Antonio Gramsci: Porovnání verzí

Na základě svého přesvědčení, že lidská historie a kolektivní zkušenost determinuje jakoukoli smysluplnost filozofického myšlení, Gramsci odmítal metafyzický [[materialismus]] a navazoval, i když velmi rezervovaně, na [[teorie poznání|teorii poznání]], jak ji rozvíjel [[Friedrich Engels|Engels]] a později [[Vladimir Iljič Lenin|Lenin]]. Gramsciho [[marxismus]] nepojednává o realitě, která existuje sama o sobě, nezávisle na lidech. Koncepce objektivního universa mimo lidskou historii a praxi byl v jeho pohledu podobný víře v Boha, v budoucí [[komunismus|komunistické]] společnosti nejde o abstraktní [[Objektivita (filosofie)|objektivitu]], ale o univerzální prostor interakce mezi subjekty. Výklad vnější fyzické přírody je tak pro člověka smysluplný pouze ve vztahu k němu. Z tohoto pohledu vychází u Gramsciho filozofický materialismus v základě ze samotné potřeby kritického myšlení a ne jen, jako u [[Vladimir Iljič Lenin|Lenin]]a, z pouhé opozice k náboženským předsudkům. Přesto, že Gramsci chápal nutnost jistého zjednodušení [[marxismus|marxismu]] pro jeho běžné použití, k tomu aby byl schopen čelit ideologii vzdělané hegemonní třídy požadoval jeho neustálé rozvíjení a kultivaci.