, kteří sídlili v Paříži ale odmítli s Centrálními mocnostmi spolupracovat. Dne 5. listopadu [[1916]] byla podepsána tzv. ''Listina 5. listopadu'', která zpečetila vznik Polskéhopolského království. Poprvé od roku [[1831]] byla na [[Královský hrad (Varšava)|královském hradě ve Varšavě]] vyvěšena polská vlajka. Rakouský generál [[Karl Kuk]] podnikl stejné kroky jako jeho kolega ve Varšavě a v [[Lubin]]u a Polsképolské království tak vzniklo i v rakouské okupační zóně.
 
Dne 14. ledna 1917 vznikla Národní rada fungující jako prozatímní vláda, složená z patnácti členů vybranýmivybraných rakouskou a německou správou. Do čela státu se postavil [[Waclaw Niemojowski]] a jeho zástupcem se stal [[Józef Mikułowski-Pomorski]]. Velení polské armády převzali [[Franciszek Pius Radziwiłł]] a [[Józef Piłsudski]]. Rada vyhlásila jako státní zřízení království a dostala plnou kontrolu nad soudy, vzděláváním a propagandou. To se ale zdálo polským studentům málo a 3. dubna 1917 zorganizovali stávku, která vyústila v dočasné uzavření polských vysokých škol.
 
===Krize přísahy===
V prosinci [[1917]] vstoupily do Varšavy ''Polské legie'' vedené [[Stanisław Szeptycki|Stanisławem Szeptyckim]], aby vytvořily jádro nově vznikající polské armády. Však velitelVelitel armády [[Józef Piłsudski|generál Piłsudski]] ale byl zklamaný z vývoje v Polsku, které zdaleka nedosáhlo úplné nezávislosti, a tak začal hledat podporu u [[Trojdohoda|dohodových států]]. Navíc německá okupační správa požadovala od polských legií přísahu poslušnosti a věrnosti německému císaři [[Vilém II. Pruský|Vilému II.]]. Inspirovány generálem Piłsudskim odmítla 1. a 3. brigáda složit přísahu císaři. Nastala velká politická krize, která skončilabyla zakončena transportem polských vojáků do německých zajateckých táborů. Sám Piłsudski a jeho podřízený [[Kazimierz Sosnkowski]] byli uvězněníuvězněni v německé pevnosti [[Magdeburg]]. Krize vyústila k rezignaci hlavy státu Waclawa Niemojowského a nakonec v rozpuštění Národní rady dne 25. srpna [[1917]].
 
==Regenství==
Moci ve státu se následně ujmul tzv. ''Dočasný výbor prozatímní rady státu''. Byla vytvořena dočasná ústava, která určila Polsko jako monarchii s dvoukomorovým parlamentem. Před volbou krále byla utvořena ''Regentská rada'', která měla vykonávat roli parlamentu. Členy rady neboli regentiregenty bylybyli tyto osoby:
* [[Aleksander Kakowski]], arcibiskup varšavský
* [[Zdzisław Lubomirski]], šlechtic, který v letech 1916 - 1917 působil jako starosta Varšavy
* [[Józef Ostrowski]], statkář, bývalý polský politik v ruské [[Duma|Dumě]]
[[Soubor:PolishRegents 1916.jpg|náhled|250px|Trojice regentů v roce 1916]]▼
Regentská rada začala oficiálně fungovat od 15. října 1917, ale faktická moc i tak zůstala v německých rukou, a to především generála [[Otto von Steinmeister|Otty von Steinmeister]]. V březnu [[1918]] rozhodl německý parlament, že v německých loutkových státech musí přejít správa území z armády na místní obyvatelstvo. Nařízení se týkalo Polského království, [[Litevské království|Litevského království]] a baltského [[Vévodství Kuronsko a Zemgalsko]]. Německá správa v Polsku se ale odmítla podřídit nařízení a k předání moci do polských rukou nikdy nedošlo. Po ''Krizi přísahy'' se odvod do polské armády netěšila žádné podpoře, a tak výsledky byly mizivé. Armádu tvořilo necelých 5 000 mužů. K posílení došlo až v květnu 1918 s příchodem jednotek [[Józef Dowbór-Muśnicki|generála Dowbór-Muśnického]], které sloužily v carské armádě. V srpnu 1918 byli ze zajateckých táborů propuštěni vojáci uvěznění během Krize přísahy. ▼
 
