GSM: Porovnání verzí

Přidáno 1 742 bajtů ,  před 8 lety
Úprava úvodu a části historie, aktualizace počtu uživatelů
m (Oprava uvozovek)
(Úprava úvodu a části historie, aktualizace počtu uživatelů)
{{Upravit}}
'''GSM''' ('''G'''lobální '''S'''ystém pro '''M'''obilní komunikaci, původně však francouzsky „'''G'''roupe '''S'''pécial '''M'''obile“) je nejpopulárnějšínejrozšířenější standard pro [[mobilní telefonytelefon]]y na světě. GSMV telefonysoučasnosti jej používá přesvíce miliardunež lidí5 zmiliard účastníků ve více než 200 zemízemích světa. Protože někteří lidé mají více [[SIM karta|SIM karet]], lze odhadovat, že mobilní telefon GSM vlastní asi polovina obyvatel planety Země.
 
== PopisHistorie ==
[[Soubor:GSM-Telefone-1991.jpg|thumb|GSM telefontelefony z roku [[1991]]]]
Jméno systému GSM pochází z názvu pracovní skupiny („'''G'''roupe '''S'''pécial '''M'''obile“), která navrhla první verze standardu. Navzdory dnešní popularitě, v roce [[1982]], kdy byla skupina GSM založena, se předpokládalo, že mobilní telefony bude používat jen malý zlomek obyvatel. Na začátku 80. let 20. století byly uváděny do provozu buňkové mobilní sítě první generace systémů [[Nordic Mobile Telephone|NMT]] a AMPS. Telefony pro tyto sítě nebyly přenosné, ale kvůli své hmotnosti, spotřebě a rozměrům se montovaly do automobilů. Signál pokrýval pouze největší města a jejich blízké okolí. Kvůli ceně mobilních telefonů a hovorného se jednalo o luxusní službu i pro obyvatele vyspělých zemí. Nepříjemná byla i nejednost systémů v různých zemích a neexistence roamingových smluv mezi operátory, což omezovalo použitelnost mobilních telefonů na jednu nebo několik málo zemí.
 
Skupina GSM navrhla systém používající digitální technologii pro přenos hovorů i signalizace; digitální systémy mobilní telefonie se označují jako systémy 2. generace ([[2G]]). Použití digitální technologie umožňuje poskytování dalších služeb, od komunikace pomocí [[SMS|krátkých textových zpráv (SMS)]], [[datový přenos|datových přenosů]], až po menší služby, které zvyšují komfort uživatelů, jako je zobrazování čísla volajícího, hlasová schránka, přesměrování hovorů a další. Digitalizace přináší zvýšení kvality zvuku, značně ztěžuje odposlech hovorů a umožňuje i jejich šifrování. Použití [[časový multiplex|časového dělení]] umožňuje využití jednoho kmitočtu v jedné buňce více uživateli současně a zároveň značně snižuje spotřebu (telefon vysílá jenom zlomek času hovoru). Použití [[SIM karta|SIM karty]] umožňuje snadnou změnu mobilního telefonu.
Všudypřítomnost GSM standardu dělá z mezinárodního telefonování běžnou záležitost díky „roamingovým smlouvám“ mezi mobilními operátory. GSM se od svých předchůdců liší tím, že signální i hovorové kanály jsou digitální, což znamená že se jedná o druhou generaci ([[2G]]) systému mobilních telefonů. Tento fakt také znamená, že datová komunikace byla do systému přidána velmi záhy. GSM je otevřený standard, který vyvíjí [[3GPP]].
 
Navzdory dnešní popularitě, začala historie mobilních telefonů dávno před počátkem GSM. Skupina GSM (francouzsky „'''G'''roupe '''S'''pécial '''M'''obile“) byla založena roku [[1982]]. Jméno systému pochází z názvu této skupiny. Později však bylo rozhodnuto, že se zachovají iniciály ale změní se význam zkratky. Původněpůvodně patřila skupina pod [[CEPT]]. Technické základy systému GSM byly definovány v roce [[1987]]. V roce [[1989]] převzala kontrolu [[ETSI]] a kolem roku [[1990]] byla první specifika GSM na světě a obsahovala přes 6000 stran textu. Obchodní operace začala Radiolinja z Finska v roce [[1991]]. Později bylo rozhodnuto, že se zachovají iniciály GSM, ale změní se význam zkratky.
GSM má zachovánu [[zpětná kompatibilita|zpětnou kompatibilitu]] s původními GSM telefony. Ve stejné době pokračuje GSM standard s vývojem schopností paketových dat přidaných do standardu ve verzi z roku [[1997]] pod zkratkou [[General Packet Radio Service|GPRS]]. Vyšší přenosové rychlosti dat byly představeny jako [[EDGE]] a [[Universal Mobile Telecommunications System|UMTS]] (v tomto případě už se jedná o [[3G]]) ve verzi z roku [[1999]].
 
