Lupénková pila: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m chyba
m typo
Řádek 1:
{{upravit}}
[[File:Piercing saw.jpg|thumb|Lupénková pila]]
'''Lupénková pila''', častěji pilka, je druh [[pila|pily]] sestávající z pružného pevného rámu ve tvaru "U" s rukojetí, opatřeného na obou koncích dvěma upevňovacími mechanismy, kterými se do rámu uchycuje pilový list. Lupenkovou pilkou lze řezat dřevo, plast, kov i další materiály, pokud jejich tvrdost nepřesahuje trvdosttvrdost listu. Lupenková pilka je základním nástrojem zlatníků, hodinářů a příbuzných profesí, nachází uplatnění i v modelářství.
 
Rámy mívají různou hloubku, která určuje maximální dráhu přímého řezu a obecně dosah pilky. Jejich rozteč je buď pevná, odpovídající standardní délce pilového listu, a nebo nastavitelná, aby šlo zužitkovat i zlomené pilky. Materiálem je nejčastěji ocel, kvůli snížení hmotnosti často i tvrzené profily ze slitin hliníku.
Řádek 12:
Při upevňování do rámu je třeba list upevnit na jednom konci, rám mírně stlačit (zpravidla mezi hranou stolu a hrudníkem) a upevnit na druhém konci. Upevněný list musí být optimálně napjatý - příliš volný a nebo napjatý list je při práci náchylnější k přetržení. List se zásadně upevňuje tak, aby zuby směřovaly k rukojeti, tj. aby zabíraly při tahu směrem k sobě.
 
Práce s lupenkovou pilkou není fyzicky namáhavá, ale vyžaduje jistou ruku. Křečovité držení nebo přílišný tlak způsobí prasknutí listu. Pilka je držena kolmo k řezanému materiálu, materiál ubírá jen při tahu dolů. U rovných řezů je možno pilku naklonit směrem dopředu, náklon do strany vede, zejména u silnějšího materiálu, pravidelně k přetržení listu. Zvlášť opatrně je třeba řezat trubky, při proříznutí stěny je riziko zaseknutí pilky a přetržení listu vemivelmi vysoké; pro tyto účely, stejně jako pro stejnoměrně hluboké dlouhé zářezy v plochém materiálu, je zpravidla vhodnější [[žiletková pilka]]. Riziko přetržení lze snížit užitím listu, u kterého jsou v kontaktu s kovem vždy alespoň dva až tři zuby. Při řezání se doporučuje list lubrikovat olejem nebo včelím voskem, i když piliny zachycené na oleji mohou znesnadňovat sledování narýsované linie řezu. Začátek řezu je vhodné označit pilníkem, ve vzniklé drážce se lupenková pilka lépe "chytne".
 
Kromě řezů od kraje materiálu lze lupénkovou pilkou vyřezávat i vnitřní tvary. V příslušném místě materiálu se navrtá otvor, kterým se list uchycený na jednom konci rámu provlékne a uchytí do konce druhého; zejména u rozměrnějších řezaných předmětů je třeba dávat pozor, aby při manipulaci váha obrobku pilku nepřetrhla.