Největší událostí regentsví byl příjezd vatikánského velvyslance Achille Ratti v srpnu 1918. Později se stal Ratti arcibiskupem naupaktským a apoštolským nunciem pro celé Polsko. Achille Ratti byl spolu s britským velvyslancem jedinými zahraničními diplomaty, kteří při oblehnutí Varšavy [[Rudou armádou|Rudá armáda|Rudou armádou]] v roce [[1920]] neopustili město (více [[Bitva u Varšavy (1920)|Bitva u Varšavy]]). Po jeho dovolání z Polska byl v roce [[1922]] byl zvolen papežem a je známý jako papež [[Pius XI.]]. ▼
▲Regentská rada začala oficiálně fungovat od 15. října 1917, ale faktická moc i tak zůstala v německých rukou, a to především generála [[Otto von Steinmeister|Otty von Steinmeister]]. V březnu [[1918]] rozhodl německý parlament, že v německých loutkových státech musí přejít správa území z armády na místní obyvatelstvo. Nařízení se týkalo Polského království, [[Litevského království]] a baltského [[Vévodství Kuronsko a Zemgalsko]]. Německá správa v Polsku se ale odmítla podřídit nařízení a k předání moci do polských rukou nikdy nedošlo. Po ''Krizi přísahy'' se odvod do polské armády netěšila žádné podpoře, a tak výsledky byly mizivé. Armádu tvořilo necelých 5 000 mužů. K posílení došlo až v květnu 1918 s příchodem jednotek [[Józef Dowbór-Muśnicki|generála Dowbór-Muśnického]], které sloužily v carské armádě. V srpnu 1918 byli ze zajateckých táborů propuštěni vojáci uvěznění během Krize přísahy.
 
▲Největší událostí regentsví byl příjezd vatikánského velvyslance Achille Ratti v srpnu 1918. Později se stal Ratti arcibiskupem naupaktským a apoštolským nunciem pro celé Polsko. Achille Ratti byl spolu s britským velvyslancem jedinými zahraničními diplomaty, kteří při oblehnutí Varšavy [[Rudou armádou|Rudá armáda]] v roce 1920 neopustili město (více [[Bitva u Varšavy (1920)|Bitva u Varšavy]]). Po jeho dovolání z Polska byl v roce 1922 zvolen papežem a je známý jako papež [[Pius XI.]].
 
==Konec regenství==
Po neúspěšné německé [[Ludendorffova ofenzíva|Jarní ofenzívě na jaře 1918]] bylabylo jasné, že Německo válku na západní frontě nevyhraje. Generál [[Erich Ludendorff]] musel pod tíhou porážky přistoupit na tzv. [[Čtrnáct bodů prezidenta Wilsona]], kde se ve 13. bodu zavazuje k ''zřízení nezávislého Polska s přístupem k moři''. Dne 3. listopadu Německo přijalo všech čtrnáct bodů a zavázalo se rozpustit vojenskou správu na okupovaných územích. O tři dny později regenství taktéž přijalo Wilsonovi body jako základ pro vytvoření nezávislého polského státu. Regentská rada oficiálně [[7. říjen|7. října]] [[1918]] deklarovala nezávislost Polska.
 
Však bývalá rakouská okupační zóna s centrem v [[Lubin]]u udělala totéž a vyhlásila tzv. ''Polskou lidovou republiku''. Do jejího čela se postavil bývalý polský poslanec v rakouském parlamentě [[Ignacy Daszyński]] a hlavou armády se stal maršál [[Edward Rydz-Śmigły]]. Lubinská vláda vyhlásila radikální sociální reformy, které byly pro vládu ve Varšavě zcela nepřijatelné. V nastálé krizi začaly varšavské síly upínat své naděje ke generálu Piłsudskému, který byl po celém Polsku velká autorita. Piłsudski byl ale stále držen v německém zajetí v [[Magdeburg]]u a jeho propuštění bylo dojednáno až přes diplomata a umělce [[Harry Graf Kessler|Harryho Kesslera]]. Generál Piłsudski tak dorazil do Varšavy 10. listopadu [[1918]]. Den na to podepsali Němci příměří a německé jednotky ve Varšavě se nechaly dobrovolně odzbrojit. Jak regenství, tak vláda Polské lidové republiky předaly veškerou moc do rukou Piłsudskému jako dočasnému vůdci země a samy se dobrovolně rozpustily. [[Józef Piłsudski]] převzal vojenskou moc z rukou Regentské rady ve Varšavě 14. listopadu 1918, což bylo oficiální ukončení existence regenství.
 
