Hans Bethe: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Tommasel (diskuse | příspěvky)
m →‎Biografie: narovnání odkazu
Řádek 15:
Hans Bethe se narodil ve německém Štrasburku, doktorát získal v roce [[1928]] na [[univerzita|univerzitě]] v [[Mnichov]]ě. Když se ve 30. letech dostali v Německu k moci [[nacismus|nacisté]], byl donucen kvůli svému [[Židé|židovskému]] původu opustit místo přednášejícího na univerzitě v Tübingen. V roce [[1933]] proto emigroval do [[Anglie]] a posléze se usadil ve Spojených státech, kde v roce [[1935]] nastoupil jako [[profesor]] fyziky na Cornellovu univerzitu, na které zůstal s několika málo přestávkami až do své smrti.
 
Za [[Druhá světová válka|2. světové války]] pracoval nejprve na [[Massachusetts Institute of Technology|MIT]] v projektu [[mikrovlny|mikrovlnného]] [[Radar|radaru]], poté v laboratořích [[Los Alamos]], kde se účastnil [[Projekt Manhattan|Projektu Manhattan]] na výrobu atomové bomby. Po skončení druhé světové války pracoval s [[Edward Teller|Edwardem Tellerem]] na projektu [[vodíkovátermonukleární bombazbraň|vodíkové bomby]], v letech [[1956]]–[[1964]] byl členem týmu vědeckých poradců amerického prezidenta, v roce [[1958]] vedl tým, který pro prezidenta vytvářel studii o jaderném odzbrojení. Pomáhal s vyjednáním dohody se [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]] o částečném zákazu jaderných testů z roku [[1963]] a fungoval i jako neformální vědecký poradce prezidentům [[Dwight D. Eisenhower|Eisenhowerovi]], [[John Fitzgerald Kennedy|Kennedymu]] a [[Lyndon Johnson|Johnsonovi]].
 
Hlavní část Betheho práce se zabývá teorií [[atomové jádro|atomových jader]], v průběhu let [[1935]]–[[1938]] studoval [[jaderná reakce|jaderné reakce]] a [[účinný průřez|účinné průřezy]] reakcí, zdokonalil [[Bohrův model]] atomu. Jeho práce ho přivedla k objevu mechanismů reakcí, které hvězdám dodávají energii. Zvláště tyto výsledky mu roku [[1967]] přinesly [[Nobelova cena|Nobelovu cenu]] [[Nobelova cena za fyziku|za fyziku]].