České středohoří: Porovnání verzí

 

== Geologie ==

Hluboké údolí [[Labe]] rozděluje České středohoří na dva geomorfologické podcelky: ''Verneřické středohoří'' na pravém břehu Labe a ''Milešovské středohoří'' na levém břehu Labe. Rozlohou 1266 km², délkou přes 70 km a šířkou až 25 km patří České středohoří k menším orografickým celkům. Přesto je však nejmohutnějším projevem sopečné činnosti v Česku. České středohoří totiž vzniklo sopečnou činností. Podél řeky Ohře existoval jakýsi Oherský ryft, kterým se žhavé magma dostalo na povrch. V oblasti převažují [[čedič]]ové [[hornina|horniny]] (73,6%), zbytek tvoří [[trachyt]]ické a v malé míře [[andezit]]ické horniny. Územím prochází Litoměřický [[hlubinný zlom]], který z geologického hlediska tvoří hranici mezi krušnohorskou a středočeskou oblastí. Pod povrchem se hromadilo magma v žilách a tvořily se tzv. [[lakolit]]y, což byly podpovrchové balvany z utuhlého magmatu. V mladších [[třetihory|třetihorách]], v [[miocén]]u (asi před 23 miliony let) se začaly vyzdvihovat z pískovcového podloží sopečné kužely. V [[pliocén]]u (před 4,8 miliony let) vulkanity místy prorážely [[Česká křídová pánev|Českou křídovou pánev]] ([[Trosky]], [[Kunětická hora]]). Vodní toky obnažily ztuhlé podpovrchové magma a prohlubovaly údolí, což dalo Českému středohoří majestátní krajinný ráz. Jedním takovým údolím je [[Porta Bohemica]], kterou vymodelovala řeka [[Labe]]. Z výlevných hornin tu převažují [[čedič]]e a [[znělec|znělce]], z usazenin [[pískovec|pískovce]] a [[opuka|opuky]].