== Vláda ==
===Kandidáti na trůn===
[[Soubor:Karl Stephan Austria 1860 1933 family1896.jpg|thumb|leftright|Arcivévoda Karel Štěpán s rodinou.]]
Potenciální kandidát na trůn byl rakouský arcivévoda [[Karel Štěpán Habsbursko-Lotrinský|Karel Štěpán]] (popř. jeho syn [[Karel Albrecht Habsbursko-Lotrinský|Karel Albrecht]]), který žil v [[Żywiec]]i v rakouském [[Halič]]i a mluvil plynně [[polština|polsky]]. Navíc dvě z jeho dcer byly provdány za polské šlechtice. Jeho mladší syn [[Vilém Habsbursko-Lotrinský|Vilém]] byl možný kandidát jako král Ukrajiny.
Nevýhodou pro Karla Štěpána bylo, že jako člen rakouského císařského rodu potřeboval svolení císaře [[Karel I.|Karla I.]], aby se mohl ucházet o cizí trůn a nepřišel o své členství v dynastii. To se nelíbilo jak německému velení tak samotnému císaři [[Karel I.|Karlovi I.]], který plánoval obsadit trůn pro sebe. Zmíněné ''rakousko-polské řešení'' by tak nakonec dopadlo tak, že by se [[Karel I.|císař Karel]] stal polským králem a k Polskému království by bylo připojeno území Haliče obývané Poláky. Však i toto řešení se nelíbilo německé straně a navíc také maďarským představitelům.
 
Další možní kandidáti na prázdný trůn byli z katolického [[Bavorské království|Bavorska]] a [[Saské království|Saska]]. Bavorsko navrhovalo prince [[Leopold Bavorský|Leopolda]], který byl vojenským velitelem na východní frontě a Sasko navrhovalo prince [[Fridrich Kristián Saský (1893-1968)|Fridricha Kristiána]], druhorozeného syna saského krále [[Fridrich August III. Saský|Fridricha Augusta III.]], především díky historickým vazbám na polsko-litevský stát (tři z jeho předků byli polskými králi).
 
▲[[Soubor:PolishRegents 1916.jpg|náhled|250px|Trojice regentů v roce 1916]]
 
=== Premiéři ===
Řádek 98 ⟶ 94:
* 23. 10. 1918 – 5. 11. 1918 – [[Józef Świeżyński]]
* 5. 11. 1918 – 11. 11. 1918 – Władysław Wróblewski
 
== Zánik ==
Regentská rada [[7. říjen|7. října]] [[1918]] deklarovala nezávislost Polska. Státní rada byla rozpuštěna a svolán [[Sejm]]. Za 5 dní Regentská rada zbavila generálního guvernéra Varšavského Hanse Beselera moci nad polským vojskem a 25. 10. ustanovena vláda [[Józef Świeżyński|Józefa Świeżyńského]], nezávislým na centrálních mocnostech. 11. 11. 1918 [[Józef Piłsudski]] převzal vojenskou moc z rukou Regentské rady ve Varšavě, 14. 11. 1918 převzal rovněž moc civilní. Regentská rada i Prozatimní lidová vláda Polské republiky se samy rozpustily a předaly moc Piłsudskému jako dočasnému vůdci země.
 
== Územní rozdělení ==
Území nebylo stálé, záleželo na vývoji frontové linie. Království se dělilo na dva tzv. ''generální gouvernementy'':<br />
* Generální gouvernement Varšava (něm. ''Generalgouvernement Warschau'', pol. ''Generalne gubernatorstwo Warszawske'') – pod [[Německé císařství|německou]] správou.
* Generální gouvernement Lublin (něm. ''Generalgouvernement Lublin'', pol. ''Generalne gubernatorstwo Lubelske'') – pod [[Rakousko-Uhersko|rakousko-uherskou]] správou.
 
Z původních administrativních jednotek [[Gubernie|gubernií]] byl odvozen a použit název Gouvernement/Gubernatorstwo. Během Polskéhopolského království během 1. světové války byly vyhlášeny dva Generální gouvernementy, protože byly pod faktickou vládou německých a rakousko-uherských generálů. Název "Generální gouvernement" převzal později, zřejmě z důvodu domnělé kontinuity, [[Adolf Hitler]], když po začátku [[Druhá světová válka|II. sv. války]] vyhlásil na dobytých polských územích [[Generální gouvernement|Generalgouvernement für die besetzten polnischen Gebiete]] (v platnosti od 12. 10. 1939).
 
{{překlad|en|Kingdom of Poland (1916–1918)|524894893}}
 
== Související články ==
Řádek 152 ⟶ 147:
| id = ISBN 80-7308-016-8
}}
{{Pahýl}}
 
[[Kategorie:Zaniklé státy Polska]]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Polské_království_(1916–1918)“