Otevřít hlavní menu

Změny

→‎Historie: fakt, <!-- viz diskuse, POV a přesnost -->
Hlavním zastáncem této myšlenky byly [[Spojené státy americké]] a [[americký prezident]] [[Woodrow Wilson]], který ji jako součást svých [[Čtrnáct bodů|Čtrnácti bodů]] prosazoval při jednáních o [[Versailleská smlouva|Versailleské smlouvě]].
 
Čeští Němci se neúspěšně snažili uplatnit své právo na sebeurčení po vzniku Československa, později bylo právo na sebeurčení problematicky uplatněno v [[Mnichovská dohoda|Mnichovské dohodě]], na jejímž základě byly od Československa odtrženy části s německou, polskou nebo maďarskou menšinou a připojeny k sousedním státům. [[První vídeňská arbitráž]] určila maďarsko-československou hranici.{{Fakt/dne|20121113182704}}<!-- viz diskuse, POV a přesnost -->
 
Na konci [[druhá světová válka|druhé světové války]] bylo právo národů na sebeurčení (zásada sebeurčení) zakotveno v [[Charta Spojených národů|Chartě OSN]], zejména na podnět [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]]. Uplatňováno bylo v rámci [[dekolonizace]] kolem [[šedesátá léta|šedesátých let]] 20. století, s odvoláním na [[Atlantická charta|Atlantickou chartu]] ze 14. srpna 1941. Rezoluce [[Valné shromáždění OSN|Valného shromáždění OSN]] ze dne [[16. prosinec|16. prosince]] [[1952]] zdůraznila, že právo na sebeurčení je předpokladem pro plné uplatnění [[základní lidská práva|základních lidských práv]].