Jan Zápolský: Porovnání verzí

| otec =[[Štěpán Zápolský]]

| matka =[[Hedvika Těšínská]]

'''Jan Zápolský''' ([[maďarština|maďarsky]]: ''Szapolyai János'', [[chorvatština|chorvatsky]]: ''Ivan Zapolja'') ([[2. únor]]a [[1487]] – [[22. červenec|22. července]] [[1540]]) byl [[Seznam uherských králů|uherský král,]] v době kdy, v Uhersku probíhala [[občanská válka]], ve které si nárokoval trůn také [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinand I.]] Ferdinandovi se nakonec povedlo spoluvládnout v západním Uhersku od roku [[1528]]. Jan za svůj úspěch vděčil velikému sebevědomí a hlavně notné podpoře [[Osmanská říše|Osmanské říše]].

Jan se narodil na [[Spišský hrad|Spišském hradě]]. Jižjako odnejstarší mládíze bylčtyř Janpotomků podporovánuherského svojímagnáta matkoua palatina [[Štěpán Zápolský|Štěpána Zápolského]] a jeho druhé manželky, což[[Těšínské způsobiloknížectví|těšínské princezny]] [[Hedvika Těšínská|Hedviky]], dcery těšínského knížete [[Přemysl II. Těšínský|Přemysla II.]] Již od mládí Hedvika Jana podporovala v jeho vysokévysokém sebevědomí potažmo cílea v podoběambicích královskézískat královskou korunykorunu. Po smrti svého otce, kromvedle ziskuziskání titulu hraběhraběte spišský,spišského stanul v čele tzv. "národní" strany", kterájejímž sicílem přálabylo, aby se po smrti [[Vladislav Jagellonský|Vladislava Jagellonského]] stal uherským králem rodilý Uher, nikoliv cizinec. Po narození královy dcery [[Anna Jagellonská|Anny]] v roce [[1503]] se Jan několikrát bezvýsledně pokusil o získání její ruky. V roce [[1506]] byla ovšem Anna na základě ujednání tajné jagellonsko-habsburské smlouvy přislíbena vnukovi [[Seznam panovníků Svaté říše římské|císaře]] [[Maxmilián I. Habsburský|Maximiliána]] [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinandu Habsburskému]], přestože Janovi političtí spojenci prosadili na sněmu, že po vymření královské dynastie nebude na uherský trůn dosazen cizinec. Uherské stavy přinutily těžce nemocného krále Vladislava, aby vyhlásil Maximiliánovi formálně válku. Situace se však změnila po narození Vladislavova jediného dědice [[Ludvík Jagelonský|Ludvíka Jagellonského]] 1. července roku [[1506]] a události dostaly jiný směr.

Jan nepřestal doufat, že získá uherskou korunu, protože Ludvík byl chatrného zdraví. V roce [[1511]] byl dosazen králem na místo [[Sedmihradsko|sedmihradského vévody]]. Navíc jeho obliba stoupla po sňatku jeho sestry [[Barbora Zápolská|Barbory]] s [[Seznam polských králů|polským králem]] [[Zikmund I. Starý|Zikmundem I. Starým]].

V roce [[1512]] byla svolána [[Křížové výpravy|křížová výprava]] proti [[Osmanská říše|Turkům]], kteří se chystali napadnout Uhry z jihu. Této myšlenky se ale zhostil především dělný lid, který se přesunul do jižních Uher. Tato výprava se ale zvrhlaskončila dříve, než mohla začít, protože sultán [[Selim I.|Selim Hrozný]] se dohodl na příměří. Jenomže uherštíUherští páni však zapomněli na dav, který byl ponechán napospas daleko od domova a začal se bouřit v čele s [[Jiří Dóža|Jiřím Dóžou]]. Povstání se brzy rozhořelo v jižních Uhrách i Sedmihradsku.

A toTo byla příhodná chvíle, aby Zápolský se [[Štěpán VIII. Báthory|Štěpánem Báthory]] a se svojí armádou přispěchal na pomoc bezmocným královským jednotkám. Jan zajal Dózsu a nechal ho symbolicky popravit na rozžhaveném trůně s rozžhaveným žezlem a korunou. Rebelie bez vůdce se rychle rozpadla a rebelové se vrátili domů. Za tento čin si Jan získal titul „osvoboditel království“, nicméně král Vladislav se začal obávat Janovy moci, a proto začal jednat o nástupnictví s Habsburky.

