Kirill (patriarcha moskevský): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
m nadpisy dle WP:WPCW |
||
Řádek 2:
'''Patriarcha Kirill''' (světským jménem Vladimir Michajlovič Gunďajev, 20. listopadu 1946(19461120), [[Leningrad]], RSFSR, SSSR), ruský náboženský činitel, biskup [[Ruská pravoslavná církev|Ruské pravoslavné církve]], od 1. února 2009 patriarcha moskevský a veškeré Rusi, nejvyšší představitel [[Ruská pravoslavná církev|Ruské pravoslavné církve]], úřadující archijerej Moskevské eparchie.
Do zvolení patriarchou byl metropolitou smolenským a kaliningradským (na smolenské katedře od 26. prosince 1984); od 14. listopadu 1989 do 1. února 2009 nejvyšší představitel synodálního Oddělení vnějších církevních vztahů (OVCS) a stálý člen Svatého synodu.
27. ledna 2009 byl Místním sněmem [[Ruská pravoslavná církev|Ruské pravoslavné církve]] zvolen za patriarchu moskevského a veškeré Rusi.
Patriarcha Kirill se narodil 20. listopadu 1946 v [[Leningrad|Leningradě]] v rodině hlavního mechanika leningradského závodu M. I. Kalinina (později pravoslavného kněze).
Podle některých údajů je etnický Mordvinec. Je známo, že Kirillovi předci z otcovy strany pocházeli ze vsi Obročnoje (dnes Ičalkovský okres) a příjmení Gunďajev je mordvinského původu – kromě toho patriarcha ve svých rozhovorech často nazýval [[Mordvinsko]] svou malou vlastí.
Řádek 17 ⟶ 19:
Po absolvování 8. třídy střední školy nastoupil do Leningradské komplexní geologické expedice Severozápadního geologického směru, kde pracoval od roku 1962 do roku 1965 jako technik-kartograf a spojoval práci se studiem na střední škole.
Roku 1965 nastoupil do Leningradského duchovního semináře a poté na Leningradskou duchovní akademii. Na žádost metropolity leningradského Nikodima (Rotova) absolvoval dva ročníky během jednoho roku.
3. dubna 1969 byl metropolitou leningradským a novgorodským Nikodimem (Rotovem) postřižen na mnicha a dostal mnišské jméno Kirill. 7. dubna téhož roku byl týmž metropolitou vysvěcen na hierodiakona a 1. června na hieromonacha.
Roku 1970 absolvoval s vyznamenáním Leningradskou duchovní akademii s titulem kandidáta bohosloví (disertace na téma „Formování a vývoj církevní hierarchie a učení pravoslavné církve o milosti“), zůstal zde jako profesorský stipendista, vyučoval dogmatickou teologii a pracoval jako pomocník inspektora.
Řádek 25 ⟶ 28:
26. prosince 1974 se ve věku 28 let stal rektorem Leningradské duchovní akademie a Leningradského duchovního semináře, kde vytvořil zvláštní regentskou třídu pro dívky a kde se rovněž zabýval výukou tělesné výchovy.
Od 7. června 1975 předseda eparchiální rady Leningradské metropolie.
Od prosince 1975 člen ústředního výboru a výkonného výboru Světové rady církví, od roku 1975 člen komise Víra a řád Světové rady církví, od 3. března 1976 člen Synodální komise pro otázky křesťanské jednoty a mezicírkevních vztahů.
14. března 1976 vysvěcen na biskupa vyborgského, vikáře leningradské eparchie. Chirotonii v chrámu sv. Trojice kláštera sv. Alexandra Něvského vykonali metropolité: leningradský Nikodim (Rotov), kyjevský Filaret (Děnisenko), tulský Juvenalij (Pojarkov), arcibiskup dmitrovský Vladimir (Sabodan), biskupové penzenský Melchisedek (Lebeděv), tichvinský Meliton (Solovjov), kurský Chrizostom (Martiškin).
Od listopadu 1976 do října 1978 působil jako zástupce patriaršího exarchy západní Evropy metropolity Nikodima (Rotova).
Řádek 45 ⟶ 49:
Od roku 1994 vede duchovně-osvětový program Slovo pastýře na Prvním kanále ruské televize.
V letech 1995–2000 předseda Synodální pracovní komise pro vypracování koncepce Ruské pravoslavné církve k otázkám vztahu státu a církve a problémům současné společnosti. Pod jeho vedením byly vypracovány Základy sociální koncepce Ruské pravoslavné církve, přijaté roku 2000 Jubilejním arcijerejským sněmem.