Vedle datových přenosů CSD (Circuit Switched Data), které se platí stejně jako telefonní hovory, zavádí v roce [[1997]] GSM standard levnější datové přenosy pomocí paketových dat pod zkratkou [[General Packet Radio Service|GPRS]]. Digitální technologie umožňuje i zvyšování rychlosti přenosu dat – [[EDGE]].
== Historie ==
 
[[Soubor:GSM-Telefone-1991.jpg|thumb|GSM telefon z roku [[1991]]]]
V roce [[1998]] byl zformován [[3GPP|'''P'''rojekt '''P'''artnerství '''3'''. '''G'''enerace (3GPP)]]. Původně měl pouze vytvořit specifikaci pro příští (třetí, [[3G]]) generaci mobilních sítí. Avšak 3GPP převzal také údržbu a vývoj GSM specifikace. [[ETSI]] je partnerem 3GPP. V rámci tohoto projektu vzniklabyla v roce [[1999]] publikována specifikace [[Universal Mobile Telecommunications System|Universal Mobile Telecommunications System (UMTS)]], která, přestože vychází z [[CDMA|kódového multiplexu]] používaného v systému [[CDMA2000]], je pokračování projektu GSM. Mnoho uživatelů „mobilních dat“ v síti „GSM“ si ani neuvědomuje, že ve skutečnosti používají síť UMTS.
Navzdory dnešní popularitě, začala historie mobilních telefonů dávno před počátkem GSM. Skupina GSM (francouzsky „'''G'''roupe '''S'''pécial '''M'''obile“) byla založena roku [[1982]]. Jméno systému pochází z názvu této skupiny. Později však bylo rozhodnuto, že se zachovají iniciály ale změní se význam zkratky. Původně patřila skupina pod [[CEPT]]. Technické základy systému GSM byly definovány v roce [[1987]]. V roce [[1989]] převzala kontrolu [[ETSI]] a kolem roku [[1990]] byla první specifika GSM na světě a obsahovala přes 6000 stran textu. Obchodní operace začala Radiolinja z Finska v roce [[1991]].
 
Všudypřítomnost GSM standardu a „roamingové smlouvy“ mezi mobilními operátory dělají z mezinárodního telefonování běžnou záležitost. I přes svůj vývoj zachovává GSM [[zpětná kompatibilita|zpětnou kompatibilitu]] s původními GSM telefony. GSM je v současnosti vyvíjeno skupinou [[3GPP]] převážně jako otevřený standard.
V roce [[1998]] byl zformován [[3GPP|'''P'''rojekt '''P'''artnerství '''3'''. '''G'''enerace (3GPP)]]. Původně měl pouze vytvořit specifikaci pro příští (třetí, 3G) generaci mobilních sítí. Avšak 3GPP převzal také údržbu a vývoj GSM specifikace. [[ETSI]] je partnerem 3GPP. V rámci tohoto projektu vznikla specifikace [[Universal Mobile Telecommunications System|Universal Mobile Telecommunications System (UMTS)]], která je pokračování projektu GSM. Mnoho uživatelů „mobilních dat“ v síti „GSM“ si ani neuvědomuje, že ve skutečnosti používají síť UMTS.
 
== Obchodní situace ==
Telefony podle standardů z rodiny GSM (GSM, EDGE, [[Universal Mobile Telecommunications System|UMTS]] [[W-CDMA]] a [[LTE]]) používá celosvětově téměř 90&nbsp;% mobilních účastníků<ref>http://www.gsacom.com/news/gsa_fastfacts.php4</ref>. Na konci roku 2011 používalo mobilní telefony (všech standardů) přibližně 5,9 miliardy účastníků<ref>http://www.itu.int/ITU-D/ict/facts/2011/material/ICTFactsFigures2011.pdf</ref>. Největším soupeřem GSM je systém [[CDMA2000]], který na konci roku 2011 používalo přibližně 626 miliónů účastníků<ref>http://www.cdg.org/worldwide/cdma_world_subscriber.asp</ref>, převážně v Severní Americe a Asii. Telefony používající standardy z rodiny GSM (GSM, EDGE, [[Universal Mobile Telecommunications System|UMTS]] [[W-CDMA]] a [[LTE]]) používá téměř 90&nbsp;% účastníků<ref>http://www.gsacom.com/news/gsa_fastfacts.php4</ref>. Téměř 1 miliarda z GSM/[[Universal Mobile Telecommunications System|UMTS]] účastníků používá [[3G|datové služby 3G]] technologie [[W-CDMA]], která vychází z [[CDMA]].
 
Hlavní důvod pro růst používání GSM, hlavně mezi roky 1998 až 2002, byla dostupnost [[Předplacená karta|předplaceného volání]]. To umožnilo lidem vlastnit mobilní telefon i tehdy, pokud se nechtěli smlouvou zavazovat operátorovi.
== Radiové rozhraní ==
 
GSM je [[buňková síť]], což znamená že [[mobilní telefonytelefon]]y se připojují do sítě prostřednictvím nejbližší buňky. GSM síť funguje na několika radiových frekvencích.
 
Jsou čtyři různé velikosti buněk – Makro, mikro, piko a ''deštníkové buňky''. Oblast pokrytí každé buňky se liší podle prostředí. Za makro buňky jsou považovány ty kde je umístěna anténa základové stanice na stožáru nebo na budově nad úrovní střech. Mikro buňky mají anténu umístěnou pod úrovní střech; typické je použití v zastavěných oblastech. Pikobuňky jsou malé buňky s průměrem pár desítek metrů; používají se hlavně uvnitř budov. Na druhou stranu ''deštníkové buňky'' se používají pro pokrytí oblastí ve stínech a na vyplnění mezer mezi buňkami.