Po Vladislavově smrti v roce [[1516]] se Jan snažil využít nezletilosti Ludvíka a získat významné úřady, ale v Uhrách žilo mnoho nepřátel Zápolského, kteří mu neustále tyto snahy mařili a nenechali ho dosednout na [[gubernátor]]ské křeslo, dokonce způsobilise přičinili o to, že Janův dobrý přítel [[Štěpán VIII. Báthory|Štěpán Báthory]] byl zvolen [[palatýn]]em místo Jana, což rozvrátilo toto přátelství rozvrátilo.

V roce [[1526]] vycítil sultán [[Sulejman I.|Sulejman Nádherný]] slabost v Uhrách a znovu se objevilo osmanské nebezpečí na jihu aosmanské nebezpečí; mladý Ludvík musel vytáhnout s narychlo sestaveným vojskem. Ke střetu došlo v [[bitva u Moháče|bitvě u Moháče]], kde byla křesťanská vojska totálně poražena a sám Ludvík při ústupu zahynul jako mnoho dalších šlechticů. I přesto, že v tétoV bitvě padl Janův bratr Jiří, tak Jan sám však se bitvy nezúčastnil, nedorazil včas.

Po smrti Ludvíka byli dva uchazeči o uherský trůn, [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinand]] a Jan Zápolský. Jan měl velkévelkou výhodyvýhodou především v silné podpoře uherské šlechty, která nemohla Ferdinandovi odpustit, že neposkytl Ludvíkovi žádnou pomoc u Moháče (Jan i přesto, že se nezúčastnil, tak alespoň přitáhl se svoji armádou).

Toto způsobilo, že si uherská šlechta zvolila [[10. listopad]]u [[1526]] Jana za svého krále. [[Korunovace]] proběhla dalšího dne a Zápolský při ní přijal jméno Jan I. Uherský. Po Janově korunovaci se ale probudila šlechta podporující Ferdinanda v čele s vdovou po Ludvíkovi, [[Marie Habsburská|Marií]], sestrou Ferdinandovou, a zvolila si Ferdinanda za svého krále Ferdinanda.

Pro řešení této situace nabídl Jan mírové jednání v [[Olomouc]]i. Jako prostředník byl zvolen polský král [[Zikmund I. Starý|Zikmund]]. PřijmutímPřijetím těchto podmínek se Jan nechal ukolébat a polevil v obraně, toho alevšak využil Ferdinand, abykterý v roce [[1527]] opustil jednání a, vtrhl s malou armádou do Uher a po několika vítězných bitvách obsadil [[Budapešť|Budín]]. Jan jen stěží utekluprchl do Polska, kde ho podržel jeho švagr Zikmund, který nevyslyšel prosby Ferdinanda o vydáníJanovo Janavydání.

Po této prohře se Jan obrátil s prosbou o pomoc na [[Istanbul]], ve kterémkde našel velkého spojence - sultána [[Sulejman I.|Sulejmana]], který vycítil územní zisky v Evropě. Již na podzim roku [[1528]] se Jan mohl vrátit do [[Sedmihradsko|Sedmihradska]] a později osmanští spojenci vyhnali Ferdinanda z Uher. Sulejman se zastavil až roku [[1529]] při [[První obléhání Vídně|prvním obléhání Vídně]], odkud musel ustoupit zpět domů. Za sultánovým vojskem ale šlo opětdo vojskoUher Ferdinandazpět dovojsko UherFerdinandovo, kdekteré opět s velkým úspěchem dobylo mnoho území, jen Budín se mu podruhé ztéctztéci nepodařilo.

Jan musel do Uher znovu pozvat sultána Sulejmana do Uher. Ferdinandovo a SulejmánovoSulejmanovo vojsko se potýkalo tak dlouho, až si Ferdinand s Janem uvědomili, že na tomto konfliktu zdaleka nejvíc vydělává Sulejman. aRovněž protopod nátlakem polského krále [[Zikmund I. Starý|Zikmunda I. Starého]], o jehož nejstarší dceru se Jan již delší dobu ucházel, v roce [[1538]] uzavřeli mírovou smlouvu (Velkovaradinský mír). Podle tétojejích smlouvyujednání seUhry mělzůstaly ujmoutrozděleny Ferdinandmezi vládyJana nada UhryFredinanda. Jen si zachoval doživotní titul uherského krále, pokudale nebudejeho mítnástupcem Janměl být Fredinand a jeho synadědicové. PokudTím Jantedy budeeventuální mítJanovi synapotomci takneměli dostanemít jednupráv zk Ferdinandovýchuherské dcerkoruně, titulymísto hrabětoho Spišskýse jim mělo dostat peněžního odstupného, vévodaknížecího Sedmihradskýtitulu a [[Uherskámajetků koruna|Svatoštěpánskouna korunu[[Spiš]] k tomui.