6. prosince 2008, druhý den po smrti patriarchy Alexije II., byl na zasedání Svatého synodu pod předsednictvím metropolity petrohradského a ladožského Vladimira (Kotljarova) tajným hlasováním zvolen na patriarší stolec.
Téhož dne po ukončení celonoční vigilie v moskevském chrámu Krista Spasitele sloužil spolu s arcijereji – stálými členy Svatého synodu – panychidu za patriarchu Alexije II.
Řádek 53 ⟶ 58:
29. prosince 2008 v odpovědi na otázku novinářů v Moskvě prohlásil, že se staví „kategoricky proti jakýmkoli reformám“ v církvi.
30. prosince 2008 na setkání se studenty Sretěnské duchovní akademie (Sretěnský klášter) vyjádřil myšlenku, že obrovský problém církevního života před revolucí spočíval v tom, že se nepodařilo vytvořit silnou pravoslavnou inteligenci, o níž snil Antonij (Chrapovickij), později moskevským patriarchátem zakázaný nejvyšší hierarcha Ruské pravoslavné církve v zahraničí.
15. ledna 2009 se konala nominace delegátů na Místní církevní sněm, stanovený na konec ledna téhož roku, seznam kandidátů byl diskutován v médiích.
25. ledna 2009 Arcijerejský sněm Ruské pravoslavné církve v [[Moskva|Moskvě]], konaný pod jeho předsednictvím, zvolil Kirilla za jednoho ze tří kandidátů na post moskevského patriarchy: získal 97 ze 197 platných hlasů. 32 účastníků sněmu hlasovalo pro metropolitu kalužského a borovského Klimenta, 16 pak za metropolitu minského a sluckého Filareta (Vachromejeva).
Řádek 60 ⟶ 66:
28. ledna telegramem blahopřál zvolenému patriarchovi papež Benedikt XVI. Blahopřání novému nejvyššímu představiteli Ruské pravoslavné církve adresovali rovněž mnozí náboženští i političtí lídři z celého světa.
1. února 2009 se konala intronizace metropolity Kirilla během liturgie v chrámu Krista Spasitele. Účastnil se jí patriarcha alexandrijský Theodoros II., jenž Kirilla pozdravil v ruštině, a také nejvyšší představitelé některých autokefálních církví: arcibiskup albánský Anastasius, metropolita všeho Polska Sawa, metropolita Českých zemí a Slovenska Kryštof.
2. února 2009 ve Velkém kremelském paláci prezident Ruska D. Medveděv přijal na oficiálním banketu arcijereje Ruské pravoslavné církve. Předtím patriarcha Kirill ve svém projevu hovořil o „symfonii“ jako své ideální představě o vztazích mezi církví a státem.
Řádek 72 ⟶ 79:
31. března 2009 byl jmenován prozatímně do čela Kaliningradské eparchie.
16. dubna 2009 na Zelený čtvrtek po skončení liturgie v chrámu zasvěceném Křtu Páně (Bogojavlenskij sobor) vykonal obřad mytí nohou – „poprvé v moderních dějinách“.
29. dubna 2009 během schůzky s předsedkyní vlády Ukrajiny Julií Tymošenkovou prohlásil: „Pro Ruskou pravoslavnou církev je Kyjev naší Konstantinopolí s její svatou Sofií, je to duchovní centrum a jižní hlavní město ruského pravoslaví.“
Řádek 90 ⟶ 97:
Veřejná činnost v 90. letech 20. století a po roce 2000
Od 13. ledna 1995 člen Veřejné rady při úřadu předsedy vlády pro otázky regulace situace v Čečensku.
Od 24. května 1995 člen prezídia Komise při úřadu prezidenta Ruské federace pro udílení státních vyznamenání Ruské federace v oblasti literatury a umění.
Řádek 98 ⟶ 105:
Od 10. října 2005 člen organizačního výboru pro realizaci Roku Ruské federace v Čínské lidové republice a Roku Čínské lidové republiky v Ruské federaci.
Od 1. září 2007 člen organizačního výboru pro realizaci Roku Ruské federace v Indické republice a Roku Indické republiky v Ruské federaci.
(pouze knižní publikace)
*Становление и развитие церковной иерархии и учение Православной Церкви о её благодатном характере (Leningrad 1971)
Řádek 115 ⟶ 123:
*Проповеди. 2009-2010 [Текст] / святейший Патриарх Московский и всея Руси Кирилл (Trojicko-sergijevská lávra 2010)
*Тайна покаяния. Великопостные проповеди. 2001—2011 (Moskva 2011)
{{Portály|Křesťanství|Rusko}}
| |||